Pro americké křesťany neexistuje naléhavější otázka, než zjistit, co je špatného na církvi a jak mohou napravit její pošramocenou pověst? Podle Kellera téměř všichni souhlasí s názorem, že na církvi je něco radikálně špatně. V sérii článků pro portál Life in the Gospel se konzervativní teolog rozhodl analyzovat důvody úpadku církve na Západě a nabídnout možnou cestu vpřed.
Dean Kelley ve své knize Proč konzervativní církve rostou, která vyšla v roce 1972 se zamýšlel nad americkou křesťanskou scénou. Kelley byl právník, který pracoval pro Národní radu církví – radu hlavního protestantského proudu. Podle Tima Kellera to nebyl žádný konzervativec; loboval proti modlitbě ve státních školách.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Úpadek církve na Západě. Jaká je cesta ven? (část 1.)
V těchto raných letech úpadku americké církve Kelley slyšel námitku, že „lidé už nejsou tak věřící“, ale jeho odpověď byla: Ne všechny náboženské komunity se zmenšují. Zatímco většina tradičních protestantských denominací se pokouší přežít to, co doufají, že bude jen dočasným protivenstvím, jiné denominace přetékají vitalitou, jako například Jižní baptisté, letniční Assemblies of God a různé skupiny svatosti, evangelikálové, mormoni… svědkové Jehovovi, adventisté sedmého dne, černí muslimové a mnoho menších skupin…
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Kelley poznamenal, že náboženství přitahuje tím, že poskytuje smysl života. Smysl, který lidem umožňuje čelit utrpení a smrti, s důvěrou a nadějí hledat dlouhodobé společné dobro, obětovat se pro to vše, protože víte, že jste součástí „kosmického plánu záchrany“.
Konzervativní církve se i nadále soustředily hlavně na duchovní potřeby a „největší“ kosmický smysl – Boží realitu, pravdu o Ježíšově vzkříšení, moc Ducha svatého pro vnitřní změnu, účinnost Ježíšovy smrti na odpuštění hříchů a případný příchod království Božího.
Liberální církve tradičního protestantského proudu se naopak přizpůsobily modernímu světskému myšlení. Odmítly koncept zázraků, znovuzrození Duchem svatým, Ježíšovo tělesné vzkříšení, důvěryhodnost Bible. Přijaly, slovy Kelleyho, „relativismus… vlažnost… individualismus…“
Církve tradičního protestantského proudu přijaly terapeutický pohled na sebe sama a upustily od tradičních křesťanských etických hodnot v oblasti sexuality a peněz.
Protestantismus věděl, že moderní věda bude mít námitky proti křesťanským „zvláštnostem“- všem hlavním doktrínám křesťanské víry, jako jsou panenské narození Krista, preexistence a inkarnace Krista, usmíření na kříži a tělesné vzkříšení. Machen v reakci na to poznamenal: „liberální teolog se snaží zachránit určité obecné principy náboženství, přičemž tyto „zvláštnosti“ se považují za pouhé dočasné symboly.“
Machen tvrdil, že pokus liberalismu o vytvoření křesťanství oproštěného od všeho nadpřirozeného ve své podstatě selhalo protože „se vzdalo všeho, co je pro křesťanství charakteristické, takže to, co zbývá, je v podstatě jen stejný neurčitý typ náboženské aspirace, který byl ve světě před příchodem křesťanství na scénu“.
Tim Keller ve svém článku konstatuje, že tyto změny nebyly pouhými „vylepšeními“ nebo aktualizacemi. Změnili křesťanství na nejzákladnější úrovni a udělali z něj něco, co křesťanství vůbec nebylo.
