Je to už nějakých tucet dní, co Donald Trump není prezidentem USA. Na jeho hodnocení – hodnocení jeho politiky i hodnocení jeho osoby – je ještě příliš brzo; a ostatně, jeho politické působení ještě ani zdaleka nekončí. On bude mít i nadále velký vliv v Republikánské straně, např. při výběru v primárkách jejích kandidátů do kongresových voleb v roce 2022. A je možné, že i sám bude mít opět prezidentské ambice v roce 2024. Byť to mu už bude osmasedmdesát let – přesně tolik, kolik je nyní prezidentu Bidenovi.
Související – Sektářský trumpismus je hanbou amerického evangelikalismu
Ale už nyní lze s jistotou několik věcí říct. Politika jeho vlády byla z křesťanského hlediska nejen dobrá, nýbrž velmi dobrá. Byl to prezident, který garantoval náboženskou svobodu a svobodu svědomí. Byl to nejvíce pro-life prezident – za právo na život dětí před narozením – v novodobých amerických dějinách, a jako jediný na pochodu za život osobně vystoupil. Nominace jeho soudců, nejen tří soudců Nejvyššího soudu, ale i více než padesáti soudců na soudech druhé nejvyšší instance – byly skvělé. Ti soudci jsou originalisté, tj. hodlají ústavu interpretovat v jejím originálním, původním významu, nikoli si v ní vymýšlet nová, umělá „práva“, jako např. právo na potrat, na „manželství“ osob stejného pohlaví, či, perspektivně, na „práva“ tzv. trans-gender osob.
A byl to i prezident, který fakticky uznal Jeruzalém za hlavní město státu Izrael a přesunul do Jeruzaléma americkou ambasádu z Tel Avivu. Byl to druhý nejvíce pro-izraelský americký prezident v dějinách – hned po prezidentu Trumanovi, který stát Izrael, jeho právo na existenci, v klíčovém momentu jeho dějin uznal (navzdory doporučení svých ministrů a poradců).
Mezi mnohými americkými křesťany, především evangelikály, byla oblíbená teorie, že prezident Trump byl jako antický perský král Kýros, který Židy propustil z babylonského zajetí a umožnil jim v Jeruzalémě postavit druhý Chrám; tedy že Trump stejně jako Kýros je pohanem, kterého Bůh používá pro své dobré záměry.
A proto mnozí američtí křesťané (i křesťané ve světě) odpustili prezidentu Trumpovi – kvůli jeho dobré politice – mnohé z toho, co by neodpustili nikomu jinému, žádnému jinému politikovi či prezidentovi. Myslím tím častokrát jeho nedůstojné, nevhodné, a na konec i hanebné a skandální chování.
A to nás přivádí k otázce, resp. k několika otázkám: Záleží v politice na charakteru politika? Na čem záleží více, na jeho charakteru, nebo na politice? Je osobní morálka (či její absence) kvalifikující či diskvalifikující pro dobrý výkon politiky? Koho preferovat, politika, který je morální a charakterní, ale nemá názory jako já; anebo toho, kdo má názory jako já, ale je nemorální a bezcharakterní? A podobně.
Osoba Donalda Trumpa byla polarizující v křesťanském prostředí (a nejen v něm) od samého počátku. Mohl bych uvést příklady ze všech denominací, ale zmíním dva z evangelikálního prostředí: Eric Metaxas vždy byl a do dnes je pro něj a hájí ho, David French ho vždy odmítal kvůli jeho vadnému charakteru a nyní se domnívá, že měl pravdu od samého počátky a jeho bratři a sestry ve víře, kteří se Trumpem nechali svést, se strašně zmýlili. Metaxas zastává názor, že důležitější jsou politické názory a schopnost je prosadit, French má za to, že charakter kraluje nade vším, charakter je to nejdůležitější, co by měl křesťan na každém, tudíž i na politikovi zvažovat a preferovat.
