Křesťanství je zpívající vírou. Zpěv je jednou z hlavních věcí, která charakterizovala Kristovy následovníky napříč historií a charakterizuje je i v současnosti po celém světě. Přestože se míra zpěvu liší v závislosti na období a místu, většina církví věnuje kongregačnímu zpívání třetinu svých setkání a investuje značný čas, peníze, úsilí a energie do oblasti hudby.
Ale proč zpíváme? K čemu naše zpívání je? Jaký je jeho účel? Podle Písma Bůh stvořil a zároveň nás povolal ke zpěvu z třech hlavních důvodů: aby nám pomohl v uctívání, modlitbě a hlásání. Podívejme se na každý ze tří uvedených důvodů blíže.
- Zpěv nám pomáhá v uctívání
Nemůžeme opomenout skutečnost, že zpěv je velmi důležitou formou chvály. Písmo (zejména žalmy) to potvrzuje. Nejen že uctívání spojují přímo se zpěvem, ale často mluví o vertikální i horizontální rovině chvály, vyvyšování a hlásání. Zamyslete se například nad úvodními čtyřmi verši Žalmu 96:
Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země! Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu! Vypravujte mezi národy o jeho slávě, mezi všemi lidmi o jeho divech! Vždyť Hospodin je velký, nejvýš chvályhodný, vzbuzuje bázeň nade všechny bohy.
Přestože chválu nelze zredukovat na zpěv, myšlenka tohoto a jiných žalmů nemůže být jasnější. Zpíváme Pánu, abychom žehnali jeho jménu, a zpíváme Pánu, abychom zvěstovali jeho slávu. A pochopitelně často (ne-li vždy) děláme obojí najednou. I když zpíváme o Pánu druhým, on je přítomen, aby přijal svou chválu. Důležitost zpívané chvály Boha je zřejmá z celé řady příkazů z Písma (např. Exodus 15:21; Ž 147:1, 149:1,5; Sofonjáš 3:14, Zacharjáš 2:10, Jakub 5:13). Tyto výzvy se bezesporu nacházejí většinou ve Starém zákoně, především v žalmech. Ale uvážíme-li skutečnost, že Pavel očekával a nabádal křesťany ke zpívání žalmů (Efezským 5:19; Koloským 3:16), pak jsou tyto příkazy očividně stále důležité.
Podobná přikázání jsou nezbytná, protože upřímná chvála není pro Boží lid vždy snadná. Právě naopak, proti nám se staví celá řada sil (nebeské a pozemské, vnější a vnitřní), které se nás snaží odradit od chvály, která právem náleží Bohu, a jež by mu měla být vzdávána za všech okolností – nejenom skrze naše životy, ale také skrze naše ústa, a to nejenom mluvou, ale také zpěvem. Dokud si nejsme tohoto nebezpečí vědomi, můžeme Boha okrást o jeho chválu – možná proto, že se bojíme vypadat hloupě, nebo se bojíme toho, co si o nás nebo o našem hlasu pomyslí druzí. Výsledkem těchto obav je tendence snažit se vypadat „cool“, potlačit svou vděčnost, držet na uzdě své nadšení a nesouznít se slovy, která zpíváme.
Lékem pochopitelně není ignorovat druhé kolem nás a nestarat se o to, jak na ně působíme. Naopak, Boží vůlí je, abychom brali ohled na druhé a snažili se ho uctívat způsobem, který druhé buduje (1. Korintským 14:19). Ale ohleduplnost vůči mému bližnímu po vzoru Krista je na míle vzdálená svazujícímu strachu – strachu, který je modlářský a sobecký, nikoliv Boha oslavující a ostatním prospěšný. Božím záměrem je, abychom jej chválili „celým srdcem“ (Žalm 9:2, 86:12, 111:1, 138:1; Efezským 5:19), je tedy přikázáním, abychom si my i všichni ostatní připomínali, že si Bůh zaslouží naše uctívání (Žalm 7:18, 18:4, 147:1), že jej od nás vyžaduje (např. Žalm 47) a touží po něm.
Tato připomenutí jsou nezbytná, abychom se ujistili, že Bůh, který nám nic neodepřel, ani svého vlastního Syna, dostává více než naši chabou pozornost a zbytky z našeho nadšení. On si zaslouží, vyžaduje a touží po chvále z celého našeho srdce, proto je naší nejvyšší povinností a největší radostí mu ji vzdát.
