Žalm 117 … „Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte Ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene Jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.“
Dnes se budeme věnovat další knize Bible a tou je kniha Žalmů. Ta patří také mezi tzv. mudroslovné knihy. Kniha Žalmů je sbírkou písní, poezie (básní) a zároveň modliteb. Žalmy byly zpívány (např. v chrámu), byly modleny (obrací se k Bohu) a používají básnický, obrazný jazyk. Čím jsou ale žalmy charakteristické především? Tím, že vyjadřují emoce lidí, kteří je psali. Psali je už od doby Mojžíše až do doby Ester, tj. během tisíce let. Autory mnoha žalmů neznáme, ale téměř polovina jich je připisována králi Davidovi („žalm Davidův“).
Emoce, které žalmy vyjadřují, jsou opravdu různorodé: někdy pisatel vyjadřuje upřímný smutek nad tím, co prožívá; jindy zase vyjadřuje radost nad tím, co prožívá – takový je i život, pestrobarevný, ne jednotvárný. Někdy v žalmu volá pisatel o pomoc, aby Bůh zasáhl do jeho situace; někdy volá o odpuštění, protože ví, že v něčem selhal. Někdy děkuje Bohu, protože ho Bůh zachránil a vysvobodil. Někdy vyjadřuje úžas a údiv nad tím, co Bůh učinil a stále činí – jak stvořil svět, jak vyvedl svůj lid, jak obdařil své věrné. Jindy zase vyjadřuje nářek, stesk, dokonce i stížnost, protože se mu Bůh zdá vzdálený a lhostejný.
SOUVISEJÍCÍ – To se stalo, aby se splnilo
Žalmy vyjadřují rozmanité pocity a postoje srdce. Ovšem slovo žalm doslova znamená „instrumentální hudba“, hudba za doprovodu hudebních nástrojů. Když se kdysi dávno žalmy sborově zpívaly v chrámu, byly doprovázeny strunnými nástroji, trumpetami, beraními rohy, cimbály, atd. Možná vás také překvapí počet žalmů, které v Bibli máme – je jich 150. Není to tedy tak, že bychom si sedli a přečetli si všechny najednou. Ani by to nemělo smysl, protože by se nám v hlavě míchaly různé dojmy a stavy duše. Výsledkem by byl spíše zmatek než nějaké hlubší pochopení a souznění. K tomu je třeba číst a meditovat nad jednotlivými žalmy zvlášť.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Žalmy jsou různé i svojí délkou – ten nejdelší je 119. Žalm, který čítá 176 veršů, zatímco nejkratší Žalm 117, který jsme si četli, má pouhé dva verše.
Pro zajímavost jsem dnes vybral úryvky z některých žalmů, abychom alespoň „ochutnali“ tu různorodost, kterou v žalmech najdeme. Jako první ukázka jsou slova, která mnozí křesťané používají při modlitbě před spaním. V ŽALMU 4 stojí: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet.“ Tato slova vyjadřují bezpečí a jistotu, se kterou uléháme, neboť víme, že nás Bůh bude chránit.
ŽALM 4
„Pokojně uléhám, pokojně spím,
neboť ty sám, Hospodine,
v bezpečí mi dáváš bydlet.“
Jindy naopak člověk cítí strach z nějaké situace, které musí čelit. A tak v jiném žalmu, ŽALMU 6, najdeme volání: „Má duše je tolik vyděšená, a Ty, Hospodine, dokdy budeš váhat? Vrať se, Hospodine, braň mě, pro své milosrdenství mě zachraň!“ Jsou zkrátka v životě chvíle, kdy člověku připadá, že Bůh neodpovídá, že mlčí, že nás nechává napospas. Cítili se tak Boží lidé v dávných dobách, stejně jako v současnosti.
SOUVISEJÍCÍ – Priorita a naléhavost záchrany v Kristu
ŽALM 6
„Má duše je tolik vyděšená, a Ty,
Hospodine, dokdy budeš váhat?
Vrať se, Hospodine, braň mě,
pro své milosrdenství mě zachraň!“
Stane se také, že jdete na procházku do přírody, třeba za tmy, a vzhlédnete a spatříte tu nádheru nad sebou, množství hvězd na obloze. A říkáte si: Co jsem vlastně já v tomhle velkém vesmíru? Mám vůbec nějaký význam? Podobně se cítil žalmista, který napsal ŽALM 8, kde píše: „Vidím Tvá nebesa, dílo Tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil. Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?“ Cítím se jako „mraveneček“, a Ty máš přesto o mě zájem?! To mně vyráží dech! To mě přivádí v úžas!
ŽALM 8
„Vidím Tvá nebesa, dílo Tvých prstů,
měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil.
