Poslední noc svého života se Ježíš modlil modlitbu, která je jako citadela pro všechny křesťany:
„Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal,“ (Jan 17: 20-21 ČEP).
Jak vzácná jsou tato slova. Ježíš věděl, že jeho konec je blízko a naposledy se modlil za své následovníky. Není překvapující, že se nemodlil za jejich úspěch, bezpečí ani štěstí? Modlil se za jednotu. Modlil se za to, aby se vzájemně milovali a také se modlil za ty, „kteří skrze ně uvěří.“ To znamená za nás! Ve své poslední modlitbě se Ježíš modlil za nás, abychom ty a já byli jedno.
Ze všech možných lekcí, které nás tento verš může naučit, bychom si neměli nechat ujít to nejdůležitější: Bohu na jednotě velmi záleží. Proč? „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým,“ (Jan 13,35 ČEP). Jednota vytváří víru. Jak svět uvěří, že Ježíš byl poslán Bohem? Není nutné, abychom spolu ve všem souhlasili ani abychom vyřešili všechny spory. Není to podmíněné ani tím, že už nikdy neuděláme žádnou chybu v doktríně; je totiž psáno: „pokud se navzájem budete milovat.“
Jednota vytváří víru a naopak nejednota posiluje nedůvěru. Kdo chce na palubě lodi hašteření námořníků? Paul Billheimer, autor řady křesťanských knih, napsal, že „nepřetržité rozdělování církve je skandál věků a satanova mistrovská strategie. Hřích nejednotnosti pravděpodobně přivedl do záhuby mnohem víc duší než všechny ostatní hříchy dohromady.“
Je možné, že by jednota byla klíčem k získání světa pro Krista? Myslím si, že když církev bude jedno v Kristu, tak vyhrajeme svět pro Krista. Pokud je jednota klíčem evangelií, neměla by být i v naších modlitbách prioritou? Neměli bychom spolu s apoštolem Pavlem „usilovně zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje,“ (Efezským 4: 3, ČEP).
Mimochodem, nikde nebylo řečeno budujte jednotu, ale zachovejte jednotu. Z Božího pohledu je „jen jedno stádo a jeden pastýř“ (JN 10:16). Jednota se nemusí vytvářet, je jí třeba jen chránit.
Tam kde je víra, pokání a znovuzrození tam je křesťan. Když se setkám s člověkem, který věří v kříž, a jeho oči jsou upřeny na Spasitele, potkávám svého bratra nebo sestru. Nebyl to Pavlův přístup? Když psal církvi v Korintu, označil tělo křesťanů za viníky všech hříchů od zneužívání Večeře Páně až po hádky o Duchu svatém. Ale jak se na ně obrátil. „Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista,“ (1 Kor 1:10, ČEP).
Když církev v Římě diskutovala, zda jíst maso obětované modlám, řekl Pavel, aby udělali dva sbory? Jeden pro ty, co jedí maso, a druhý pro ty, co maso nejedí? Naopak, domlouval jim: „Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás,“ (Řím. 15: 7 ČEP).
Žádá nás Bůh, abychom dělali něco víc, než co už pro nás udělal? Neušel On sám k nám dlouhou cestu, aby nás mohl přijmout? Pokud Bůh může strpět moje chyby, nemůžu i já strpět chyby jiných? Pokud mi Bůh dovolí, abych ho já i se svými slabostmi a nedostatky oslovoval Otče, neměl bych dát i já stejnou milost ostatním? Když Bůh po mě nevyžaduje dokonalost, měl bych ji vyžadovat já po ostatních?
„Jsou to Boží služebníci,“ připomíná nám Pavel. „Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít. (Římanům 14: 4 ČEP)
Boží loď je velké plavidlo. Stejně jako má loď mnoho místností, tak i Boží království má prostor pro mnoho názorů. A stejně jako má loď jednu palubu, Boží království má společný základ, dostatečný pro všechny – oběť Ježíše Krista.
Budete se se mnou modlit za den, kdy Ježíšova modlitba dojde odpovědi?
Zdroj: The Christian Post
Foto: Pixabay a Wikipedia
