Před několika dny upoutala pozornost české veřejnosti zpráva o tom, že jakási škola v Barceloně prý vyřadila ze své knihovny pohádky o Šípkové Růžence a Karkulce (a také mnohé další) s odůvodněním, že tyto pohádky jsou „sexistické“ a šíří nežádoucí stereotypy mužských a ženských rolí. Pod článkem na serveru iDnes.cz se objevila anketa s otázkou pro čtenáře: Jsou podle vás pohádky o Šípkové Růžence či Červené Karkulce sexistické? Odpovědi ne převažují nad ano v poměru zhruba 30:1. To je dobré znamení o stavu naší společnosti, protože čtenáři svým ne dávají najevo postoj „cenzura pohádek se nám nelíbí, klasické pohádky jsou v pořádku“. Ale striktně vzato je správná odpověď ano. Tyto pohádky totiž sexistické opravdu jsou.
Co vlastně znamená slovo sexismus a sexistický? Je třeba upozornit, že nejde o synonymum ke slovům vyzývavý, sprostý nebo sexuální. Sexismus je moderní termín a můj Akademický slovník cizích slov z roku 1998 ho vůbec nezná. Musí tedy pomoci internet. Cambridgeský slovník uvádí, že sexismus je (jednání založené na) přesvědčení, že příslušníci jednoho pohlaví jsou méně inteligentní, schopní atd. než příslušníci druhého pohlaví, zvláště že ženy jsou méně schopné než muži. (př. Univerzita byla obviněna ze sexismu, protože má velmi málo ženských profesorů.) Sexismus podle Cambridgeského slovníku také zahrnuje přesvědčení, že určitá zaměstnání a aktivity jsou vhodná pouze pro muže a jiná pouze pro ženy (př. Sexismus stále odrazuje dívky od profese instalatéra, elektrikáře a zedníka.) Česká wikipedie mimo jiné říká, že sexismus se může vztahovat na uplatňování stereotypů o mužskosti mužů a ženskosti žen a že sexistické názory předpokládají, že každý jednotlivec může být snadno zařazen do jedné z těchto dvou kategorií.
Podíváme-li se touto optikou na ony zmíněné pohádky, zjistíme, že jsou opravdu sexistické až hanba. Šípková Růženka (žena) pasivně spí, zatímco princ (muž) se prosekává růžovými keři, aby ji polibkem vysvobodil ze zakletí. Karkulka s babičkou (ženy) jsou oklamány a sežrány vlkem (samcem) a nebýt pana myslivce (muže) a jeho kulovnice a nože, byly by rozleptány žaludečními šťávami. Muži jsou zde sice dobří, ale ve srovnání se ženami až příliš aktivní, násilní, dokonce používají zbraně, zatímco ženy jen pasivně čekají, až budou zachráněny. Více sexistické to snad už ani být nemůže. Jak je možné, že se toto někomu může líbit? Možná je to proto, že tyto pohádky mají velmi blízko k Realitě s velkým R.
Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, tedy ve dvou jasně ohraničených kategoriích. Stvořitel se projevil krajně sexisticky. Muž a žena jsou si rovni ve své hodnotě. Oba jsou Božím obrazem, ale liší se ve svých rolích. To je také sexistické. Žena je pomoc muži rovná. Ona byla stvořena pro muže, ne muž pro ženu. Z pohledu genderové rovnosti neslýchané! Žena, nikoli muž rodí děti a muž, nikoli žena, nese před Bohem primární odpovědnost za „stav stvoření“. Přímo učebnicový příklad sexismu.
Nový zákon jde v sexismu ještě dál. Muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou Církve. Zde je sexismus ještě teologicky ospravedlněn. Muž má svou lásku k ženě prokazovat obětí, stejně jako se Kristus obětoval za církev. Žena má svou lásku k muži projevovat podřízeností, s jakou se Církev podřizuje Kristu. Žena je slabší, muž ji má chránit a nechovat se k ní hrubě, zatímco žena má muže respektovat v jeho vedoucí roli, jako Kristus přijímal vedení svého Otce. Kristus rozumí mužům i ženám protože On zná obě role.
