1. Korintským 13:1 … Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Milí přátelé, obdarovaní Bohem různými dary milosti k růstu svému i společnému –
Stalo se to téměř před pěti lety, někdy v polovině roku 2017. V té době jsem překládal knihy Davida Gregoryho o fiktivním setkání současného člověka s Ježíšem, „tajemným neznámým“. Některé pasáže té poslední knihy, kterou jsem v autě poslouchal jako audioknihu, mě hluboce zasáhly.
Jednoho dne, když jsem parkoval auto u domu, mě přemohlo pomyšlení, že jsem já osobně, navzdory všemu, jaký jsem, milován Bohem a že díky Ježíši jsem s Bohem v jednotě, takže On sám, svatý, ve mně přebývá a žije nový život… Tohle pomyšlení mě přemohlo a zaplavila mě zvláštní míra pokoje a ujištění a radosti a úžasu a vděku směrem k Bohu. A já začal najednou mluvit slova, kterým jsem sám nerozuměl a kterými se ten můj vnitřní stav jako by dral na povrch. Byl jsem z téhle „nové dávky“ prožité Boží milosti tak, jak se říká, „u vytržení“, že ze mě vycházela nesrozumitelná slova.
Nikomu jsem o tomhle mém zážitku neřekl (neměl jsem důvod), ale od té doby se čas od času stává, že v soukromí mluvím s Bohem „v neznámém jazyce“. Někdy je to v okamžiku, kdy mě naplní vděčnost; jindy když zápasím s nějakou myšlenkou či pokušením. V těch chvílích se ten „vnitřní duchovní přetlak“ nedá zabalit do jasných slov, a tak se ze mě uvolní proud slov zcela mně nesrozumitelných. Přesněji, mé mysli nesrozumitelných, protože v duchu vím, čeho se to týká a o co jde.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Ester
Mimochodem, znám osobně minimálně dva další křesťany, kteří dostali tento dar a kteří ho, tak jako já, používají jen k osobním hovorům se svým Pánem a Bohem, Ježíšem Kristem. Znám ale i mnoho dalších, kteří užití tohoto daru poněkud přeceňují nebo ho používají nemístně.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Tenhle osobní úvod jsem zvolil proto, že jsem – na mou nedávnou výzvu o návrhy na témata pro kázání – dostal právě tento námět: „Mluvení v jazycích a ve vytržení“. Je to sice mezi námi křesťany třaskavé a kontroverzní téma, ale to jistě není důvod, abychom před ním zavírali oči.
Jazyky o Letnicích
Poprvé se o mluvení v jazycích dočítáme v knize Skutků, ve 2. kapitole, kde je popsána událost vylití Ducha svatého o Letnicích. První učedníci, kteří už byli věřícími v Krista, tehdy za hukotu větru a se zjevením ohnivých plamínků nad hlavami obdrželi hojnost Božího Ducha a s Ním i zvláštní moc, díky které „začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat“ (Sk 2:4). Byly to cizí lidské jazyky, které oni předtím neznali ani se jim neučili. Ale Židé z různých koutů světa, kteří byli v té době v Jeruzalémě kvůli židovským svátkům a kteří se seběhli na to místo, těm jazykům rozuměli. Jejich hebrejština zřejmě byla kvůli životu v cizině už dost mizerná, ale díky tomuto „úkazu“ mluvení jazyky se nyní mohli ve své rodné řeči dozvědět o Spasiteli, poslaném Bohem sejmout hříchy světa.
Jazyky u prvních pohanů
Později, v 10. kapitole knihy Skutků, pak čteme o tom, jak k Božímu lidu byli poprvé připojeni i pohané – lidé nežidovského původu. V domě Kornélia, římského důstojníka, mluvil apoštol Petr o pokoji, jež Bůh vyhlásil v Ježíši Kristu, který je Pánem všech; o odpuštění hříchů pro každého, kdo v Něho věří (viz Sk 10). Ještě během Petrova kázání padl na ony pohany Duch svatý a oni v té chvíli také začali mluvit jazyky a velebili jimi Boha (Sk 10:46). Právě díky tomu mohli Petr a jeho židovský doprovod spatřit a pochopit, že Bůh přijal v Kristu také pohany. Mluvení jazyky tu bylo dáno na znamení jednoty mezi židy a pohany – že je jeden Duch, jedno tělo Krista, jeden křest na odpuštění hříchů, jedna víra, která zachraňuje žida i pohana! Není zde přitom jasné, zda šlo o lidské jazyky, kterými se někde na světě mluvilo. Spíše šlo o jazyky duchovní, rozumem nesrozumitelné, protože jimi mluvili ti lidé k Bohu a radostně Ho chválili.