SOUVISEJÍCÍ – Kázání Tima Kellera po útoku z 11. září
Na světě vždy existovala náboženství, která usilovala o vyšší formu života, která poskytovala různé druhy inspirativních příběhů, které podporovaly život s vyššími cíli. Všechna tato náboženství byla formou sebezáchovy prostřednictvím různých etických praktik a transformací vědomí. Ale křesťanství bylo a je zcela jiné. Trvá na tom, že jsme spaseni ne tím, co děláme, ale tím, co pro nás v dějinách udělal Bůh v Kristu – v jeho vtělení, život, smrt, vzkříšení a nanebevstoupení. Machen pochopil, že pokud někdo ztratí víru v historickou realitu těchto událostí, pak cokoli, co křesťanství zbude, bude nyní přeměněno jen na jiné náboženství, které se snaží o ospravedlnění ze skutků. A tím se odstraní to hlavní, co odlišuje křesťanství od všech ostatních vyznání.
Machen ve své kapitole o spáse píše: Pokud je křesťanská víra založena na pravdě [o životě, smrti a vzkříšení Ježíše], pak to není víra, která zachraňuje křesťana, ale předmět víry … Mít víru v Krista znamená přestat se snažit získat Boží milost podle vlastního charakteru; člověk, který věří v Krista, jednoduše přijímá oběť, kterou Kristus přinesl na Kalvárii. Výsledkem takové víry je nový život; ale samotná spása je absolutně bezplatný Boží dar. Velmi odlišné je pojetí víry, které převládá v liberální církvi. Podle moderního liberalismu… se má za to, že spásy lze dosáhnout vlastní poslušností Kristových příkazů. Takové učení je jen sublimovanou formou legalismu. Ne Kristova oběť, ale naše vlastní poslušnost Božímu zákonu je základem Božího přijetí.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 7. října 2021 Foto: CC Search – Tim Keller
13 Komentáře
Olga Nedbalová
Ano, souhlasím:
„Mít víru v Krista znamená přestat se snažit získat Boží milost podle vlastního charakteru; člověk, který věří v Krista, jednoduše přijímá oběť, kterou Kristus přinesl na Kalvárii. Výsledkem takové víry je nový život; ale samotná spása je absolutně bezplatný Boží dar.“
I proto je evangelium dobrá zpráva. Naše spása nezáleží na našich omezených schopnostech, ale na Božím synu. Díky Bohu. Nevím, proč si někdy tuto dobrou zprávu komplikujeme a přidáváme k ní různá další pravidla nebo ji máme snahu přepsat. A jak je to s poslušností Kristu? Ten, kdo přijme Krista jako svého Pána a Spasitele, začne nový život. V tom novém životě roste ve víře a sám dobrovolně touží poslouchat Krista. Touží být Jeho učedníkem. Následovat Ho. Kristus září a nikdo jiný nemůže Krista nahradit. První a nezbytnou podmínkou je přijetí Ježíšovy oběti a zbožný život je následkem tohoto přijetí. Nelze postupovat naopak – nejdříve se snažit o vzorný život a na základě vzorného života (ze svých zásluh) přijat Krista jako doplněk pro svůj „vzorný“ dosavadní život.
Karel Krejčí
Z Vašich komentářů vyzařuje jednoduchost a víra v jedinečnou moc Kristova díla. Je to až neuvěřitelné, kolik teologické literatury a teorie je kolem Kristova kříže stvořeno lidským úsilím. Je tragické, ale někdy možná i pokrytecké míjení se cíle. Kristus udělal za nás tlustou čáru za naší minulostí a přesto mnoho věřících se k ní stále vrací. Plně nechápou a nevěří, že křtem jsme zemřeli minulosti a byli jsme stejně jako Kristus znovuzrozeni a oblékli jsme nového člověka – to je ta první smrt.
Není důvod na něco čekat, vytvářet si nějaké bariéry až, až … pak „to přijde“. Ne, jsme tady a teď spaseni Kristovou smrtí a pokud ji nějakým způsobem zpochybňujeme nebo podmiňujeme, je to pouze chybou naší mysli. Kristus všechno za nás dokonale vykonal a připravil – ale my tomu nevěříme.
