BRATISLAVA – V Prešově a následně 14. března v Bratislavě se konalo diskuzní čtení dopisů, které v letech 1939 až 1945 psali běžní lidé slovenskému prezidentu Josefu Tisovi. Akci „Lidé píší Tisovi..“ organizovalo Dokumentační středisko holocaustu a cílem bylo zejména mladým lidem přiblížit pronásledování Židů na Slovensku a jejich deportaci.
Dopisy psali arizátoři židovského majetku i lidé židovského původu, kteří žádali o výjimku z transportu. Četlo se z originálů společně s americkou badatelkou žijící na Slovensku Madeline Vadkertyovou. Letos jí má o dopisech Tisovi vyjít ve slovenském vydavatelství i knížka. Dopisů našla podle vlasních slov tisíce.
„Skoro všichni se od Židů distancovali – a to i když byli sami Židy. Skoro nikdo z pisatelů dopisů, jež jsem četla, ani náznakem neprotestoval proti antisemitské politice tehdejší vlády. Jen ve třech případech šlo o pokus o obranu Židů,“ sdělila badatelka Muzea holocaustu ve Washingtonu, která vládne 17 jazyky.
Nejvíce se však Vadkertyové dotkl dopis jedné mladé matky, která byla židovského původu, ale její rodiče konvertovali ke křesťanství ještě předtím, než se narodila. Neznala jiný, než křesťanský svět, v němž byla vychovávána a sama se tak cítila. „V dopise Tisovi píše, že její děti jsou ty, které na demonstracích nejhlasitěji křičí Židi do Palestiny! A ona je chce zachránit před deportacemi. Začala jsem uvažovat, jaká krize identity to pro ní musela být a zároveň jsem se dozvěděla, že tu existovala kancelář, která objevila 2700 lidí, jež spadali do té samé kategorie jako tato žena. Uvažovala jsem, jak bych se zachovala, kdybych dostala dopis, v němž mne moje vláda identifikuje jako Židovku, ačkoliv celý můj život by byl křesťanský,“ sdělila badatelka pro slovenský Denník N.
Tiso jako zachránce Židů
Na diskuzi dále zaznělo, že někteří nacionalisté opakují legendu o tom, jak Josef Tiso zachraňoval Židy. Vadkertyová, která přečetla z archivu Prezidentské kanceláře v Bratislavě část, ale přesto už tisíce tzv. židovských žádostí o milost, tvrdí, že kladně byly vyřízeny jen tři. „Já říkám, že milosti byly naprodej,“ uvedla s tím, že za žádosti Židé museli platit. Někdy jen pár korun, někdy deset tisíc. Úřady zkoumaly majetkové poměry žadatele a podle toho mu částku vyměřily. Josef Tiso už v prvních dnech po vyhlášení Slovenského státu začal ve svých proslovech hlásat, že s Židy se je třeba vypořádat. Vláda velmi rychle schválila „Židovský kodex“, který bratislavský historik a autor Tisovy biografie Ivan Kamenec nazval „nejtvrdším a nejdrastičtějším protižidovským opatřením v dějinách moderní Evropy“ a za transport slovenských Židů do vyhlazovacích a pracovních táborů ještě Německé Říši platilo.
Tisovi obhájci tvrdí, že výjimek prezident Slovenského státu udělil až 30 tisíc. To však Kamenec označuje za nesmysl. „Těch výjimek bylo asi tisíc a chránily asi pět tisíc lidí. Vztahovaly se na celé rodiny,“ uvedl pro Radiožurnál historik. Jedním dechem však dodal, že fakticky zachránily výjimky pro zařazení do transportu jen několik desítek lidí, protože většina jich byla vydána v roce 1943 a v první polovině roku 1944, kdy transporty už ze Slovenska nevyjížděly. Na základě dokumentů rovněž Kamenec vyvozuje, že Tiso věděl, co Židy čeká.
Zdroj: Ztis.cz Foto: Wikimedia Commons –Josef Tiso s vůdcem Hitlerjugend, Baldurem von Schirachem, v prosinci 1939.