Jaký je můj názor? U politika je charakter příliš málo, pokud má špatné či problematické názory. Lord Halifax byl věřící křesťan, Winston Churchill byl agnostik. Halifax chtěl separátní mír s Hitlerem, Churchill ho chtěl porazit. Churchill měl pravdu, Halifax se mýlil. Jimmy Carter byl a je hodný, věřící křesťan, který ve svém volném časem učil děti a mládež v nedělní škole náboženství. Proti Sovětům byl slabý. Reaganova náboženská víra byla mnohem slabší, než Carterova, ale Sověty odhadl přesně a způsobil jejich pád.
Související – Lekce z neúspěšných proroctví o Donaldu Trumpovi by mohla vést k pokoře
Jenže když charakter absentuje absolutně, dříve nebo později se to projeví. A vymstí. Minimální standard morálky, minimální dávka charakteru (a můžeme diskutovat a přemýšlet o tom, co to znamená „minimální“) jsou absolutně nezbytné, aby politik, státník, i ten s těmi nejlepšími názory a schopností je prosadit, nakonec nezpůsobil více škody než užitku.
A to je – či přesněji může být – i případ Donalda J. Trumpa.
Už od samého počátku měl závažné osobnostní vady morálního a psychologického charakteru. Byl marnivý, domýšlivý, dětinský, sebestředný a egoistický. Vždy mu v první řadě šlo o něj. Všechno, celou politiku stavěl jen na sobě.
Jeho politika byla dobrá; ale po volbách, které těsně prohrál – stejně těsně, jako ty v listopadu 2016 vyhrál – tvrdil, že vlastně vyhrál a vítězství mu bylo podvody ukradeno a americký lid byl obelhán. Možná ano, ale nepředložil relevantní důkaz; to vše tvrdil bez důkazů, které by akceptovaly soudy i vlády těch států, kde těsně prohrál.
Nikdy předtím v dějinách USA se nestalo, že by prezident – či kandidát na prezidenta -, který volby prohrál, svou porážku neuznal. Uznání porážky patří ke zdraví demokracie. Trump vlastně naznačoval, že obrovské množství lidí se dopustilo kolosální konspirace a velezrady tím, že skutečnému vítězi upřeli vítězství. Jenže opět, tvrzení není důkaz. A ty, kteří mu věří, může podnítit k činům, které jsou nelegitimní, ba přímo zločinné.
To se stalo útokem na Kapitol 6. ledna letošního roku. Trump není za útok odpovědný trestněprávně, ale je za něj svými řečmi odpovědný morálně a politicky.
Křesťané by nikdy neměli vkládat svou největší důvěru a naději v žádného člověka. Všichni lidé jsou – jsme – více či méně hříšní a chybující. Jen díky Boží milosti a odpuštění můžeme dělat i správné věci. A taky díky svému svědomí a poučení ze strany církví. Byli státníci dobří i velcí, dobří i ne tak velcí, ne tak dobří, ale velcí; a pak na druhém pólu prach-mizerní až zločinní. Ale v žádného člověka, žádného politika, žádného prezidenta či premiéra by křesťané neměli vkládat tu svou největší důvěru a naději. Když tak činí, jsou na hraně modlářství – a někteří už za tou hranou.
Křesťané by však vždy měli vkládat svou největší naději a důvěru v to, co je dobré, správné, pravdivé a spravedlivé. Tj. v Boha, který je tvůrcem a autorem toho, co dobré, správné, pravdivé a spravedlivé jest.
