Jezuitský řád kdysi sdružoval skutečnou intelektuální elitu. Jezuité bývali velmi učení a také velmi horliví. V českých dějinách jim nepatří právě nejčestnější místo. Ale jak tomu bylo jinde?
Jezuitský řád proslul svou misijní činností. Jakmile španělští conquistadoři dobyli nějaké území v Latinské Americe, přicházeli jim v patách jezuitští patres, které indiáni mimořádně zajímali. Jezuité byli vůbec první, kdo byl schopen se s indiány domluvit. Kolonizátoři byli na nich zpočátku závislí. Očekávali od jezuitů, že jim půjdou na ruku a pomohou jim udělat z indiánů poslušné nevolníky, aby z nich a z jejich území vytěžili co nejvíce bohatství, ale v tom se zmýlili.
Související – Sarepta na Volze
Dobrodruzi přicházející do země podněcovali války mezi indiánskými kmeny a pak od nich vykupovali zajatce. Ty vláda přidělovala jako otroky nově příchozím bohatým Španělům. Tyto snahy však u jezuitů narazily. Jezuitům šlo o šíření evangelia, nikoliv o šíření nevolnictví. Proto se od začátku oháněli přirozeným právem domorodých obyvatel. Dnes bychom řekli – lidskými právy. Brojili proti lovu indiánů i proti trhům s otroky. Neměli sice nic proti tomu, aby indiáni pracovali, dbali však o to, aby měli denně dostatek volna ke zotavení a také k výuce křesťanského náboženství, kterou jim chtěli sami zprostředkovávat. Jezuité neváhali vměšovat se i do vládnutí – například když viděli, jak domorodé obyvatelstvo ničí alkohol, chtěli prosadit zákaz prodeje lihovin indiánům, čímž si pochopitelně proti sobě popudili obchodníky s pálenkou.
Jedním z prvních misionářů byl José Anchieta (v roce 2014 svatořečený současným papežem Františkem), který do Ameriky odejel roku 1553. Za svého života (zemřel 1597) Anchieta studoval, podobně jako mnoho jezuitů po něm, indiánské jazyky a snažil se z domorodých jazyků vytvořit jeden společný jazyk, jemuž by všichni jihoameričtí indiáni rozuměli. Vypracoval k němu slovník a gramatiku. Ten jazyk prý dodnes existuje a v Brazílii je možné se jím s indiány domluvit. Anchieta se spřátelil s kmenem Tamuyos, uzavřel s nimi mírovou smlouvu, a když zjistil, že je smlouva jeho krajany porušována, nebál se hlasitě kázat na náměstí v Riu užaslým Portugalcům: „Vy jste je napadli bez ohledu na smlouvy. Vy jste z nich nadělali proti jejich přirozenému právu otroky!“ Týž Anchieta napsal velké drama ve verších, v němž nemilosrdně zostudil hříchy bílých kolonistů. Na představení, v němž účinkovali indiáni, pozval indiány z celého širokého okolí. Portugalci byli rozezleni, ale nic s ním nepořídili.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Jezuité ihned po svém příchodu do Ameriky zjistili, že indiánům chybí spousta nectností, jimiž se vyznačovali Evropané. Ti byli, podle jejich názoru, nenapravitelně zkažení. Ale indiáni k velké radosti jezuitů vůbec neuměli podvádět a lhát. Neznali peníze a v mnohém byli jako děti. Sice se mezi nimi vyskytoval kanibalismus, ale ten patres přičítali nedostatku osvěty, nikoliv jejich zkaženosti. Indiánská nevinnost podnítila jezuity k pokusům vytvořit v Novém světě Kristovo království, což by se v hříšné Evropě jistě nemohlo podařit.
