Zjevení 20:1-4 … „Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní (A) povstali k životu (ožili) a ujali se vlády (vládli) s Kristem na tisíc let.“
Milí přátelé, kteří jste ožili a kralujete s Kristem nad silami Božího nepřítele –
Nejspíš jste již někdy slyšeli pojem „mileniálové“. Někteří z vás dokonce mezi ně patříte. Není to žádná nadávka ani pohrdavé označení. Jde o generaci lidí – někdy také označovanou jako generace Y –, kteří se narodili po roce 1981. Tito lidé totiž dosáhli plnoletosti v roce 2000, tedy na přelomu starého a nového tisíciletí. Někdy se mezi mileniály řadí i mladší ročníky, tedy lidé teprve narození nebo vyrůstající na přelomu milénií (tak zvaná generace Z). Pokud někoho zajímá, jak se označuje generace právě nyní rodících se dětí, když ta předchozí byla generace Z, tak vězte, že se začala používat řecká abeceda, a jde tedy o generaci alfa.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Tisíc let
Ale zpět k mileniálům. To slovo pochází od slova milénium, neboli tisíciletí – z latinského mille, tisíc, a annum, rok. Možná jste kromě mileniálů slyšeli také o milenialismu. Jde o představu, přesvědčení či nauku o tisíciletém království Mesiáše a Jeho lidu na zemi. Jiným slovem se toto učení označuje jako chiliasmus, z řeckého slova pro tisíc, chilia. Ta představa je asi taková, že během tohoto pozemského kralování Krista a Jeho svatých dojde k bezprecedentní prosperitě křesťanské církve ve světě, k jejímu uznání mezi lidmi a úctě mezi jinověrci. A teprve po tomto období tisíce let, kdy se lidé budou ještě moci obrátit, dojde k poslednímu soudu.
Biblický text, na kterém stojí nauka milenialismu, je v podstatě jediný – je to prvních několik veršů 20. kap. knihy Zjevení. Zde čteme, co se ukázalo před Janem ve vidění: „Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu (ti ožili) a ujali se vlády (kralovali) s Kristem na tisíc let. – Ostatní mrtví však nepovstanou k životu (neožili), dokud se těch tisíc let nedovrší. – To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře.“ (Zjevení 20:1-7) Zde se tedy mluví o oněch tisíci letech vlády Krista a Jeho svatých, o spoutání satana, o prvním vzkříšení a o druhé smrti. To je základ učení milenialismu.
Pre-, post-, a- milenialismus
Existuje několik variant této nauky, které byly populární a rozšířené v různých obdobích dějin křesťanské církve. Zmíním jen dvě základní dělení: jedno mluví o pre-milenialismu – podle kterého se Kristus vrátí před nastolením doslovného, 1000 let trvajícího království; On sám ho zavede; druhé o post-milenialismu – kde se Kristus vrátí až po nastolení onoho tisiciletého království; až uzná za vhodné, že do tak duchovně vzkvétajícího světa by chtěl přijít kralovat.
SOUVISEJÍCÍ – Zjevení poodhaleno – Sedmera pohrom
Náš pohled, který sdílel například svatý Augustýn, je obvykle označován jako a-milenialismus – tedy že nebude žádné království Krista na této „staré zemi“ trvající doslova 1000 let. Evangelia jasně učí o duchovním kralování a vládě Krista nyní – v lidech, kteří Mu věří, v jejich životech, v jejich myslích, vztazích, prioritách a rozhodnutích. A také věříme, že těch tisíc let, které jsou zmíněny v knize Zjevení, označuje obrazně a symbolicky celou neurčitou dobu šíření evangelia po zemi, dobu novozákonní církve – trpící, bojující a vládnoucí; od jejího zrození o letnicích až po završení a obnovení všeho při Kristově slavném návratu k soudu živých i mrtvých.
Proč ne pozemské a doslovné?
Představa tisícileté vlády na zemi není nová díky křesťanům a díky knize Zjevení. Její zárodky lze vysledovat dál v historii, zejména v náboženské nauce zoroastrismus. Vzpomeňme, že židé byli zhruba 600 let před Kristem odvedeni do babylonského zajetí. Babylóňané byly posléze poraženi Peršany a perský král Kýros vydal edikt, podle něhož se židé mohou vrátit do své země. Mezi Peršany byl už tehdy velmi rozšířený právě zoroastrismus (sám král Kýros byl jeho vyznavačem). Mohli si židé něco z perských náboženských představ odnést s sebou domů?
Faravahar – symbol zoroastrismu
Zoroastrismus založil jistý Zoroaster, jinak také Zarathuštra. Jeho učení bylo ve své době odlišné od všech ostatních pohanských náboženství zejména v tom, že neviděl mezi dobrem a zlem věčnou rovnováhu, nutnou k zachování běhu světa. Na rozdíl třeba od Egypta, kde lidé uctívali boha slunce, Re/Ra, který každou noc bojoval proti temnotě noci. Egyptští kněží v noci přinášeli oběti bohu Ra, aby mu pomohli zvítězit, a ráno, když slunce vyšlo, oslavovali jeho vítězství. Přitom věděli, že tento boj bude nekonečný; bude probíhat věčně, jinak by celý svět zanikl. Zoroastrismus ale učil, že boj dobra se zlem spěje k vyvrcholení a konečnému vítězství dobra. Nebudu zde uvádět jména dobrého boha a jeho protivníka, který bude poražen, ale zajímavé je, že zoroastrismus očekával příchod jakéhosi Mesiáše, očekával vzkříšení všech lidí k soudu (soud byl v tom, že vzkříšení lidé přecházejí do ráje přes most, který je široký nebo úzký podle toho, jak dobře či špatně lidé žili). A jednotlivá období v zoroastrismu jsou dělena právě na celé tisícovky let.
Je tedy dost pravděpodobné, že tyto „perské“ představy o pozemském a doslovně 1000 let trvajícím království Mesiáše si mnozí židé odnesli ze zajetí zpět do své země a do dalších generací. Dost možná je to ovlivnilo natolik, že o pár století později od Ježíše Nazaretského čekali právě to: že svrhne nadvládu Říma, že usedne na trůn v Jeruzalémě a obnoví pozemskou slávu izraelského království. Tuto představu pak přijali, díky narážkám a odkazům v knize Zjevení, také mnozí křesťané v různých dobách, které následovaly. Upínali se k „ráji na zemi“.
Jsou zde ale i další důvody, proč chápat zmínku v knize Zjevení o tisíci letech vlády Krista a Jeho svatých za symbolické, obrazné vyjádření, spíše než doslovné. Zjevení je doslova plné obrazů, znamení a symboliky. Třeba číslo sedm, označující úplnost nebo kompletnost. Na svět nepřijde právě sedm pohrom, ale plnost pohrom. Sedm rohů znamená plnost moci a síly – rohy zvířat byly symbolem jejich síly. Proč tedy najednou brát číslo tisíc doslovně? Tisíc bylo v židovském myšlení velké číslo a tisíc let znamenalo prostě dlouhou dobu. Sám si někdy postesknu, když mi něco dlouho trvá, že mi to trvá snad tisíc let. Nebo někdy mám po ruce tisíc výmluv, proč to nebo ono nedělat. Bylo by naivní, kdyby si někdo myslel, že mluvím o přesných 1000 letech a 1000 výmluvách. Připomínám také, že Zjevení nemluví o chronologii událostí, časovém sledu, ale o tom, že ty události jistě nastanou, aby nás to nepřekvapilo, ale naopak nás to povzbudilo k vytrvalosti navzdory soužení! „Já Jan, váš bratr, který má s vámi účast na Ježíšově soužení i kralování a vytrvalosti…“ (Zjevení 1:9a).
SOUVISEJÍCÍ – Zjevení poodhaleno – Lev z pokolení Judy
Ani Pán Ježíš sám v evangeliích nikdy nezmínil doslovné tisícileté kralování! Přitom toho tolik učil o Božím království! Nekreslil však žádné tabulky, schémata nebo diagramy, které můžete dnes spatřit u některých vykladačů knihy Zjevení. Jeho poselství bylo tak prosté, že když ho prosil jeden ze spolu-odsouzených na kříži, aby si na něho Ježíš vzpomněl, až přijde jako král, Ježíš se ho nezeptal: „A vyznáváš pre-milenialismus, nebo post-milenialismus?“ Ne, řekl jen: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:43)
Poslední důvod pak maličko rozvedeme – Ježíš mluvil o duchovním rozměru svého kralování.
Satan spoután evangeliem
Text ve Zjevení 20 mluví nejprve o tom, že satan je po dobu 1000 let spoután, svázán řetězem a uzamknut (vše samozřejmě obrazně). Není tedy zničen, ale jeho působení je omezeno. Je to pravda v současnosti? Čím a jak je satan svázán?
„Ten starý nepřítel, zkazit by nás chtěl,
moc a mnohá lest, hrozná zbraň jeho jest, v světě nemá rovného.
Však hájí nás rek udatný, jejž Bůh nám dal k spasení.
