Vatikán – „Demokratický stát nemůže redukovat výchovně-vzdělávací osnovy na nějaké uniformní myšlení zvláště, jde-li o oblast tak delikátní, týkající se zásadní koncepce lidské přirozenosti a přirozeného práva rodičů na svobodnou výchovu a vzdělání podle lidské důstojnosti“ – říká dnes zveřejněný vatikánský dokument věnovaný otázce genderu na výchovně-vzdělávacím poli.
„Každá škola proto musí být vybavena takovými organizačními nástroji a didaktickými programy, jež toto právo rodičů umožňují a konkretizují,“ dodává Kongregace pro katolickou výchovu v dokumentu nazvaném „Jako muže a ženu je stvořil“ s podtitulkem vstříc dialogu o otázce genderu ve školství.
Nový třicetistránkový vatikánský dokument, podepsaný 2. února prefektem zmíněné kongregace, kard. Versaldim, a sekretářem arcibiskupem Zanim, nepřináší nic nového, shrnuje dosavadní církevní učení, počínaje Druhým vatikánským koncilem, který zmiňuje »pozitivní a rozumnou pohlavní výchovu«, kterou mají všichni lidé dostávat v rámci svého práva na výchovu.
„Na cestě dialogu o otázce genderu ve školství – čteme v úvodu dokumentu – je nezbytné mít na paměti rozdíl mezi genderovou ideologií a disciplinou genderových studií humanitních věd. Zatímco zmíněná ideologie tvrdí, jak upozorňuje papež František, »že je odpovědí na určité někdy pochopitelné aspirace a snaží se prosadit jako absolutní a nezpochybnitelná, ba dokonce diktuje, jak mají být vychovávány děti«, což znemožňuje dialog, nechybějí genderové studie, jež zkoumají způsob, jakým se v různých kulturách projevuje rozdíl mezi mužským a ženským pohlavím.
„Genderové teorie, zejména ty radikální – jak podává kritická analýza vatikánského dokumentu – představují proces postupného odnímání přirozenosti nebo jejího převádění na totální volitelnost subjektivním citovým rozhodnutím.Takto se pohlavní identita a rodina zakládají na špatně pochopené svobodě cítění a chtění a nikoli na pravdě bytí; na momentálním emotivním popudu a vůli individua.
Předpoklady zmíněných teorií vyplývají z antropologického dualismu, z oddělování těla od vůle, která se absolutizuje a manipuluje tělem podle svého zalíbení. Tento fyzický a voluntaristický akcent vede k relativismu, kde je všechno rovnocenné a nerozlišené, zbavené řádu i účelu. Všechny tyto teorie – od umírněné až k těm nejradikálnějším – považují gender za významější než pohlaví, což vede ke kulturní a ideologické revoluci.
Zdroj: Vatikánský rozhlas Foto: Wikimedia Commons – ilustrační