Proč mi hlasování anglikánské církve pro stejnopohlavní manželství láme srdce

Dne 15. 11. 2023 anglikánská církev hlasovala ve prospěch požadavku tribunálu pro zvláštní služby na udílení Božího požehnání stejnopohlavním párům. V anglikánské církvi jsem byla vychována a absolvovala jsem anglikánskou vysokou školu teologie. Také já jsem, kam až má paměť sahá, prožívala stejnopohlavní přitažlivost. Toto hlasování mi však láme srdce. 

Dovolte, abych vám vysvětlila proč.

Biblické „ne“ je jasné

Věřte mi, nepřistoupila jsem k Bibli v naději, že vylučuje stejnopohlavní manželství. Byla v mém životě doba, kdy by mně býval objev, že je nevylučuje, udělal radost. Čím pozorněji ji však zkoumám, tím více roste má jistota.

SOUVISEJÍCÍ – Anglikánská církev schválila žehnání homosexuálním párům

Lidé někdy argumentují, že si křesťané ze starozákonního práva vybírají. Leviticus 18,22 prohlašuje: „Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou,“ přitom křesťané vesele jedí vodní živočichy se schránkou, které toto právo rovněž zapovídá. Tak proč dodržují tenhle příkaz? Odpověď zní: řídíme se Novým zákonem, který osvobozuje křesťany od některých prvků starozákonního práva—včetně zákonů o potravě—avšak jiné potvrzuje, včetně starozákonních zákazů cizoložství a homosexuálního pohlavního styku (např. 1 K 6,9-12; 1 Tm 1,8-11).

Podíváme-li se hlouběji na pohled Bible na pohlavní život a manželství, zjistíme, že to není příběh nenávisti, nýbrž lásky – a to úžasnější příběh lásky, než bychom si dokázali představit. 

Někdy lidé argumentují, že se Ježíš o praktikované homosexualitě nikdy nezmínil, takže to jistě není důležité. Ježíš však mluvil k Židům, kteří starozákonní přikázání týkající se praktikované homosexuality znali, stejně jako znali starozákonní zákazy uctívání model. Pavel, který psal příslušníkům pohanských národů, se o obojím výslovně zmiňuje – neboť křesťané z pohanů žili ve společenstvích, kde byl jak pohlavní styk muže s mužem, tak i modlářství všeobecným zvykem. 

Lidé někdy argumentují, že záměrem Písma je postavit mimo zákon pouze takovou praktikovanou homosexualitu, která se dopouští zneužívání a nerovnoprávností v starověkém světě obvyklých, nikoli však takovou, v níž panují vztahy lásky a věrnosti. Žádný z veršů hovořících jasně na toto téma se však o nerovnoprávném vztahu ani o věku nezmiňuje. Zákaz tedy jasně zahrnuje i vykořisťování nebo pedofilní zneužívání, ale nelze jej omezit na tyto scénáře.

SOUVISEJÍCÍ – Anglikánská církev plánuje požehnání, ale ne potvrzení stejnopohlavních párů

Tak bych mohla pokračovat. Napsala jsem stručnou knížku, v níž vysvětluji, v čem selhává deset argumentů užívaných na podporu homosexuálního manželství. Bible na své „ne“ stejnopohlavním vztahům ve skutečnosti klade důraz.

To ale není vše, co Bible na téma takových vztahů říká. K jejímu jasnému ne se řadí dokonce mnohem důraznější ano.

Biblické „ano“ je nádherné

Standardní anglikánský svatební obřad se zahajuje veršem: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm“ (1. list Janův 4,16).

Je to ohromný verš, a mám pochopení pro to, že se do obřadu zahrnuje. Při četbě Janova listu však zjistíte, že se v něm ani jednou nemluví o manželství. Nikoli – ten dopis se rozplývá nadšením nad láskou mezi sourozenci!

„Podle toho jsme poznali, co je láska, že on (Ježíš) za nás položil život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry“ (3,16).

„Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná“ (4,7).

„Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat“ (4,11).

„A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra“ (4:21).

Sám Ježíš dal tomuto přikázání zaznít v tu noc, kdy byl zrazen: „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“ (Jan 15,12-13). Ne všichni křesťané jsou povoláni k manželství – k vzájemné lásce jsme však povoláni všichni!