V 17. století se jezuitům v Peru, v Bolívii (a později na území dnešní Paraguaye a dalších států) podařilo shromáždit indiány v tzv. redukcích. Byla to samostatná uzavřená území, v nichž se indiáni zabývali obděláváním půdy, chovem dobytka a řemesly. Jezuité získávali indiány hudbou a chórovým zpěvem. To je přitahovalo jako magnet. Díky hudbě a zpěvu přicházeli z pralesů, překonávali svou vrozenou plachost a spřátelili se s jezuity, od nichž se pak velmi rychle naučili nejen hraní na hudební nástroje, ale i mnoha jiným dovednostem. Indiáni měli vrozenou schopnost skvěle napodobovat – podle předlohy vyrobili například i napodobeniny drahých krajek a různého luxusního zboží dovezeného z Evropy. Pod vedením jezuitů předli, tkali a vyráběli oděvy i jiné užitkové předměty. Stavěli obydlí, nemocnice i kostely.
Půdu jezuité rozdělili mezi rodiny, respektive mezi dospělé muže. Každý muž měl nárok na své soukromé pole zvané abamba, na němž hospodařil se svou rodinou, a zároveň všichni dohromady obdělávali společnou půdu – tzv. Boží pole. Největší problém bylo naučit indiány počítat (vystačili si většinou s pojmem „mnoho“) a hospodařit – tedy myslet na zítřek, nesníst všechno hned (obilí, dobytek), nýbrž odkládat zrní na příští setbu, zachovat dobytek k orbě atd. Z výnosů Božího pole byly zabezpečovány společné potřeby celé komunity (každá z redukcí byla uzavřenou společností). Byli z nich vydržováni ti, kdo byli neschopni práce, i vdovy a sirotci. Hospodářství bylo čistě naturální, neboť peníze byly jezuity považovány za kořen všeho zla. Dokonce i zahraniční obchod se obešel bez peněz. Jezuité se snažili zamezit přímému styku indiánů a cizích obchodníků.
Sami léčili nemoci a zranění svých svěřenců. Nezapomínali ani na zábavu, jakou bylo například divadlo. Indiáni si volili vlastní samosprávu, která rozhodovala o společných záležitostech obce, jejich osobní svoboda byla omezena jen natolik, nakolik to vyžadoval zájem celku.
To, co se jezuitům podařilo vybudovat v Paraguayi, by možná někteří lidé nazvali komunistickým státem. Bylo zde realizováno společné vlastnictví výrobních i spotřebních prostředků, bezpeněžní hospodářství, dále byla zajištěna rovnost všech občanů, likvidace jakékoli materiální bídy, zabezpečení starých a nemocných lidí, vdov a sirotků, zavedena všeobecná pracovní povinnost (či právo na práci?) s osmihodinovým pracovním dnem, společná výchova všech dětí, které si mohly svobodně volit své povolání. Jiní by řekli, že zde byl realizován úspěšný pokus o Boží království na zemi.
Celý tento systém byl vybudován bez jakéhokoli použití násilí a trval sto padesát let. Byl ovšem solí v očích těm, kdo žili z obchodu s otroky. Jezuité se však dlouhou dobu těšili ochraně španělské koruny. Nebylo snadné se jich zbavit. Proto otrokáři posílali na redukce tzv. mameluky (míšence – potomky bělochů a indiánek), kteří chytali domorodce a prodávali je do otroctví. Mameluci odvlekli z osad tisíce lidí. Jezuité hledali ochranu v tzv. papežském breve, ale obchodníci s otroky ho vůbec nerespektovali. Patres se proto pokusili přesunout své lidi přes pralesy do vzdálenějších a méně ohrožených oblastí. Avšak mameluci pronikli brzy i tam. Za těchto okolností usoudili jezuité, že ani Kristovo království se na tomto světě neobejde beze zbraní, a vymohli si u španělského krále povolení vyzbrojit indiány evropskými zbraněmi a postavit z nich armádu. Založili továrny na výrobu pušek a děl a indiáni se cvičili v evropském způsobu boje. Naučili se to dobře. Dlouhou dobu se uhájili. Nakonec ale zvítězila ziskuchtivost kolonizátorů.
