Jan 1:35-51 … Druhého dne tam byl opět Jan s dvěma ze svých učedníků. Spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těchto dvou, kteří slyšeli, co Jan řekl, a Ježíše následovali, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Vyhledal nejprve svého bratra Šimona a řekl mu: „Nalezl jsem Mesiáše (což je v překladu: Kristus).“ Přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohleděl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův; budeš se jmenovat Kéfas (což se překládá: Petr).“ Druhého dne se Ježíš rozhodl vydat na cestu do Galileje. Vyhledal Filipa a řekl mu: „Následuj mě!“ Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova; Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Filip mu odpoví: „Pojď a přesvědč se!“ Ježíš spatřil Natanaela, jak k němu přichází a řekl o něm: „Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.“ Řekl mu Natanael: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Dříve, než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkem.“ „Mistře“, řekl mu Natanael, „ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“ Ježíš mu odpověděl: „Ty věříš proto, že jsem ti řekl: `Viděl jsem tě pod fíkem?´ Uvidíš věci daleko větší.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“
Milí přátelé a aktéři (nikoli diváci) velkého Božího dramatu –
Možná jste již někde narazili na výraz motýlí efekt, třeba v nějakém sci-fi filmu nebo románu. Popisuje takový úkaz, kdy malá změna výchozí situace – tak malá jako pouhé zatřepotání křídel motýla – vyvolá velké změny, často mnohem později a v odlehlých oblastech, třeba uragán ve vzdálené zemi.
Podobných „efektů“ známe více a označujeme je obraty jako dominový efekt, řetězová reakce, lavinový efekt, efekt sněhové koule nebo efekt rozvířené hladiny. Všechny tyto „efekty“ mají společné to, že vyjadřují jev, kdy drobná příčina, i zdánlivě okrajová událost, může postupně vést k výrazným a třeba nečekaným následkům. Svět je zkrátka tak komplexní a provázaný, že jedna událost ovlivňuje jinou a ta zase další, a tak se může stát, že i jediná příhoda nebo jen drobná každodenní činnost má nakonec dalekosáhlé a dlouhodobé následky.
Odkaz budoucím pokolením
Uvědomil jsem si to opět nedávno při konverzační hodině francouzštiny. Mluvili jsme na téma časová kapsle a padla otázka, zda bychom chtěli zanechat budoucím generacím nějaký vzkaz v časové kapsli, schránce, a co by to asi mohlo být. A zazněl tam i názor, že vlastně každý z nás přesně to děláme, aniž si to třeba uvědomujeme – zanecháváme „vzkaz“ budoucím generacím tím, co předáváme dětem, nové generaci, jak a k čemu je vedeme a vychováváme, jakými vzory jim jsme. Mám za to, že i v tomto ohledu platí jakýsi „motýlí efekt“, totiž že i naše nepatrné činy nebo i jednotlivá slova, drobné jednání i každodenní postoje vůči dětem (našim i cizím) jsou jakýmsi vzkazem a odkazem, který později určitým způsobem ovlivní celkový obraz příštích generací.
SOUVISEJÍCÍ – Priorita a naléhavost záchrany v Kristu
No a když jsem si pak pročítal text pro dnešek z úvodu Janova evangelia, kde se kolem Ježíše začínají objevovat první učedníci, jako žáci kolem učitele, uvědomil jsem si, že svého druhu „motýlí efekt“ funguje i při šíření křesťanské zvěsti, při sdílení Krista s druhými (slovem/činem), při spojování lidí s Ježíšem. I zde malé události a drobná svědectví mohou vést k velkým osobním změnám. Odtud i název pro dnešní kázání:
MOTÝLÍ EFEKT KŘESŤANSKÉ ZVĚSTI.
