ODKVETLÁ PAMPELIŠKA
Pampeliško, tvé zlaté vlasy
v stříbro se přes noc změnily.
Nadešel konec tvojí krásy.
Už nezajímáš motýly.
Tvůj závoj z lehounkého chmýří
zítra ti vítr rozčepýří
a po lukách ho rozptýlí.
POMNĚNKA V PAMÁTNÍKU
Pomněnko modrá, myslím na památník,
který jsem kdysi měla.
Kde asi skončil? Prohledávám šatník.
Zavzpomínat bych chtěla.
Už je to dávno, co jsme malovali
barvami nebo tuší,
na bílé listy přání lásky psali
svým spřáteleným duším.
Pomněnko křehká, trochu starodávná,
ty pro mne nejsi veteš.
Pomněnko něžná, znám tě od pradávna.
V mém srdci stále kveteš.
SEDMIKRÁSKA CHUDOBKA
Sedmikrásko, podle jména
měla bys jak krásná žena
okouzlovat okolí.
Ale tys jak Popelka -
- nenápadná, nevelká,
nenáročná, obyčejná,
v létě, v zimě stále stejná,
k nalezení kdekoli.
Chudobkou tě nazvali,
kdo se v tobě zklamali.
Kde je těch tvých sedm krás?
Sedmikrásko, klameš nás!
ŠEŘÍK
Melancholické jaro
když přihořívá k létu,
zahrady přetékají
záplavou vonných květů.
A cestou do polí
až hlava zabolí
z šeříků fialových
bílých či purpurových.
Celý kraj se jim koří,
krasavcům z Černomoří.
TULIPÁN
Tulipáne, prý nevoníš.
Patrně je to vada
(aspoň se to dřív říkalo).
Mně to tak nepřipadá.
Od dětství tě mám ráda.
O to víc barev a odstínů
dali ti šlechtitelé.
Jaro by mohlo být bez tebe,
však nebylo by celé.
Vím, nerad rosteš ve stínu.
Tvá blizna v pestré korunce
dívá se ráda do slunce
a navečer se schová.
V zimě si pospíš v cibulce.
Na jaře vykveteš znova.
BABIČČINY MUŠKÁTY
Čím v létě okna rozkvétají
červeně růžově i bíle?
S kým babičky si povídají
když ráno dveře otvírají
a nikdo nejde okolo?
S kým tráví dlouhé chvíle?
Za okny sluní se peřiny
na oprýskaných rámech.
A taky květináče.
V nich kvetou krásné květiny.
Laská je ruka od hlíny
a rosa na ně pláče.
Až stanu se starou babičkou
(a to už bude brzy),
taky si zasadím muškáty,
abych si měla s kým povídat.
Budu stát u okna s konvičkou
a neudržím slzy.
Autor: Eva Hájková Datum: 23. října 2022 Foto: Pixabay - ilustrační
