Za zrodem kurzu Alfa byl neuvěřitelný milostný příběh

Právě před třiceti lety se z londýnského sboru Holy Trinity Brompton do mezinárodního světa rozlétl kurz Alfa: vyučovací program, jehož obsahem je výklad základů křesťanství. V průběhu deseti let kurz každoročně oslovil více než milión lidí na zeměkouli. 

„Dychtivost po Alfě nebylo ani možno uspokojit,“ napsal historik Andrew Atherstone v knize  Repackaging Christianity: Alpha and the Building of a Global Brand (Křesťanství v novém balení: Alfa a budování světové značky). Organizace se rozrůstala – přibyly manželské večery, pracovní semináře ve věznicích a konference pro vedoucí. 

Nárůst účastníků vyvrcholil kolem roku 2012, poté se ustálil na milionu studujících ročně – s krátkým úpadkem za covidu. Od svého počátku otevřela Alfa dveře tisíců modliteben pro evangelizaci jejich sousedů. Vyučovací programy zasáhly skoro devětadvacet miliónů lidí v přibližně sedmdesáti zemích. 

Největší odpovědnost za tento růst má britský anglikánský duchovní Nicky Gumbel. Jím však Alfa nezačala. To se stalo o patnáct let dříve, a to zásluhou výpomocného pastora Charlese Marnhama.

U Marnhama přitom nikdo dráhu kazatele nepředvídal. Sám počítal s tím, že bude právníkem jako jeho tatínek. Dokonce absolvoval celé právnické studium v Cambridgi a získal příslušný titul. 

V roce 1973, právě když dokončoval svá cambridgeská studia, mu jeden pastor navrhl, aby se místo toho stal kazatelem. Věděl, že jeho rodičům, kteří nechodili do kostela, se takové rozhodnutí nebude líbit. Zvláště pro tatínka to bude zklamání. A pro něho samého to bude znamenat vzdát se plánovaného odborného výcvikového kurzu a začít se vzdělávat v oboru teologie – což si v tomto případě bude muset zaplatit sám. 

Co tedy měl udělat?

„Nevyprávím tento příběh často,“ připomněl Marnham, „protože svůj krok jiným nedoporučuji. Byl jsem na samém začátku křesťanského života. Řekl jsem: ‚Pane, pokud chceš, abych tímto krokem opustil své pohodlné zázemí, budeš mi to muset ukázat. Myslím, že by se můj kamarád Charles Wilson měl stát křesťanem.‘“

SOUVISEJÍCÍ – Kurzy Alfa se za působení Nickyho Gumbela staly světovým fenoménem

Aby to ještě ztížil, přidal i Wilsonovu nevěstu – „A Julia uvěřila rovněž.“

Marnham a Wilson: Začátek

Pokud jste vyrůstali v Británii v šedesátých letech, byli vaši rodiče téměř jistě zapojeni do válečného úsilí. Marnhamův otec byl u Dunkerku i při vylodění v Normandii o „dni D“; jeho matka byla řidičkou sanitky. Wilsonův tatínek byl výsadkář a bojoval v bitvě u Arnhemu. Juliina matka pracovala pro Bletchley Park, kde se dešifrovaly německé zprávy, zatímco Juliin tatínek byl tři a půl roku vězněn v japonském táboře pro válečné zajatce. 

„Myslíme, že víru ztratil v tom lágru,“ řekl Wilson o Juliinu tatínkovi. „To se za války stalo mnoha lidem. Prostě nedokázali věřit, že existuje nějaký Bůh.“

Marnhamův otce byl možná jiný. „Bral nás jako děti do kostela,“ řekl Marnham, „a byl to velmi mravný a čestný muž. Myslím ale, že vzkříšení a podobné věci mu ve světle těžkých životních realit připadaly jen jako zbožné přání.“ 

Po válce se tito muži a ženy do církve nevrátili a návštěvnost po celé zemi začala upadat. Jejich děti odstartovaly rostoucí trend obecného nezájmu o náboženství vůbec…

Patřil k nim i Marnham, zdrženlivé a vážné dítě. Rád četl, býval včas hotov s domácím úkolem a znal odpovědi, když ho učitelé vyvolali. 

Ve třinácti letech se v internátní škole seznámil s povídavým a společenským Wilsonem, který také rád četl, ale domácí úkol nikdy nedodělal. Wilson byl bezstarostný, neustále v pohybu a rád se ve škole sdílel, i když neznal odpovědi. 

