PRAHA – Žalmy k lidem promlouvají už několik tisíciletí promlouvá a provází je v jejich životních situacích. Sbírka 150 písní a modliteb je nejrozsáhlejší částí Bible a současně tou nejužívanější při bohoslužbách. Česky vyšla už mnohokrát a v různých překladech, avšak před pěti lety přišlo nakladatelství Garamond se zcela ojedinělým vydáním. Převodem žalmů do češtiny souběžně s jejich hebrejským originálem a poprvé česky i s výběrem tradičních židovských komentářů. Dílo bylo záhy rozebráno, proto Garamond přichází s vydáním druhým.
„Záměr je opět zpřístupnit českému čtenáři kromě českého znění žalmů i hebrejský originál, který je velmi poetický. Např. na jeden hebrejský řádek, který čítá čtyři slova, čeština a jiné jazyky potřebují tři řádky,“ komentuje vydání Petr Himmel, majitel nakladatelství Garamond. „Zvolili jsme krásný překlad žalmů českého spisovatele a diplomata Viktora Fischla. Čtenář se nad nimi bude moci zamyslet s pomocí komentářů proslulého židovského vykladače Písma Rabiho Šeloma Jicchakiho, známého jako Raši.“ pokračuje Himmel. Překladů Rašiho komentářů se ujali hebraista a judaista Ivan Kohout a Jan David Reitschläger.
Klíčem k jejich výběru v českém vydání bylo především hledisko teologické. Přináší tedy pouze taková vysvětlení, jež se bytostně dotýkají člověka a jeho víry v Boha. Samotné slovo „žalm“ by se mělo překládat doslova asi jako „vychvalování“ či „oslavná chvála“, ovšem v češtině se odrazila blízkost ke slovu „žal“, a proto bývá žalm vnímán i jako synonymum truchlení.
Knihu žalmů ve skutečnosti tvoří pětice knih, které bývají dávány do souvislosti s pěti knihami Pentateuchu. První knihu tvoří žalmy 1–41, druhou žalmy 42–72, třetí žalmy 73–89, čtvrtou žalmy 90–106 a knihu pátou žalmy 107–150. Kniha žalmů je dle babylónského Talmudu kolektivním dílem, pocházejícím od jedenácti osob. Ústřední postavou byl král David, do své práce však zahrnul i díla deseti starších, a sice prvního člověka Adama, Melchicedeka, Abrahama, Mojžíše, Hémana, Jedutuna, Asafa a tří Korachových synů.
Středověký komentátor Raši
A kdo že byl onen komentátor Rabi Šelomo Jicchak, zvaný Raši? Žil v letech 1040–1105, v období křížových výprav, které brutálně decimovaly židovské obce. Působení vůdčího komentátora je nedílně spjato se severofrancouzským městem Troyes, kde se Raši v mládí naučil mnoha řemeslům. Vzdělání získal na rabínských akademiích v Mohuči a Wormsu, ale posléze se do Troyes vrátil a z města učinil centrum talmudické vzdělanosti. Kolem roku 1070 zde založil školu, která se stala velmi vyhledávanou.
Poslední léta Rašiho života byla poznamenána rodinnou tragédií. V masakrech, které doprovázely první křížovou výpravu, ztratil několik příbuzných a přátel. V souvislosti se svou pedagogickou činností vytvořil Raši dva stěžejní komentáře, které se staly středobodem studia Tóry, komentář k Tanachu a komentář ke Gemaře, druhé části babylónského Talmudu.
Zdroj: ztis.cz