Kdo by ten byl, nevíš? Jest Kristus Ježíš, Bůh a Pán všeho…
Ďábel, svět musejí jistě ustoupit Slovu jeho!“
To je úryvek ze světoznámé písně Martina Luthera, která nám připomíná, že Boží slovo o kříži, o smíření Boha a člověka, o odpuštění vin, o Boží milosti a daru spásy, že toto slovo evangelia po celém světě přemáhá a omezuje působení satana v lidských duších a životech. „Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří!“ (Římanům 1:16) Skrytě před našimi zraky, dnes a denně, Boží slova osvobozují z otroctví hříchu, beznaděje, strachu, zániku. Ano, satan je spoután tím, jak se mocí Ducha svatého šíří a sdílí a působí Kristovo evangelium.
V Matoušovi Ježíš říká, poté co z posedlého vyhnal zlého ducha: „Což může někdo vejít do domu silného muže a uloupit jeho věci, jestliže dříve toho siláka nespoutá? Pak teprve vyloupí jeho dům.“ (Matouš 12:29) Ježíš spoutal siláka satana a „vyloupil jeho dům“, tedy osvobodil z jeho moci ty, které satan zotročil. V Lukášovi zase Ježíš reaguje na radostný návrat svých 70 učedníků, kterým se v Ježíšově jménu podrobovali i démoni, a říká: „Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ (Lukáš 10:18-20)
Láme každé pouto, každý řetěz…
I nás Ježíš „vyloupil z domu otroctví“. I my, jejichž jména jsou zapsána v nebesích, šlapeme po síle nepřítele. Pokaždé, když někomu zoufalému v tomto světě dáte naději v Kristu, pokaždé, když šíříte Kristův pokoj místo nenávisti, pokaždé, když se zastanete slabšího, pomůžete odstrkovanému a přehlíženému jako Kristu, pokaždé, když budujete mosty místo stavění zdí, pokaždé když v sobě necháte vítězit pravdu nad vlastním egem – to vše je potvrzením prohry satana, který „ovce trhá a rozhání“, zatímco Ježíš skrze vás ošetřuje rány a dává lidi do kupy s Bohem. Satan je „otec lži“, ale je svázán, když jsou lidé „posvěceni pravdou“.
Neznamená to, že satan už přestal být aktivní, že odešel do „předčasného důchodu“. Nicméně na jeho triky, svody a výpady máme od Boha k dispozici duchovní zbraně! Plnou Boží zbroj! Včetně „štítu víry“, jímž bychom „uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého“ (Efezským 6:16). Tak o tom píše apoštol Pavel. A podobně Jakub nás vyzývá: „Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jakubův 4:7b) Nemusíme se ďábla bát a strachovat se, zda nám neublíží. Přebýváme-li v Kristu, v důvěře a oddanosti Jemu, pak jsme ujištěni, že ten „Zlý se nás ani nedotkne“ (1. Janův 5:18). Neznamená to, že už nikdy nezhřešíme, ale jde o to, jak reagujeme, když zhřešíme! Odvrátíme se od svého hříchu, neschvalujeme ho, nezakrýváme ani netolerujeme svůj hřích, ale vyznáváme ho svému Spasiteli a Bohu. Takže satan, žalobce nás a našich bratří, osočující a očerňující, je odzbrojen a spoután, zatímco Kristus vítězí!
Jak to výstižně napsal Martin Luther: „Když nám ďábel předhodí naše hříchy a prohlásí, že si zasloužíme smrt a peklo, můžeme odpovědět takto: Přiznávám, že si zasloužím smrt a peklo. Co s tím? Znamená to snad, že budu odsouzen k věčnému zatracení? Naprosto ne. Neboť znám Jednoho, který trpěl a učinil zadostiučinění v můj prospěch. Jeho jméno je Ježíš Kristus, Syn Boží. Kde je On, tam budu i já.“ Takové spoléhání na Krista je jedním ze způsobů, jakým vládneme nad silami temnoty, pýchy a beznaděje.
1000leté království mezi námi
„Moje království není z tohoto světa,“ prohlásil Ježíš před Pilátem (Jan 18:36). Jeho vláda nemá charakter světského kralování ani nepoužívá jeho principy moci, síly a nátlaku. Stojí na zcela obrácených principech; kraluje se v něm službou a láskou a soucitem a porozuměním. A to se nezmění. Kristus tak vládne už nyní, je Mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ano, i na zemi. Cílem jeho vlády ale není, aby byla země „hmotně uzdravena“, ale duchovně osvobozena – aby se lidé znovuzrodili (to je první vzkříšení) a zachránili se z tohoto zvráceného, pokřiveného pokolení, jak vyzýval apoštol Petr o Letnicích své současníky (Sk 2:40). Tím se sice nezachrání od první smrti, tělesné, ale hlavně od té druhé, věčné, určené satanovi a jeho posluhovačům.
Někomu se zdá paradoxní, že rozmach evangelia, svazujícího satana, jde v tomto světě ruku v ruce se soužením, ústrky a pronásledováním svatých. Ale tak to je. Ta nevraživost, nenávist a potlačování pravd evangelia bude na konci dnů stále narůstat. Boží slovo bude ignorováno, takže satan bude opět propuštěn. Ale jen nakrátko, než bude poražen a s ním i říše smrti. Navěky.
1000leté království je mezi námi, přátelé. I se svým Králem. V den Jeho zjevení (apokalypsy) Ho spatříme takového, jaký je. A budeme Mu podobni. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 14. května 2023 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
29 Komentáře
Eva A.
První vzkříšení a tisícileté království nastane s příchodem Pána Ježíše na tuto zem viz 1.Tesalonickým 4,15 – 18, Zjevení 20 kap. Nejdříve usedne člověk nepravosti v nově postaveném chrámě v Jeruzalémě a bude se vydávat za Boha viz 2. Tesalonickým 2 kapitola. Povede válku proti svatým 3,5 let viz Zjevení 13 kap. Při svém příchodu na zem Pán Ježíš antikrista zahubí a vzkřísí nejdříve ty, kteří zemřeli v Kristu a potom promění těla svatých, kteří se dočkali Jeho příchodu viz 1 Tesalonickým 4,15 – 18. My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kteří zemřeli v Kristu vstanou nejdříve, potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem . Zjevení 20.kapitola říká, že ti, kteří nepoklekli před šelmou ani jejím obrazem a nepřijali znamení, povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na 1O00 let. Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch 1000 let nedovrší.
Petr Krákora
První vzkříšení přece už nastalo! Je jím tělesné vzkříšení Ježíše! On vstal jako první z těch, kdo zesnuli. A my na tomto vzkříšení máme už nyní podíl/účast vírou v Krista skrze křest v Jeho jméno. Všimněte si úzké spojitosti „spolu s ním“ nebo „v něm“ a našeho duchovního obživení/vzkříšení v těchto verších:
* Koloským 2:12-13 … S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.
* Římanům 6:10-11 … Když (Kristus) zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
* Efezským 2:4-6 … Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši! (TEDY UŽ NYNÍ KRALUJEME S NÍM A V NĚM!)
Blaze nám, že máme podíl na tomto prvním vzkříšení! V Kristu jsme ožili Bohu!
Karel Krejčí
I kdyby byl Satan spoután obrazně vyjádřeno na tisíc let, bude tím také odstraněn princip protikladu našeho těla a ducha? Již nebudeme sváděni našimi žádostmi těla, žádostmi očí a prázdnou chloubou života? Ne, nic takového ze Zjevení nevyplývá. Dokonce se ani nedočteme, zda máme hlásat evangelium, či ne? Kolem knihy Zjevení je možná příliš mnoho teorie a o to méně se rozhlížíme kolem sebe.
Honza B.
Zj 20:1-8
1 Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje ANDĚL, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz.
2 ZMOCNIL SE draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, NA TISÍC LET JEJ SPOUTAL
3 A UVRHL DO BEZEDNÉ PROPASTI. A ZAMKL A ZAPEČETIL JI NAD NÍM, ABY JIŽ NESVÁDĚL NÁRODY, DOKUD SE NEDOVRŠÍ TĚCH TISÍC LET. POTOM MUSÍ BÝT JEŠTĚ NA KRÁTKÝ ČAS ROZVÁZÁN.
4 A spatřil jsem trůny a ty, kteří se na ně posadili, a byl jim svěřen soud; uviděl jsem také duše těch, kteří byli sťati pro Ježíšovo svědectví a pro Boží slovo, i ty, kteří se nepoklonili šelmě ani jejímu obrazu a nepřijali její cejch na čelo ani na ruku. I ožili a kralovali s Kristem tisíc let.
5 Ostatní mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první vzkříšení.
6 Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a budou s ním kralovat tisíc let.
7 AŽ SE TĚCH TISÍC LET DOVRŠÍ, BUDE SATAN PROPUŠTĚN ZE SVÉHO VĚZENÍ
8 A VYJDE, ABY SVEDL NÁRODY, KTERÉ JSOU VE VŠECH ČTYŘECH ÚHLECH ZEMĚ, GÓGA I MAGÓGA, A SHROMÁŽDIL JE K BOJI; a bude jich jako písku v moři.