Přitahovali se, jak tomu bývá u protikladných povah. Obdivovali navzájem své silné stránky a doplňovali se v tom, kde měli slabiny. Oba hráli na žesťové nástroje a měli rádi orchestrální hudbu. Začali v téže třídě, ale Wilson měl ke studiu menší motivaci a s jeho známkami to šlo, jak říkal, „do háje“. 

Po internátní škole zamířil na obchodní, zatímco Marnham byl imatrikulován v Cambridgi, jedné z nejlepších univerzit ve Spojeném království. Něco ho však trápilo. 

Marnham: Skutečné obrácení

„Věděl jsem, že jsem věřící, ale něco mi chybělo. Nakonec mi poradili, ať si o tom zajdu popovídat s některým anglikánským kazatelem.“

Během šesti schůzek mu kazatel křesťanství po kouscích poskládal do obrázku. 

„Zástupné smíření jsem nechápal. Něco jiného je podle mne říci, že Ježíš zemřel za hříchy světa – a něco úplně jiného je prohlásit, že zemřel za vás.“ 

Kazatel Marnhamovi poradil, ať si přečte „Jednoduché křesťanství“ od Johna Stotta (https://www.databazeknih.cz/knihy/jednoduche-krestanstvi-399211). Poslechl ho. 

„Vyslovil jsem modlitbu podle Scottova doporučení. Nespatřil jsem žádná zářící světla a nic podobného, ale něco se doopravdy stalo. Objevil jsem, že Bůh je skutečný a osobní.“ 

Napsal Wilsonovi dopis o tom, co se stalo. 

Hm, pomyslel si adresát. Tohle sedí na správného chlapa, jako je Charles.

Wilson: Láska k Julii

I v obchodní škole byl Wilson v jednom kole – ne že by tolik studoval, ale založil s kamarády hudební kroužek. Na první schůzku se dostavilo asi patnáct studentů. 

SOUVISEJÍCÍ – Nicky Gumbel se loučil s věřícími v HTB. Propagátor kurzů Alfa prohlásil, že „to nejlepší je stále před námi“ 

Wilson vystoupil s promluvou do popředí, a přitom zahlédl dívku, která seděla vzadu v místnosti u stolu. „Když jsem se toho večera vrátil autobusem domů, nedokázal jsem myslet na nic jiného než na tu krásnou ženu, který vypadala neuvěřitelně seriózně.“ 

Jí ale on tak přitažlivý nepřipadal. Když se v přeplněné knihovně protlačil mezi tuctem studentů a požádal ji o schůzku, řekla mu: „Ne, děkuji.“

Podruhé na jeho žádost zareagovala slovy: „Možná někdy jindy.“ 

A potřetí řekla: „Jenom s vámi nikam nepůjdu. Ale půjdou-li s vámi i jiní, přidám se.“

Wilsona to vzrušilo. O vánočních prázdninách sbalil Marnhama a další děvče, aby si mohli vyjít ve čtyřech na operu. A když bylo večer po programu, zapomněl Wilson úplně, co se sluší a patří, a vyrazil bujaře k domovu. Julii domů doprovodil Marnham.

Jenže právě Wilson to nehodlal vzdát. Nakonec ji svou vytrvalostí přemohl a začali randit. Čtyři roky nato oba dokončili školu a nastoupili do svých zaměstnání – a pořád ještě spolu jenom randili.

„Charles,“ podotkla Julia, „kolem toho pořád chodil jako okolo horké kaše, ale aby do toho doopravdy praštil, to ne. Můj táta už toho měl po krk a užuž mě posílal dostudovat do zahraničí.“ Wilson ji nahonem požádal o ruku.

Marnham: Práva, nebo služba kazatele

Tou dobou Marnham završil své povinné základní právnické studium v Cambridgi a pokračoval na Právní škole v Guildfordu, aby získal odbornou právnickou kvalifikaci. 

„Myslím, že jsem práva neměl rád. A zrovna před mým odchodem z Cambridge mi kazatel, který mi předtím pomohl najít Krista, řekl, že bych podle něj měl zvážit možnost ordinace.“

Bylo to lákavé, krom všeho toho, co na tom lákavé nebylo: musel by znovu začít s odborným studiem, tentokrát na kazatele, a to bez souhlasu rodičů a jejich finanční podpory. 

