Portál Christianity Today přinesl v posledních měsících sérii podcastů s názvem Vzestup a pád sboru Mars Hill, který vedl pastor Mark Driscoll. Tara Leach ve svém článku pro magazín Outreach píše, že byla stejně fascinovaná jako zničená, když poslouchala autora Mike Cospera, jak detailně líčí celou aféru jednoho z největších evangelikálních sborů v Americe. Zpracování celé problematiky ji jen ujistilo v tom, co už dlouho sama vnímala – v evangelikálním hnutí není něco v pořádku.
Zatímco mnozí tápou v tom, co přesně je zle, najdou se lídři, kteří dokážou přesně formulovat problémy v církvi. Někteří znepokojení křesťané podle Tary Leach používají toxickou a starou strategii jako je obviňování druhých nebo vedou kulturní válku. Ji jako pastýřku však nejvíce zajímá, jak zasáhnout celou generaci mladých lidí, kteří se odvracejí od víry. To byl také název poslední podcastové epizody, do které také zavítal jako host spisovatel Joshua Harris, který se veřejně přiznal k tomu, že ztratil víru v Boha.
SOUVISEJÍCÍ – Co s kazateli, kteří svým životem popírají Krista?
Pastoři mluví o fenoménu odpadnutí od víry už celé roky, ale přesto je podle Tary Leach na čase se probudit do reality a přiznat si, že mnozí byli příliš zaneprázdněni tím, že bránili toxickou formu křesťanství. Mnozí křesťanští influenceři si vybudovali obrovskou mediální platformu, přes kterou zasáhli tisíce lidí, a následně veřejně ohlašovali, jak ztratili víru v Boha. Mnozí mladí křesťané jejich počínání nejen sledovali, ale také následovali.
Jako pastýřka a matka dospívajících dětí, které si buď osvojí víru v Boha nebo ji odmítnou, cítí potřebu chránit svou kongregaci a svou rodinu před těmito vlivy. Církev teď potřebuje vůdce, kteří provedou lidi obdobím pochybností a sklíčeností s vizí života v Božím království a s pevnou vírou, že ani brány pekla ji nepřemohou.
Proměna začíná u nás
Tara Leach tvrdí, že nynější generace křesťanů si musí nalít čistého vína a přiznat si, že mladí lidé, kdysi přijali víru, kterou pastoři hlásali, ale když se podívali na jejich životy a svědectví, tak se jejich víra rozpadla.
„Možná ukazujeme špatným směrem. Možná bychom se měli poctivě a s pokorou podívat do zrcadla a otočit prstem zpět k sobě. Možná to není postkřesťanská kultura, ale místo toho máme postkřesťanskou církev. Možná je načase, abychom se podívali do zrcadla, prozkoumali svá srdce a požádali Pána, aby nám ukázal, kde jsme odpadli, přiznali to, naříkali a činili pokání,“ napsala Tara Leach.
Ať už to pramení z politizace křesťanství, křesťanského nacionalismu, vzestupu a pádu různých církevních celebrit, narcistické víry nebo toxické církevní kultury. Je nutné, aby církev rozpoznala svůj problém a odvrátila se od škodlivých aspektů víry a získala vizi, kterou Ježíš dal v Kázání na hoře.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Pastýři s citlivým a vnímavým srdcem
Jeden z nejdojemnějších momentů rozhovoru mezi Cosperem a Harrisem podle Leach nastal, když přešel od rozhovoru s Harrisem k pastoraci. Cosperova poslední slova Harrisovi byla: „Domnívám se, že Ježíš s tebou ještě úplně neskončil.“ To jí vyrazilo dech a dohnalo k slzám.
Cosper podle ní modeloval pastýřský postoj, který nastupující generace potřebují, když prochází pochybnostmi a zvažují odchod od víry.
„Období temnoty je normální součástí křesťanského života. Bůh má citlivé srdce pro ty, kteří bojují. Je to Boží srdce – jak ukázal Ježíš – nechat devadesát devět pro tu jednu ztracenou,“ píše Tara Leach. Církev podle ní dnes potřebuje pastýře s citlivým srdcem, aby s láskou dokázali mladým lidem stát po boku a ukázali jim alternativní způsob života.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 4. září 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
7 Komentáře
Karel Krejčí
Zažil jsem úžasný vzestup, ale i pád sboru. Zažil jsem živou přítomnost a v samotném závěru i absenci Ducha Svatého, kdy si kladete otázku, proč tam vlastně chodíte, když je vám ještě hůře. Bez Ducha Svatého je všechno „duchovní“, jen učebnicovou, neživou aktivitou.
