Proč jsem opustila sociální sítě – a už se tam nevrátím

Před devíti měsíci, právě uprostřed nahrávání podcastu o sociálních sítích, jsem s nimi skončila.

Než jsem smazala své účty, nevěděla jsem, co mám od tohoto rozhodnutí očekávat. Nebyla jsem si jistá, jestli nebudu smutná, osamělá nebo mimo kontakt s ostatními. Přemýšlela jsem, jestli budu schopná žít bez sociálních sítí. Z profesního hlediska může být užitečné podívat se, co vlivní křesťané dělají na internetu. A dějí se tam taky dobré a užitečné věci – navazují se spojení, vysvětluje se Písmo, sdílejí se radostné okamžiky a žádá se tam o pomoc nebo se taky nabízí. Chtěla jsem se od toho všeho natrvalo odříznout?

SOUVISEJÍCÍ – „Ježíš opustil tuto budovu“: Nárůst sekularismu ve Skotsku a náznaky naděje

Tady je upřímná odpověď – ani jednou za 40 týdnů jsem si nepřála vrátit se zpět. Přežila jsem letní prázdniny, ale taky narozeniny, aniž bych posílala fotky, četla zprávy nebo sledovala, co dělají mí staří přátelé.

Určitě mi něco uniká. Ale nemám v plánu se tam vrátit ani nemám chuť – protože můj život je mnohem lepší, než byl v době před tím, než jsem se připojila k sociálním sítím.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Proč jsem se připojila

Facebookový účet jsem si založila, když mi bylo 27 let. Pro mladou matku a později pro mámu, která se věnuje domácímu vzdělávání, byly sociální sítě způsob, jak být (virtuálně) se svými přáteli, sdílet, co dělá moje rodina, a oslavovat nebo soucítit s ostatními, kteří dělají totéž. Měla jsem pocit, že se raduji s radujícími, a pláču s plačícími (Ř 12,15).

Trvalo roky, než jsem si všimla, že sociální sítě nejsou tak skvělé, jak jsem si myslela. Čím starší byly moje děti, tím divnější mi připadalo sdílet o nich informace, takže jsem s tím z velké části přestala. Zdálo se mi sebestředné sdílet informace o své práci, a tak jsem zvolnila (Př 27,2). A nikdo nechtěl vědět, co si myslím o žhavých tématech, tak jsem o nich nikdy nepsala (Př 17,28).

V tomto bodě jsem více méně jen sledovala ostatní uživatele, protože jsem nedostávala žádnou zajímavou interakci z mých vlastních příspěvků. Ani pak jsem ale nedokázala přestat. Protože, co kdyby se něco stalo a já bych to nevěděla?

Proč jsem skončila

Všimla jsem si, že k tomu, aby někdo zrušil účet na sociálních sítích, je obvykle potřeba nějaké významné události – potřebujeme kopanec, který nás přiměje překonat vnitřní námitky. Můj první malý kopanec přišel při čtení kapitoly Emily Jensenové v knize Social Sanity in an Insta World. Vyjmenovala příznaky, které jsem znala – včetně toho, že sahám po sociálních sítích, abych vyplnila případné časové mezery, mám problémy se soustředit na delší čtení a mám přetrvávající pocit úzkosti.

Větší nakopnutí přišlo, když jsem mluvila s inspirativními a zbožnými dívkami z generace Z o tom, jak uvízly v sociálních sítích. Viděla jsem na nich, jak málo jim sociální sítě dávají a jak moc berou. A věděla jsem, že totéž dělají i mně.

SOUVISEJÍCÍ – Rostoucí vlna duchovního probuzení v první ateistické zemi světa

Bylo ponižující odejít – musela jsem si přiznat, že nejsem dost silná na to, abych se postavila algoritmu. Nedokázala jsem odolat dávkám, které jsem dostávala z očekávání, když se přihlásím. Stále jsem se snažila aktualizovat stránku nebo držet krok s ostatními, ale nikdy se mi to úplně nepodařilo.

Chtěla jsem zvládnout sociální sítě. Ale nešlo to.

Nakonec mi došlo, že tam možná vůbec nemám být. Možná tam jsou lidé, kteří jsou vybavení pro sociální sítě tak, jako já jsem nebyla. Moje kamarádka Laura se dokáže kontrolovat. Její emoce nejsou se sociálními sítěmi svázané tak, jako ty moje, ať píše cokoliv. A Bůh tam její službě krásným způsobem žehná.

Ale o mně se to říct nedalo. I když jsem se snažila přihlásila s cílem mít to plně pod kontrolou, cítila jsem se netrpělivá nebo znuděná ostatními příspěvky. Ty, které byly zajímavé, ve mně nezanechávaly ovoce Ducha, ale spíše hněv nebo frustraci, která vedla ke špatně informovaným soudům o druhých. Když jsem sítě opustila, nikdy předtím jsem nebyla laskavější nebo moudřejší.

Zbavila jsem se tedy všeho – Facebooku, Instagramu i Twitteru.

Proč jsem se odpojila

Emily měla pravdu. Sociální sítě ji – a mě – negativně ovlivňovala. Vím to, protože od té doby, co jsem odpojila, mám víc času a energie. Dokázala jsem jasněji myslet, efektivněji organizovat svůj život a výrazně lépe pracovat doma i ve firmě. Jsem schopna číst Bibli a další knihy, aniž bych se nudila. Více se věnuji své rodině a mám z ní větší radost. Moje přetrvávající úzkost zmizela. Jsem uvolněnější a trpělivější. Mnohem lépe se rozhoduji a ani jednou jsem nedala přednost tomu, co by vypadalo dobře na sociálních sítích, před tím, co je skutečně dobré. (Mohla bych pokračovat dál a dál. Pokud chcete slyšet víc, vyprávěla jsem o tom Collinu Hansenovi v podcastu Gospelbound).

SOUVISEJÍCÍ – Jak se Křesťanská reformovaná církev vrátila zpátky ke svým biblickým kořenům 

Teď už si nedělám starosti s tím, co kdo říká na sociálních sítích. Nestresuji se kvůli věcem, se kterými nemohu nic udělat. Nechala jsem si ujít stovky hádek na Twitteru a vyhnula jsem se desítkám pomlouvačných konverzací. A vynechala jsem srovnávání svého skutečného života s životem někoho jiného na Instagramu. 

Takový život miluju. Jistě, o pár věcí přicházím. Ale to, co jsem získala – čistou radost, lepší soustředění, citlivost na Pánovo vedení – převažují všechny nevýhody tohoto rozhodnutí. 

Pro mě to byla správná volba. Pro vás to nemusí být správné rozhodnutí. Ale vzhledem k tomu, že průměrný člověk stráví na sociálních sítích dvě hodiny denně, stojí za to se alespoň zamyslet nad tím, proč tam jste – a zda byste tam měli být.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Sarah Eekhoff Zylstra Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 5. ledna 2023 Foto: Pixabay – ilustrační