Kristus jako ženich je v našem spasení aktivní právě tak, jako princ ze Šípkové Růženky: probudil nás k životu, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Pro svou záchranu jsme, dámy a pánové, neudělali zhola nic. Stejně jako myslivec vytáhl z vlčího břicha na denní světlo Karkulku s babičkou, tak i nás Kristus přenesl z moci temnoty do svého podivuhodného světla. My, muži i ženy, jsme nevěsta, Kristus je ženich. Na tom nelze nic změnit. Role nejsou reciproční. Ženich zachránil svou nevěstu, nikoli nevěsta ženicha. Ženich, Kristus, udělal vše podstatné pro záchranu nevěsty, Církve. On si nás vybral a vydobyl svou vlastní krví. Nikdo z nás mu v tom nijak nepomohl a nikdy nijak nepomůže. Jsme Jeho dílo. Na nás je především to, abychom se mu líbili. Líbit se ženichovi, to je hlavní starost nevěsty. My, muži i ženy, máme mít krásný a zářivě bílý šat, zatímco ten jeho je zbrocený krví. Na konci dějin nás čeká svatba Beránkova. Zdá se, že Stvořitel vesmíru a Vykupitel hříšníků je ten největší sexista, jakého si lze představit. Buď pochváleno Jeho jméno.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor: Vítek Śtastný Foto: Pixabay – ilustrační
6 Komentáře
Eva Hájková
A taky nesmíme zapomínat, že vše bylo od počátku předurčeno osudem. Že se Růženka píchne, že pak všichni usnou, i to že ji princ vysvobodí.
Nicméně všechno, co je předurčeno, se nemusí nutně splnit. Jako například v následujícím chasidském příběhu:
„Akibovi předpověděl podle horoskopu jeden z jeho chaldejských přátel, že jeho dcera zemře v den své svatby na hadí uštknutí. Akiba, který nechce dceru kvůli tomu nechat neprovdánu, dá své služebníky co nejúzkostlivěji prohledat před hady celý dům, v němž se má svatba konat. Poté, co se tak stane, zahájí slavnost, a den uběhne, aniž se obávaná událost přihodí. Akibův přítel je přirozeně přese všechnu spoluradost znepokojen, a na jeho prosbu dojde k přesné rekonstrukci všeho, co se během dne stalo. Přitom se ukáže následující skutečnost: Akibova dcera se jednou zvedla od svatební tabule, aby obsloužila žebráka, o nějž se nikdo nestaral. Podle orientálního zvyku mu pomohla svléci a pověsit plášť. K tomu účelu vzala špičaté dřívko, které dle zvyku zarazila do stěny a použila k pověšení pláště. Při prohlídce tohoto místa se ke všeobecnému údivu ukázalo, že při tom probodla hada který se právě chystal spustit dolů a dokonat své vražedné dílo. Tento had k tomu byl předurčen od počátku světa, ale protože Akibova dcera konala něco, co leželo mimo dosah pozemských zákonů – nikoho by nenapadlo, že by nevěsta mohla ve svůj velký den vstát od stolu a obsloužit žebráka, zvláště když bylo v domě dost služebnictva – a navíc co bylo dobré, proto had nemohl své dílo vykonat.“
Pavel Kalaš
Vítku, fandím ti a oceňuji odvahu, se kterou nosíš v téhle oblasti kůži na trh.
Adam Hladky
Ještě chybí připomenout:
„Chtějí-li se [ženy] o něčem poučit, ať se doma zeptají svých mužů; ženě se nesluší mluvit ve shromáždění.“
A příští příspěvek by mohl být třeba na poutavé téma
„Otroci, poslouchejte své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista.“
nebo
„Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení „
David
Zajímavé, jen mě napadá pár recipročních otázek
– a nemá se líbit i ženich nevěstě?
– a nemá se někdy obětovat i žena (často tomu tak bývá)
– a nemá se někdy v něčem podřídit muž? Co když třeba něčemu prostě nerozumí?
– a nemá se nechovat hrubě i žena k muži?
– a co když je žena silnější – nikoli nezbytně fyzicky, ale třeba intelektuálně?
– církev je jistě podřízena Kristu a má dělat to, co Kristus řekl (tedy tak to chápu). Očekává se toto tedy od žen? Prostě muž řekne a žena poslušně vykoná?
Konečný Fr.
Před padesáti lety byl rozvod vcelku mimořádná věc, dnes je to úplně normální, nikoho to nevzrušuje a to je špatně. Zvyknout si na degradaci je špatné. Za vzor je třeba dát zdravou rodinu a ne manželství dvou mužů.
Karel Konečný
Zřejmě všichni znají rozhovory či spíše hádky, které se tohoto tématu dotýkají, a které jsou s Jordanem Petersonem.
Omyl je zřejmě polidštit Boha.