Výzvy a povolání
Evangelista Jan nejprve popisuje, jak byl spolu s Ondřejem učedníkem Jana Křtitele a jak jim jednou jejich dosavadní Mistr ukázal na kolemjdoucího Ježíše a prohlásil: „Hle, beránek Boží.“ A to stačilo, aby se věci daly do pohybu. Jan s Ondřejem vyrazili za Ježíšem, svým novým Mistrem, a chtěli o Něm vědět víc, kde bydlí, kde žije. A Ježíš je pozval dál do svého života. Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Ondřej poté šel za svým bratrem Šimonem a pozval ho k Ježíši prostým sdělením: „Nalezli jsme Mesiáše!“ A Šimon přišel k Ježíši a dostal od Něho nové jméno, které ho nově vystihovalo. Další den se obrátil Ježíš přímo na jednoho muže jménem Filip a vyzval ho slovy: „Následuj mě!“ Načež Filip vyhledal Natanaela, nejspíš svého přítele, aby mu řekl: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“ A když se skeptický Natanael zdráhal vyrazit za Ježíšem, Filip mu řekl pouhé: „Pojď a přesvědč se!“ A nedlouho poté, co se setká s Ježíšem, Natanael prohlédne a zvolá na Ježíše: „Mistře, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“
Všechno se to děje tak nenuceně, nenápadně, jednoduše. Jako drobný „třepot křídel motýla“ zde slyšíme dvě věci: svědectví o Ježíši (hle…, nalezli jsme… beránek Boží, Mesiáš, slibovaný od Mojžíše, apod.) a také výzvu k osobnímu setkání (pojď a uvidíš… přesvědč se… následuj…).
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Odvaha zvěstovat
Zde je pro nás určité povzbuzení a inspirace. Povzbuzení v tom, že i jednoduché, nestrojené svědectví o Kristu a pozvání k vlastní zkušenosti dokáže zapůsobit – třeba ne hned, ale možná se druhému člověku vynoří v paměti později, nebo se „nabalí“ na jiná svědectví a s nimi vyvolá „větší vlnu“, která nakonec překoná „hráz skepse a pochybností“.
A můžeme se zde i inspirovat v tom, co naše křesťanské zvěstování může obsahovat: jednak prostou výpověď o Ježíši, kým je a co to znamená („Boží beránek“, „Syn Boží“, „král Izraele“ můžeme brát jako vodítko); a jednak výzvu k osobnímu poznání, k setkání se Vzkříšeným, který i dnes osvobozuje zajatce hříchu a vládne pokojem v srdcích těch, kteří v důvěře jdou za Ním.
Komukoli, kdekoli
Všimněte si také, jak rozmanité jsou situace, při kterých se „třepotají křídla“ křesťanské zvěsti: tu jeden učitel svědčí svým žákům, tu bratr svědčí svému bratru, tu Ježíš osloví někoho přímo, tu kamarád svědčí kamarádovi. Tak je to i v životě. Nemusíme čekat na vhodnou příležitost a vhodné lidi. I drobná svědectví na pracovišti, v rodině a mezi přáteli mohou vyvolat řetězovou reakci dalších událostí v životě lidí kolem nás. Vzpomeňme si, jak se šířila křesťanská zvěst na počátku období Ducha! I v tehdy nepřátelském prostředí došlo díky nepatrným svědectvím o Kristu k rozmachu křesťanství a převratným změnám lidských životů.
Bůh v pozadí dění
Na závěr dnešního zamyšlení vzpomenu jednu anglickou křesťanskou píseň s názvem „One Life Touches Another“, neboli „Jeden život se dotýká druhého“. Poslechněte si, jak trefně její slova vystihují „motýlí efekt křesťanské zvěsti“, zvláště je-li podtržená křesťanským životem:
Jeden život se dotýká druhého,
jeden život působí změnu.
Kdo jsme my, abychom věděli,
jak podivuhodným způsobem to Bůh zařídí?
Jeden život dokáže veliké věci:
kdosi se dozví o Ježíši,
protože Ho spatří v tobě.
Žádný úkol není důležitější;
žádná naše námaha nevyjde nazmar.
Nikdo z nás není pouhým divákem,
Bůh nás zapojuje všechny.
Vyprávěj o Spasiteli ostatním,
čiň si přátele z nepřátel;
i když možná nespatříš,
jak se v jejich srdcích zrodí víra.
Jeden život se dotýká druhého,
a to víc, než si dokážeš představit.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luteráni.cz Datum: 2023 Foto: Wikimedia Commons
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.