Autor je publicista, politický komentátor a překladatel Datum: 1. února 2021 Foto: Wikimedia Commons – Donald Trump
10 Komentáře
pavel v
Umělý potrat je vražda a přesto je v případě znásilnění nebo ohrožení života matky povolen. Potrat tedy není stejná vražda jako kterákoliv jiná . Stejně tak není vraždou odpojení pacienta v terminálním stádiuod přístrojů na jeho přání. Svět není černobílý, život přináší nespočet situací, které mají charakter morálního dilematu. Život nelze vtěsnat do souboru předpisů. Sebelépe míněný zákon může být v určitém okamžiku nespravedlivý. Kolikrát jen farizeové Ježíši vyčítali, že nedodržuje Zákon. Navzdory evangeliím se v církvi objevili noví „farizeové“, kteří si činili nárok na neomylnost a tímto heretickým chováním těžce poškodili kredit církve. Lze říci, že vinou jejich domýšlivosti je dnes západoevropská civilizace převážně ateistická. Snad největší chybou církví bylo spojení trůnu a oltáře, kdy státní náboženství prosazovalo své zásady prostřednictvím světských zákonů. Ani sebelepší zákony neudělají společnost lepší, nebude-li drtivá většina společnosti s těmito zákony souznít. Pak tyto zákony budou namířeny jen proti marginálnímu zbytku společnosti. Základní zásadou, kterou vštěpoval Ježíš, je neprosazovat dobro násilím, tedy ani politickými metodami. Chceme-li, aby z naší civilizace zmizely umělé potraty, je jedinou cestou pokusit se znovu obrátit ateistickou část naší společnosti k Bohu. Teprve potom by snad mělo smysl uzákonit i zákaz umělých potratů.
Trumpova potratová politika byla svým způsobem návratem do starých dob, kdy však byly jiné podmínky – otevření ateisté byli raritou. Lze tedy říci, že u voličů narazil právem. Nejenže narazil, věřím, že těžce poškodil křesťanský étos. Když podlý člověk prosazuje nefér prostředky dobrou věc, odradí váhající část společnosti a tím vlastně posílí odpůrce té dobré věci.
Jsem rád, že Roman Joch otevřeně popsal hanebnost Donalda Trumpa. V závěru článku Joch vyzývá nevkládat naději do člověka. Plně souhlasím, ale bojím se, aby tento apel nebyl špatně pochopen. Aby si čtenáři nemysleli, že křesťan se má od politiky odstřihnout, protože všichni politici jsou stejní (a zkažení). Od Jocha jsem už přečetl hodně věcí (vážím si ho) a tak vím, že takový nesmyslný názor by mu byl cizí. V praxi nikdy nemůže nastat situace, že mi nějaký politik bude plně vyhovovat, ale to neznamená, že jsou všichni stejní. Není snadné poznat, kdo je nejlepší a ani to není důležité. Historie ukazuje, že stačí volit kohokoliv jiného, než politika otevřeně porušujícího morální pravidla a zákony. Když se takový člověk dostane k moci, už se jí dobrovolně nevzdá (Lenin, Hitler…). U Trumpa to možná bylo jen o fous.
Konečný Fr.
Určitě bylo správné volit kohokoliv jiného, než Bidena, jak vyplývá z článku p.Jocha.
Otakar Vožeh
S politováním musím napsat, že ten článek prozrazuje zásadní nepochopení americké politické scény, je značně povrchní v pohledu na osobnost Donalda Trumpa a na jeho skutečnou roli. Zkráceně si dovolím napsat, že díky DT vychází najevo neuvěřitelné korupční jednání ve všech sférách amerického života, stal se katalyzátorem hnutí, které – jestli dá Bůh – nakonec vrátí USA k jejim kořenům. Napsat „Nikdy předtím v dějinách USA se nestalo, že by prezident – či kandidát na prezidenta -, který volby prohrál, svou porážku neuznal“ je přinejlepším nesmysl, přinejhorším lež. Paní Clintonová celé 4 roky tvrdila, že DT byl „nelegitimní president“ – a tím sama lhala.
Petr Adamec
Vy osobně pokládáte také volby za ukradené? Nebo si myslíte, že DT neměl pravdu s tvrzením o zfalšovaných volbách? Pokládáte útok na kapitol za legitimní?
Nechci Vás nijak nachytat, opravdu mne to zajímá a na rozdíl od některých komentujících Vás pokládám za člověka rozumného a reálií v USA znalého.