Ani další klasický text anglikánského svatebního obřadu není o manželství. Slavné Pavlovo prohlášení v 1. Korintským 13 zní: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon“ (v. 1). A dále apoštol líčí, jak vypadá láska v praxi – začíná slovy: „Láska je trpělivá, laskavá“ a končí slovy: „Láska nikdy nezanikne“ (verše 4–8). Ovšemže se ta slova hodí na manželskou lásku. Pavel však byl svobodný, a v těchto slovech jde za prvé a především o lásku mezi věřícími v církvi. Týž Pavel, který přísně varuje před stejnopohlavními sexuálními vztahy, nám přikazuje usilovat ze všech sil o lásku bratrskou a sesterskou.

Vzor takovéto lásky máme ve vztazích samotného Pavla. O Onezimovi říká „je mi drahý jako mé vlastní srdce“ (Filemonovi 1,12). O tom, jak drazí jsou mu tři různí křesťané, mluví v listě Římanům 16,5.8.9, v listě Filipským 2,27 zas odhaluje, že ze ztráty Epafrodíta by měl zármutek na zármutek. Ani v jednom z těchto případů však nejde o lásku výlučnou ani romantickou. Svou lásku a tužbu například právě v tomto listě vztahuje ke všem věřícím ve Filipech (4,1). 

Řecké slovo adelfoi je inkluzívní, takže mluvíme-li o lásce k „bratřím“, můžeme dodat „a sestrám“. Tato sourozenecká láska není pouze pro věřící téhož pohlaví (např. 1 Tm 5,2), je však snad obzvláště pro věřící téhož pohlaví. Aby bylo jasno: Bible nikde nezakazuje výhradní sdružování věřících téhož pohlaví, pokud se vyhýbají pohlavnímu styku. Výzva k lásce je pluralitní a všezahrnující, oproti výzvě k uzavírání manželství, která je výlučná. Probíráme-li stránku za stránkou, zjistíme, že Bible ukazuje slavnou, životadárnou vizi lásky mezi věřícími téhož pohlaví. Pouze jde o jinou vizi, než jakou představuje povolání manželů a manželek.

Ba co víc, pohledem na biblickou vizi pro manželství muže a ženy zjistíme, že není samoúčelná, nýbrž ukazuje na ještě větší lásku.

Největší příběh lásky, jaký byl kdy vyprávěn

Někteří se domnívají, že postoj křesťanů, kteří trvají na biblickém  „ne“ homosexuálnímu pohlavnímu styku, je nenávistný. Někteří křesťané žel opravdu svým jednáním s lidmi, kteří se sami vymezují jako gay nebo lesba, dávají najevo nenávist. Šikana, stereotypizace a výsměch vůči těm, které jsme povoláni milovat, je hřích, a je tudíž povinností takto jednajících křesťanů se kát. Při hlubším pohledu na výroky Bible o pohlavním životě a manželství však neobjevíme příběh nenávisti, nýbrž příběh lásky – a to lásky úžasnější, než jakou bychom si dokázali představit. Odvíjí se od samého začátku a vrcholí na samém konci. 

SOUVISEJÍCÍ – Anglikánská církev plánuje požehnání, ale ne potvrzení stejnopohlavních párů

Když se Ježíše dotazovali na rozvod, odkazoval své posluchače zpět k začátku:

„Nečetli jste, že Stvořitel od počátku ‚muže a ženu učinil je‘?“ A řekl: ‚Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Matouš 19,4 – 6)

Ježíš zdůrazňuje, že manželství je mezi mužem a ženou, přičemž necituje pouze Genesis 2,24, kdy se první muž a žena stali jedním tělem, nýbrž i Genesis 1,27. kdy Bůh stvořil lidi jako muže a ženu. Toto je Ježíšova definice manželství: spojení jednoho muže a jedné ženy v jedno tělo. A přestože se Ježíš nikdy během svého pozemského života neoženil, stojí správně v centru biblické vize vypovídající o tom, co je to manželství. 

Starozákonní proroci jeden za druhým líčí Boha jako milujícího, věrného manžela – a Izrael jako jeho často bloudící manželku. Toto kosmické manželství se neustále otřásá, protože Boží lid Hospodina v jednom kuse podvádí modloslužbou. Je těžké dohlédnout, jak bude jejich vztah nakonec fungovat, dokud – na dalekém konci – nepřijde Ježíš a sám se nepředstaví jako ženich (Matouš 9,15). Také Jan Křtitel líčí Ježíše tímto způsobem (Jan 3,29). Ježíš je ženich, který si přichází pro Boží lid jako pro svou nevěstu.

