V prvních třech stoletích byli křesťané pronásledováni více než kterákoli jiná náboženská skupina. Protože odmítali ctít jiné bohy nebo uctívat císaře, byli považováni za příliš exkluzivní a ohrožující společenský řád.
Proč tedy, pokud byli křesťané považováni za nebezpečí a byli vyloučeni z vlivných kruhů a podnikání a často byli zabíjeni, by se někdo vůbec chtěl stát následovníkem Krista? Larry Hurtado zkoumá tuto otázku ve dvou svých knihách a vysvětluje, že jedním z hlavních důvodů bylo, že křesťanská církev byla jedinečným „sociálním projektem“. Byli velmi odlišnou skupinou lidí, která šla proti všem zavedeným normám a přesto se církev stala pro mnohé velmi atraktivní.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Úpadek církve na Západě. Jaká je cesta ven? (část 1.)
Čím se ale křesťanská komunita tak odlišovala?
Nová identita
Hurtado zdůrazňuje, že základem tohoto neobvyklého sociálního projektu byla jedinečná náboženská identita křesťanů. Před křesťanstvím neexistovala žádná výrazná „náboženská identita“, protože vaše náboženství bylo jednoduše aspektem vaší etnické nebo národní identity. Pokud jste byli z tohoto města, z tohoto kmene nebo z tohoto národa, uctívali jste bohy toho města, kmene nebo lidí. Vaše náboženství vám bylo v zásadě přiděleno.
Křesťanství vneslo do lidského myšlení poprvé koncept, že jste si vybrali své náboženství, bez ohledu na rasu a třídu. Křesťanství také tvrdilo, že vaše víra v Krista se stala vaší novou, nejhlubší identitou, a zároveň neznehodnocuje ani nezničí vaši rasu, třídu a pohlaví. To šokovalo římskou společnost, protože to znamenalo, že všichni křesťané – ať už otroci, svobodní nebo urození nebo bez ohledu na jejich rasu a národnost – si byli nyní v Kristu rovni (Gal. 3, 26–29). To byla radikální výzva pro zakořeněnou sociální strukturu a rozdělenou římskou společnost.
- Raná církev byla multirasová a zažila jednotu přes etnické hranice.
Podívejte se na popis vedení antiochijského sboru pouze jako jeden příklad (Skutky 13). V celé knize Skutků vidíme pozoruhodnou jednotu mezi lidmi různých ras. Efezským 2 je svědectvím o důležitosti rasového usmíření jako ovoce evangelia mezi křesťany.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
- Raná církev byla komunitou odpuštění a smíření.
Jak jsem už zmínil, křesťané byli často vyloučeni a kritizováni, ale byli také aktivně pronásledováni, vězněni, napadáni a zabíjeni. Přesto učili o odpuštění a neodplácení zla. V kultuře hanby a cti, ve které se očekávala pomsta, to bylo neslýchané. Křesťané své protivníky nezesměšňovali ani se jim neposmívali, natož aby proti nim použili násilí.
- Raná církev byla proslulá pohostinností vůči chudým a trpícím.
I když se očekávalo, že se bude starat o chudé ze své vlastní rodiny nebo ze svého kmene, „promiskuitní“ pomoc křesťanů byla nabídnuta všem chudým – dokonce i jiným rasám a náboženstvím, jak se učí v Ježíšově podobenství o dobrém Samaritánovi (Lukáš 10, 25–37). Během různých pandemií křesťané typicky neutíkali z měst, ale zůstávali a starali se o nemocné a umírající, často za cenu vlastního života.
- Bylo to společenství oddané posvátnosti života.
Nebylo to jen to, že by křesťané byli proti potratům. Potrat byl v té době nebezpečný a relativně vzácný. Běžnější praxe se týkala nově narozených dětí. Nechtěné děti byly doslova hozeny na hromady odpadků, aby buď zemřely, nebo je obchodníci odvezli do otroctví a na prostituci. Křesťané zachraňovali tyto kojence a brali je k sobě domů.
- Byla to sexuální kontrakultura.
Římská kultura trvala na tom, aby se vdané ženy zdržely sexu mimo manželství, ale očekávalo se, že muži (dokonce i ženatí muži) budou mít sex s lidmi, kterých postavení je na nižším společenském žebříčku. Bylo to částečně proto, že sex v této kultuře byl vždy považován za výraz sociálního postavení. Sex byl vnímán hlavně jako pouhý fyzický požitek, kterému se nedalo odolat.
SOUVISEJÍCÍ – Tim Keller / Úpadek církve na Západě. Jaká je cesta ven? (část 2.)
Křesťanské sexuální normy byly samozřejmě jiné. Církev zakázala jakýkoli sex mimo heterosexuální manželství. Ale starší, zdánlivě „svobodnější“ pohanské sexuální praktiky nakonec ustoupily přísnějším křesťanským normám, protože „hlubší logika“ křesťanské sexuality byla tak odlišná. Křesťanství vnímalo sex nejen jako požitek, ale jako způsob, jak se zcela odevzdat partnerovi, a přitom zůstávat v jednotě s Bohem. Nakonec křesťanství vnímalo sexuální sebeovládání jako cvičení lidské svobody, svědectví o tom, že nejsme pouhými pěšáky svých tužeb nebo osudu.
Mohl by v podstatě stejný sociální projekt mít podobný účinek, pokud by byl realizován dnes?
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Timothy Keller Datum: 22. října 2021 Zdroj: The Gospel Coalition Foto: Wikimedia Commons – Timothy Keller