JAKÝ má být účel, důvod pro satanovo spoutání, uvržení do bezedné propasti, jejího zamčení a zapečetění (v.2-3)?
SATAN má být SPOUTÁN na 1000 let, aby JIŽ NESVÁDĚL NÁRODY, DOKUD SE NESKONČÍ ONĚCH 1000 LET.
Pro amilenialisty je 1000 let dobou, v které žijeme teď. Jak je potom ale možné, že jsou NÁRODY ĎÁBLEM NEUSTÁLE SVÁDĚNY už cca 2000 let, když by měl být SATAN V TOMTO OBDOBÍ SPOUTÁN (v.3), TAK ABY NÁRODY PRÁVĚ NEMOHL SVÁDĚT, DOKUD se NEDOVRŠÍ těch tisíc let, přičemž satan bude AŽ PAK PROPUŠTĚN (v.7)?
Pokud tedy jsou DNES NÁRODY SVÁDĚNY SATANEM, PAK tento amilenialistický náhled JE CHYBNÝ.
Jsou?
Jsou pak ještě další argumenty nesvědčící ve prospěch amilenialismu.
Petr Krákora
Ovšemže, Satan není jediným původcem pokušení a svádění. Je jimi „nesvatá trojice“: kromě satana i tělesné žádosti a principy padlého světa. Nicméně satan se svými lžemi je spoután pravdou Kristova kříže, žádosti(vost) těla umrtvujeme Kristovým Duchem a pro svět jsme ukřižováni spolu s Kristem. I když tedy v některých bitvách stále padáme a prohráváme, obnovujeme se vnitřně den co den podle obrazu svého Stvořitele (kterým je Ježíš). Takové je alespoň mé poznání a chápání…
A o „hlásání evangelia“ se mluví i ve Zjevení — totiž jako o „vydávání svědectví Ježíšovi“, často zaplacené krví. Kdykoli člověk svědčí o Ježíši, kdykoli mluví o tom, komu a proč věří (dokonce navzdory hrozbám zabití), hlásá tím „dobrou zprávu“ o Kristově vítězství, na kterém má vírou podíl. V takových chvílích to přestává být jen teorie na papíře. Proto jsme také do takových situací přiváděni.
Petr Krákora
Satan sváděl národy (míněno nežidy!) celou dobu, kdy Hospodin promlouval výhradně k Izraeli a posléze k židům (např. skrze proroky). Židům byla svěřena Boží slova! Spása je ze Židů. Ale se splněnou misí Krista došlo ke změně. Požehnání spásy mělo přijít i k národům.
Když během svatého týdne přišli za Filipem Řekové, že chtějí vidět Ježíše (Jan 12:20 a dál), jak na to Ježíš reagoval? Zvolal: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce. … Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
Ježíš svou smrtí získal mnohý užitek (mnoho úrody v podobě zachráněných lidí) a od té doby přitahuje i lidi z nežidovských národů, které byly dříve svedeni satanem. I dnes po celém světě lidé poznávají Boží slovo a jsou posvěceni pravdou, jsou osvobozováni od svodů a lží satana. Hallelujah!
Eva A.
Při čtení Božího slova 1.Tesalonickým 4.kap.,2 Tesalonickým 2.kap. Zjevení 20.kap. se dozvídám, že Pán Ježíš satana spoutá při svém slavném druhém příchodu, kdy přijde jako král a soudce. Zničí antikrista a vzkřísí ty, kdo zemřeli v Kristu a promění smrtelná těla věřících, kteří se dočkali Jeho příchodu. My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a ti, kdo zemřeli v Kristu, stanou nejdříve potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu A pak už navždy budeme s Pánem.Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na 1000 let. Ostatni mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s Ním kralovat po 1000 let.
Eva A.
Ve Zjevení 20.kapitole se píše o vzkříšení těch, kteří zesnuli v Pánu. Boží slovo v této kapitole říká : To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvnim vzkříšení!
Honza B.
Pane Krákoro, řeknu to jinak. Pakliže přiznáváte, že satan svádí národy dnes, v době 1000leté vlády Krista mezi námi (takto to učí Vámi preferovaný amilenialismus, tedy, že žijeme dnes dle Vás v miléniu), kde/kdy však má být satan dle Zj 20:2, 3 spoután, aby nemohl svádět národy, jak říká Písmo, tak tím, že satan svádí národy dnes, sám vyvracíte svoji vlastní teorii amilenialismu a označujete ji tím pádem jako chybnou, mylnou, čímž vlastně i popíráte do značné míry Vámi předkládaný amileniální výklad (často zduchovňující a alegorizující jakožto styl amileniálního přístupu) knihy Zjevení (3,5 let jako 1000 let, což je též koncept amilenialismu, který tím pádem též padá). Vašimi odkazy ve Zj 20 jste si vlastně téměř na závěr výkladu vyvrátil svoji celkovou komplexní amileniální teorii netýkající se zdaleka jen kap. 20.
Petr Krákora
„Při čtení Božího slova 1.Tesalonickým 4.kap.,2 Tesalonickým 2.kap. Zjevení 20.kap. se dozvídám, že Pán Ježíš satana spoutá při svém slavném druhém příchodu, kdy přijde jako král a soudce.“
Kde v listech Tesalonickým stojí prosím napsáno, že Pán Ježíš při svém druhém příchodu satana „pouze“ spoutá?
„Ve Zjevení 20. kapitole se píše o vzkříšení těch, kteří zesnuli v Pánu.“
Ne tak docela. Verš 4 říká, že Jan viděl duše! stínaných pro Krista a těch, kteří nepoklekli (aorist) před šelmou a nepřijali (aorist) její znamení a (o)žili (aorist) a kralovali (aorist) s Kristem tisíc let. Oni tedy nepoklekli ani nepřijali znamení ve stejné době, kdy (o)žili a kralovali s Kristem tisíc let — protože to jedno druhé vylučuje — a to se přece stalo během jejich života na zemi. (V originále není „Nyní“ povstali…) Navíc se tu mluví o duších, které ožili, ne o tělech. Nejde tedy o tělesné vzkříšení.
P. Ašer
S těmi hypotézami o výpůjčkách ze zoroastrismu (1000 let) bych byl opatrný. Liberální teologové např. tímto způsobem došli až k tomu, že depersonalizovali satana, v němž viděli jen mytologickou analogii perského Ahrimana vytvořenou Židy v době exilu či v době poexilní. Zvláště když v Tóře o něm není žádná zmínka a v dalších knihách SZ, vyjma Jóba, je satanem míněn obecně protivník či odpůrce (1 S 29:4; 2 S 19:23; 1 Kr 5:18; 11:14.23.25), ne nějaká svébytná nadpřirozená bytost, s výjimkou Hospodina, který je rovněž v paralelním textu označen jako satan (2 S 24:1 >1 Pa 21:1), nebo Hospodinova anděla, který byl zase satanem Bileámovi (Nu 22:22.32).
Petr Krákora
S tím zoroastrismem máte, bratře Ašere, pravdu. Četl jsem také nějaká pojednání liberálních teologů na toto téma, jak mnoho z židovského teologie pochází údajně z poexilní doby a je ovlivněné např. právě zoroastrismem. A četl jsem také texty jiných teologů, kteří si všímají toho, že saduceové nevěřili v nadpřirozeno, anděly, vzkříšení či posmrtný život, a tak se v době Ježíše přeli často s farizeji (kteří v to věřili) a dokonce je obviňovali s tím, že slovo farizeus není z hebrejského oddělený, ale z perského farsí, tedy perský, a že tedy farizejové tyhle představy převzali právě od Peršanů a zatáhli do židovské věrouky.
Je dost možné, že si pozadí těchto potyček byl Pán Ježíš dobře vědom, a tak, když odpovídal na konfrontační dotaz od saducejů, necitoval Písma proroků mluvících o vzkříšení, jako třeba Daniela, protože to by mohli saduceové považovat za ovlivněné perským zoroastrismem, ale citoval „knihu Mojžíšovu“ a „vyprávění o hořícím keři“ (Marek 12:26). Zajímavé, že?
Pro mě osobně platí, že nejsilnější důkaz pro Boží inspiraci knih SZ je, že z nich cituje a na ně se odkazuje sám Ježíš.
Petr Krákora
Pane Honzo B., když už satan národy svedl na scestí, tak už je nemusí svádět. Už byly a jsou svedeny. Nyní je čas osvobozovat je a přivádět je k tomu, který je ta Cesta (namísto ďábelské zbloudilosti), Pravda (namísto ďábelské lži) i Život (namísto ďábelské smrti). Ať se Vám toto poslání daří!
Eva A.