Pavel tuto metaforu zdůrazňuje, když povolává manželky a manžele ke vztahu podle vzoru Ježíše a jeho církve: „V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu … Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval“ (Ef 5,21-22.25). Výzva ženám je v krajním rozporu s dnešní kulturou. Výzva mužům byla zase v rozporu s kulturou prvního století. Pavel však vysvětluje, že Bůh stvořil manželství tak, aby od počátku bylo obrazem výlučného spojení Krista a jeho církve v jedno tělo (verše 28–33).

To znamená, že křesťanské manželství znamená v prvé řadě vztah dvou lidí, kteří se navzájem činí šťastnými. Dokonce v něm nejde především o plození dětí – i když to má v Božím plánu významné místo. Manželství je obrazem vztahu Ježíše a jeho lidu. A jeho věčná, obětavá láska, která přemohla smrt, k nám sahá skrze nejhlubší odlišnost: neboť ačkoli se nám připodobnil ve svém lidství, liší se od nás svým božstvím. Podobně je manželství muže a ženy láskou, která překlenuje hluboký rozdíl – fyzickou odlišnost těla muže a těla ženy. Stejně jako vztah Ježíše a jeho lidu není manželství vztahem, jehož složky by se daly zaměnit. Je to láska, která přemosťuje nejhlubší odlišnost. 

Vidíme, že tato manželská metafora se s rezonující silou vynořuje ve Zjevení. Jan píše:

A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu:

„Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. 

Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; 

přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila.“ (Zj 19,6-7)

Toto je manželství, bez něhož nikdo z nás nemůže žít – láska, kterou nikdo z nás nemůže postrádat. Je to nejvelkolepější příběh lásky, do nějž jsme zváni všichni, muži i ženy, manželé i svobodní, bez ohledu na to, jak jsme či nejsme přitažliví – jen když se ve víře obrátíme k Ježíši. A o tuto šťastnou budoucí věčnost přijdeme, budeme-li trvat v hříchu a neučiníme-li z něj pokání.

Ublížení zamýšlené jako pomoc

„Což nevíte,“ varuje Pavel, „že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království“ (1 K 6,9-10). 

Toto varování před hříchem neodčiněným cestou pokání – k němuž patří i hřích praktikované homosexuality – je drsné. Pavel však pokračuje nadějí, kterou přináší evangelium: „A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha“ (v. 11).

Odhlasování žehnání homosexuálním vztahům v anglikánské církvi nakonec těm, pro něž bylo zamýšleno jako pomoc – lidem, kteří mají jako já zkušenost s homosexuální přitažlivostí –  uškodí. Místo aby nám církev stála po boku v našem boji s pokušením, připisuje hodnotu vztahům, které jsou vzpourou proti Božímu slovu, a utvrzuje lidi v nekajícném hříšném postoji, který je podle varování Písma připraví o dědictví v Božím království. 

Jsem vděčna, že jsem dospěla u anglikánů – v církvi, která se v případě pohlavního hříchu jakéhokoli druhu držela Písma. Tato církev mi ukázala na onen významný den, kdy se vrátí Ježíš a my v radosti z jeho vše přemáhající lásky zapomeneme na všechny své lidské naděje a sny. Jsem vděčna, že dnes stojím po boku nesčetných sester a bratří, kteří v pohlavních záležitostech zapírají sebe samy, protože chtějí následovat Ježíše (Mt 16,24-25). A jsem vděčna za lásku, v níž mohu žít s těmito sestrami a bratřími – a řídit se spolu s nimi Ježíšovým přikázáním, abychom se milovali navzájem, tak jako on miloval nás. Přátelé, nespokojujme se s menší láskou než s tou, k níž nás povolává Ježíš.

Rebecca McLaughlinová má univerzitní tiul PhD z Cambridge a akademický titul teoložky z konzervativní evangelikální teologické vysoké školy Oak Hill Seminary v Londýně. Je autorkou knih Confronting Christianity: 12 Hard Questions for the World’s Largest Religion (Konfrontace s křesťanstvím: dvanáct těžkých otázek pro nejrozšířenější náboženství světa), The Secular Creed: Engaging Five Contemporary Claims (Sekulární krédo: zařazení pěti požadavků současné doby) a Jesus Through the Eyes of Women (Ježíš očima žen).Můžete ji sledovat na síti X, na Instagramu nebo na jejích stránkách.

Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 10. prosince 2023 Foto: Synod of Anglican Church

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.