Úvodní verš dnešního zamyšlení je jedním z pro mě nejmilejších textů v celém Písmu, který ve čtyřech slovech vypovídá vlastně vše o tom, jaký je náš Bůh ve vztahu k nám:
„Miluji vás, praví Hospodin.“ (Mal 1,2)
Láska Boží k nám se pak recipročně promítá do druhého hlavního přikázání: „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ (Mat 22, 39)
Myslím si, že nejlépe toto přikázání lze naplnit ve vztazích, které se realizují především setkáváním (skrze setkávání). A o tom budu dnes psát. Před pár týdny jsem vdával dceru, kde se na svatbě setkaly naše dvě rodiny a někteří se viděli vlastně vůbec poprvé. Důsledek byl – změna ve vztazích. Dceru oddával můj přítel Dan Drápal. Již během příprav před téměř rokem mi přišlo škoda vláčet ho z Jeseníku do Liberce pouze pro „vlastní potřebu“, a tak jsme dohodli, že druhý den po svatbě bude mít slovo / úvahu, kam jsem pozval široké křesťanstvo z Liberce a okolí. (Opravdu úžasné a tuze požehnané chvály měl Danův syn Ben.) Od samého začátku celé akce jsem vnímal, že nepůjde jen o zamyšlení známého spisovatele a kazatele, ale že se jedná o příležitost nalézt cestu k sourozencům v Kristu, kteří se za ta léta navzájem ztratili či míjeli. První vlaštovkou byla nabídka katolické farnosti ve Vratislavicích nad Nisou, která nám pro tyto účely zapůjčila jejich vskutku nádhernou Kapli Vzkříšení s moderním, vzdušným interiérem. (Sám se pohybuji v evangelikálním prostředí, proto ta radost ze vstřícnosti našich nejstarších bratří ve víře.) Kaple byla plná – tedy okolo 150 návštěvníků. Proto jsem byl tuze rád, že po skončení Danova slova, lidé neodcházeli, ale zůstali a povídali si. Bylo tam tolik radosti a také slz dojetí či radosti, až jsem byl (a nejen já) hluboce pohnut. Objímali se věřící, kteří se neviděli z různých důvodů 30 let. Jiní spolu 20 roků nemluvili a akce „jít na Drápala“ zafungovala jako určitý most, který je opět spojil. Okamžik jako tento byl jeden z nejhezčích v mé křesťanské službě. Povídání a sídlení trvalo téměř další dvě hodiny. Myslím si, že bez setkávání nemůže efektivně fungovat žádná církev ani rodina. Vojáky lze vycvičit pouze tak, že budou pospolu na bojišti, na ubikacích v kasárnách a naučí se jeden druhému krýt záda. Nejinak je tomu s vojáky Kristovými. Ježíš je tam, kde se SEJDOU dva nebo tři…vidíte: opět SETKÁVÁNÍ.
SOUVISEJÍCÍ – Důvěra je identita beze strachu
Téma setkávání v Bibli je bohaté a komplexní, s mnoha vrstvami a interpretacemi. Níže několik klíčových bodů, které by samy stačily na několik kurzů či příruček, ale pojďme si vše shrnout – beztak jsem si jist, že čtenáři tyto principy dobře znají:
1) Setkání s Bohem: Bible je plná příběhů o setkáních lidí s Bohem. Tato setkání se mohou odehrávat v různých kontextech, od hořícího keře u Mojžíše až po proměnění Ježíše na hoře. Taková výjimečná setkání většinou zcela mění život a mají hluboký dopad na ty, kteří se s Bohem setkají. Mohou přinést poznání, vedení, odpuštění a novou sílu. Bůh se setkává s lidmi nejen v minulosti, ale i dnes. Modlitba, čtení Bible, večeře Páně a uctívání jsou jen některé způsoby, jak se s Bohem setkat a prohloubit svůj vztah s Ním. Nezřídka se lidé i v dnešní době setkávají s anděly (viz kniha od Petra Němce – Kterak kostelník k víře přišel, kde autor popisuje, jak jej anděl od Hospodina zachránil před sebevraždou.)
2) Setkání s druhými: Boží slovo velmi zdůrazňuje důležitost setkávání s druhými lidmi. Vztahy jsou klíčové pro náš duchovní růst a pomáhají nám žít plnohodnotný život nejen v církvi, ale také v rodině, zaměstnání. Na počátku tohoto článku jsem zmínil Ježíšovu výzvu k lásce k bližnímu, k budování pevných vztahů s rodinou a přáteli a k péči o ty, kteří jsou v nouzi. Setkání s druhými lidmi nám také pomáhá vidět Boha v druhých a vnímat krásu a rozmanitost Božího stvoření. Toto vše vede k pokoře – vždy je dobré mít na paměti, že každý druhý člověk je originál, který jinak vnímá než já, líbí se mu jiné věci než mně, chutnají či nechutnají mu jiná jídla než mně – ale můžeme se potkávat v lásce a úctě k Bohu. Věřím, že toto – tuto různorodost, až skoro konflikt Bůh miluje (viz. poušť a tropické pásmo, světlo a tma, dravci a býložravci…) Pán Bůh má v oblibě diverzitu. (Do nebeského Jeruzaléma vede 12 cest, náprsník velekněze obsahoval 12 různých drahokamů. Ježíšovi učedníci byli sbírkou velmi různých osobností a sociálních skupin.)
3) Setkání se sebou samým: Důležitou součástí křesťanské cesty je také setkání se sebou samým. To zahrnuje pochopení vlastních schopností a slabostí, našich myšlenek a pocitů a také našich motivací. Písmo říká, že jsme stvořeni k Božímu obrazu, a proto máme velkou hodnotu a důstojnost. Setkání se sebou samým nám umožňuje růst ve víře a stát se více podobnými Kristu. Osobně jsem se se sebou potkal tehdy, když mi bylo nejhůř. Když jsem toužil po pravdě víc než po ČEMKOLI jiném. I David volal k Bohu „z hlubin“ – a byl vyslyšen. Nemusí vždy jít o duchovní prožitek – byť jím často je. Může se to stát při běžné pastoraci, psychoterapii, nebo důvěrném rozhovoru s dobrým přítelem. Někdy jen stačí být sám. Základ pro to, aby se to stalo – je však vždy POKORA. Ne nadarmo je Písmo přirovnáváno k zrcadlu. Avšak pouze pokorný a upřímný čtenář uvidí to, co hledal – pravdivou odpověď, zjevení a Boží plán pro něj samotného.
SOUVISEJÍCÍ – Generační konflikt nebo požehnání?
A co vy a vaše setkávání:
S Bohem?
S druhými?
Se sebou samými?
Milí a vzácní přátelé, přeji mnoho požehnaných a plodných setkání v následujících dnech, týdnech a měsících. Pán Bůh s vámi!
Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 20. srpna 2024 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.