O spoutání satana se píše ve Zjevení 20.kapitole. V listech Tesalonických se píše o slavném příchodu Pána Ježíše na zem, o zahubeni antikrista a o vzkříšení těch, kteří zemřeli v Kristu a o proměnění těl svatých,kteří se dočkali Jeho příchodu. Zjevení 20.kap. to rozvádí dále. Píše zcela jasně o spoutání satana a o vzkříšení svatých. Jan viděl ty, kteří nepoklekli před šelmou a byli stati pro slovo Ježíšovo. (zemřeli) Bůh vzkřísíl jejich smrtelná těla (před tím zemřeli, byli stati) a oni se spolu s Ním ujali vlády na tisíc let. Ty, kteří zemřeli bez Krista Bůh nevzkřisil, ty vzkřísí, až se dovrší těch tisíc let.
Eva A.
O spoutání satana se píše ve Zjevení 20.kap. V listech Tesalonickým se píše o slavném příchodu Pána Ježíše na zem,o zahubeni antikrista a vzkříšení svatých a proměnění těch,kteří zemřeli v Kristu. Zjevení 20.kap to dále rozvíjí a doplňuje. Jan viděl svaté, kteří nepoklekli před šelmou a byli stati (zemřeli) pro svědectví Ježíšovo a slovo Boží. Jedná se o tělesné vzkříšení (svatí byli stati-zemřeli)
P. Ašer
Domnívám se, že diskuse o tom, zda je amilenialismus biblicky opodstatněný, či nikoli, jsou bezpředmětné, jelikož Písmo jasně označuje učení o tom, že vzkříšení již nastalo, za gangrénu, za bezbožné a prázdné řeči, které podvracejí víru:
„Vyhýbej se prázdným světským řečem, neboť ti, kdo tak mluví, budou stále víc postupovat k bezbožnosti a jejich nauka se bude šířit jako sněť. Patří k nim i Hymenaios a Filétos, kteří zbloudili od pravdy, když říkají, že vzkříšení již nastalo, a tím u některých podvracejí víru.“ (2 Tm 2:16-18)
Augustin patrně z důvodu boje proti chiliastickým bludařům sám bludně zaměnil duchovní vzkříšení z přirozené duchovní smrti (Ef 2:1-6>Ef 5:14) za vzkříšení z fyzické smrti (L 14:14). Aby vyvrátil blud chiliastického hedonismu, zavedl obdobu starého Hymenaiova a Filétova bludu, že vzkříšení již nastalo, což podrobně rozvádí ve svém díle De civitate Dei XX,6-25.
Nemohu zde rozebírat celou pasáž, která zabírá nejméně 30 stran, proto zde jen na ukázku vkládám citát, z něhož je Augustinova motivace zřejmá:
„Někteří se pod vlivem těchto slov Zjevení domnívali, že první vzkříšení bude tělesné. A mimo jiné zejména ten počet 1000 let sváděl k představě, jako by se mezi svatými měl tímto způsobem světit takový dlouhý svátek, totiž posvátný odpočinek po lopotě 6000 let, jež uplynuly od doby, kdy byl člověk stvořen a svůj svůj známý veliký hřích vyhnán z ráje blaženosti do této strastné smrtelnosti; je totiž psáno: Jeden den u Pána jest jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den (2. Petrova 3 8), takže šest tisíciletí jaksi naplnilo šest dní a v posledním tisíciletí by jaksi následoval sedmý den, sobota, k jejímuž svěcení by totiž svatí vstali z mrtvých.
Ten výklad by se ještě jakž takž dal snésti, kdyby se při něm věřilo, že Pán poskytne svým svatým v tu sobotu svou přítomností nějaké duchovní rozkoše. Vždyť i my jsme si to kdysi tak představovali. Oni však říkají, že ti, kteří tehdy vstanou z mrtvých, se budou oddávat bezuzdnému tělesnému hodování, t. j. jídlu a pití v takové míře, že nejen nezachovají žádnou míru, ale dokonce předstihnou i nevěřící; pak tomu nemůže na žádný způsob věřit nikdo než lidé tělesní. Lidé duchovní nazývají ty, kteří těm věcem věří, řeckým názvem chiliasté; my bychom jim mohli říkat v doslovném překladu „tisícníci“. Vyvracet jejich názor v jednotlivostech by bylo zdlouhavé; ukažme už raději, jak se má tomuto místu Písma rozuměti. Sám Pán Ježíš Kristus praví: „Nikdo nemůže vejíti do domu silákova a pobrati mu nářadí, leč prvé siláka sváže“ (Marek 3. 27). Tím silákem myslí ďábla, protože on dovedl lidstvo držet v zajetí, a tím nářadím, jež mu chtěl probrati, svoje budoucí věřící, kterými on v rozmanitých hříších a bezbožnostech vládl. Tedy proto, aby tento silák byl svázán, viděl ten apoštol ve Zjevení „anděla an sestupuje s nebe, maje klíč od propasti a řetěz ve své ruce. A chopil“, praví, „draka, toho starého hada, který se jmenuje ďábel a satan, a svázal ho na tisíc let,“ t. j. ochromil a spoutal jeho moc svádět a ovládat duše, jež měly být osvobozeny. Těch 1000 let se pak vykládá dvojím způsobem, pokud mi napadá: buďto se ta věc odehrává v posledních 1000 letech, t. j. v šestém tisíciletí jako šestém dni, jehož druhá část probíhá nyní a po němž by nastala sobota, která nepozná večera, totiž odpočinutí svatých, které nepozná konce – takže tuto poslední část toho řekněme dne označuje jako celek částí; anebo řekl „tisíc let“ ve smyslu „všechny roky tohoto věku“, aby tu plnost času označil dokonalým číslem…“
(Augustin: De civitate Dei XX,7)
pavel v
Pane Krákoro,
vy víte, že s vámi ne vždy souhlasím, ale tentokrát si myslím, že jste trefil hřebík na hlavičku – vaše interpretace se mi jeví jako velmi pravděpodobná. My totiž můžeme pozorovat, že (tisicileté) Boží království na zemi skutečně existuje. Jak píšete, je jiné než pozemská království – má totiž spirituální charakter – není ho možné identifikovat podle jeho hranic nebo podle centra moci – hlavního města. Občané tohoto království jsou rozeseti po celém světě, mimo hranice států. Mají obrovskou moc – jejich mocí je odvaha mluvit pravdu. Satanovo království je totiž založeno na lži. Pravda však má vždy poslední slovo. Zdá se, že svět má ve své moci satan. Ten totiž vyhrává (duchovní) bitvy, ale ne války (rovněž duchovní). Příkladem takové vyhrané bitvy může být komunistická hrůzovláda v takzvaném socialistickém táboře. Lenin a Stalin si vytkli za cíl zcela vymazat víru v Boha. Zdálo se, že jejich po zuby ozbrojené „království“ nic nemůže ohrozit. Ke své hanbě musím přiznat, že jsem si to myslel také. Po Leninovi převzal štafetu Si Ťin-pching. Také jeho vláda má za cíl zcela potlačit církev a ovládnout svědomí člověka (potlačit jeho individualitu – udělat z něho robota). Také toto království, jehož bohem je blahobyt, nakonec padne.
Petr Krákora
Mám zato, že je pro nás křesťany důležité shodnout se na tom, že:
– Kristus byl vzkříšen (tělesně) – základ celé naší víry
– my jsme byli „vzkříšeni duchovně“ (znovuzrozeni, probuzeni k novému životu) spolu s Ním vírou v Něho skrze křest v Jeho jméno
– naše vzkříšení těla ještě nenastalo (o tom mluví 2. Tim 2)
– Boží království je již mezi námi
– to, co nás čeká, vysoko předčí naše očekávání 😉
Požehnané dny, přátelé!
Honza B.
Odp na 16.5., 9:18
Pane Krákoro,
píšete, že „když už satan národy svedl na scestí, tak už je nemusí svádět. Už byly a jsou svedeny.“
Ve Zj 20:7-8, zdá se, Bůh odhaluje důvod pro spoutání satana (minimálně jeden z nich), co bylo míněno tím sváděním národů, o jaký druh svodu šlo, pro který ho Bůh spoutal na 1000 let, tak ABY JIŽ NESVÁDĚL NÁRODY (důvodů může být snad i víc, těch obecných, že ďábel stále aktivně svádí a posiluje svoji lež, staví nové bariéry v mysli, stále namotává a spoutává víc a víc, všude kde může – 1 démon nestačí, když jich tam může být mnohem víc).
Až se těch tisíc let dovrší, SATAN BUDE PROPUŠTĚN ZE SVÉHO VĚZENÍ A VYJDE, ABY SVEDL NÁRODY, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, A SHROMÁŽDIL JE K BOJI; a bude jich jako písku v moři.
Tato Vaše odpověď, nicméně, nebyla odpovědí na to, jak je možné, že satan dnes svádí národy (jak tvrdíte), když byl spoután, aby je již nemohl svádět (jak říká Písmo). Ve hře je i ten druh konkrétního svodu ze Zj 20:7-8.
Honza B.