Co je člověk, že na něho pamatuješ,
syn člověka, že se ho ujímáš?“
Ovšem někoho jiného stejný pohled vede k závěru, že žádný „osobní Bůh“ není nebo si alespoň nevšímá nás, malých tvorů na jedné z miliard planet ve vesmíru; že je jedno, co dělám zrovna já, někdy za tmy, když se nikdo nedívá. Tento bláhový postoj vyjadřuje ŽALM 10 slovy: „Svévolník ve zpupném hněvu říká: ‚Bůh nic nevypátrá. Bůh tu není.‘ Odtud všechny jeho pikle.“ Svévolník si zde říká, že může dělat potajmu zlé věci, protože podle něho není žádný Bůh, který by ho zastavil nebo potrestal. Může si beztrestně dělat, co chce a komu chce. Ovšem tentýž žalm dodává, že Hospodin svévolníky ztrestá, že budou jako plevy unášené větrem.
ŽALM 10
„Svévolník ve zpupném hněvu říká:
‚Bůh nic nevypátrá. Bůh tu není.‘
Odtud všechny jeho pikle.“
Jedním z nejznámějších je ŽALM 23, který začíná: „Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek.“ Napsal jej nejspíš král David v době, kdy byl ještě sám pastýřem. Uvědomil se, že jako se on stará o své ovečky, podobně se zase Bůh stará o něho. Viděl v Hospodinu svého pastýře, který zajišťuje, aby neměl coby ovečka nedostatek.
ŽALM 23
„Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek.“
Člověk však také někdy spáchá nějakou špatnost. I zbožný David se provinil proti svému Pastýři. ŽALM 32 nás proto povzbuzuje, abychom přiznávali a vyznávali své chyby a nedostatky a selhání, abychom je nenosili jako břemena s sebou, ale předkládali je před Boha. „Svůj hřích jsem před Tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval… A Ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.“ Proto jsme zváni, abychom své hříchy vyznávali – vždyť jsme ujištěni, že je z nás Bůh sejme, že nás nemusí tížit navěky.
ŽALM 32
„Svůj hřích jsem před Tebou přiznal,
svoji nepravost jsem nezakrýval…
A Ty jsi ze mne sňal nepravost,
hřích můj.“
Král David ale také poznal hloubku své hříšnosti a věděl, že jen odpuštění hříchů nestačí, že potřebuje proměnit své nitro, své srdce, aby viděl věci Božíma očima, aby byl schopen se odvracet od zla a vzdorovat pokušení. Proto také v ŽALMU 51 prosí Boha: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“ Ano, jedině Bůh nás může v nitru očistit a obnovit, sami na to nestačíme.
ŽALM 51
„Stvoř mi, Bože, čisté srdce,
obnov v mém nitru pevného ducha.“
Martina Luthera, středověkého reformátora, si mnozí pamatují jako autora písně „Hrad přepevný jest Pán Bůh náš“. Jako hrad, pevnost, tvrz popisuje Hospodina i autor ŽALMU 62, který o Bohu říká: „Jen On je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese.“ Když na mě doléhají duchovní nepřátelé (např. pokušení, zoufalství, marnost, pocit viny nebo křivdy, atd.), mohu se v duchu ukrýt v Bohu jako na opevněném hradě, který nelze dobýt.
ŽALM 62
„Jen On je má skála,
má spása, můj nedobytný hrad,
mnou nic neotřese.“
Když Ježíš vyprávěl lidem o Bohu, svém Otci, na příkladem a přirovnáních Ho vykresloval v souladu s tím, co o Bohu napsali žalmisté. Například zdůrazňoval, že Otec má slitovné srdce, se kterým přijímá a „objímá“ hříšníka, který se k Němu vrátí (vzpomeňte třeba na podobenství o marnotratném synovi). Stejně ta v ŽALMU 103 je Bůh popsán slovy: „Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.“
ŽALM 103
„Hospodin je slitovný a milostivý,
shovívavý, nejvýš milosrdný.
Nenakládá s námi podle našich hříchů,
neodplácí nám dle našich nepravostí.“
Jako povzbuzení na závěr si znovu přečtěme ŽALM 117, který nás všechny vyzývá: „Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte Ho zpěvem, neboť se nad námi mohutně klene Jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.“ Nejen Židé, nejen Češi, nejen Vietnamci, nejen někteří lidé, ale všechny národy světa, chvalte svého Stvořitele, jehož milosrdenství se klene jako obloha nade vším Jeho stvořením, nad každým z nás. Jeho věrnost k nám je věčná, na rozdíl od naší věrnosti, která mnohdy selhává.
ŽALM 117
„Chvalte Hospodina, všechny národy,
všichni lidé, chvalte Ho zpěvem,
neboť se nad námi mohutně klene
Jeho milosrdenství.
Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.“
Když Ježíš chodil po této zemi, byl pravým člověkem a zažíval lidská trápení a radosti jako my. A dost možná používal ve svých modlitbách právě slova Žalmů. KNIHA ŽALMŮ BYLA „MODLITEBNÍ KNÍŽKOU“ JEŽÍŠE KRISTA! Z některých Žalmů během svého života i citoval. Vyjadřovaly Jeho lidství, Jeho zápas, Jeho oběť, Jeho vítězství – za každého z nás.
Až budete mít možnost, začtěte se do knihy Žalmů. Zjistíte, že mnohé z nich vyjadřují ty samé pocity, postoje a boje, které zažíváte vy. S Bohem na své straně. Amen.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 12. prosince 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.