Otakar Vožeh
Nebýt té poslední věty, zdráhal bych se odpovědět 🙂
Abych byl docela transparentní, považuji ty volby za problematické (na několika rovinách a taky díky DT) a mám zato, že čas ukáže . . . i když tou nadějí nijak nežiji. Podobně s napadením Kapitolu, kde celá pravda ještě zdaleka není jasná. Pokojný protest patří ke každé demokracii a každého protestu mohou zneužít nejrůznější síly, což se podle mého názoru stalo. V obou případech nelze vidět ani tyto volby ani napadení Kapitolu bez nejméně čtyřletého kontextu, včetně zcela prokázaně nelegitimního pronásledování DT, jeho rodiny a stoupenců, a včetně násilných událostí „amerického léta“. Nestojím na tom, ale obávám se, že běžný Evropan vychováván socialistickými systémy, kterým se neumí bránit, nechápe americký pojem a hodnotu svobody, za kterou se nějak bojovat musí a za kterou se přinášejí oběti. Ale to je všechno na dlouhé povídání . . .
pavel v
S tou Hilary Clintonovou to bylo poněkud jinak. Během volební noci při volbě amerického prezidenta v roce 2016, když americká média na základě odhadů vyhlásila vítězem Donalda Trumpa, Clintonová porušila etiketu. Obvyklé je, že kandidát, který prohrál, uzná ještě během volební noci porážku a poblahopřeje vítězi. Clintonová však veřejně uznala porážku a blahopřála vítězi až ráno. Za to se se na ni z Trupova tábora snesla nevybíravá kritika, co si „crooked (křivá) Hilary“ dovolila.
S některými politiky je to jako s těmi jedovatými houbami. Totiž všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou. Stejně tak všichni politici mohou být zvoleni v regulérních volbách, ale někteří z nich jen jednou. Žádné další regulérní volby už nenásledují. Typickým příkladem takového toxického politika je Putin. O cosi podobného se pokusil Donald Trump, ale nevyšlo mu to. Nevyšlo mu to, protože lidé jako republikán Brad Raffensberger zůstali morálně pevní. Raffensberger měl na starosti počítání hlasů ve státě Georgia. Byl pod tlakem jak úřadujícího prezidenta Trumpa, tak pod 70 miliony zfanatizovaných voličů. Trump ho označil jako RINO (republican in name only) a chtěl po něm, aby spáchal podvod, aby řekl, že se objevily zapomenuté hlasy pro Trumpa.
Pane Vožehu, vy jste o špinavém jednání Donalda Trumpa nevěděl, nebo vám to nevadí?
Konečný Fr.
Všichni vědí, že ty volby byly zmanipulované, ale že se to veřejně nesmí říkat.. Jako u nás za normalizace.
Otakar Vožeh
pavel v : Ta otázka „na tělo“ není vážná otázka, a proto na ni neodpovím. S paní Clintonovou to bylo docela jinak – a je jinak po celý její politický život . . . když už chcete mluvit o špinavosti. Volby 2020 měly svůj počátek ve volbách 2016 a ve všem, co jim předcházelo a co následovalo.
Petr Adamec
Děkuji moc. Jak asi víte, často s Vámi nesouhlasím. Současně vaše názory mne zajímají a jsou pro mne obohacením. A jsem opatrný vyjadřovat se k věcem, o kterých vím minimum, jako třeba politika v USA. když někdo jako Vy to nevidí jednoznačně.
Otakar Vožeh
Dík. Nesouhlas je přece součástí – možná i jedním z předpokladů – smysluplné diskuse. Společně hledáme pravdu, řešení, cestu. Efektivní komunikace však má svá pravidla, která se nesmí přestoupit, jinak je z toho nesmyslná hádka. Snažím se vyjadřovat své názory a postoje bez velkého přesvědčování. Vaše příspěvky čtu vždycky se zájmem.