Na úvod se chci vypořádat s některými námitkami. Nic v následujících odstavcích nenaznačuje, že každá církev je zdravá nebo že neexistují problémy k sebereflexi a pokání. To zdaleka neplatí. Církve nejsou programy nebo budovy – jsou to lidé. A lidé dělají chyby, takže i církve nejsou neomylné. (Pokud mi nevěříte, přečtěte si 1. list Korintským nebo zůstaňte v jakémkoli kostele více než jeden měsíc). Křesťané – a tedy i církve – jsou nedokonalí. Někdy velmi nedokonalí.
Ale.
Kromě toho, že církve mají nedostatky a hříchy, mají také nepřítele, jehož hlavní zbraní je lež. Slovo ďábel pochází z řeckého slova diabolos, což doslova znamená pomlouvač. Je popsán jako „žalobce bratří, který je obviňuje dnem i nocí“ (Zj 12,10). A tentýž lhář, který vede tuto duchovní válku proti církvi, je také „bohem tohoto světa“ (2 K 4,4). Dejte si to všechno dohromady a tady je to, co byste měli očekávat: Satan se snaží zničit církev, kterou Ježíš buduje (Mt 16,18), tím, že využívá jejích chyb k tomu, aby ji pomlouval věrohodnými falešnými příběhy.
A to je přesně to, co nacházíme: širokou a rostoucí propast mezi tým, jak dnešní sekulární kultura vnímá křesťanství a křesťanskou realitou. Zde je jen několik příkladů.
Narativ č. 1: Křesťané ve skutečnosti nejsou pro život; jsou jen pro vyšší porodnost.
Křesťané jsou někdy obviňováni, že jsou spíše pro vyšší porodnost než pro ochranu života. Předstírají, že jim jde o život a používají to jako o politickou zbraň, zní argument, ale ve skutečnosti jim na dětech po narození nezáleží. Údaje však vypovídají o něčem jiném.
Graf ukazuje na adopci dětí křesťany a zbývající části společnosti
Kromě toho, že křesťané zakládají téměř všechna centra pro těhotné ženy, která jste kdy viděli, a nespočet programů na podporu dětí, je počet adopcí mezi praktikujícími křesťany více než dvojnásobný oproti průměrné americké domácnosti. Křesťané jsou prokazatelně bezpečnou alternativou k potratům.
Narativ č. 2: Křesťané jsou sexuálně represivní a proti sexu, což vytváří toxickou kulturu čistoty.
Kultura sexuální čistoty se stala strašákem – dostatečně významným slovním spojením, na které lze pověsit všechny kulturní výhrady vůči křesťanské sexuální etice. Skutečně svobodní jsou „sexuálně pozitivní“ lidé, kteří si mohou užívat svou sexualitu. Alespoň se to tvrdí. Ale statistiky opět poukazují na něco jiného.
Konzervativní křesťané, kteří chodí do kostela, patří v Americe do kategorie s nejuspokojivějším sexuálním životem. Ukazuje se, že kladení důrazu na manželskou smlouvu vytváří vztahovou dynamiku plnou vášně, o které si svět chce myslet, že vzniká pouze osvobozením od „zastaralých“ sexuálních mravů Písma.
Narativ č. 3: Křesťanství je emocionálně represivní a škodí vašemu duševnímu zdraví.
Církev má jistě negativní vliv na duševní zdraví svých stoupenců, že? Zde platí opět opak. Jak dokazují různé studie, tak návštěvnost církve koreluje s menším výskytem depresí;
méně sebevražd; menší závislost na kouření a návykových látkách; větší šance najít smysl života; větší životní spokojenost; více dobrovolnické činnosti;
větší občanská angažovanost a
větší pravděpodobnost, že děti budou spokojené ve svém životě.
Podle deníku Washington Times je šokující, že pravidelní návštěvníci kostela byli jedinou skupinou obyvatelstva, jejíž duševní zdraví se v roce 2020, kdy pandemie propukla, skutečně zlepšilo.
Zdroj: Christianity Today
Narativ č. 4: Křesťané se nestarají o chudé – pouze o politickou moc.
V některých kruzích jsou křesťané pasováni na odpůrce chudých. Jejich „pravdivá tvrzení“ jsou jen mocenskou hrou, blokem chránícím svou moc a privilegia na úkor bezmocných a neprivilegovaných. Skutečnost je však taková, že lidé, kteří se denně modlí a pravidelně navštěvují kostel, výrazně převyšují své ateistické sousedy ve štědrosti vůči chudým, a to jak svým časem, tak penězi.
Narativ č. 5: Křesťanství je genderově potlačující, je nástrojem zneužívající patriarchální společnost a vytváří toxické vztahy pro ženy.
V éře #MeToo je pro nás zásadní přiznat, že církve nebyly vždy vyňaty z kategorie mnoha institucí, které selhaly v ochraně žen. #ChurchToo je skutečné a nemělo by se to zlehčovat.
Data však ukazují, že návštěva církve přináší ženám nejpříjemnější a nejméně toxické vztahy.
Zdroj: Institute for Family Studies a Wheatley Institute
V rozporu s narativem jsou teologicky konzervativní, genderově tradiční ženy navštěvující církev v kategorii nejšťastnějších vztahů s nejmenší šancí na zneužívání.
Křesťanství mění lidi
Mohli bychom pokračovat dál a dál. Čím více člověk chodí do kostela, tím menší je pravděpodobnost, že spáchá závažný trestný čin. Děti vychovávané v domácnostech, které chodí do kostela, s menší pravděpodobností trpí depresí, berou drogy nebo jsou sexuálně aktivní mimo manželství. Křesťanská manželství mají o 35 % nižší pravděpodobnost, že skončí rozvodem. Podle jedné studie může návštěva kostela dokonce prodloužit život až o sedm let!
Mezi vnímáním křesťanství ve světě a na sociálních sítích a skutečností, kdo křesťané jsou a co dělají, je obrovská propast. Nemám zájem zlehčovat naše chyby nebo odmítat zranění, ke kterému u některých došlo. (Ve skutečnosti, protože evangelium je pravdivé, o nich můžeme mluvit upřímně.) Ale chci vykreslit jasnější obraz krásy, která působí uprostřed nepořádku.
Křesťane, nenech se odradit, když je církev posílána na smetiště dějin kvůli tomu, tomu a tomu. Vaši bratři a sestry konají více dobra, než si dokážete představit. A nekřesťané, nepoužívejte prosím naše chyby jako výmluvu, abyste se vyhnuli pohledu na skutečnou proměnu, kterou evangelium působí v lidských srdcích. Ježíš mění lidi. A může změnit i vás.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Josh Howerton Zdroj: The Gospel Coalition. Datum: Wikimedia Commons – ilustrační