Olga Nedbalová
Možná si někteří lidé říkají, to je tak jednoduché, že to nemůže fungovat. Hledají ve spáse skrze Ježíše chyták. Vždyť copak může být zadarmo tak úžasná věc jako je spása? Kupodivu může. Vzpomínám si, že ještě předtím, než jsem uvěřila v Krista, mě zaujala postava Žalmana ve filmu F. L. Věk. Fascinovala mě jeho pevná víra ve slovo Boží a touha po víře Beránkově. A takových lidí bylo hodně. Roztroušení po horách ve Východních Čechách, na Valašsku, na Jesenicku….Vytrvali ve víře, žili prostě, jednoduše. A přesto radostně. I když jim šlo o život. Tedy o ten fyzický život. Prostá, čistá a jednoduchá víra. Ostatně Ježíš to ve svých kázáních také zbytečně nekomplikuje. A apoštol Pavel – žádné velké filozofické úvahy, ale dopisy psané úsporným slohem. Žádná zbytečná slova. Ale dopisy psané s velkou pokorou a láskou ke svému Pánu a Spasiteli. A s velkou láskou ke svým bratřím a sestrám ve víře. I když je napomíná, činí tak s láskou. Bez postranních úmyslů. A já čím dál s větší radostí čtu poselství Písma a žasnu nad tou dokonalou jednoduchostí.
pavel v
Milá Olgo,
neustále zdůrazňujete, že spása člověka obětí Ježíše Krista je zcela zdarma, že stačí, aby člověk uvěřil, dal se pokřtít a pak už nemusí hnout prstem. Velice se mýlíte. V evangeliu o posledním soudu (Mt25,31-46) je jasně řečeno, že spasen bude ten, kdo poskytne milosrdenství trpícímu člověku. Ježíš zde jinými slovy říká: „Tím trpícím člověkem jsem já.“ (mně jste učinili). Láska, totiž milosrdenství není věcí citu ani verbálního prohlášení. Lásku lze projevit jen činem. Já si dokonce myslím, že milosrdného člověka čeká spasení i v případě, že nikdy o Ježíši neslyšel. Nebo slyšel, ale neuvěřil, protože o něm podávali zprávu lidé, o nichž Ježíš řekl: „Oni mluví, ale nečiní …“.(Mt23,3) – jsou to mluvkové.
Pavel
Olga Nedbalová
Pavle, spása je zdarma a jen díky milosti Krista jsme spasení. Nikdo si spásu nemůže zasloužit na základě lidských činů. ALE máte pravdu, že ti, kdo Krista přijímají jen ústy a v srdci ho nemají, spaseni nebudou. To že díky Kristovi se měníme a neseme Ovoce Ducha Svatého je také důležité. Je to dobré rozpoznávácí znamení. Tak lze poznat, kdo skutečně Krista přijal. A Kristus skutečně vidí každému do srdce. Hospodin o nás ví všechno. A pokud skutečně přijmeme Krista za svého Pána a Spasitele, jsme si toho moc dobře vědomi.
Olga Nedbalová
A ještě pane Pavle, když pořád mluvím o Ježíšovi, jsem jako ta Samařanka, co ji Ježíš potkal u studny. Jen tak si pracuji, jdu si po svém a najednou potkám někoho, kdo mi nabídne živou vodu. Poslouchám Jeho slova a jsem rozradostněná. Ano, to je ten pravý Spasitel. A jdu to říci zpět všem lidem, které potkám na cestě. Spasitel je tady, Písmo se naplňuje. A co ti lidé udělají, když mě slyší? Jdou se přesvědčit sami, že tomu tak je. Tak jak je to v Písmu. Tudíž já osobně nemohu nikoho přesvědčit, aby miloval Ježíše. Aby věřil, že Ježíš je ten správný Pán a Spasitel. Ale můžu na Něho ukázat. Pravdou je, že každý pak už musí sám osobně pozvat Ježíše do svého života. A Vám pane Pavle přeji Milost a Pokoj od našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. A také ať se Vám ze života nevytratí radost z víry. Radost z toho, když chodíme s Bohem. Radost z toho, když jsme v Kristu.
