Když dva si spolu ruce dají
k hře, zpěvu podle stejných not, ať je to spíše cesta k ráji
než do smutku a do temnot.
Nestačí na to srdce vřelá, nestačí dlaně účinné:
to může být jen podle těla a co je z těla, pomine.
Jen Slovo, Milost nekončící,
když pozvete je přes svůj práh,
je stezce světlem, nohám svící
a pak je štěstí na dosah.
Tož ať vám světla nevyhasnou,
byť i noc vládla po kraji!
Pak spolu symfonii krásnou
ruce i srdce sehrají.
Autor: Ivana Kultová, Sůl a světlo
Ilustrační foto: Ivan Cabañas, Unsplash
