Kdosi popsal evangelium jako rybník, který je tak mělký, že si v něm může hrát malé dítě a zároveň tak hluboký, že v něm může plavat slon. A my, namísto abychom si této rozsáhlosti a hloubky a jednoduchosti evangelia vážili a obdivovali se jí, vedeme o evangelium spory.
Mezi dnešními evangelikály existují v podstatě dva spory o evangelium. Někteří tvrdí, že někdejší „jednoduché“ evangelium je příliš individualistické, a že spasení skrze Ježíše Krista není ani tak o záchraně, radosti a štěstí jednotlivce, jako spíš o tom, aby na zemi zavládl mír, spravedlnost a všeobecná spokojenost. Druhá kritika „jednoduchosti“ evangelia spočívá v názoru, že vlastně není jen jedno evangelium, protože evangelium zapadá do určitého místního kontextu a proto Bible obsahuje tolik různých prezentací evangelia.
Jedná se u o nepochopení zásadního rozdílu mezi tím, co zvěstoval Pán Ježíš zab svého života na zemi – příchod Božího království – a tím, co je prezentováno především apoštolem Pavlem v jeho listu Římanům – dobrá zpráva o Boží milosti skrze víru v Krista. Hovoříme také někdy o „evangeliu království“ a „evangelium milosti Boží“. A ptáme se : jsou to dvě různá evangelia, anebo se jedná o jedno a totéž evangelium v různé podobě, v různých formách ?
Apoštol Pavel – inspirován Božím Duchem – o tom píše velmi důrazně Galatským věřícím : „Žádné jiné evangelium není. To vás jen ponoukají ti, kdo chtějí převrátit evangelium Kristovo. Kdyby vám kdokoli – ať už my sami nebo třeba anděl z nebe – kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet !“ (1,7-8). Pavel tady jasně říká, že to evangelium, které on kázal Galatským, bylo evangelium Kristovo. A že žádné jiné evangelium neexistuje. Evangelium je jenom jedno.
K lepšímu porozumění toho, že jedno a totéž evangelium může mít různé podoby – formy – nám snad pomůže Pavlův výrok ve stejné epištole, kde Pavel píše o „vážených vůdcích“ v Církvi – které blíže neurčuje, ale zřejmě to byli Jakub, Petr a Jan – že je „seznámil s evangeliem, které kážu mezi pohany“, a že oni uznali „že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané, tak jako Petrovi pro obřezané“ (2,2-8). To podstatné, na co Pavel poukazuje, je to, že „Ten, který působil skrze Petrovo apoštolství vůči obřezaným, působil přece i skrze mne vůči pohanům“ (v.8).
Tady vidíme jasný důkaz jednoty evangelia. „Ten“ – tedy Bůh – působí stejně skrze zvěstování Petrovo i Pavlovo. Rozdíl je v tom, komu je evangelium zvěstováno, a tedy tím i ve formulaci evangelijní zvěsti.
Když Pavel mluvil k Řekům, konfrontoval jejich národní modlu – jejich filosofický systém – „bláznovstvím kříže“ a představil jim Ježíše Krista jako tu jedinou pravou moudrost. Když mluvil k Židům, konfrontoval zase jejich národní modlu – touhu po moci a uznání – „slabostí kříže“ a ukázal jim na evangelium jako na skutečnou moc měnit lidské nitro, lidský život. „Kde zůstal mudrc, kde je učenec“, píše Pavel Korintským, „Kde zůstal světový myslitel ? Neobrátil Bůh moudrost tohoto světa v bláznovství ? . . . Židé požadují zázraky, Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného – pohoršení pro Židy, bláznovství pro Řeky, ale pro povolané . . . Krista, Boží moc a Boží moudrost“ (1.Kor.1,20-25). Co dnes hledají Češi, co hledají Američané, Číňané . . . ? Každý národ, každá společnost má své touhy, ambice a cíle. Proto také každý národ a každou společnost konfrontuje – musí konfrontovat – poselství evangelia o Ježíši Kristu a Jeho zástupné oběti na kříži.