V polovině 17. století zeslábl vliv jezuitů ve Španělsku a poté i v dalších evropských zemích. Posléze byl řád rozpuštěn. Rozšířilo se, že jezuité prý s pomocí indiánů ukrývají velké množství zlata v řece Orinoko. Jejich nepřátelé byli hnáni touhou zmocnit se domnělého pokladu. Do redukcí byli posláni vládní komisaři a když nic nenašli, zajali jezuity a lodí je transportovali do Španělska v poutech, jako zločince. Jejich dílo bylo rozprášeno a mnoho indiánů pak zmizelo znovu v pralesích. I když, občas se vyskytnou domněnky, že se z jezuitského díla mezi indiány přece jen zachovalo.
Na závěr si dovolím pár otázek: Bylo dílo jezuitů v Paraguayi podle dnešních měřítek dobré? Nebo šlo o jakýsi paternalismus, sociální inženýrství a navíc vměšování se Evropanů do cizích kultur a do života přírodních národů? Byla to demokracie, protože osady si volily vlastní samosprávu? Nebo nebyla, protože všechny redukce byly pod vlivem jezuitů, kteří zamezili vstupu obchodníků s alkoholem a s všelijakými nežádoucími způsoby, jimiž by mohli být indiáni zkaženi?
Autor: Eva Hájková Datum: 16. března 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
17 Komentáře
petr niederhafner
Děkuji za článek.
Jezuitské redukce v Jižní Americe byly dle mého soudu obdivuhodným pokusem, srovnávám s feudální společností té doby např v Evropě. Potkal jsem jezuitského misionáře a lékaře Juana Palackého, který pracoval mezi indiánzy v Bolivii. Řekl mi, že jesuité dodnes mají mezi indiany dobrou pověst, také i díky redukcím ze 17 století.
O osudu indianských redukcí existuje povedený film The Mission z roku 1986, režiser R. Joffe.
Eva Hájková
Díky. Ten film také znám.
Jiří Aron
Otázky nakonec článku jsou zajímavé samy o sobě a určitě by stálo za to se nad nimi zamyslet.
Napadly mě jiné otázky k diskusi:
1/ Jde to nějak dokázat, že ‚Jezuitům šlo o šíření evangelia, nikoliv o šíření nevolnictví.‘?
2/ Může být totéž ‚pracovní povinnost‘ a ‚právo na práci‘ ? Proč ano a proč ne?
3/ Hovoří historická fakta o tom, že ‚celý tento systém byl vybudován bez jakéhokoli použití násilí‘? Zkusme se na fakta podívat.
4/ Vzhledem, k tomu, že historie dokazuje, že násilí vůči Indiánům v redukcích používáno bylo: Mohlo se zde jednat o ‚úspěšnou realizaci pokusu o Boží království na zemi‘ či o ‚Kristovo království se na tomto světě‘? Jak souvisí nucení pomocí trestů a odměn s Kristovým královstvím?
5/ Další rozdíl: Jezuité ‚založili továrny na výrobu pušek a děl a indiáni se cvičili v evropském způsobu boje.‘ Pán Ježíš Kristus se nechal ukřižovat a nechtěl požádat Otce o pomoc 12 legií andělů. Petrovi zakázal použití meče: „Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč na místo. Neboť všichni, kdo se chápou meče, mečem zahynou“. Jezuité pak byli odvezeni v poutech, jako zločinci. Jejich dílo bylo rozprášeno a mnoho indiánů pak zmizelo znovu v pralesích.
Celý článek mě zaujal i v tom, že se z něj dá vyčíst, že sympatie paní Hájkové ke komunismu(zmiňovala je zde na KD už vícekrát) jsou velmi živé.
Eva Hájková
Máte pravdu, pane Arone, že tresty se tam používaly, i když mnohem mírnější než bývalo v té tobě běžné. (Například trest smrti prý byl zrušen docela). Přítomnost trestů je samozřejmě s Božím královstvím neslučitelná. Proto je takové označení (Kristovo království) jen přirovnáním a zároveň nadsázkou.