Nakonec pak v 19. kapitole Skutků je popsána událost, kdy Pavel narazil v Efezu na asi 12 lidí, kteří byli kdysi dávno pokřtěni Janem Křtitelem. A tak nyní přijali nový křest ve jméno Ježíše Krista; Pavel pak na ně vložil ruce a oni také začali mluvit v jazycích a prorokovat. Bylo to opět znamení ukazující k jednotě v Duchu: i tito „znovu“ pokřtění byli nyní plnohodnotnou součástí Božího společenství církve.
or
Jazyky jako dar jednotlivcům – pro ně, případně i pro církev
Později však tento dar jazyků namísto k jednotě v církvi vedl k roztržkám. Byl darován v různé míře různým lidem v nově vznikajících křesťanských obcích, založených zejména službou apoštola Pavla. Sám Pavel, který byl tímto darem obdarován více než ostatní, musel tyto sváry uklidňovat. V prvním dopise adresovaném do Korintu proto vysvětluje roli, význam a užitečnost tohoto duchovního obdarování. Tuto část jeho dopisu (1. Korintským, kap. 14) jsme si před chvílí četli. Nebudu ji tedy celou opakovat, ale formou krátkého shrnutí uvedu ten základní princip spojený s užívám daru mluvení v jazycích.
Mluvení jazyky je směrováno k Bohu, ne k lidem. Slouží proto ke komunikaci obdarovaného s Dárcem daru, tedy Bohem. Je to dar, který slouží užitku obdarovaného. Na druhou stranu k napomenutí, utěšování a povzbuzování druhých slouží dar prorocký; ten směřuje od Boha k lidem kolem. Mluvení v jazycích může také obohatit a duchovně budovat i druhé věřící, ale pouze v případě, že je mezi nimi někdo, kdo má dar jazyky interpretovat, vysvětlovat slova, kterými se dotyčný modlí. Mimochodem, ještě jsem nenarazil na nikoho, kdo by v současnosti měl dar jazyky vykládat a tím přinést užitek celému společenství.
SOUVISEJÍCÍ – Významný verš – Kazatel
Zdá se tedy, že dar jazyků je nyní určen téměř výhradně k soukromým promluvám s Bohem – ke chválám a díkůvzdáním lidského ducha Božímu Duchu. Mluvení jazyky je totiž mluvení duchem, nikoli myslí. Proto také Pavel píše, že ve shromáždění, není-li přítomen interpret, který by druhým přeložil jinak nesrozumitelná slova, raději řekne pět slov srozumitelně, se zapojenou myslí, než aby řekl deset tisíc slov v jazyku, kterému nikdo z přítomných nerozumí. Kdo má dar jazyků, píše Pavel, ať raději ve shromáždění, kde není žádný vykladač, mlčí, ať mluví jen pro sebe a před Bohem. Jinak by docházelo k nepokoji a zmatku, a „Bůh není Bohem zmatku, nýbrž Bohem pokoje“.
Jazyky nejsou potvrzením Boží spásy
Ve spojení s darem jazyků je ale důležité vědět, že nejde o dar pro všechny křesťany. Není to tak, jak se lze dnes leckde dočíst či doslechnout, že bez tohoto obdarování není člověk spasen! Dar jazyků není potvrzením, že jste omilostněné Boží dítě! Objevil jsem třeba tvrzení, že „teprve dar jazyků nám umožňuje žít v Duchu, chodit Duchem a nést ovoce Ducha“. Tak tomu rozhodně není! Pavel jasně říká, že nemáme očekávat totéž duchovní obdarování pro každého křesťana – vzpomeňte na jeho srovnání církve s tělem, skládajícím se z různě fungujících orgánů, údů, které slouží druhým, které slouží celku (1. Kor 12). Každý něčím jiným.
