Pastor Andrew Schmidt z Iowy věděl, že se bude jednat o nejnavštěvovanější bohoslužbu za poslední měsíce. Vítal nové členy, křtil děti a modlil se za nuzné. Jeho kongregace rozdělena na ty s rouškami a bez roušek se v modlitebně „cítila téměř normálně.“
Na staršovstvu se shodli na tom, že se jejich přístup po pandemii musí změnit. Stále více lidí je naočkovaných a jak se pandemická opatření uvolňují, lidé si pozvolna nacházejí cestu zpátky do kostelů a modliteben. Někteří se ale místo toho rozhodli přehodnotit svůj vztah k církvi.
SOUVISEJÍCÍ – (Anketa) Jak pandemie ovlivnila pohled křesťanů na Boha nebo církev?
Portál Christianity Today informuje, že během lockdownu pastoři po celých Spojených státech zavedli online bohoslužby. Pandemie si však vybrala vysokou daň a tisíce lidí ztratily své blízké, práci a různé sociální jistoty a s tímto břemenem na svých plecích se budou vracet do lavic svých domovských sborů. Pokud ovšem, budou mít chuť zůstat i nadále členy nějaké církve.
Křesťané se do kostelů vracejí jen pozvolna
Od uvolnění pandemických opatření se podle Pew Research Center během prvních měsíců vrátilo k osobní účasti na bohoslužbách méně než polovina pravidelných návštěvníků kostelů a modliteben. Návštěvnost pozvolna roste, ale někteří, kteří kdysi plnili kongregace po celé zemi, si zvykli na pohodlí online bohoslužeb – nebo také přestali chodit úplně.
„Musíme lidi od samého začátku jasně učit, proč by se měli obtěžovat chodit na shromáždění,“ řekl pro CT Collin Hansen, který slouží v kostele v Birminghamu a je spoluautor nové knihy s anglickým názvem Rediscover Church: Whythe Body of Christ IsEssential.
„Myslím, že pastoři to berou jako samozřejmost a budou překvapeni, kolik lidí nikdy nemělo tu vizi. Bezprostřední výzvou je přimět lidi, aby viděli církev jako komunitu, která vyžaduje jejich zapojení, a nikoli jako obsah, který mohou konzumovat – problém, který byl rozšířen ještě předtím, než vypukla pandemie.
Ředitel výzkumné společnosti Barna David Kinnman varoval, že stále více Američanů nevnímá církev jako pevné místo ve svém životě. Pandemie podle něj nezměnila jen to, jak se křesťané setkávali; změnilo to také jejich srdce a přemýšlení o církvi.
Barna zjistila, že třetina praktikujících křesťanů v určitém okamžiku skončila s církví a 29 procent pastorů uvedlo, že v minulém roce „vážně uvažovalo“ o tom, že skončí ve své pozici.
„Představitelé církve se vrátí k tomu, aby dělali věci způsobem, který vždy znali, zatímco společnost obecně zjistila, že pandemie změnila jejich zvyky a pohled na roli a smysl církve,“ řekl. „Rozdíl mezi církví a společností se zvětší až poté, co církev představíme v postpandemickém světě,“ upozornil Kinnman.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Během téměř každé krize v historii USA mohly být ve všech těch válkách a různých katastrofách alespoň církevní komunity pohromadě. V roce 2020 čelili křesťané hrozbě koronaviru a rostoucímu politickému napětí v zemi, daleko od věřících a svých pastorů, na které se obvykle spoléhali.
„Pastoři budou muset být ohledně svých osobních zkušeností s pandemií transparentní,“ uvedl pro Christianity Today Daniel Jang, který koučuje zakladatele sborů po celé zemi jako ředitel think-tankové společnosti Send Institute.
Jang připomněl některé z problémů, které se objevily v jeho komunitě na předměstí Chicaga: manželskáé krize, problémy se duševním zdravím, dospívající mládež se obávalia o své studium a kariéru. Všechny tyto boje se podle něj můžou stát pro církev příležitostí, jak naplnit své poslání a být citlivou na utrpení lidí kolem sebe.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 22. července 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
2 Komentáře
Realtoltek
Svatou církev zcela jistě covid neohrozil a neohrozí jí vůbec nic protože její hlavou je Ježíš.
Karel Krejčí
Ve Skutcích v kapitole 28 je zaznamenána pozoruhodná příhoda, ve které je apoštol Pavel uštknut jedovatou zmijí, která se mu pověsila na ruku. K velkému úžasu všech přítomných domorodců ji však Pavel střásl do ohně, aniž by se na něm hadí uštknutí nějak negativně projevilo. Jak je to možné? Ne, to jistě nebyly žádné čáry ani podvod. Pavel si byl totiž naprosto jist, komu uvěřil. V předešlé kapitole jej navštívil anděl od Boha, kterému patří a ten mu sdělil, aby se nebál, protože se před císaře jistě dostane. A to je právě podstata věci. Byl to právě demonstrativně had, který měl zmařit Pavlovo vědomé úsilí o naplnění smyslu jeho cesty a vyvrcholení jeho poslání, kterým ho právě Bůh pověřil. A když obrátíme pozornost k samotnému závěru vlastního komentáře a porovnáme s tím, který jsem uvedl ze Skutků, není poněkud pod „laťkou“? Je to stále jakési líbivé bla, bla, bla, které sice je lidské, ale také na druhé straně nic neodhaluje, nic podstatného neřeší a už vůbec nebere v potaz Boha, který je absolutním vládcem veškerého dění. Někdy to skoro vypadá tak, jako bychom před světem omlouvali Boha, že on to tak jistě nemyslel, aby třeba ještě více lidí od Něho neodpadlo nebo nebyli odrazeni …