Je jasné, že to nakonec muselo celé ztroskotat. Ale je lepší raději se do ničeho nepouštět, aby člověk nic nezkazil?
Článek jsem napsala na základě četby knížky René Fülop-Millera Moc a tajemství jezuitů, která podle mého názoru jezuitům nijak nenadržuje. Nadělali jistě spoustu špatností, ale konkrétně jezuitské redukce bývají všeobecně oceňovány jako dobrý počin. Samozřejmě můžete mít jiný názor. Na historii se vždycky díváme každý svýma očima. Mně osobně jsou ti jezuité z redukcí sympatičtější než obchodníci s kořalkou, mamlúci a kolonizátoři.
Pokud jde o mé sympatie ke komunismu, ty vycházejí z toho, že jsem tak byla vychována. Nemůžu to popřít.
Jiří Aron
Paní Hájkové.
I já jsem ten film Mission viděl, je emocionálně působivý, vybavuji si tu hlavní melodii s hobojem. Historií se film jen inspiroval, ve skutečnosti život v redukcích a násilné ukončení redukcí probíhaly úplně jinak.
Tu knížku Fülop-Millera neznám, ale kdysi jsem se zajímal o kontroverzi, která nedávno probíhala. Týkala se jezuitských, františkánských a jiných řádových misií ve Španěly kolonizované Americe. (Vypadá to, že mezi historiky se vede stejný boj, jako např. u nás v Čechách ohledně protireformace. Hodně moc záleží na tom, jak moc se daný historik ztotožňuje s řk církví či ne.) Manipulace a nevolnictví v misiích bylo víc než dost.
Nejednalo se o dobrovolnost. Jezuité s produkty Indiánů obchodovali se Španělskem, nešlo tedy o nezištnou dobročinnost. Jednalo se o manipulativně řízenou komunitní společnost. Např. děti Indiánů vedeny k tomu, aby otcům donášely na své rodiče. Do vyšších pozic otcové dosazovali jen ty nejloajálnější Indiány, nešlo tedy o demokracii ani o volby. Ohledně evangelia, jak jste psala v článku: jedním z nejmocnějších nástrojů k řízení těch komunit bylo udržovat lidi ve strachu z pekla. Atd.
Samozřejmě, pokud člověk nemá jinou možnost, než být otrokem světských Španělů, bude raději církevním nevolníkem. Moje sympatie ale nemá ani jedna z těch dvou stran, o kterých píšete. Jak se říká, jedni za osmnáct…
Ano jednalo se zde o pokus o komunistickou společnost. V této souvislosti je velmi zajímavé vědět, že:
1/ scénárista filmu pak Robert Bolton vyrostl v metodistické církvi. V dospělém věku byl po dvě desítky členem komunistické strany v Británii. Nevadili mu Lenin, Trockij ani Mao, ale až po sovětské invazi do ČSSR na protest vystoupil ze strany…
2/ Také jsem dnes zjistil i to, že režisér Joffe prohlásil, že obsah filmu zrcadlí debatu Říma s radikální (marxistickou) liberální teologií.
Konečný Fr.
Té historii bych úplně nevěřil. Obyčejně to bývá tak, že se vyzdvihnou kladné stránky a ty horší se zamlčí. Třeba u nás pracovníci na cisterciáckých statcích, z dnešního hlediska, byli vykořisťováni.
Vměšování se do kultur – asi je správné se vměšovat do kultury třeba lidojedů. Také misionáři v Tibetu vlastně tu jejich kulturu musí zničit tím, že je osvobodí z falešného náboženství.
Dnešní doba pod vlivem neomarxismu požaduje všude rovnost. Rovnost neexistuje ani mezi rasami – na první pohled je Afričan černý – přesný opak bílé, už to je nerovnost. Stejně neexistuje ani rovnost mezi kulturami. Nejvyšší kultura vznikla na Západě díky křesťanství, které Evropané opustili a vydali se cestou vlastních filosofií – marxismus, nacismus, neomarxismus. Starobylé kultury jako čínská nebo japonská nebo orientální kultury mají svoji váhu, ale pravdu má pouze křesťanství a z něho se odvozující kultura.
petr niederhafner
Na téma redukcí se dá sehnat solidní historická literatura. Myslím, že s nevolnictvím se systém redukcí porovnat nedá. Trest smrti se nepoužíval, nejvyším trestem bylo nucené opuštění misie. V tak zvaných economiendách , které byly využívány španělskými vlastníky mimo misie, byly podmínky mnohem horší, často velmi kruté (např různé amputace atd). Ale nechci se přít.
Např velmi dobrá kniha je od historika JH Hemminga „Conquest of the Incas“, je i česky , není přímo o redukcích, ale je obsáhlá i poučná. Dále v češtině je „Paraguay v době jesuitských redukcí“. (pro někoho může být nevýhodou, že autorem je jesuita Pierre Francois de Charlevoix )
Kdo by chtěl vědět více a studovat pečlivěji téma „Jesuit reductions in south america“ musí do cizí literatury. Odkazy jsou i na Wikipedii. Pěkné jaro přeje Petr
petr niederhafner
Joffeho film byl výborný, Morriconeho hudba skvělá. Byl v kinech i za pozdního komunismu, cenzura ho pustila – biskup vlastně jesuity i indiany opustil a mise skončila neuspěchem. Myslím, že jsem se o problematiku redukcí zajímal, něco přečetl, film vcelku odpovídal skutečnosti ( ! není to dokument).
Je to jedna z epizod v historii katolické církve, za kterou se tolik nemusíme stydět.
Děkuji paní Hájkové ještě jednou a loučím se.
Eva Hájková
Mně trvalo nějakou dobu, než jsem mohla pochopit, že i jezuité mohli někdy udělat něco dobrého. Byla jsem totiž odchovaná na Jiráskovu Temnu (které jsem jinak četla velice ráda).
Jiří Aron
I v Jižní Americe se v podstatě jednalo o duchovní Temno. Neměli bychom se nechat zmást tím, že samotné ekonomické podmínky Indiánů v redukcích byly lepší než ve zbytku kolonií. Péče o jejich duše byla skrze sílu, manipulaci a zastrašování. Stejně jako v Čechách ve stejném období skrze stejný řád.
Je dobré vědět, že v obojím případě bylo lidem odpíráno vlastnit i číst Bibli. Ke skutečným misiím v Jižní Americe došlo až mnohem později.
Eva Hájková
Já mám za to, pane Arone, že nikdy nemůžeme dokonale znát pravdu o minulosti. Minulost je nenávratně ztracená. My žijeme v přítomnosti, ba v přítomném okamžiku. O minulosti sice existují různé záznamy a svědectví (to já jako bývalá archivářka dobře vím), ale v posledku záleží na nás, co v té minulosti vlastně vidíme. Interpretace historických fakt je na nás. Nebo je na nás, ke kterým jejich interpretům se přikloníme. Četla jsem, že dokonce ani naše vlastní vzpomínky nevypovídají pravdu o minulosti, ale my si ji z nich sami stylizujeme.
Věřím tedy, že některé věci byly v redukcích chvályhodné a právě těch si všímám. Jistě se tam objevovaly i věci, které nejsou hodné následování. Věřte mi, že určitě neobdivuji „sílu, manipulaci a zastrašování“, pokud se mezi těmi jezuity a indiány vyskytovaly. Strašit někoho peklem (pokud to jezuité skutečně dělali) – to by mě rozhodně ani nenapadlo.
Článek (napsaný loni) jsem publikovala vlastně kvůli paní Nedbalové, která dala najevo, že se těší, až zase něco napíšu o historii.
Jiří Aron
Paní Hájková, to jsem určitě nemyslel, že byste obdivovala takové věci.
Napsal jsem to proto, že existuje řada svědectví o manipulacích a donucování v redukcích. Tedy že je potřeba doplnit Váš pohled, který vycházel, jak jste napsala, jen z oné knihy a z filmu Mise.
