Působil jste v týmu Václava Havla. Chtěl byste navázat na jeho odkaz?
Práce pro osobnost formátu Václava Havla člověka formuje. Neumím si představit svůj život bez té zkušenosti. Svět se ale rychle mění a není možné se vracet. Chci navázat na Havlův respekt k ústavě, na jeho schopnost vést dialog napříč politickými tábory, na směřování jeho zahraniční politiky, nebo na zájem o kulturu.
V čem vám může pomoci, že že už jste v minulosti na Hradě byl?
Vím, jak pracuje Kancelář prezidenta republiky. Znám místa i celou řadu z těch, kdo tam pracují nebo pracovali. A znám nejen vchod pro hosty nebo návštěvníky, ale také nouzové východy. To může být užitečné.
Chcete být prezidentem politickým, a přitom nadstranickým. Není to protimluv?
Jsem vlastně člověk politický, přestože jsem nikdy nebyl v politické straně. V mém případě nejde o protimluv, ale o osobní identitu.
Chcete „vrátit naši zemi na mapu světa“. Proč myslíte, že se tam nyní nenachází? A jak konkrétně byste chtěl symbolického návratu docílit?
Na základě analýzy zahraničních cest mi vychází, že z některých teritorií jsme jakoby „vymazáni“. Poslední návštěva hlavy státu v Bílém domě byla před patnácti lety. Ale zato byl Miloš Zeman opakovaně návštěvou v Pekingu nebo v Kremlu. Takže bych pozorně stanovil priority.
Působil jste jako velvyslanec ve Francii. Co bychom se od Francie mohli naučit?
Je to země, která nikdy nezapomněla, jak je důležitá kultura pro život společnosti. Francie se umí také rozhodovat strategicky včas: síť rychlovlaků TGV je toho dokladem. Ale nejde jen o vlaky nebo dálnice. Za posledních deset let se tam vybudovaly stovky kilometrů tratí pro tramvaje. Stát jako aktér ve strategických odvětvích zůstal akční. To bych rád přinesl k nám.
Jak by podle vás měl vypadat ideální model Evropské unie? Jako svazek založený především na obchodní spolupráci, nebo do vašich představ zapadá i společná mezinárodní politika a armáda?
Obchodní spolupráce je jedním z motorů evropské spolupráce. Je třeba si uvědomit, že v mnoha ohledech se společný trh dnes komplikuje a že nefunguje dobře. Státy si budují valy na hranicích, aby v dobré víře pomáhaly vlastním firmám. Ale ekonomika není vše. Evropská spolupráce musí zahrnout mnoho dalších oblastí, jinak EU vymažou velcí hráči z mapy. Ve světové soutěži dnes nelze uspět jako jeden stát. Pro nás je jedinou cestou rozumný postup v rámci EU. Některé věci je třeba reformovat. To předpokládá iniciativní přístup a širokou politickou debatu. V oblasti zahraniční politiky se udělal velký pokrok, jakkoli v určitých otázkách zatím nejsme schopni postupovat společně. A společná obrana je další oblastí, ale ne jedinou. Je třeba těsnější spolupráce i v oblasti daní. Není možné, aby státy umožnily daňové úniky. Tím oslabují politický a sociální dohodu uvniř jednotlivých zemí.
Česká republika si tradičně udržuje velmi dobré vztahy s Izraelem. Uvítal byste, kdyby se zahraniční politika i nadále ubírala tímto směrem?
Není důvod něco měnit. Pevné spojenectví s Izraelem má nesporné výhody a je třeba v tom pokračovat.
Reklama
Na jakých hodnotách by měla Česká republika stát?
Měla by stát na věrnosti dobrým tradicím státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody. Měla by být vlastí rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku. Fungovat by měla jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti. A měla by vystupovat jako součást rodiny evropských a světových demokracií, založena na osvědčených principech právního státu. Parafrázuji zde ústavu, která říká to podstatné.
V poslední době zaznamenáváme vzestup stran, které nezapadají do tradičního pravolevého vnímání politiky. Myslíte si, že podobné dělení už je překonané?
Politické strany procházejí jistou krizí. Není to v historii poprvé. Ale je fakt, že obroda politiky musí začít i tím, že se lidé budoou více angažovat a do stran vstoupí jako aktivní členové. V opačném případě by mohla celá zastupitelská demokracie chřadnout a končit v nějakém populistickém hlomozu. Politické strany jsou třeba. Mění se na prvním místě způsob, jak se lidé dnes angažují.
Co pro vás ve společnosti znamenají církve?
Jsou společenstvím, v němž se člověk setká s dědictvím otců. Mají nás za úkol otevírat. Pro mě je víra především otevřeností. Vůči tomu, co mě přesahuje, vůči tajemství, vůči druhým. A v tomto smyslu mají církve nezastupitelnou roli. Ve světě, jemuž vládnou ekonomové nebo technologové moci, kde jsme ztratili pocit smyslu, mají křesťané a další lidé víry za úkol přinášet pocit smyslu, sounáležitosti nebo prosté solidarity.
Autor: Kristýna Gillíková, foto: pavelfisher.cz
1 Komentář
Konečný Fr.
Pan Fischer je velice schopný, možná nejlepší z kandidátů. Zdá se však, že je dosti prounijní a málo pročeský. Myslím, že většina Čechů je proti multikulti a přijímání migrantů. Zde by zřejmě jednal proti vůli občanů na rozdíl od současného prezidenta. Zatím o sobě neřekl zda je katolík – možná takticky se obává, že by mu to ubralo hlasy.