LOGIKA A ČASOVÝ SLED V AMILENIALISMU
Pane Krákoro, amilenialisté, přesně tak jako jste to udělal i Vy, začínají často s výkladem ve Zj 20 a soustředí se na satana a milénium, aniž by brali v potaz sjednocující kontext, že celý příběh 3 Božích nepřátel začíná již v kap. 19 (rozdělení na kapitoly v Bibli přišlo mnohem později, leckdy to bývá problém, když si člověk myslí, že věci spolu nesouvisí, protože je tam konec jedné a začátek nové kapitoly – velká chyba).
V kap. 19 vidíme toho, který se jmenuje Slovo Boží a vojska jedoucí s ním.
Dále čteme ve Zj 19:19-20, Zj 20:1-3:
19 A uviděl jsem ŠELMU a krále země i jejich vojska shromážděná, aby rozpoutali válku proti tomu, jenž seděl na koni, a proti jeho vojsku.
20 Ale ŠELMA byla zajata A S NÍ FALEŠNÝ PROROK, který před ní činil znamení, jimiž svedl ty, kdo přijali cejch šelmy a kdo se klaněli jejímu obrazu; TI DVA BYLI ZA ŽIVA UVRŽENI DO OHNIVÉHO JEZERA, HOŘÍCÍHO SÍROU.
1 Uviděl jsem, jak z nebe sestupuje anděl, který měl klíč od bezedné propasti a ve své ruce veliký řetěz.
2 Zmocnil se draka, toho dávného hada, jenž jest Ďábel a Satan, na tisíc let jej spoutal
3 a uvrhl do bezedné propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již nesváděl národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán.
Jsou zde tedy 3 Boží nepřátelé, nikoliv pouze satan či jen šelma či jen falešný prorok. Je to skupina 3, s kterou se Bůh vypořádává postupně, JAKOŽTO DŮSLEDEK ČI VYÚSTĚNÍ Z VÍTĚZNÉ BITVY – to je i část toho kontextu. Šelma a falešný prorok jsou ZA ŽIVA UVRŽENI DO OHNIVÉHO JEZERA, HOŘÍCÍHO SÍROU. Pak se Bůh vypořádává se satanem dočasným, řekněme, omezením-spoutáním na 1000 let (věčný trest pro ďábla přijde později – viz Zj 20:10), které jsou dle Vás, amilenialisty, dobou OD Letnic (cca 33 n.l.) AŽ K druhému Adventu Ježíše, tedy dobou církve.
LOGIKA A ČASOVÝ SLED V AMILENIALISMU
Pointa: Šelma a falešný prorok jsou tedy vyřazeni ze hry – NAVŽDY, z možnosti jakéhokoliv působení – NAVŽDY, jsou potrestáni Bohem – NAVŽDY, když byli uvrženi do jezera ohně a síry (což nastalo PŘED dočasným spoutáním satana na 1000 let), kde budou trýznění na věky věků (viz Zj 19:20 a 20:10), a to právě už PŘED začátkem milénia, dle Vašeho chápání milénia, tzn. že VÝSKYT A PŮSOBENÍ ŠELMY A FALEŠNÉHO PROROKA je, dle Vaší logiky výkladu začátku milénia, zasazen do doby PŘED Letnice cca 33 n.l., PŘED dobu, kdy byl satan dle Vás spoután dle Zj 20:2 a kdy začalo dle Vás milénium – doba církve.
Tedy „jízdní řád“ amilenialismu – zde:
1. Začátek mileniální vlády: Letnice cca 33 n.l. (zrod církve).
2. Působení šelmy a falešného proroka: DO Letnic cca 33 n.l.
3. Konec mileniální vlády: neznámo (příchod Pána Ježíše Krista).
Přemýšlím nad tím chvilku…
Aha, takže šelma a falešný prorok ze Zjevení skončil své působení vlastně dříve, než byla o desítky let později vůbec sepsána kniha Zjevení, než Jan obdržel zjevení (od) Ježíše Krista, přinášející zjevení o šelmě a falešném prorokovi, kteří jsou však už zároveň minulostí – byli totiž za živa uvrženi do ohnivého jezera PŘED Letnicemi v cca 33 n.l., tedy před samotným začátkem milénia.
Aha, takže tím, že šelma a falešný prorok byli již Bohem potrestáni PŘED začátkem milénia v cca r.33 n.l., tak vlastně ani žádná kap. 19 už nebude, resp. nebude žádná válka a nebude už ani žádné uvržení šelmy a falešného proroka v budoucnu, protože už se tak stalo v r. cca 33 n.l.
Atd. atd.
No a teď by si člověk mohl přečíst všechny odkazy ohledně šelmy a falešného proroka ve Zjevení, co mají všechno udělat, čeho všeho se mají účastnit jako aktivní hráči, a popřemýšlet nad tím, jak je možné, že to vykonají, že je s nimi takto počítáno, když byli v cca r.33 uvrženi do jezera ohně a síry – a to navěky, před začátkem milénia, doby církve.
Petr Krákora
Pane Honzo, sled výjevů, jak se ukazovaly Janovi, nesouvisí s tím, jak jdou vyjené a symbolicky zobrazené události (skutečnosti) chronologicky za sebou. Ty výjevy se cyklicky „vrací“ k témuž období nz církve a popisují ji z různých úhlů a věnují se různým aktérům a jejich působení a konci. Nejde tedy o jízdní řád a je marné ho tam hledat.
Eva A.
Výjevy ve Zjevení se se cyklicky nevrací k období nz církve, ale je v něm opakovaně popsáno, co se bude dít v období posledních 3,5 let před příchodem Pána Ježíše. Když si člověk čte jenom Boží slovo a není zatížen a ovlivněn lidským učením, jasně to tam čte. Lidské učení se snaží napasovat si Boží slovo tak, aby se to s jeho učením shodovalo.
Honza B.
Pane Krákoro,
podstata v tom, co jsem psal, ten základ byl v tom, že v budoucnu proběhne válka viz kap. 19 Zjevení, vyúsťující v eliminaci 3 Božích nepřátel. Šelma a falešný prorok budou Bohem potrestáni navěky (19:20) a ďábel zatím dočasně na 1000 let (20:2-3).
Ten problém amilenialistického výkladu, dle mého názoru, spočívá v tom, že VYTRHÁVÁ z kontextu 3 „soudů“, jakožto celku po sobě následujících soudů, jen soud jeden, tedy že BERE V POTAZ AŽ TEN „SOUD“ NAD ĎÁBLEM, přičemž dle kontextu (kap 19+20) jde o sled navazujících událostí vč. důsledků z nich plynoucích: 1. válka → 2. Boží vítězství → 3. soud nad šelmou, falešným prorokem, ďáblem.
Jinými slovy, nemůžete mít začátek milénia bez toho, aniž by:
1. proběhla válka,
2. došlo k Božímu vítězství v ní,
3. a v důsledku proběhl soud nad šelmou, falešným prorokem, ďáblem.
Milénium dle Vás začíná v cca r. 33 na Letnice – vznikem církve.
Proběhla tedy již válka ze Zj 19, došlo již k Božímu vítězství v ní, a v důsledku, proběhl už soud nad šelmou, falešným prorokem, ďáblem, tak aby mohlo začít milénium, tak jak tvrdíte, že v r. 33 na Letnice začalo?
Nikoliv.
Jak mohl být satan odsouzen, tak že mohlo začít milénium v cca r. 33, jak tvrdíte, bez toho, aniž by byla předtím odsouzena i šelma a falešný prorok?
Nerozumím tomu.
Závěr: Neproběhla-li ještě válka ze Zj 19, nedošlo-li k Božímu vítězství v ní, nebyla-li odsouzena šelma a falešný prorok, nemohl být odsouzen ani satan a nemohlo – pro to vše – ani začít milénium v cca r.33 n.l.– ani pro ďábla, ani pro církev.
P. Ašer
Spoutáním satana ve Zjevení 20:1-3 sotva může být míněno jeho spoutání evangeliem a vymítáním démonů (šlapáním po hadech štírech). V uvedeném textu se totiž píše, že jej anděl spoutal a uvrhnul do propasti (ἄβυσσος). Ježíš kázal evangelium a vymítal démony (L 4:40-44), avšak démoni tím nebyli spoutáni a uvrženi do propasti tak, jako má být spoután před svým koncem satan ve Zj 20:1-3, nýbrž pouze vyhozeni z konkrétního člověka, což neznamenalo, že by se do něj nemohli vrátit, případně vstoupit do jiného člověka (Mt 12:43-45). Z čeho však měli strach byla právě ona propast (ἄβυσσος):
„Ježíš se ho otázal: „Jaké je tvé jméno?“ On řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů. A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do propasti (ἄβυσσος). Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.“ (L 8:30-32)
Z toho vyplývá, že spoutání démonů či satana uvržením do propasti je něco jiného než omezování jejich činnosti kázáním evangelia a vymítáním.