- Zpěv nám pomáhá v modlitbě
Možná jsme si tuto skutečnost dříve neuvědomovali, ale zpívání je (nebo alespoň může být) formou modlitby. Kniha Žalmů, jak už jsme zmínili, je naším stěžejním příkladem, poněvadž značná část žalmů je modlitbami nebo jí obsahují. Pokud o funkci žalmů v životě Izraele víme něco jistě, pak to, že spoustu z těchto modliteb se zpívalo – k tomu byly i určeny. Ba co víc, zpívala je i novozákonní církev (Efezským 5:19, Koloským 3:16, Jakub 5:13).
Z toho vyplývá, že výzvy ke zpívání žalmů v sobě zahrnují přikázání zpívat modlitby. Skutečná hodnota zpěvu spočívá v tom, že nám pomáhá zapojit emoce ukryté v pravdách, které vyznáváme, nebo v žádostech, které předkládáme. Jinými slovy, zpívání hraje ústřední roli v překlenutí propasti mezi kognitivní a afektivní složkou naší osobnosti a (jak mnohé žalozpěvy ilustrují) pomáhá nám vypořádat se s naší emoční bolestí, a dovést nás tak ke chvále (např. Žalmy 3-7).
Zpěv žalmů se stává nesmírně mocnou činností. Nejenom, že se modlíme, zatímco zpíváme, ale modlíme se Bohem inspirovanými slovy.
Ale samozřejmě se nemusíme omezovat pouze na zpěv a modlitbu žalmů. V Bibli najdeme další biblické písně (a mnoho dalších pasáží, které mohou být zpívány jako modlitby), ale Písmo samotné nás k tomuto omezení nevybízí. Podmínkou je zpívat a modlit se v souladu s Boží vůlí (zjevenou v Písmu), v takovém případě stojíme na pevném základě. Proto bychom se neměli bát využít bohaté historické zdroje hudby a liturgie vytvořené dřívějšími generacemi, aby pomohly našim modlitbám.
Když zpíváme, zároveň se i modlíme – ať už si to uvědomujeme nebo ne. V písni Boha žádáme, osobně i společně. Nicméně je dobré vědět, co děláme a co říkáme, abychom se modlili a zpívali s plně zapojenou myslí (1. Korintským 14:15). Nebuďte překvapeni, když vás vedoucí vyzve ke zpěvu slovy: „Pozvedněme své hlasy k modlitbě zpěvem této písně,“ protože to je často tím, co děláme.
- Zpěv nám pomáhá ve vyznávání
Stejně jako je zpívání formou uctívání a modlitby, stejně tak je formou vyznávání. Této skutečnosti jsme se již dotkli, když jsme hovořili o horizontální rovině chvály. Nyní se však chci zaměřit na zpěv jakožto na prostředek ke společnému budování. Písmo odhaluje, že životadárným slovem Kristovým se neslouží pouze skrze čtení Bible a biblickým kázáním, ale rovněž zpíváním „chvalozpěvů, oslavných zpěvů a duchovních písní“ (Koloským 3:16).
Pochopitelně to neznamená, že zpívané slovo by mělo zastínit mluvené slovo, nebo že by měl zpěv nahradit veřejné předčítání Písma, kázání a vyučování (1. Timoteovi 4:13). Ježíš ani apoštolové nekázali evangelium pomocí zpěvu. Z toho plyne, že v církvi zpívané slovo nestojí proti mluvenému, ale funguje jako jeho pomůcka a doplněk.
Přesto je zpívání Božího Slova (jestliže se skutečně jedná o Boží Slovo) je velmi důležitou a jedinečně mocnou formou „služby slovem“. Této pravdě není vždy věnována náležitá pozornost. Ba co víc, někteří považují kongregační zpěv jen za způsob, jak lidem rozproudit krev, aby mohli pozorněji naslouchat čtení a kázání Písma.
Takový pohled byl apoštolu Pavlovi cizí. Silně zdůrazňoval funkci učení, kterou kongregační zpěv plní. Stejně jako v případě chvály a modlitby, i u společného zpívání učíme a povzbuzujeme jeden druhého. To je zjevné i v Efezským 5:19, kde Pavel hovoří o mluvení k sobě „v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních.“
Z tohoto stanoviska lze vyvodit, že zpěv je nedílnou součástí duchovního života a přispívá ke zdraví církve. Nejedná se o protahovací cvičení před a po kázání, ale v podstatě o jeho součást. Je to část, během níž všichni kážeme – sobě i druhým. Pravdou je, a pro nás kazatele je to pokořující pravda, že písně, které zpíváme, si lidé často pamatují dlouho poté, co naše kázání upadnou v zapomnění.
Autor: Rob Smih Překlad: Tomáš Zálešák Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition Foto: Unsplash – ilustrační
1 Komentář
Otakar Vožeh
Velmi užitečný článek, díky za zveřejnění.