Václav Klaus a jeho institut od roku 2013 setrvale útočí na papeže Františka. Ne poctivá analýza či studie, ale politicko-publicistická mělčina, slovní blátíčko, otření se, kapky jedu… a „jedeme dál“. Co je účelem? Nejspíš poštvávat české a moravské katolíky pravicově konzervativní orientace proti jejich nejvyšší duchovní autoritě.
Klaus a s ním spříznění lidé (pánové Weigl, Strejček či Semín) dezinterpretují papežovy postoje k marxismu, levici, migraci a ochraně životního prostředí. Slůvka, že papež je „ikona levice“, „podléhá panteismu“, „konkláve vyslyšelo politickou objednávku a připojilo se k levicové etatistické vlně“, popírají životní postoje papeže, to, jak jeho autoritu vnímá církev a co k němu cítí (ve smyslu „jak k němu lnou“) i (katoličtí) věřící.
Za Klause je třeba se modlit, ale je před ním také třeba varovat. Mohu se nechat fackovat (tj. nastavit tvář), ale nesmí mě nechat klidným, když fackují jiného člověka. Ani když je to papež.
Institut Václava Klause je myšlenkově infekční prostředí, stačí si přečíst následující výběr „falešných slůvek“:
2013
IVK: CÍRKEV JAKO MEGACHARITATIVNÍ GLOBÁLNÍ ORGANIZACE
Změna. To je – zdá se – poselství nového papeže. Nikoliv trvání na tradici a kořenech víry, jak hlásal jeho předchůdce. Ne každý jednotlivec bez ohledu na jeho společenskou pozici a ne jeho individuální spása má být hlavním posláním papežské mise. Papežovou volbou je na odiv dávaná preference chudých, slabých a nemocných. I papež má být jenom jedním z nás, prvním v čele církve sloužící potřebným. Jedině to prý může zastavit slábnutí a rozklad církve v moderní společnosti. (…) Zdá se, že březnové konkláve vyslyšelo politickou objednávku a že se i katolická církev připojuje k levicové etatistické vlně, která dnes dominuje v USA a která dávno plně ovládla západní Evropu. Latinská Amerika před půl stoletím poskytla příklad, že katolicismus lze smířit i s krajním marxismem. Proč církvi nedat nový smysl a nepřiblížit ji lidem jako v podstatě megacharitativní globální organizaci sui generis? Osobně skromný, sociálně cítící a tradice bořící papež František proto vzbuzuje takové nadšení právě v ideově a nábožensky vyprahlé Evropě.
2015
SEMÍN O LAUDATO SI
Teologicky zdatný čtenář však již brzy zjistí, že v některých aspektech autoři encykliky (papež František ji jistě nepsal sám) nepodléhají jen ekologickému alarmismu, ale i s křesťanstvím neslučitelnému panteismu. Snad i proto nevyzývá ke konverzi katolické – o níž se ostatně při jiných příležitostech již několikrát dosti pohrdavě vyjádřil – nýbrž ekologické.
2016
NEROZUMÍM A NEVĚŘÍM PAPEŽI FRANTIŠKOVI
Otázka: Papež František si z řeckého Lesbu do Vatikánu odvezl 12 muslimských uprchlíků. Nejvyšší představitel římskokatolické církve novinářům řekl, že rozhodnutí vzít s sebou 12 syrských uprchlíků bylo „čistě humanitární“ gesto, nikoli politický čin. Co si myslíte o postoji papeže?
Odpověď VK: Papeži Františkovi nerozumím a nevěřím mu. Nevěřím, že dělá křesťanská či humanitární gesta, myslím, že dělá gesta navýsost politická. Nepatřím ke katolické církvi, a proto do toho nemám co mluvit, ale divím se, že to v katolické církvi nevyvolává zřetelnější vnitřní pnutí. Nedovedu dostatečně ocenit – jakkoli nespornou a historickou – symboliku velikonočního mytí nohou, ale je-li pravda, že to letos papež František spojil s líbáním nohou, pak opravdu nevím.
2017
WEIGL: FRANTIŠEK JE IKONA LEVICOVÉ PROIMIGRAČNÍ ELITY V EVROPĚ
Západ se násilí a boje v Barmě nijak viditelně zastavit nesnaží. Nikdo neuvaluje žádné sankce, nevyhlašuje bojkoty, bezletové zóny atd., nikdo neostrakizuje Su-tij. O to větší pozornost se ale postupně začíná věnovat důsledkům barmské krize. Jsou tu přeci ubozí uprchlíci Rohingové. A papež František – ikona levicové proimigrační elity v Evropě – je právě v těchto dnech na návštěvě v Barmě a Bangladéši a hodlá se s Rohingy setkat.
VK: POSTOJE LEVICOVÝCH POKROKÁŘŮ NEJJASNĚJI VYJÁDŘIL PAPEŽ FRANTIŠEK
Levicoví pokrokáři, jejichž ideologie v dnešní Evropě vládne, masovou migraci vítají, podporují a dokonce organizují. Jejich postoje nejjasněji vyjádřil tento týden papež František, který vyzval k plnému otevření dveří pro masovou migraci a hlásá, že práva migrantů a jejich svobodné usazování kdekoliv musejí mít přednost před bezpečností států. To vše ve chvíli nové vlny vražedných teroristických útoků muslimských migrantů nebo jejich potomků proti nevinným lidem v různých státech Evropy.
Autor: Pavel Mareš je šéfredaktor KNA a zastupitel Prahy 10 Datum: 12. února 2020 Foto: Wikimedia Commons – Václav Klaus
.jpg){kind=link}
6 Komentáře
Realtoltek
Ano tak tomu je. Jsou obdivovatelé papežů a jsou odpůrci papežů. Bohužel autor článku se jasně profiluje jako obdivovatel papeže a jiní jsou dle jeho názoru myšlenkově infekční/kacíři/xenofobové/homofobové…. Něco mi to připomíná och ano takzvanou pražskou kavárnu.
Máme ale naštěstí svobodu slova a proto jsem hrdý na to, že můžu vyjádřit svůj názor na to, že je papež falešný pastýř, překrucuje Svaté písmo a říká polopravdy.
Jan Ámos Komenský ve svém díle pravdivě identifikoval kdo je Antikristem a zcela jistě by se v tomto názoru rozešel s panem Halíkem tak je úsměvné, že je zrovna teď pan Halík porovnáván s Komenským. Je tedy otázkou jestli je myšlenkově infekční pan Halík anebo Komenský…
Eva Hájková
Já myslím, že Komenskému by se současný papež líbil. I když by ho, samozřejmě, nepřijal za papeže, protože žádní papežové být nemají.
Realtoltek
Těžko by se mu líbil, přečtěte si jeho dílo.
Eva Hájková
Osobní sympatie je pochopitelně nepředvídatelná, takže ji nikdo nemůže dopředu poznat. Myslím si to z toho důvodu, protože Komenský byl, jak soudím, postmilenalista. Domníval se, že nejprve nastane tisícileté království a až v jeho závěru přijde Ježíš. Z toho důvodu se snažil pracovat pro všeobecnou nápravu lidstva. Papež se také o to snaží.
Komenský se možná domníval, na rozdíl od papeže, že postupně všechny národy přijmou křesťanství. Papež s tím už nepočítá.
Tehdy byl totiž křesťanský Západ vyspělejší než zbytek světa, zatímco dnes už to přestává platit.
Karel Krejčí
VK na papeže útočí z logického důvodu – oba dva si takzvaně „vidí do karet“. Papež se snaží zasahovat do dění světa z pozice jemu Bohem svěřené, tedy jako svatá osobnost. Z praktických výsledků však lze konstatovat, že jeho skutečné poslání, bohužel, zůstalo pouze „na papíře“. Navenek uskutečněná dobročinná gesta a celkové úsilí, sice nepochybně vzbuzují úctu a vyvolávají cílenou pozornost, avšak je otázkou, do jaké míry je toto vše záměrně vykonstruované, pro udržení si pozice ve světě, jako Božího prostředníka nebo spíše jako nenahraditelného a láskyplného otce zde na zemi. Pak si ale můžeme položit oprávněně otázku: „Když je tak naplněn láskou ke všem lidem, je také stejně tak spravedlivý“? Lze vůbec připustit, že spravedlnost spočívá v tom, otevřít hranice států ať jsou následky jakékoli? To je opravdu spravedlnost? Ne, to je velmi laciné a průhledné pokrytectví! Ne, vždyť přeměnit tento padlý svět ve spravedlivý není schopen nikdo, ať by byl sebe svatější a toto nepochybně vnímá i VK. Papež se zpronevěřuje skutečnému Božímu poslání – usvědčovat tento svět z nadvlády toho Zlého a hlásat Krista, jako jedinou cestu ke spáse z tohoto padlého a „nespravedlivého“ světa.
Karel Krejčí
Pokud je v komentáři zveřejněna moudrá pobídka a žádost, abychom se modlili za VK, pak by bylo též na místě modlit se za svatého otce, aby když káže vodu, sám ji také pil.