Propast, do níž je andělem satan ve Zj 20:1-3 uvržen, je posléze nazvána žalářem (φυλακή) – viz Zj 20:7. V 1 Pt 3:19 pak čteme o tom, že Ježíš přišel v Duchu, jímž byl obživen, vyhlásit své vítězství duchům v žaláři (φυλακή), kteří byli neposlušní kdysi v době Noemově. O zamčení pod zámek a pozdějším potrestání zástupu na výsostech a králů země je zmínka také u Iz 24:21-22, na což zřejmě naráží ap. Petr, když píše o svržení (neposlušných) andělů do Tartaru, kde jsou střeženi k soudu (2 Pt 2:4, sr. Ju 6).
Z uvedených textů je zřejmé, že nejde jen o nějaké symbolické spoutání omezením jejich činnosti, nýbrž o uvržení někam jinam mimo lidmi obydlený svět.
Ve Zjevení 12:9 se píše, že satan, který klame celý obydlený svět (ekumenu), byl svržen na zem i se svými anděly, což koresponduje s Ježíšovými slovy:
„Řekl jim: „Viděl jsem satana jako blesk s nebe spadnuvšího. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.“ (L 10:18-19)
Přestože Ježíš dal učedníkům moc nad veškerou silou nepřítele, neznamená to, že by se jeho svržení s nebe na zem rovnalo jeho spoutání, o němž se píše ve Zj 20:1-3. Takovou interpretaci totiž vylučuje pokračování 12. kapitoly Zjevení:
„Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ (Zj 12:12)
Vyslovené běda zemi a moři zde naznačuje naopak zostření satanovy zhoubné činnosti pod tlakem krátkého času. Rozhodně ne její omezení, ne jeho spoutání. Ježíšovi učedníci nad ním sice zvítězili (Zj 12:11), ale o to více se satan snaží klamat a ničit ty, kteří dosud nepřijali spasení a vítězství v Kristu (Zj 12:9.12).
Přitom spoutání satana ve Zj 20:1-3 právě tomuto klamání lidí zabrání:
„…a uvrhl do propasti. A zamkl a zapečetil ji nad ním, aby již neoklamal národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas rozvázán.“ (Zj 20:3)
Co se však začne dít po dovršení těch tisíci let a po rozvázání satana?
„ Až se těch tisíc let dovrší, bude satan propuštěn ze svého vězení a vyjde, aby oklamal národy, které jsou ve všech čtyřech úhlech země, Góga i Magóga, a shromáždil je k boji…“ (Zj 20:7-8)
Satan se tedy po svém rozvázání ihned vrátí ke své tradiční činnosti klamu. Tuto činnost provádí i po celou dobu existence Kristovy církve na zemi, kdy tudíž evidentně ještě spoután není. Spoutáním satana ve Zj 20:1-3 proto nemůže být míněno dílčí omezování jeho zhoubného působení činností Ježíšových následovníků na zemi. Jeho spoutání znamená očividně jeho expatriaci z ekumeny do propasti či žaláře, což v NZ ve vztahu k démonům (padlým andělům) rozhodně nejsou symboly.
Jiří Aron
Honzovi B dnes 17:40.
1/ Téměř ve všem souhlasím s p. Krákorou, ale na úvod si dovolím upřesnit jedinou nešťastnou formulaci, že symbolických 1000 let začalo o Letnicích. Začalo ještě o něco dříve. Neplatí přece, že církev sama spoutala Satana. Byl to Syn Boží, Pán Ježíš Kristus Jan 12,20-32, kdo Satana vyvrhl ven a spoutal. Kristus sám, nebyla to církev, Satana duchovně přemohl a svázal, aby vyloupil jeho dům. Matouš 12,29.
Tedy to Vítězství nad Satanem bylo vykonáno na kříži (Dokonáno jest!) a potvrzeno Kristovým vzkříšením. V Bibli na mnoha místech čteme, že vzkříšený Kristus se ujal vlády, Bůh sám jej učinil Pánem a Mesiášem. Což poprvé hlásali apoštolové právě o těch letnicích. Sk 2,32-36.
2/ Logika. Není možné se držet logiky v takové podobě, jako píšete. Tedy postupného rozvíjení příběhu – že nejdříve se událo v kap. 19 zničení navždy šelmy a falešného proroka, až pak svázání satana kap. 20,2-3 na 1000 let a nakonec zničení satana 20,10. Takto to ani tzv. amilenialisté (proč tzv. vysvětlím nakonec) netvrdí.
Podle této stejné logiky pak nefunguje celá kniha Zjevení. Popisy konečných Božích soudů vč. vítězství nad Jeho nepřáteli vidíme několikrát:
– ve Zj. 6,12-17: den Božího hněvu
– stejná událost viz konec 11. kp: vlády nad světem se ujal náš Pán a přišel čas, aby soudil mrtvé
– podobně konec 14. kp: Syn člověka hodil svůj srp na zem a ta byla požata. Obraz Božího Posledního soudu.
– podobně konec 16. kp. zemětřesení, které nebylo, co je člověk na zemi a Babylonu je dáno pít z poháru Božího hněvu
– podobně tedy i ten konec 19. kapitoly. Je tam o vhození šelmy a proroka do ohnivého jezera, ostatní byli pobiti mečem, vycházejících z úst jezdce Krista Krále.
Pokud bychom zachovali (fiktivní) logiku postupného rozvíjení příběhu Zjevení, museli bychom přijmout – třeba, dejme tomu – teorii postupného restartu: Bůh opakovaně Den Posledního soudu postupně vždy odvolal a dal světu novou šanci. Problém bude s tím, že ve Zjevení ani jinde to tak není. Pokud tedy na konci Zj 11 Pán přišel soudit mrtvé, pak na konci 19. kapitoly není místo pro jakousi reinkarnaci šelmy, králů země ani jejich vojska. Opakovaně čteme u předchozích cyklů, že byli poraženi. Kapitolou 19 končí 6. cyklus a poslední, 7. cyklus, jsou kp. 20-22
Čímž podporuji p. Krákoru v jeho jinak velice pečlivém výkladu. Cykly a až v nich samých je chronologie; není chronologie všech kapitol 1 – 22.
P.S: výraz amilenialisté je v podstatě způsob jak pohanit někoho, se kterým nesouhlasím – jsme snad ti, kteří popírají (to totiž naznačuje předložka a=) milénium či jeho duchovní význam? Pokud ponecháme předložky pre- a post-, je přesnější pojmenování této prostřední skupiny milenialisté. Bez toho a-. Ale už se to slovo jaksi ujalo, můžeme to tedy brát jako ještě docela příjemnou součást nesení Kristových pohanění :).
Amilenialisté tedy jsou ti, kteří věří a radují se z toho objevu, že milénium už nastalo. Nastalo díky úžasné a nádherné Kristově oběti na kříži a jeho vzkříšení mocným Bohem. Z Boží milosti a lásky. Bohu buď za to sláva!
P. Ašer
Vzkříšením ve Zj 20:4-6 může být stěží míněno duchovní vzkříšení z přirozené duchovní smrti (Ef 2:1-6>Ef 5:14) během našeho současného fyzického života, poněvadž ve Zj 20:4 se jasně uvádí mezi těmi, kdo ožili (ἔζησαν), duše setnutých pro svědectví Ježíšovo a ti, kdo neuctívali šelmu ani její obraz, kteří dle Zj 13:15 byli proto také zabiti. Ve Zj 20:4 proto nemůže jít o vzkříšení duchovně mrtvých, nýbrž jednoznačně o vzkříšení fyzicky mrtvých, zemřelých zde jmenovitě násilnou fyzickou smrtí. Ti ožili, aby s Kristem kralovali 1000 let (Zj 20:4). Vzhledem k tomu, že toto fyzické vzkříšení ještě nenastalo, neboť nastane až při Ježíšově 2. příchodu (1 Te 4:13-17), nemohlo tisícileté království ještě začít, jak mylně učil Augustin.
Ostatní z mrtvých však neožili (οὐκ ἔζησαν), dokud se nenaplní těch 1000 let. To je to vzkříšení, to první (Zj 20:5), o kterém hovořil Ježíš (L 14:14) a psal Pavel (1 K 15:50-52; Te 4:13-17). Ostatní z mrtvých (Zj 20:5), kteří neožili, jsou ti, kteří byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce (Zj 19:21), kterým je Král králů a Pán Pánů (Zj 19:11-16), což koresponduje s Pavlovými slovy o záhubě v plameni ohně těch, kteří neznají Boha a neposlouchají evangelium (2 Te 1:5-10) při zjevení se Ježíše z nebe se svými anděly (2 Te 1:7), což znamená jeho 2. příchod (Mt 24:30-31). Trest na nevěřících v plamení ohně pak koresponduje i s Petrovými slovy (2 Pt 3:7-10). Při Ježíšově 2. příchodu tedy dojde jednak k fyzickému vzkříšení těch kdo zemřeli v Kristu a proměnění těch, kdo v něj věří, jednak k záhubě nevěřících. Toto je i obsahem textu Zj 20:4-6.