Jak jsem napsal výše, hlavním autorem filmu Mise, pan Bolton byl marxista i socialista. Podobně byl socialistou autor Vaší knihy o jezuitech René Fülop-Miller. I to jezuitství je ve své podstatě více o socialismu (duchovní cvičení společně s mistrem, důraz na social gospel – jednání, chování, kolektiv) než o skutečném evangeliu (spása duše skrze dokonalé vykoupení Bohem, který poslal svého Syna, Ježíše Krista). Vzájemné sympatie vyjmenovaných jsou pak na základě společného ideálu socialismu. Realita je ale věc druhá, např. dobro nejde lidem vnutit, bez použití násilí komunity své vůdce neposlouchají a dělají dobrovolně to, co po nich jejich vůdci požadují. Bez předání a vyučování Bible nemůže jít o misie, jen o sociální inženýrství.
Pravda o minulosti je důležitá. Právě proto, že Váš článek obsahoval řadu kategorických, jednoznačných a současně nepravdivých údajů o minulosti, považoval jsem za nutné jej doplnit o poznámky, ne tak kategorické a tak jednoznačné.
Eva Hájková
Dobře. Beru na vědomí váš nesouhlas a to, že máte o redukcích jiné informace než já, protože já jsem četla jen tu knížku. Nehodlám se tedy přít. Pro mě je to ostatně jenom epizoda. Taková zajímavost, nikoliv předmět hlubšího zájmu.
Ostatně jsem v článku psala, že to celé muselo ztroskotat. Myšleno kvůli lidském faktoru, samozřejmě.
Jiří Aron
Ano bylo to jen na lidech. Po potlačení společné ozbrojené vzpoury proti oběma vládám se obě strany rozdělily a obě s nedobrým koncem. Jezuité byli brzy ve Španělsku a Portugalsku zakázáni a z Jižní Ameriky vyhnáni. Indiáni nebyli vyučováni španělsky ani portugalsky a nedostali od jezuitů ani základy křesťanské víry ani jiné vzdělání. Vrátili se proto všichni ke svému původnímu náboženství a k původnímu způsobu života, mezi své vlastní.
Za celých dlouhých 150 let působení té tzv. misie nebyli z odhadovaných 300 000 obyvatel redukcí vychováni žádní samostatní následovníci, kteří by jako muži a otcové vedli své rodiny a křesťanská společenství, znali Bibli a byli schopni obstát v evropské společnosti jazykově i dalším vzděláním. Otcové jezuité zvládli jen vyzbrojit a vycvičit Indiány coby vojáky.
Není toto na realizaci úspěšného pokusu o Boží království na zemi nějak málo?
(Čímž netvrdím, že protestantské misie mezi Indiány na tom byly v té době lépe, když tedy nepočítám Moravany. Jen se protestanté svými misiemi tolik nechlubí).
Eva Hájková
V každém případě Indiáni, co zmizeli v pralesích, na tom byli lépe než jezuité z redukcí. Oni se prostě vrátili domů. Zatímco jezuité neměli kam se vrátit.
Jiří Aron
Př 24:21-22: „Můj synu, boj se Hospodina a krále, nezaplétej se s těmi, kdo si jinak počínají. Neboť náhle povstane od nich pohroma a kdo ví, jakou zkázu mohou oba přivodit?“
Eva Hájková
Přísloví 24
21 Můj synu, boj se Hospodina a krále a nezaplétej se s lidmi vrtkavými;
22 kdo ví, kdy se na ně náhle snese zničující pohroma od obou?
21Cti Hospodina, synu, a také krále, nezačínej si s buřiči.
22Vždyť jejich zkáza přijde nenadále; jak budou oba trestat, kdo to ví?
21 Můj synu, měj úctu před Hospodinem a králem, nezaplétej se s nestálými lidmi;
22 náhle na ně přijde záhuba. dřív než pomyslíš, zahynou.
21 Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22 Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?