Zahájení adventu

Když žijete řadu let v menším městě, má to mnoho výhod. Jistěže i nevýhod. Ale z těch výhod se raduji!

Tak třeba zahájení adventu. Pohané, agnostici, katolíci i protestanti, všichni s radostí stojí na zcela zaplněném náměstí, podupávají zimou a poslouchají dětské pěvecké soubory místní lidušky. A pak všichni vyvrátíme krk, protože začne ohňostroj.

Když byly naše děti malé, držely se nás v  davu pozorovatelů té nádhery, mě a mé manželky, vždycky za ruce. Pak už byly větší a držet se za ruku by „bylo trapný“. A o pár let později pobíhaly davem se svými kamarády, jen jsme je občas zahlédli.

A pak, jednoho roku, když už byly naše děti dávno dospělé, vystudované, vdané a ženaté, přišlo jedno zahájení adventu, které je pro mne nezapomenutelné. Jeden z našich synů je vychovatelem v dětském domově a přivezl na tu slávu houf dětí. Je hodně vysoký a čněl v tom houfu jako jejich maják. Děti na něj volaly, aby sdílely své nadšení z krásného rámusu a výbuchů světla: „Týýý jóóó, týýý jóóó, viděls to?“ A my s manželkou stáli kousek od nich. A víc než na cokoli jiného jsme koukali na ty děti a jejich nadšení… Světelné koule se jim odrážely v těch jejich velkých očích.

Jak říkal jeden starý pan farář: Advent není jen o tom, že na někoho čekáme. Jsou tací, kteří čekají na Godota. A nic… Advent je nacházení sebe sama. Vím, kdo jsem. Vím, co chci a o co usiluji. Vím, komu jsem uvěřil. A proto vím, koho očekávám.

A čas plyne. Rok za rokem. A v tom všem je i Ten, kdo už tu je a zároveň Ho v ještě větší slávě čekáme.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi. 

Autor:  Vít Dan Kolinger, pastor v Příbrami Datum: 30. listopadu 2019  Foto: Unsplash – ilustrační