Kdyby tím ožitím (ἔζησαν) ve Zj 20:4 bylo míněno jen duchovní vzkříšení z duchovní smrti (Ef 2:1-2), muselo by být stejným slovesem ve stejném tvaru (ἔζησαν) míněno totéž i o ožití ostatních z mrtvých po dovršení těch 1000 let (Zj 20:5). To však nedává smysl, poněvadž by to znamenalo, že by i oni byli vzkříšeni z duchovní smrti a tedy spaseni, takže by nad nimi druhá smrt také neměla moc. Byli by na tom úplně stejně jako účastníci prvního vzkříšení. Nic takového však z textu Zj 20 nevyplývá. Naopak, po fyzickém ožití nespravedlivých (ἔζησαν) po dovršení těch 1000 let (Zj 20:5) budou tito podléhat nadále svodům satana, který bude propuštěn z propasti (Zj 20:3.7), a zaútočí na tábor svatých a milované město, přičemž je ovšem opět spálí oheň (Zj 20:8-9 sr. 2 Te 1:8), což znamená druhou a defintivní smrt (Zj 20:6.14). Nelze vykládat sloveso ἔζησαν v úplně stejném tvaru jednou duchovně a jednou fyzicky.
Kromě toho je ještě třeba vzít v potaz, že ti, kteří ožijí při prvním vzkříšení, jsou ti, kteří budou 1000 let kralovat s Kristem a jimž byl svěřen soud (Zj 20:4.6). Pokud by toto ožití bylo míněno jen jako vzkříšení z duchovní smrti (Ef 2:1-2), jako znovuzrození (J 3:3.5), pak by ten soud musel probíhat kontinuálně od Ježíšova vzkříšení dosud. Nic takového však nepozorujeme. Nevidíme, že by 12 apoštolů již sedělo na trůnech a soudilo 12 kmenů Izraele, což svým učedníkům zaslíbil Ježíš (L 22:30). To se právě naplní až po jejich ožití (Zj 20:4), tj. po prvním vzkříšení (Zj 20:6). Stejně tak ap. Pavel, který už nepochybně v době, kdy to psal, prožil vzkříšení z duchovní smrti (Ef 2:1-2 > Ř 6:5-11; Ga 2:19-20), nepíše o tom, že by už on a jeho souvěrci seděli na trůnech a soudili. Soud, který bude křesťanům svěřen, je pro něj evidentně otázkou budoucnosti (1 K 6:2-3), která nastane až v onen den (2 Tm 4:8). Takže i otázka svěřeného soudu jasně ukazuje, že kralování s Kristem po 1000 let ještě nemohlo začít a začne teprve po jeho 2. příchodu a vzkříšení fyzicky mrtvých, kteří jsou jeho.
Petr Krákora
Zdravím přátele!
Už jsem se nechtěl ke komentářům u tohoto kázání vracet, hlavně z časových důvodů. Vážím si přitom zájmu ostatních o výměnu názorů a pohledů.
Ovšem v jednom z mých prvních komentů jsem avizoval, že pochopení verše 20:4 může být klíčové. A také jsem v jiném komentu přeložil jedno slovo z tohoto verše nepřesně, tak to tímto příspěvkem mohu aspoň napravit.
Zde tedy můj bližší gramatický rozbor verše 20:4 a posléze také srovnání v.5 vs v.3, což bude možná k užitku:
20:4 – και ειδον (A viděl jsem – podmět já) θρονους (trůny – akusativ – předmět, co viděno) και εκαθισαν επ αυτους (a posadili se na nich – podmět nevyjádřen – neurčeno kdo) και κριμα εδοθη αυτοις (a soud byl dán jim – dativ) και τας ψυχας (a duše – akuzativ, ne dativ! – předmět, co viděno) των πεπελεκισμενων (popravených) δια την μαρτυριαν ιησου και δια τον λογον του θεου (kvůli svědectví o Ježíši a kvůli slově Božím) και οιτινες (a ti, kteří – NOMINATIV, ne akuzativ! – podmět další věty!) ου προσεκυνησαν (nepoklonili se – aorist – prostý fakt) το θηριον ουδε την εικονα αυτου (šelmě ani jejímu obrazu) και ουκ ελαβον (a nepřijali – aorist – prostý fakt) το χαραγμα επι το μετωπον αυτων και επι την χειρα αυτων (značku na svém čele a na své ruce) και εζησαν (a o/žili – aorist – prostý fakt) και εβασιλευσαν (a kralovali – aorist – prostý fakt) μετα του χριστου τα χιλια ετη (s Kristem tisíc let).
//viz např. biblehub.com/interlinear/revelation/20-4.htm//
Jsou zde tři podměty, a tedy tři věty: 1- Viděl jsem trůny (do té je vložena věta 2- Posadili se na nich a byl jim dán soud) a duše popravených pro svědectví Kristu… a 3- Ti, kteří se nepoklonili a nepřijali a o/žili a kralovali s Kristem 1000 let.
Z toho je patrné, že ti, kdo se posadili na trůny a byl jim dán soud, nemusí být nutně těmi dušemi popravenými pro Krista a už vůbec ne těmi, kdo nepřijali znamení a ožili a kralovali s Kristem. Jde o tři skupiny a tři podměty tří vět. Jistě spolu tyto tři skupiny nějak souvisí, ale nejsou zde brány za totožné! Ta třetí věta, která nás zajímá z hlediska milénia, tvrdí přitom, že ti, kteří nepoklekli, nepřijali znamení, ožili a kralovali. Pokud nepoklekli a nepřijali znamení šelmy už za života na zemi, stejně tak i to ožití a kralování se dělo už tehdy. Všechno jsou to aoristy, vyjadřující prostý fakt, že k tomu došlo v minulosti (konstativní aoristy).
Co se týče v.5 a toho, že „ostatní mrtví neožili, dokud se těch 1000 let nezavršilo“. Ano, εζησαν (ožili) tu má tentýž obsah. Tato věta ale sama o sobě nic neříká o tom, co se s ostatními mrtvými stalo po těch 1000 letech — jen říká, že během této doby neožili (neožili vskutku v tom stejném významu, jako ve v.4 ti, co nepoklekli a nepřijali značku). Slovo „dokud“ (αχρι, nebo εως v TR) vyjadřuje prostě průběh, TRVÁNÍ něčeho do nějakého bodu (BTW, μεχρι víc zdůrazňuje konečnost trvání té doby*). Nelze z toho vyvozovat, co po tomto bodu nastane, jak se ta situace změní — v tomto případě například, že by potom ostatní mrtví také ožili. To vůbec ne, to by tam muselo být napsáno, jako je tomu ve v.3: „satan je uvržen do propasti, dokud se těch 1000 let nezavrší“ (stejná větná konstrukce), a pokračuje to „μετα ταυτα“ — „poté — po těchto událostech — „musí být ještě na krátký čas propuštěn.“ Kdežto u v.5 máme naznačeno, co bude následovat s ostatními mrtvými po skončení 1000 let — je to v následujícím, 6. verši: druhá smrt (nikoli druhé vzkříšení!).
* viz např. http://www.abarim-publications.com/DictionaryG/a/a-ch-r-i.html
Tolik krátce k těmto veršům. Každopádně se hodlám, dle časových možností, dál touto otázkou zabývat a dost možná se někdy najde příležitost ji znovu otevřít. Vždy však s cílem oslavit Krista a povzbudit Jeho lid.
P. Ašer
Jestliže by Zj 20:4-6 znamenalo, že tisíceleté království začalo již se vzkříšením Ježíše, jak tomu chtěl Augustin, kde jsou ty trůny, na nichž sedí Boží děti, kde jsou ti sťatí, kteří ožili, aby kralovali s Kristem po tisíc let? To nebyli zjevně ti, kdo byli duchovně mrtví přirozenou duchovní smrtí (Ef 2:1-2), nýbrž ti, kdo byli zavražděni násilnou fyzickou smrtí. Kde jsou ti, kteří nepoklekli před šelmou a nepřijali její cejch ani na čelo ani na ruku? Podle amilenianistického výkladu, by ta šelma musela lidi nutit k přijetí svého cejchu již před Ježíšovým vzkříšením, má-li se mínit prvním vzkříšením duchovní znovuzrození (J 3:3.5). Kde se o něčem takovém v Písmu píše? Vždyť sám Jan v době, kdy psal Zjevení situuje působení oné šelmy a jejího obrazu do budoucna (Zj 1:19; 22:6). A to přitom psal dávno po Ježíšově nanebevzetí. Takže se to nemohlo udát předtím.
Autor článku napsal:
“ A to se nezmění. Kristus tak vládne už nyní, je Mu dána veškerá moc na nebi i na zemi. Ano, i na zemi. Cílem jeho vlády ale není, aby byla země „hmotně uzdravena“, ale duchovně osvobozena – aby se lidé znovuzrodili (to je první vzkříšení) a zachránili se z tohoto zvráceného, pokřiveného pokolení…“
Domnívám se , že Písmo jasně uvádí, že se to změní, že nyní ještě Ježíš nevládne tak, jak se o tom píše ve Zj 20:4:
„Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno.“ (Žd 2:8)
Satan totiž na zemi nyní nadále čím dál více provozuje své rejdy, neboť ještě nebyl uvržen do propasti (Zj 20:3):
„Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte. Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil Ďábel s velikou zuřivostí; ví, že má málo času.“ (Zj 12:12)
Podle výkladu amilenianistů by však na zemi nyní měla panovat vlastně selanka. Proč tedy ono běda?