„Byl jsem mezi dvěma ohni. S celým seznamem věcí, které bylo nutno vyřešit. Skutečná otázka však zněla: ‚Povolává mne Bůh, nebo ne?‘ V tom bylo jádro problému.“

Rozprostřel tedy před Pánem rouno: je-li to tvá vůle, ať se Charles Wilson stane křesťanem, a Julia taky.

Wilson: „Štulec od Boha“

Během předsvatebních měsíců pracoval Wilson pro společnost. která provozovala biografy. Výnos kin od vynálezu televizorů a videorekordérů klesal a společnost potřebovala pro své obrovské budovy jiné využití. Wilson a jeho kolegové začali některé měnit na kluby pro míčovou hru squash nebo na diskotékové noční kluby. 

Dařilo se jim. Hodlali na základě smlouvy s předním členem vedoucího týmu otevřít své první kluby, a od významného pivovarníka obdrželi příslib pomoci ve výši půl miliónu liber.

„Pak jsem dostal zprávu, že se to přerušilo,“ řekl Wilson. Že to zavinil zaměstnanec, kterého jsem právě najal? Prý ať ho vyhodí. „Byl jsem doopravdy naštvaný,“ řekl. „Nebyl jsem křesťan, ale věděl jsem, že jednat takto s lidmi není správné.“ 

Pln zármutku i zuřivosti si otevřel knihu, kterou mu před několika týdny dal Marnham – Scottovo Jednoduché křesťanství. Přeskočil prvních osm kapitol a přešel na poslední stránku, kde Scott vysvětluje, jak máme reagovat na Kristovu smrt. Během četby se mu v mysli vynořila nástěnná malba Abrahama a Izáka v jeho školní kapli. Abraham zvedal ruku, aby zabil své dítě. 

„Viděl jsem, že tuto smrt zasluhuji. A že Ježíš mne před tím vším zachránil… Toho večera mi Bůh uštědřil štulec.“ Ještě dnes je Wilsonovi při vyprávění o tomto zážitku do pláče.

Hned ráno zavolal Marnhamovi, a ten mu poradil, aby navštívil váženého londýnského faráře Dicka Lucase. Lucas mu řekl, ať přijde za pár týdnů. 

„Tak dlouho čekat nemohu,“ odpověděl Wilson.

Lucas mu tedy řekl, ať přijde dnes později večer. Položil Wilsonovi hromadu otázek: Kdo je Ježíš? Proč zemřel na kříži? Co je to hřích? Co je to křesťan? Jak se člověk dostane do nebe?

„Byl jsem neomalený mlaďas v marketingové branži a napadaly mě úplně nesmyslné odpovědi,“ řekl Wilson. Inu, větší část Jednoduchého křesťanství přece přeskočil. „Farář asi po dvaceti minutách vstal a řekl: ‚No, pane Wilsone – nezáleží na tom, co si myslíte vy. Záleží na tom, co říká Bůh.‘“  Dal Wilsonovi Bibli a pak mu během půl hodiny vyložil evangelium – od První knihy Mojžíšovy po Zjevení. 

SOUVISEJÍCÍ – Nicky Gumbel se loučil s věřícími v HTB. Propagátor kurzů Alfa prohlásil, že „to nejlepší je stále před námi“ 

Ke konci schůzky mu Wilson prozradil, že se za devět dnů žení. Lucas mu dal pro Julii traktát, ale napomenul ho, ať je opatrný. 

„Nevnucujte jí to,“ řekl Lucas, který si povšiml Wilsonova nezkrotného nadšení. „Vlastně si nejsem jist, máte-li jí to dát během líbánek.“ 

Wilson: I Julia!

Lucas mu to řekl příliš pozdě. Wilson ten den, ještě před schůzkou s ním, zavolal Julii do práce a v přívalu vzrušených, nesouvislých slov jí všechno vyklopil. 

„Vážně – bylo to trochu jako uprostřed vichřice,“ okomentovala to. Sesumírovala si, že měl jakési abrahamovské vidění, že je křesťan a že má v plánu zanechat svého zaměstnání a stát se kazatelem. V tu chvíli pustila sluchátko a sesypala se. 

„K šéfovi jsem přišla uplakaná. Úplně zmatená.“ 

Dopřejte tomu trochu času, řekl jí šéf. Ono se to usadí. 

