Žijete štíhle?

Efezským 5:15-17 … Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně. 

Ve společnostech zabývajících se sériovou výrobou, ale i ve firmách nabízejících služby zákazníkům, se už po desetiletí rozvíjejí zásady tzv. štíhlé výroby (lean production). Tyto LEAN principy pocházejí z Japonska a jejich podstatou je omezit (nebo zcela vyloučit) plýtvání a jakékoli ztráty – ať v podobě promarněného času, v podobě nadvýroby (která se pak musí někde uskladnit), v podobě chyb a vad, v podobě nevyužitého lidského potenciálu, atd. Cílem štíhlé výroby či štíhlé služby je minimalizovat vše, co nepřináší hodnotu z pohledu zákazníka.

Jedno z hesel vyjadřujících tento princip štíhlosti říká: „Největší neefektivita je dělat efektivně něco, co by se nemuselo dělat vůbec.“ Jinak řečeno, to největší plýtvání je věnovat se pečlivě něčemu, co je k ničemu. Z toho plyne, že naopak největšího zlepšení v účinnosti a úspornosti procesů se dosáhne pouhým odstraněním nadbytečných kroků a činností.

SOUVISEJÍCÍ Čemu dávat přednost?

Největší plýtvání je věnovat se pečlivě něčemu, co je k ničemu.

– ​zásada štíhlosti

Je zřejmé, odkud si tvůrci těchto principů vypůjčili svůj slovník. Udržet nebo dosáhnout štíhlé linie si přeje mnoho z nás. Můžeme se ptát sami sebe: Proč bych měl na těle nosit desítky nadbytečných kilogramů tuku, které mi pak brání v agilním pohybu, utlačují mé vnitřní orgány, namáhají mé klouby a vedou k dalším nežádoucím zdravotním důsledkům? Proč bych měl dávat svému tělu to, co mu nepřináší hodnotu?

Jako věřící se ale také můžeme ptát jinak: Je to vůbec něco, čeho by si křesťan měl všímat? Vždyť je to jen otázka dočasného těla, nikoli duše a ducha…

Nedávno mě fakt překvapila jedna milá sestra v Kristu, když obhajovala, proč si dát další kousek dortu. Řekla něco v tom smyslu, že stejně při vzkříšení dostaneme nové, lepší tělo, a tak je teď de facto jedno, co a kolik toho sníme. K čemu je dodržovat nějaký rozumný stravovací režim? Proč se zbytečně omezovat, no ne?

Mezi námi křesťany existuje i, dá se říct, opačný pohled na udržování štíhlosti a na roli zdravé výživy. Někteří věřící jsou jejími horlivými zastánci z toho důvodu, že naše tělo je chrámem Ducha svatého. Apoštol Pavel to píše jasně: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ (1 Korintským 3:16-17) A ve stejném listě dále Pavel píše: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ (1. Korintským 6:19-20)

Jenomže Pavel tu nemluví o stravovacích návycích, které by ničily chrám Ducha svatého. Před první zmínkou mluví o závisti a sváru, které mezi křesťany v Korintu panovaly (3:3); před druhou zmínkou těla jakožto chrámu Ducha varuje Pavel před smilstvem (6:18). Sám Ježíš lidem vysvětloval, co znesvěcuje člověka v Božích očích, a co nikoli (Matouš 15:11-20). Duch svatý nehledí na to, co do těla vchází, ale co z těla (totiž ze srdce a z úst) vychází – špatné myšlenky, tužby, nadávky, křivá svědectví, urážky, smilstvo atd. Ne, nezarmucujeme Božího Ducha v nás tím, že si dáme druhý zákusek před spaním, ale tím, že uléháme s nevraživostí či touhou po pomstě.

Nesdílím však ani pohled mé sestry ve víře, že je zbytečné se v jídle omezovat a nehledět na to, co je dobré pro tělo. Všimněte si, co píše Pavel, když vyzývá muže, aby milovali své ženy: „Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně.“ (Efezským 5:28-29) Pavel bere jako věc samozřejmou, že nechováme své tělo v nenávisti, že je živíme a pečujeme o ně. I když je porušené hříchem, sužované bolestmi, opotřebované stářím a míří k rozpadu, je naše tělo úchvatný stroj, který Bůh nesestrojil proto, aby se stalo „odpadkovým košem“ nebo pouhým „zdrojem potěšení“. Přitom mnozí z nás pečují o svůj dům nebo o své auto daleko svědomitěji, než o své tělo…

SOUVISEJÍCÍ – Hlavně to zdraví?

Nakonec, otázku „štíhlosti“ (možná je lepší hovořit o střídmosti) můžeme vztáhnout na celé naše putování tímto světem. Jeden nadšený propagátor principů LEAN je uplatňuje i ve svém soukromí, ve způsobu hospodaření, ve stylu cestování, zkrátka ve všech oblastech svého každodenního života… a samozřejmě o tom píše knížky.

Já se však jako křesťan ptám, jak je to se „štíhlostí“ v mém životě z pohledu nebes? Z Tvého pohledu, Otče?

Jak je to u mě s plýtváním Tvou milostí, Tvými dary, Tvými příležitostmi k vydávání svědectví skrze mě?

Nepečuji úzkostlivě o něco, co je z Tvého pohledu zbytečné a marné?

A nešetřím svými modlitbami v oblastech, kde naopak mohu od Tebe žádat mnohem víc?

Jak je to s mým hledáním toho, co má hodnotu z pohledu klienta… eh, chci říct z pohledu Vinaře, toužícího po hojnějším ovoci svého Ducha ve mně?

… nepromarněte tento čas. 

… hleďte pochopit, co je vůle Páně. 

– Efezským 5:16-7

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 1. března 2025 Foto: Pixabay

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,

4 Komentáře

  1. Zdravím pana Krákoru
    Ta křesťanka, která se neomezuje ve stravě, protože stejně při vzkříšení dostaneme nové, lepší tělo, se v tom vlastně podobá mnohým nevěřícím, kteří tvrdí, že „tělo má jít do hrobu zhuntované“, jak praví hláška ze známého filmu.
    Podobně uvažují křesťané očekávající „novou zemi“, že naše planeta může být klidně zničena, protože dostaneme jinou. Skutečně? Vždyť je psáno (v Ř 8), že veškeré tvorstvo (tedy i planeta a všechno, co má tělo) čeká na vysvobození, ne na smrt:
    „Trvá však naděje, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.“
    Taky je v Pavlových listech psáno, že pomíjivé oblékne nepomíjivost a smrtelné nesmrtelnost. A to, co je smrtelné, že má být pohlceno životem.
    Ještě mě napadlo, že v v Bibli „tělo“ a „duše“ bývají někdy synonyma. Čili tělem se rozumí celý člověk a (živou) duší rovněž celý člověk. Někdy se tomu říká „lidská přirozenost“. A vlastně máte pravdu, že ta by měla být „štíhlá“, pokud se tím rozumí, že máme dávat větší prostor Duchu.

    Odpověď
  2. Karel Krejčí

    Paní Hájková,
    nevím nebo nejsem si zcela jist, zda bych poznal bez jmenného nadpisu, že autorem Vašeho příspěvku je muž nebo žena. Ale vnímám, že „něčím“ se opravdu odlišuje autorství ženy od těch mužských, které zde téměř jednoznačně převažují. Je to nejen potěšující, ale i vyvažující a směřující k harmonii, která tomuto světu čím dál více schází, aniž si je toho vědom.
    Pokud je ovšem žena skutečnou ženou a muž mužem.
    Pište 🙂

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář