Daniela Pecha jsem našla na sociální síti. Jeho krátké i delší statusy mě zaujaly pro jejich výzvy k hlubšímu vztahu s Bohem a rozhodla jsem se s ním navázat kontakt. Co ho vedlo do Španělska a jak se učí naslouchat hlasu Ducha Božího? Daniel se otevřeně podělil o svou víru a také o to, jak ho Bůh povolal do prorocké služby.
Danieli, mohl bys nám říct něco o sobě a o tom, co děláš ve Španělsku?
Narodil jsem se v České republice; mamka vyrůstala mezi svědky Jehovovými, zatímco táta byl ateista. Od útlého dětství jsem věřil v Boží existenci a občas jsem se také modlil. Své dětství jsem částečně strávil v Úštěku nedaleko Litoměřic, a ve svých 19 letech jsme se přestěhovali na Tenerife, které je součástí Kanárských ostrovů.
Nyní je mi 32 let a s manželkou jsme členy aktivního křesťanského sboru na jihu Tenerife. Ježíš mě povolal do služby proroka a pastýře, takže pomáháme lidem jak ve Španělsku, tak v České republice. V profesním životě pracuji pro českou realitní společnost, kde lidem pomáháme s nákupem nemovitostí na Tenerife.
Jak se událo tvé první setkání s křesťany a co tě vedlo k rozhodnutí opustit Svědky Jehovovy?
S lidmi, kteří znají Ježíše, jsem se potkal až potom, kdy jsem opustil svědky Jehovovy. Odešel jsem, protože jsem se jeden den naštval a řekl jsem Bohu, že chci, aby mi ukázal, že opravdu existuje a miluje mě. Udělal to. Poprvé v životě – večer, jsem slyšel Boží hlas, když jsem si četl Markovo evangelium. Zeptal se mě, jestli rozumím tomu, co čtu a během jednoho roku mi Duch svatý ukazoval rozdíly mezi evangeliem a učením svědků Jehovových. Bylo jich opravdu hodně. Navíc jsem se ještě jako aktivní u svědků Jehovových znovuzrodil, což podle jejich učení není možné, pokud tedy nepatříte mezi vyvolenou skupinu lidí. Porušil jsem jejich pravidla a řekl Ježíši, ať se stane mým Králem. V ten moment jsem prožil všechno, co se znovuzrozením souvisí a krátce na to jsem od svědků Jehovových odešel.
SOUVISEJÍCÍ – Vidět a zažít církev jinak
Jak bys charakterizoval svoji víru v Ježíše Krista a co jsi o něm dosud objevil?
Mou víru v Ježíše Krista bych popsal jako radikální, zároveň jednoduše dětsky upřímnou. Věřím, že k vidění Boží slávy a naplnění jeho slibů je třeba přistupovat s tímto postojem. Poté, co jsem poznal Boha, jeho neomezené možnosti a zažil konkrétní zázraky, se moje srdce soustředilo na lásku k němu a k jeho slovu. Mám v srdci, aby byl Bůh oslaven.
Jednou jsem se modlil o samotě a pocítil jsem touhu obejmout Boha jako svého Otce. Roztáhl jsem ruce a požádal ho o objetí. Asi tři týdny nato v našem sboru kázal pastor z jiného místního společenství. Při osobních modlitbách přistoupil ke mně, objal mě a s láskou a slzami v očích mi řekl, že toto objetí mi posílá Bůh na základě mé modlitby. Podobných okamžiků bylo víc. Kdo by takového Boha nemiloval a nechtěl ho poslouchat?
Ježíš mě překvapuje stále. Je tak jiný než si ho někdy my, věřící, vykreslujeme. Boha jsem si zamiloval především pro jeho otcovský charakter. On dokáže být i přísný, ale když cítíte jeho lásku a víte, že vše dělá pro vaše dobro, rádi se mu podřídíte.
Které životní období bylo pro tebe nejnáročnější?
Když jsem sice přijal Ježíše, ale srdcem mu byl vzdálený. Trvalo to zhruba pět let. Ďábel mi podsouval myšlenky, že Bůh se mnou není, a to nebylo nic příjemného. V těch chvílích jsem cítil zoufalství a zdálo se mi, že se z tohoto stavu nevymotám. Bůh ale mnohokrát zasáhl a jeho ujištění mi postupně ukazovalo správnou cestu. Musel jsem se však naučit brát svůj vztah s ním vážně, věnovat mu čas a otevřít mu celé své srdce. Proto považuji věk 27 let za bod zlomu, od kterého jsem začal chodit s Bohem a vnímat ho jako svého opravdového Otce.
SOUVISEJÍCÍ – Pohostinnost je dar, který můžeme rozvíjet
Mohl bys popsat místo, kde žiješ, a možná i komunitu, která tě obklopuje?
Nacházíme se na jihu Tenerife a většina lidí, s nimiž se setkáváme, je z Latinské Ameriky, což přináší určitou dynamiku. Jsou to lidé velice upřímní a autentičtí, aniž by si na cokoliv hráli, a přesto mají hluboký vztah s Bohem.
Jak se Španělsko staví vůči církvím?
Pokud hodnotím situaci z pohledu evangelických nebo letničních církví, španělský stát tyto církve respektuje. Podle nejnovějších statistik ve Španělsku náleží k těmto církvím přibližně 1,5 milionu lidí, což je více než celá populace Prahy. To rozhodně není malé číslo.
Jaké hlavní rozdíly vidíš mezi českou a španělskou církví? Jsou nějaké aspekty španělské církve, které by mohly sloužit jako inspirace pro nás v Česku?
Mám za to, že Ježíš se především dívá na lidské srdce a nepřeje si, aby se lidé vzájemně porovnávali. Moje manželka tvrdí, že českou a španělskou církev nelze vůbec srovnávat. Po své první návštěvě našeho sboru na Tenerife prohlásila, že to byl nejlepší zážitek z církve, jaký kdy zažila, ačkoli vyrůstala v křesťanské rodině a poznala několik sborů. Když to říká ona, můžete si být jisti, že to myslí vážně, protože je velmi vnímavá k tomu, co Bůh dělá. Tím však neříkám, že španělská církev je nutně dál než ta česká. Na duchovní atmosféře se podílí mnoho faktorů. Rozdíl je však patrný v těch sborech, které svůj přístup k Bohu berou opravdu vážně. Například vztah našeho pastora s Bohem vzbuzuje v lidech respekt. Mnohokrát, při jeho modlitbách cítím Boží přítomnost po celé budově sboru. To se stává, když někdo svou víru bere opravdu vážně. Jde tedy o určitou radikálnost ve víře.
Všimla jsem si, že na sociálních sítích často sdílíš povzbudivé myšlenky a někdy se dotýkáš i citlivých témat. Co tě v současné době nejvíce znepokojuje, nebo co si myslíš, že není v souladu s Boží vůlí?
Věřím, že Bůh povolává lidi do služby na způsob proroka Eliáše. Potřebujeme opustit naše úkryty, podobně jako Eliáš, když prchal před Jezábel. Toto je zvlášť klíčové, protože duch manipulace, který Jezábel představuje, obíhá místa v České republice, krouží kolem některých pastýřů a Bůh si přeje tento vliv odstranit. Nebude to však možné, jestliže se vedoucí pod vlivem Achaba budou vyhýbat odpovědnosti a konfrontaci. Nemohou mít autoritu vyzývat ducha Jezábel k boji, pokud jsou sami jeho oběťmi, mají z něho strach nebo se podílejí na jeho činech. Fakt, že někdo prorokuje nad nějakou osobou, ještě neznamená, že mluví pod vedením Ducha svatého. Proto je nutné modlit se za to, aby církev měla duchovní rozlišování, protože duch Jezábel a věštecký duch často působí společně. Bůh mi sdělil, že mimo jiné, bude boj proti duchu Jezábel součástí naší služby v České republice.
Jak tě Bůh přivedl k prorocké službě?
To vše se stalo velmi přirozeným způsobem: byl jsem s Ním v samotě, hledal Jsem Ho, miloval Ho a On postupně dělal všechno ostatní, krok za krokem. Ukazoval mi konkrétní slova pro církev i pro jednotlivce. Veřejně mě pomazal před ostatními a sdělil to nejen pastorovi našeho sboru, ale i dalším lidem. Příklad: Jednou jsem ležel na zemi a v noci plakal před Ním. Dal mi slova z Bible, z Jeremiáše 1:5: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně matky, znal jsem tě; dříve, než jsi vyšel z matčiny lůny, posvětil jsem tě a určil jsem tě za proroka národům.“
Poté mi dal slovo pro církev v České republice. Vůbec jsem v tu chvíli nevěděl, jak ho sdělit veřejně, a ptal jsem se Boha na potvrzení. O několik dní později, na setkání církve, mě bratr, který je také povolán do prorocké služby a o tomto slovu nic nevěděl, veřejně oslovil: „Danieli, proč jsi neřekl to slovo o církvi, která jedná jako cirkus, když ti to řekl?“ Bůh měl problém s tím, že se církev více zajímá o zábavu lidí než o jejich záchranu. V tu chvíli se mě Duch svatý silně dotkl, ležel jsem na zemi pod Boží mocí, plakal a v ten moment se ke mně ten bratr naklonil a řekl: „Bůh ti říká: ‚Povolal jsem tě jako proroka. Nebyl jsi povolán sám sebou. Proto chci, abys řekl všechno, co ti ukazuji.’“
Pokud se vrátíte zpět do České republiky, co uděláte jako první? Na co se těšíš?
Když jsme koncem minulého roku odjížděli na Tenerife, bylo to na základě Božího slova, které nám řekl několik měsíců před odjezdem, že před námi stojí poslední období přípravy na nadcházející službu. Bylo nám řečeno, že budeme cestovat tam a zpět, že nás Bůh bude pravidelně vysílat zpátky do Česka. To však neznamená, že bychom se měli vrátit natrvalo. Osobně mám rád, když žiji dlouhodobě na jednom místě a cestuji na různá místa. Navíc se těším na setkání s naší rodinou, která žije v České republice. První, co určitě uděláme, bude návštěva rodiny, poté přátel a možná se připravíme na vyjížďky po republice. V srdci si ale přeji, aby nás Bůh používal, ať už budeme na Tenerife, v Česku nebo kdekoliv jinde. Nejvíce se těším na službu, která je před námi, protože vidět Boha jednat je nesmírně naplňující.
Autor: Jiřina Gina Čunková Datum: 30. listopadu 203 Foto: Daniel Pech
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.