Eva Hájková
To, že vyhledáváme zážitky Ducha na konkrétních místech mezi konkrétními lidmi je možná naší chybou. Vždyť Duch svatý je přece svobodný a vane tedy, kde chce. Může být přítomen kdekoli.
Jistě nejsme povinni chodit někam, kde se cítíme hůř.
Václav Drozda
Prosím, přestaňte již s těmi negativními řečmi! Bratří Goll, Freidzon, Annacondia, Bonnkea, Kolenda a mnozí jiní nám pro tuto dobu zaslíbili probuzení. A nejen nám, ale celému světu. Nepočítejte proto odpadnutí a fyzické ztráty! Já jednoduše vírou přijímám, že je probuzení. Je proto třeba udělat online konferenci s nějakým prorokem a jedeme dál…
Karel Krejčí
Vaše „vstupy“ jsou v určitém nadhledu nezaujatým odlehčením 🙂 . Je skutečností, že se v tomto světě pohybujeme mezi vírou a racionálním myšlením. A je chybou, pokud jedna veličina převáží tu druhou a naše osobnost se ocitne ve zmatku nebo v přílišné zaslepenosti s příklonem k té či oné veličině. Toto učení nebo proces, je nepochybně jedním z důvodů, proč zde jsme.
Olga Nedbalová
Ano, snad proto apoštol Pavel radí:
1 Tesalonickým 5:21-28 B21
Všechno prověřujte; dobrého se držte, zla v každé podobě se varujte. Sám Bůh pokoje kéž vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo zcela bez úhony až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten, který vás volá, je věrný; on to udělá.
Není dobré číst Písmo bez Ducha Svatého. Na druhou stranu není dobré se příliš upnout jen na duchovní část. On totiž ne každý duch je Svatý. A ne všechny zázraky (tedy věci, které si neumíme racionálně vysvětlit), jsou dílem Ducha Svatého.
Jan Adamec
Asi tomu nerozumím „zvažují odchdo od viry“? Je to mnohem prostší. Buď víru mate a cítíte jeho přítomnost, nebo jste stále jen poslouchali něčí slova.
Záleží jen na vás.
Olga Nedbalová
Nemyslím si pane Adamče, že je to takto jednoduché. Hodně lidí může cítit potřebu poznat Ježíše a Jeho učení. V jedné evangelické písni se zpívá: „Někdo mě vede za ruku, když bojím se jít tmou.“ Lidé cítí, že někdo takový existuje. A touží Ho poznat. Ježíše vnímají, možná se jich i dotýká. Ale víra se nedá žít jen mým pocitem. Co já si představuji, co já cítím. Naše pocity konfrontujeme s Písmem. Je to důležité, křesťan má pochopit, že někdy je třeba říci: „Ne má, ale Tvá vůle, staň se Pane.“
Také je důležité, jak evangelium je lidem představeno. Ježíš je láska, to bezpochyby. Ale jaká láska? Světská láska, kdy člověk počítá něco za něco, miluje jen ty, kteří jsou mu sympatičtí, láska na první pohled, která vyprchá? Ano, Ježíš nás miluje bezpodmínečně, ale to neznamená, že si máme dále chodit ve tmě, páchat zlo a On nás bude pořád milovat a neustále nám odpouštět. Pokud budeme ubližovat druhým lidem, nebude nás milovat. Vždyť koneckonců miluje i ty druhé, nejen nás. Křesťanská láska je láska pokorná:
1. Korintským 13,4-7:
Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.
A co žití v bázni Boží. Naši předci to velmi dobře uměli. Být pokorný, žít v bázni před Bohem. To neznamená se Boha bát, ale uznat Jeho svrchovanost. Nevydupávat si svoje přání a umět si vyslechnout, jaká je Boží vůle pro mě.
Pak nutně musí například evangelium prosperity zklamat. Lidé chtějí slyšet Boha, ale jaký bůh je jim představen? Bůh prosperity, světského úspěchu, zdraví. Bůh, ke kterému se pomodlím a když budu zákonicky dobrý, tak mi splní mé přání. Samozřejmě to nemůže vyjít. A opravdu mám obavy, že někteří lidé nemluví s Duchem Svatým, ale s nějakými úplně jinými duchy. Pevná víra, která je ukotvena v základních pravdách evangelia, víra pokorná, zbožná (chodící s Bohem) je víra, kterou potřebujeme. Tou neotřese žádná vnější světská událost. Víra, která je postavena na skále. Zrno, která je zaseto do úrodné půdy.