Konečný Fr.
Některé církve vyznávají růžové křesťanství. Všeobecné bratrství, všichni budeme bratři v novém krásném světě – utopie. Chtějí vybudovat nový svět se starým člověkem.
Olga Nedbalová
Nechci, aby to vypadalo, že si tady jen tak tvrdošíjně dupám nohou a tvrdím, že spása je zdarma a jen díky Ježíšově milosti jsme spaseni, protože jsem zatvrzelý evangelík. ALE Ježíš, když umíral na kříži, říká: „Dokonáno jest.“ Tedy je dokonáno vykoupení lidstva a netřeba si vymýšlet žádné další vlastní postupy. Ježíš říká: „Já jsem ta Pravda, Cesta i Život.“ Ježíš je jediný pravý pastýř, který si umí ohlídat své stádo. Jde i pro poslední ztracenou ovci. Nelustruje dopředu, kdo si spásu zaslouží. Spasí klidně i dříve přesvědčeného komunistu, Roma, který dříve kradl jako straka, nepoctivého politika (třeba Stanislav Gross). Spasí i paní Nedbalovou, také dříve s tvrdým srdcem, odsuzující, neochotnou pomáhat. A nejen spasí, On nás změní. Změní i lidi, co si myslí, že na tom nejsou ještě tak špatně, vždyť koneckonců jsou celkem dobří. Dobří? Jak to říká Ježíš v Marek 10:18 „Proč mě nazýváš dobrým?“ opáčil Ježíš. „Nikdo není dobrý, jen jediný – Bůh.
Snaha spasit sám sebe jen na základě svých lidských činů je velmi nebezpečná hra a odsouzena dopředu k zániku. Můžeme si myslet, jak moc nejsme prospěšní. Stařečka převedeme přes cestu, dáme na charitu, kolegovi odpustíme jeho pomluvy. Ach, jsme tak dobří, tak svatí. My vlastně ani toho Ježíše nepotřebujeme, ne? Jsme sami sobě Bohem. Určujeme, koho si spasíme a koho ne. Tak sousedku od vedle určitě ne, vždy byla protivná a namyšlená. Také můj nadřízený si zaslouží na 100 % peklo. Za to moje děti, ty by mohly být spasené, vždyť v mých očích jsou hotoví andílci. A to je dílo Božího Nepřítele, zastřít nám Boží obraz. Hlavně ať nehledáme toho pravého Spasitele, před kterým se třese i on. Nepříteli náramně vyhovuje, když si děláme svoje vlastní bůžky a když si bůžka uděláme sami ze sebe, ze svých zásluh, tak to je úplně nejvyšší úroveň. Proto je tak důležité odhodit všechno, co jsme si sami od sebe tady nashromáždili. I když to někdy bolí, nechce se nám vzdávat svého bývalého života. Vždyť jsem nebyla tak hrozná, něco si můžu ponechat, nebo ne? NE, potřebujeme mít v srdci jen KRISTA, cokoliv jiného nám tam překáží. A věřte, milí bratři a sestry v Kristu, Ježíš je skutečně Pravda, Cesta i Život. Jinudy to opravdu nejde.
Olga Nedbalová
A pan Pavel má pravdu v tom, že přijetí Ježíše nesmí být jen ústy. Jen prohlášením učiněným před veřejností. Pokud se nezbavíme svého starého života, neučiníme pokání, pak naše ústní přijetí je pouze jen lidský skutek. A také, pokud už jednou uslyšíme evangelium a v díky němu slyšíme Ježíše, jak nás k sobě zve, reagujme ihned. Určitě nelze kalkulovat s tím, že si tedy ještě pěkně po světsku tady zahřeším a pak mě Ježíš nakonec stejně přijme k sobě. Pokud jsme již zvěst uslyšeli, máme být jako družičky, které měly dostatek oleje ve svých lampách. Jinak skončíme jako neprozíravé družičky. Pokud budeme Ježíše ctít jen formálně, svými ústy a činy budeme svědčit o někom úplně jiném, pak se k nám Ježíš znát nebude. Od toho jsou všechna ta varování v Písmu, které pan Pavel uvádí. Určitě tam nejsou zbytečně.