Apoštol Pavel v listu Korintským rovněž ukazuje, že nyní ještě Ježíši nebylo vše poddáno, takže současnost nemůže být totožná s tisíciletým královstvím:
„Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi, potom bude konec, až Kristus odevzdá království Bohu a Otci a zruší každou vládu, každou vrchnost i moc. Neboť on musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy.“ (1 K 15:21-25)
Prvotinou vzkříšení byl tedy Ježíš, ale až potom, při jeho parusii budou oživeni ti, kdo jsou Kristovi, jak je o tom psáno např. v 1 Te 4:14-17. Tím oživením ve Zj 20:4.6 je tudíž míněno naprosto stejné fyzické oživení při Ježíšově 2. příchodu jako v 1 K 15:21-23 či v 1 Te 4:14-17. Až v době vzkříšení bude svázán satan a po tisícletém království pak bude zrušena každá vláda, každá vrchnost i moc (1 K 15:24.26; Zj 20:14). Z toho vyplývá, že amileniální symbolický výklad tisíciletého království není ve shodě s jinými novozákonními texty, které se týkají posledních věcí.
O vzkříšení spravedlivých, tj. o prvním vzkříšení (Zj 20:4.6) se navíc zmiňuje samotný Ježíš:
„a budeš blahoslavený, protože nemají, čím ti odplatit; bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ (L 14:14)
Vzkříšením spravedlivých sotva může být míněno vzkříšení z přirozené duchovní smrti (Ef 2:1-2) znovuzrozením (J 3:3.5), poněvadž nikdo není přirozeně spravedlivý (Ř 3:10). Ježíš tím tedy evidentně míní odplatu při fyzickém vzkříšení jím ospravedlněných fyzicky mrtvých při jeho parusii, ne odplatu v životě po duchovním znovuzrození před smrtí fyzického těla. Před jeho soudnou stolicí jsme zjevně ještě za to, co jsme konali v těle, postaveni nebyli (2 K 5:10). K té odplatě dojde až poté co se Ježíš zjeví ve slávě se svými anděly (Mt 16:27). A to se dosud nestalo. Nemůžeme se proto nacházet v období PO prvním vzkříšení (L 14:14; Zj 20:4.6), nýbrž PŘED ním.
P. Ašer
Ad Petr Krákora
Ty tři skupiny (možná by se daly zredukovat jen na dvě) zmíněné ve Zj 20:4 představují zřejmě jen demonstrativní výčet těch, o nichž byla řeč v předchozích kapitolách knihy Zjevení. První skupina, které byl dán soud, představuje zřejmě paušálně všechny Kristovy následovníky, kteří mají soudit svět (1 K 6:2 τὸν κόσμον κρινοῦσιν), duše sťatých pro svědectví Ježíše a pro slovo toho Boha jsou evidentně aluzí na Zj 6:9 (τὰς ψυχὰς τῶν ἐσφαγμένων διὰ τὸν λόγον τοῦ θεοῦ καὶ διὰ τὴν μαρτυρίαν ἣν εἶχον), zatímco ti, kdo neuctívali šelmu ani její obraz etc. jsou jednoznačným odkazem na Zj 13:10.16-18. Skupina sťatých a skupina těch, kdo neuctívali šelmu ani její obraz, však může být totožná, neboť ti, co ji odmítli uctívat, měli být zabiti (Zj 13:10.15). Pokud by ve Zj 20:4 nebyla spojka καὶ před zájmenem v nominativu οἵτινες, bylo by ztotožnění těch dvou skupin snazší. Ono je tam v tom 4. verši těch spojek καὶ poněkud mnoho. Ale to není až tak podstatné. Důležité je, že Jan viděl obecně trůny a ty, co na ně usedli díky prvnímu vzkříšení (Zj 20:5) a byl jim dán soud, kteří tak budou (futurum ἔσονται) kněžími Boha a Krista a budou kralovat (futurum βασιλεύσουσιν) s ním 1000 let (Zj 20:4.6). Poněkud matoucí je ve 4. verši kromě paušální zmínky o těch, kteří usedli na trůny a byl jim dán soud, zmínka o oněch speciálních skupinách – tj. duší sťatých a těch, kdo neuctívali šelmu ani její obraz. Z 5. verše je však zřejmé, že ono usednutí na trůny a ožití je rovno prvnímu vzkříšení. Kralování s Kristem je v 6. verši situováno do budoucnosti – tedy až po tomto vzkříšení.
Klíčová otázka zní: „Může být tím prvním vzkříšením míněno znovuzrození (J 3.3.5) z duchovní smrti (Ef 2:1-2)?“
Z následujících důvodů jsem přesvědčen, že nemůže, že ve Zj 20:4-6 jde jednoznačně o vzkříšení fyzicky mrtvých ,resp. proměnění živých (1 K 15:51) za předchozího fyzického života duchovně znovuzrozených následovníků Kristových.
L 22:30 – futurum „usednete na trůnech“ (καθήσεσθε). Během svého života v těle však neusedli na trůny a nesoudili 12 kmenů.
Mt 19:28 – na ty trůny usednou (καθήσεσθε) ovšem až tehdy, když Syn člověka usedne na trůn své slávy – tj. až po jeho 2. příchodu (Mt 25:31), který evidentně ještě nenastal. Kromě toho v Mt 25:31 je pro 2. příchod Ježíše také použit aorist (Ὅταν δὲ ἔλθῃ) a pak futurum (καθίσει), podobně jako aoristy ve Zj 20:4 a pak futura ve Zj 20:6. Zatím na trůnech neusedli, poněvadž vzkříšení fyzicky zemřelých apoštolů (1. vzkříšení) ještě nenastalo, jelikož Ježíš ještě podruhé nepřišel, aby usedl na trůn své slávy.
Zj 3:21 – usednutí křesťanů na trůn je i na počátku knihy Zjevení otázkou teprve budoucnosti – viz futurum (δώσω)
1 K 4:8 – kralování Ježíšových následovníků ještě nenastalo – ironická Pavlova poznámka.
Zj 5:10 – kralování je stále ještě v budoucnu – futurum (βασιλεύσουσιν ἐπὶ τῆς γῆς). Srov. Zj 11:15
Zj 20:6 – to první vzkříšení je stále před námi, poněvadž kralování je ve futuru (ἔσονται, βασιλεύσουσιν)
Dále jste uvedl, že ve Zj 20:6 se zmiňuje druhá smrt, nikoli druhé vzkříšení. To je sice čistě verbálně vzato pravda, avšak imlicite z pojmů “první vzkříšení” a “druhá smrt” vyplývá, že před druhou smrtí muselo nastat druhé fyzické vzkříšení těch ostatních mrtvých (Zj 20:5), kteří neožili při prvním vzkříšení. To znamená, že ožijí až po dovršení těch 1000 let (Zj 20:5>Zj 20:7). Kdyby byli po onom tisíciletí neožili (všichni nespravedliví totiž při Ježíšově 2. příchodu zahynou 2 Te 1:8>2 Pt3:10 > Zj 19:21), nemohli by prodělat druhu smrt. Naproti tomu ti, kdo budou mít účast na prvním vzkříšení (tj. vzkříšení spravedlivých L 14:14) jsou ti, kdo během svého života v těle prodělali duchovní znovuzrození (J 3:3.5), ale po něm fyzicky zemřeli. Po Kristově návratu budou proto fyzicky vzkříšeni (živí budou proměněni 1 Te 4:16-17; 1 K 15:51-52, takže jejich proměněná těla budou rovna tělům vzkříšených ) a pak již nikdy nezemřou. Proto jsou blahoslavení ti, kdo mají podíl na prvním vzkříšení. Jsou jen dvě skupiny fyzicky mrtvých. Jedni, kteří se za života v těle odevzdali Kristu, ale zemřeli před jeho příchodem, a jedni, kteří Krista zavrhli a fyzicky zemřeli buď před jeho 2. příchodem nebo během jeho příchodu. Třetí skupinou jsou ti, kdo se odevzdali Kristu a jeho příchodu se dočkají živí. Ti, ačkoli nebyli fyzicky mrtví, se dočkají proměnění, které se rovná prvnímu vzkříšení. Pro ty ostatní (οἱ λοιποὶ Zj 19:21>Zj 20:5) je určena druhá smrt, před níž však musí prodělat druhé vzkříšení, které v textu sice není výslovně zmíněno, bez něhož by však logicky nebyla druhá smrt možná. Proto satan nemůže svádět národy (Zj 20:7), dokud se těch 1000 let nedovrší a ti nespravedliví po jejich dovršení neožijí (Zj 20:5). Mrtvé totiž svádět jaksi nelze…