Navíc naše jistota spásy, naše „patření“ do Boží rodiny, je dána Božím prohlášením o usmíření celého světa v Kristu – evangeliem o kříži a prázdném hrobě. Tomuto prohlášení jsme uvěřili a ve spojitosti s ním se dali v Kristově jménu pokřtít. Ve svém druhém dopise do Korintu Pavel píše jasně: „Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.“ (2. Kor 1:21-22)
Tento svatý Duch se pak v nás projevuje různými způsoby a obdarovává nás různými dary. Pavel píše, že „jeden a týž Duch… uděluje každému zvláštní dar, jak sám chce“ (1. Kor 12:11). Přesto můžete narazit na různé návody a postupy, jak dostat dar mluvení v jazycích!? Ano, slyšíte dobře, postupy, jak dostat dar! Už jste zkoušeli někoho přimět, aby vám dal něco darem? Je-li to dar, nemůžete si ho něčím zasloužit ani ho vyvolat! Můžete o něj prosit, ale to je vše. Odpověď musíte nechat na dárci. A Dárce jasně říká, že má pro své různé lidi i své různé dary.
Je proto smutné, že tak jako před tisíci lety v Korintu i dnes dar jazyků vyvolává mezi křesťany rozruch a rozepře, závist a kastování. Jako bychom zapomínali na to, že jazyk, řeč, je v první řadě způsobem komunikace: ať už mezi námi a Bohem, nebo mezi námi navzájem. Díky jazyku přinášíme sdělení, vyjadřujeme svou radost, můžeme druhému něco zjevit, vysvětlit, naučit, nějak ho povzbudit a nasměrovat. Je-li něco „Boží komunikací“, pak si to váží vztahů a vztahy to buduje. „Všecko ať slouží společnému růstu (k budování, vzájemnému posílení).“ píše Pavel.
Jazyky nejsou mluveny „ve vytržení“
Nakonec bych se jen krátce zastavil nad otázkou „mluvení ve vytržení“. Často se tento obrat objevuje v ekumenickém překladu v souvislosti s mluvením v jazycích. „Kdo ve vytržení mluví jazyky…“ apod. Nicméně v původní řečtině je psáno pouze „mluví jazyky“. Obrat „ve vytržení“ se v Novém zákoně sice objevuje, ale ne v souvislosti s mluvení jazyky! To slovo „vytržení“ zní řecky „ekstásis“ (odtud extáze) a znamená „ze-stavu“, tedy být mimo stav či pozici, dislokace. Něco jako když máte vykloubené rameno. V přeneseném smyslu to znamená, že jste mimo sebe, bez sebe – jednak v případě, že jste z něčeho „u vytržení“, bez sebe úžasem (např. když lidé viděli, jak Ježíš vyléčil ochrnutého); jednak v případě, že máte od Boha nějaké vidění.
Lidé byli ve vytržení, když jejich vnímání smysly bylo přehlušeno nějakým nebeským zjevením. Např. Petr na střeše v Joppe byl vytržen a viděl plachtu se zvířaty, klesající z nebe (Sk 10:10); nebo Pavel měl vytržení v chrámu v Jeruzalémě a viděl při něm Pána, který mu nařídil uprchnout z města (Sk 22:17). Při mluvení v jazycích ale nečekejte, že budete v nějakém transu, že nebudete o sobě vědět. Budete, jen nebudete vědět, co přesně říkáte.
Dary dali
Ve filmové pohádce Tři veteráni obdarovali skřítkové tři vysloužilé vojáky třemi kouzelnými předměty. Ale oni je pak užívali jen ve svůj prospěch, k prosazování sebe a dokonce k boji jednoho proti druhému. A skřítci se poté veteránů ptají: „Dali jsme vám kamarádíčkové dary, dary jsme vám kamarádíčkové dali. A pročpak jsme vám dali dary? Inu proto, abychom z vás měli radost. Jenomže měli jsme z vás radost? Neměli…“
Také Bůh nám ze své milosti dává mnohé a různorodé dary, aby z nás měl radost. A radost bude mít, když Jeho dary používáme v lásce a k vzájemnému prospěchu. Neboť i „kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.“ (1. Kor 13:1) Buďme raději orchestr jasně znějících nástrojů.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 27. února 2022 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.