Vážný čtenář a student Bible si dříve či později všimne toho, že řeč o přicházejícím Božím království v podstatě schází v Janově evangeliu. Zatímco tzv. synoptická evangelia (Matouš, Marek a Lukáš) kladou důraz na Boží království, Janovo evangelium klade důraz na osobní přijetí věčného života. Když však pečlivě srovnáme tyto biblické texty, musíme nutně dojít k závěru, že pro evangelisty byl „vstup do Božího království“ neoddělitelně spjatý s „přijetím života věčného“, a že nové narození z Božího Ducha je podmínkou pro obojí. Ten, kdo se narodí z Ducha Božího, se stává účastníkem jak věčného života, tak Božího království. Jan si však dává nesmírně záležet na tom, aby ukázal, že Boží království není záležitostí nějaké změny sociálně-politických poměrů na této zemi.
Kristus nepřišel, aby si vybudoval tady na zemi nějakou říši, království. Pán Ježíš naprosto jasně a jednoznačně říká římskému Pilátovi : „Mé království není z tohoto světa“ (Jan 18,36). To, o čem čteme v synoptických evangeliích, to jsou důsledky a dopady evangelia – změna v lidském jednání, změny ve společnosti, změny ve vztazích.
V čem tedy spočívá podstata evangelia ? Co je podstatou dobré zprávy, radostné zprávy, kterou přinesl Ježíš Kristus, kterou zvěstovali apoštolové a kterou máme zvěstovat i my dnes ? Tak především, Ježíš – Boží Syn – přišel v lidském těle mezi nás, přišel jako zaslíbený Mesiáš a Spasitel. Apoštol Pavel píše v prvních verších svého listu Římanům o Božím evangeliu, že je to evangelium „o Jeho Synu – který se tělem narodil z Davidova semene, Duchem Svatým však byl skrze vzkříšení z mrtvých mocně označen jako Boží Syn – o našem Pánu Ježíši Kristu“ (1,3-4).
Zadruhé, svou zástupnou obětí – smrtí na kříži – a svým vzkříšením zaplatil Ježíš za náš hřích a zajistil nám plné ospravedlnění v Božích očích. Ospravedlnění je činem Boží milosti a není je možné si je zasloužit dobrými skutky. Apoštol Pavel píše Galatským : „Víme, že člověka nemohou ospravedlnit skutky Zákona, ale jen víra v Ježíše Krista . . . skutky Zákona přece nikoho neospravedlní“ (2,16). Zatřetí, svou smrtí na kříži zlomil Ježíš Kristus moc, kterou nad námi měl hřích a při svém druhém příchodu dokončí to, co při nás začal, obnovou veškerého stvoření a vzkříšením našich těl.
Apoštol Pavel píše věřícím do Kolosis, že Bůh nám „odpustil všechny viny a smazal ten nepřátelský dlužní úpis, jehož přžedpisy byly proti nám. Navždy jej zrušil, když jej přibil na kříž ! Tak odzbrojil vlády a mocnosti, veřejně je zahanbil, triumfoval nad nimi“ (2,13-15). Vláda tmy a hříchu už nad námi nemá moc. A Bohu nic nedlužíme, Kristus za nás zaplatil svou smrtí na kříži. Můžeme se směle těšit na návrat Pána Ježíše Krista, našeho Spasitele, spolu s celým stvořením, které se nemůže dočkat zjevení, odhalení Božích synů (Řím.8,18).
Evangelium je dobrá zpráva o tom, že to všechno nakonec dobře skončí pro ty, kdo věří Ježíši Kristu, a spolu s nimi pro celé Boží stvoření, které dojde obnovy. Je to zpráva, která je dnes naléhavější víc než kdykoli předtím.
Autor: Otakar Vožeh Datum: 23. červenece 2019 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační