Kniha je dobrý lék proti svodům (rozhovor)

Hana Svanovská je knihomol z povolání. Pracuje pro Radio Proglas. Od ledna 2016 má na starosti literární vysílání  – pořady Knihovnička, Čtení na pokračování a Střípek poezie, věnuje se také dramaturgii pořadu Myšlenka na den. Příležitostně ji můžete slyšet také v pořadech Křesťan a svět nebo Mezi slovy.

Čteš ráda?

 No jéje! Když mě v pěti letech naučily moje starší sestřenice číst, okamžitě se z toho stala určitá závislost, až droga, řekla bych. Zůstalo mi to doposud, samozřejmě s přestávkami – když jsem třeba byla v pubertě, mezi třináctým a čtrnáctým rokem, stalo se mi, že jsem za celý rok nepřečetla snad jedinou knihu. Prostě bylo potřeba vyřešit jiné životně důležité otázky.

Co čteš právě dnes?

 Běloruskou autorku Světlanu Alexijevičovou a její knihu Poslední svědci: Sólo pro dětský hlas. Je to v pořadí pátá kniha této nositelky Nobelovy ceny, která výtečným způsobem zmapovala ruská a běloruská traumata 20. století. Konkrétně tento text – dokument je jedinečným svědectvím lidí, kteří za druhé světové války, již zažívali na území tehdejšího Sovětského svazu, přišli coby děti o své rodiče. Seznámení s touto spisovatelkou (zásluhou nakladatelství Pistorius a Olšanská a výborných překladů Libora Dvořáka) doporučuji každému člověku z křesťanského prostředí, který hledá nějaké politické či snad i duchovní naděje v současném putinovském Rusku. Je to dobrý lék proti těmto svodům.

Kolik knih asi tak měsíčně zdoláš?

 To je různé, v průměru tři za týden, někdy víc. Tedy asi deset až patnáct měsíčně. Čtu i věci, které přímo nevyužiji ve svých pořadech pro Radio Proglas, protože je potřeba zůstávat v kontextu – právě proto, aby člověk mohl posluchačům poskytnout to nejlepší, čeho je schopen.

Jsou tituly, k nimž se vracíš?

 Samozřejmě, k některým pravidelně a opakovaně. Třeba k Deníku venkovského faráře francouzského katolického prozaika Georgese Bernanose, k prózám českého křesťansky orientovaného spisovatele a esejisty Jana Čepa, ale každé Vánoce taky třeba k souhrnnému vydání komiksu Rychlé šípy Jaroslava Foglara. Nebo k básním Ivana Martina Jirouse. A mohla bych jmenovat další věci.

Čím Tě kniha upoutá?

 To je různé – hodně ale dám na doporučení svých „poučených“ přátel. To zároveň znamená, že i když se potom na hodnocení knihy třeba neshodneme, v dialogu nad textem se tříbí nejen schopnost argumentace, ale také naslouchání druhému a schopnost přijmout jiný názor, než mám já sama.

Co Ti obecně čtení knih dává?

 Kromě získávání informací taky velkou škálu různých emocí. V poslední době rovněž velkou útěchu, protože mám dlouhodobě těžce nemocného tatínka. Prožívání emocí nad knihami je podle mého soudu zdravé a může nám pomoci i v kultivování emocí, které nám přináší každodennost.

Na začátku nového roku se pořádají ankety o nejlepší knihu roku minulého. Jaká jsou Tvá hlasovací kritéria?

 Já se skoro pokaždé snažím upozornit na knihy, které se třeba netěší velkému komerčnímu zájmu, anebo jde o autora, který dosud není známý, ale vnáší do našeho prostředí, ať už církevního nebo obecně společenského, něco nového. Taky mě baví propojovat katolické a protestantské prostředí, protože si myslím, že komunikace nad dobrými knihami z obou „táborů“ sbližuje a obohacuje obě strany. Teď jsem třeba v anketě pro Křesťan Dnes hlasovala pro tři knihy z katolického prostředí, o nichž jsem přesvědčena, že obohatí i protestanty, naopak v anketě Dobrá kniha Katolického týdeníku se snažím každý rok upozornit na autora z prostředí reformačních církví, se kterým se většina katolíků běžně nepotká, ale může být pro ně inspirativní, třeba Pete Greig, Timothy Keller, aktuálně N. T. Wright a jeho úžasná Překvapivá naděje.

Používáš čtečku nebo dáváš přednost staromódnímu papíru?

 Tak v tomto jsem naprosto konzervativní. Miluji vůni papíru, ruční listování, ohmatané a pozakládané stránky knih v mé knihovně i před lety podtržená místa v těchto knihách, protože mě s určitou nostalgií upomínají na to, co jsem kdysi prožívala a co už je třeba pryč.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

Autor a foto: Hana Pinknerová