 Ona však neměla ani trochu času, a nic se neusadilo. Varování nevarování, hned další večer Wilson Julii navštívil. Znovu jí vysvětlil své obrácení, tentokrát osobně. 

„Věděla jsem, že Duch svatý určitě existuje. A že se za něho nemohu vdát, ledaže se také stanu křesťankou.“ Dal jí letáček od Lucase „Jak se stát křesťanem“. „Přečetla jsem si ho, a vyslovila tu modlitbu na konci.“ 

Tu neděli šli spolu do sboru, a Julia měla pocit, jako kdyby před ní slova Bible vyvstávala v trojrozměrné podobě. I Julia přijala spasení. 

Wilson: Co přišlo potom

V pátek nato dal Wilson v práci výpověď. Druhý den se oženil s Julií. 

„Zavázat se sliby před Bohem znamená něco, co jsem neočekávala,“ řekla.

Po líbánkách se Julie vrátila do práce v Anglické bance, zatímco Wilson četl křesťanské knížky a přemýšlel, co počít se svým životem. 

„Asi tři nebo čtyři týdny nato se to Lucasovi doneslo. ‚Není dobré, Charlesi,“ řekl mi, „abyste jen seděl doma a zabýval se vznešenými myšlenkami. Je třeba najít si zaměstnání.‘“

Wilson tedy přijal zaměstnání jako řidič dodávky v montážním oddělení jedné továrny. Navštěvoval právnickou fakultu a pracoval několik desítek let jako právník; několik let řídil jako generální tajemník „Křesťanské sdružení právníků Spojeného království“. Pak založil firmu pro vymáhání obchodních pohledávek. 

Stejně energičtí jsou Wilsonovi ve službě církvi: již pět let dobrovolničí, štědře přispívají a věrně se svými čtyřmi dětmi navštěvují shromáždění. Všechny jejich děti i vnoučata chodí s Pánem. 

Nejstarší Andrew je nyní vyučujícím pastorem v londýnském Králově sboru. Jeho práce se však neomezuje jen na to; během posledních šestnácti let vydal přes tucet knih, mluvil na mnoha konferencích (včetně té, kterou v roce 2023 pořádala Koalice evangelia – The Gospel Coalition) a uveřejnil podcast s anglikánským kazatelem a evangelistou Glenem Scrivenerem.

“Mezi mladými učiteli Bible a kulturními kritiky, které znám, patří Andrew k těm s nejhlubším vhledem do Písma,“ řekl Collin Hansen, výkonný ředitel Kellerova střediska pro kulturní apologetiku. „Představuje vzor toho typu pokorných a radostných vedoucích, jací nám, jak doufáme, budou v Kellerově středisku vyrůstat.“ 

„Je to velmi zajímavý a originální myslitel,“ řekl Marnham. „Je ohromné, že se jeho obdivuhodné obdarování dočkalo uznání a využití.“ 

Marnham je mimochodem Andrewu Wilsonovi kmotrem. 

Marnham: Co přišlo potom

Po sňatku Wilsona s Julií nastoupil Marnham do semináře. 

„Tomu se naprosto nebylo možno vyhnout,“ řekl s tichým pousmáním. „Kdyby byl býval uvěřil jen Charles, mohl jsem říci, že jde jen o šťastnou náhodu. Ale oba?“ 

O tři léta později získal kvalifikaci teologa a místo v londýnské anglikánské farnosti „Sbor svaté Trojice v Bromptonu“. 

Mladého vystudovaného právníka v jeho novém sboru požádali o vyučování a vedení k učednictví těch, kteří právě uvěřili. Tricia Algeoová se podobně jako Marnham stala křesťankou na své univerzitě. Pak pracovala několik let v mezidenominační evangelikální kampusové službě InterVarsity Christian Fellowship a rok v Evangelizačním sdružení Billyho Grahama. Poté jí starší podali pomocnou ruku. 

„Jsem ve fázi získávání nového pomocníka,“ řekl jí pastor. „Což takhle se k té práci spojit?“ 

Marnham a Algeoová jedné neděle začali se schůzkami u snídaně. „Nakonec jsme vypracovali šestitýdenní kurz,“ řekl Marnham. Bylo to pohádkově jednoduché: oba budou střídavě pořádat turnusy s rozhovory na různá témata – například jak poznat, zda jsem spasen, jak číst Bibli a jak porozumět Bohu, Ježíši a Duchu svatému. Pak rozdělí účastníky do skupinek a bude se debatovat. Algeoová navrhla pro kurz název „Alfa“; měl být totiž zaměřen na účastníky, kteří zahajují nový život v Kristu.

