Pavel Hošek přednáší religionistiku na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se vztahem teologie a kultury a religionistickým výkladem krásné literatury. Napsal knihy o díle C. S. Lewise: C. S. Lewis (2004), Kouzlo vyprávění (2013), Cesta do Středu skutečnosti (2014), o vztazích mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími: Na cestě k dialogu (2005), Židovská teologie křesťanství (2011), Islám jako výzva pro křesťany (2016), o proměnách náboženství v dnešní době: A bohové se vracejí (2012), o šlechtickém rodu Milnerů z Milhausenu: Cesta ke kořenům (2010) a vydal knihu svých rozhlasových rozhovorů nad Biblí s Petrem Vaďurou: V dobrých rukou (2013). CDK vydalo také jeho úspěšné publikace Evangelium podle Jaroslava Foglara (2017), Je to náš příběh: Teologický esej o vlastenectví a křesťanských hodnotách české kultury (22018), Evangelium lesní moudrosti (2019) o E. T. Setonovi, Sloužím tajnému ohni 2020) o Tolkienovi, nedávno vyšla zatím poslední kniha Ve víru Velkého tance (2021) věnovaná C. S. Lewisovi.
Milý Pavle, po Foglarovi, Tolkienovi a Setonovi přišel na řadu Lewis. Vím, že si Tví čtenáři tipovali, koho si vybereš. Byla to jasná volba, nebo jsi zvažoval ještě jiné osobnosti?
Zvažoval jsem, zvažoval. A dostával jsem všelijaké návrhy a rady: Karel May, Bohumil Hrabal, Jára Cimrman. Jenže C. S. Lewis je takový můj Gandalf, moudrý průvodce životem, stále se k němu vracím, stále se od něj učím, i po mnoha letech mě dokáže pořádně překvapit, rozesmát, rozzlobit a hlavně nadchnout.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kdo přijde na řadu další?
Teď pracuju na knížce, která se věnuje několika spisovatelům najednou. Společným jmenovatelem je moje životní láska, chasidské příběhy, ta úžasná vyprávění na pomezí židovské spirituality a krásné literatury. Ke slovu se dostanou Jiří Langer, Martin Buber, Elie Wiesel, Isaac Bashevis Singer, Chajim Potok a pár dalších.
Lewisovi se knižně nevěnuješ poprvé. Co hlubšího ses o něm dozvěděl?
Teprve nedávno se mi před očima postupně vynořila skrytá osnova Lewisovy duchovní vize, kterou ve svých knížkách různými způsoby vyjadřoval. Myslím si, že je to důležitý výkladový klíč k celému jeho dílu.
Tančíš rád?
Že jsi to ty, Hanko, prozradím Ti, že ano, ale nikomu to neříkej J Já totiž nejčastěji tančím sám, v lese. Bydlím v lesnatém kraji Posázaví a jeden z hlubokých lesů u naší vesnice jako by byl předlohou Lewisovy Narnie. Když vstoupím do té nádherné lesní říše, skoro vždycky mě zachvátí svaté nadšení. A to pak člověk nevydrží jen tak loudavě jít, co noha nohu mine. Místní starousedlíci si prý vyprávějí o tom, že v lesích za vsí pobíhá nějaký šílenec.
Čím Tě tak uchvátilo přirovnání k tanci?
Tím, čím uchvátilo samotného C. S. Lewise. Vesmír, ve kterém žijeme, je velkolepý tanec všech tvorů k Boží slávě, od nejmenších částic hmoty po planety a galaxie. A my lidé jsme zváni, abychom se přidali k tomuto vznešenému tanečnímu víru, jehož nejhlubším motivem je Láska. Tak to vnímali bibličtí žalmisté a středověcí básníci a Lewis tento pohled na vesmír miloval. Jeho vlastní duchovní zkušenost s ním hluboce rezonovala.
Myslíš si, že když vícero autorů v určité době napíše knihy na podobné téma a používá dokonce stejný obraz, že bychom měli zpozornět, protože možná něco říká Bůh?
Ano, to si myslím. Proto dávám v knížce o Lewisovi slovo i jiným moudrým lidem, kteří ve svých knihách vyjadřují velmi podobnou intuici. Řekl bych, že popisují tutéž zkušenost. Zkušenost uchvácení a úžasu, který se člověka zmocňuje, když je spolu se vším stvořením vtahován do svatého Tance lásky, jímž je Bůh sám.
Děkuji a přeju dobré prodeje!
Autor: Hana Pinknerová Datum: 23. září 2021 Foto: Život víry – Pavel Hošek