pavel v
Na to jeden můj přítel s úsměvem říká: „Děkuju Ti, kamaráde, že ses mě zastal.“ 🙂 Rád bych jen připomenul, že primární není zanechat hříšného života. Umím si představit člověka, který v životě nepřestoupil jediné přikázání desatera, ale brány nebeského království před ním stejně zůstanou zavřeny. Už jsem zde o tom psal. Prototypem takového člověka byl poustevník Školastykus v pohádce Hrátky s čertem. Tělesné žádosti umrtvoval, ale byl to sobec – myslel jen na své vlastní spasení. Primární je začít úplně jiný život vyplněný láskou, přičemž láskou se zde rozumí pomáhání trpícím. Těch možností jsou spousty, není to jen posílání příspěvků na charitu.
Lidé ponejvíce trpí, protože jim jiní ubližují. A tak nejúčinnější způsob, jak trpícím pomoci, je pomáhat lidem či organizacím, které bojují proti křivdám či perzekucím. Příkladem takové organizace je Amnesty International. Zabývá se mapováním teroristických režimů, co jich po světě je. Otevírá lidem oči. Například nyní vyšlo na povrch, jak surově jsou mučeni političtí vězňové v ruských žalářích. To je signál pro lidi propagující zrušení obchodních sankcí vůči Rusku s tím, že Rusko je normální obchodní partner. Není. Je to zaostalá despocie. Podobné je to s Čínou. Čínská média nyní roní slzy, že volby v Česku dopadly špatně a „jejich“ prezident je na JIPce. Ano, každý, kdo dal hlas Zemanovi, nese sice malou, ale přece jen spoluvinu na teroru prováděném čínskou komunistickou stranou. Bez Zemanovy podpory, by si čínští komunisté tolik nedovolovali. Kdyby celý Západ zaujal vůči Číně jednotný postoj, Čína by musela korigovat svou agresivitu. Takže každý zrádce na Západě má pro ně velikou cenu. Vidíte, že i váš postoj může mít vliv na křivdy, které se dějí na druhé straně naší kuličky.
Olga Nedbalová
No, tím, abychom nehřešili myslím především to, abychom neubližovali druhým lidem. Protože v Novém zákoně vlastně již máme jen dvě přikázání. Ctít Boha a milovat bližního. Pravdou skutečně je, že v Písmu je mnoho zajímavého a je nutně to brát komplexně. Spása zdarma neznamená, že mám sedět s rukama v klíně a nic nedělat. Písmo varuje i před leností, před nemilosrdenstvím, před farizejstvím. To, že spása je zdarma, je myšleno hlavně v souvislosti s tím, že jedině Kristu má být za naši spásu přiřčena sláva a my sami si nemáme připisovat žádné zásluhy. Určitě to není myšleno tak, že se prohlásíme za spasené a pak se budeme v klidu válet 🙂
pavel v
Říkáte neubližovat jiným lidem. Mnozí sobci si myslí, že když se starají jen sami o sebe, nikomu tím neubližují a dveře do nebe jsou jim otevřené. Když takový člověk zvolí prezidenta odmítajícího pomoc válečným uprchlíkům nebo člověka podporujícího komunisty v Číně, jež ničí křesťany a zavírají Ujgury do koncentráků, ubližuje či nikoliv? Zkuste, prosím, odpovědět.
Olga Nedbalová
Pane Pavle, odpovídám článkem pana Vožeha Jak jako křesťané máme žít? To, co se Vám tady snažím vysvětlit už přes rok (marně :-), pan Vožeh velmi krásně shrnul.