Osvědčilo se to. Na první schůzku, která se v listopadu 1977 konala v Marnhamově bytě nad sborovým sálem, přišlo asi šest lidí. Během dvou let se do Marnhamova bytu vměstnalo tolik debatních skupinek, že se jeho spolubydlící ani nemohl dostat do koupelny. 

„Velmi brzy jsem něco objevil: nepřicházeli jen lidé, kteří se vydali Kristu, ale přitahovalo to i ty, kteří to neudělali,“ řekl Marnham. Postaral se, aby lidé měli velice mnoho příležitostí klást otázky.

„Umožnit to lidem znamenalo podle mne obrovskou úlevu, protože lidi – zvláště v anglikánských kruzích – uvádí do rozpaků, je-li třeba u některých duchovních věcí přiznat, že tomu nerozumíte. Také jsem vycítil, co bývá při snaze vést lidi k víře obtížné: křesťané odpovídali na otázky, které jsem nekladl, a na to, nač jsem se jich ptal, neodpovídali.“ 

Dva roky nato se Marnham s Algeoovou oženil a nakonec začal kázat ve vlastním sboru na severu Anglie. Práci s kurzem opustil – nyní bylo na budoucích vedoucích, aby kurz, který se rozrůstal, zdokonalili – a ten do roku 2022 ovlivnil milióny lidí po celé zeměkouli. Pomohlo mu v tom opravdové oživení po covidu; jen v tom roce proběhlo více než třináct tisíc kurzů s více než čtyřmi sty tisíci účastníky.  

Důvody, proč se kurz tak rychle a kvalitně rozrostl, Marnham zná: „Je za tím Bůh. Nebo snad ne?“

Marnham: Vedoucí místního sboru s mezinárodními kontakty

Žádné další hromadné celosvětové iniciativy Marnham nezaložil. Během dalších pětatřiceti let kázal, radil lidem a cvičil výpomocné pastory ve dvou sborech. 

Jeho práce se však – jako je tomu u mnoha pastorů – přelila daleko za zdi místního sboru. Jeho druhý sbor, který se nalézá v Londýně, uvítal členy až ze šestnácti zemí, například z USA, Mongolska nebo Eritrey. Marnham pracoval s anglikánskými sbory v Tanzánii a od roku 2002 je kurátorem a členem výboru nadace Emmanuel. Jejím prostřednictvím pracoval jako nezávislý vydavatel internetového časopisu Kairos a jako hlavní poradce organizace Biblická síť, která poskytuje teologické vzdělání na internetu. 

„Bývají dobré okamžiky, i ty opravdu zlé; to vám poví každý kazatel,“ řekl. Nikdy by sice nikomu nedoporučil vyzvat Boha tak šíleným způsobem, jako to udělal on, ale změny ve své životní dráze nelitoval ani okamžik. 

„Bůh mne znal, a věděl, co je pro mne nejlepší. Kazatelem sboru jsem dvaačtyřicet let. Pokud jde o způsob Boží práce, bylo to úžasné … byla a je to obrovská výsada.“ 

Autor: Sarah Eekhoff Zylstrová je hlavní autorkou a vydavatelkou eseje „Faith and Works“ (Víra a skutky) pro Koalici evangelia. Je též spoluautorkou knihy Gospelbound: Living with Resolute Hope in an Anxious Age (Spjat s evangeliem: jak ve věku úzkosti žít životem rozhodné naděje) a vydavatelkou knihy  Social Sanity in an Insta World (Sociální zdraví ve světě sociálních sítí). Dříve psala pro  mediální časopis Christianity Today, vyučovala své děti v domácí škole, nezávisle přispívala do místního deníku a učila na vysoké škole Trinity Christian College. Na Dordtské univerzitě získala hodnost bakalářky svobodných umění v oboru angličtina a komunikace a na Medillově novinářské fakultě Severozápadní univerzity hodnost mistryně věd v oboru žurnalistiky. S manželem a dvěma syny žije v Kansas City. Duchovním společenstvím rodiny je místní Sbor nového města.

Zdroj: The Gospel Coalition Překlad: Ivana Kultová Datum: 29. února 2024 Foto: Wikipedie

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.