Biblické zamyšlení o takzvaném manželství osob stejného pohlaví
John Piper
16. června 2012
Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. Židům 13,4
Podle Písma manželství stvořil Bůh a definoval je jako smluvní sexuální svazek muže a ženy, výhradně manžela a manželky, k celoživotní vzájemné věrnosti, s cílem předem demonstrovat smluvní vztah Kristův k jeho krví vykoupené církvi.
Tyto pravdy jsou zcela zřetelné ze čtyř biblických pasáží, do nichž jsou současně vetkány:
Genesis 1,27–28: Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh jim požehnal a řekl: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
A dále, Bůh svůj záměr s mužstvím a ženstvím spojuje s manželstvím v Genesis 2,23–24. Člověk řekl: Teď je to kost z mých kostí a maso z mého masa! Bude se nazývat ženou, protože byla vzata z muže. Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a budou jedno tělo.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / „Manželství pro všechny“ a Bible
Jinými slovy, Bůh stvořil muže a ženu, aby mohlo dojít k jednotělné sexuální jednotě a smluvnímu svazku s cílem rozmnožit lidskou rasu a demonstrovat Boží smlouvu s jeho lidem a nakonec Kristovu smlouvu s jeho církví.
Je pozoruhodné, jak Ježíš poukázal na souvislost mezi stvořením (muže a ženy) a manželstvím a celoživotní smlouvou, když vybral a spojil právě tyto dva texty z Genesis. Matouš 19,4-6:
On [jim] odpověděl: “Nečetli jste, že ten, který stvořil člověka, od počátku „učinil je jako muže a ženu“? A řekl: „Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo“, takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk neodděluje!”
Pro naše aktuální kulturní nastavení mají slova „Ať člověk neodděluje muže a ženu, které Bůh spojil,“ daleko větší význam, než koho kdy napadlo.
A ještě jeden text, týkající se smyslu manželství, dává rozdílu mezi mužem a ženou – manželem a manželkou – smluvní význam, a to jako vyobrazení Krista a církve. Efezským 5,24-32:
Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná. Takto jsou povinni [i] muži milovat své ženy jako svá těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Neboť nikdo nemá své tělo v nenávisti, ale živí je a pečuje o ně, jako i Kristus o církev. Vždyť jsme údy jeho těla, [z jeho masa a z jeho kostí]. „Proto (cituje Gen. 2,24) opustí člověk otce i matku a přilne ke své ženě, a budou ti dva jedno tělo.“ Toto tajemství je veliké; vztahuji je však na Krista a na církev.
Jinými slovy, manželství mělo od počátku tajemný a hluboký význam. A Pavel nyní toto tajemství otevírá. A je to toto: Bůh stvořil muže a ženu, s jejich charakteristickou ženskou a mužskou přirozeností a s jejich odlišnými rolemi, aby v manželství, coby manžel a manželka, mohli zobrazovat Krista a církev.
* * *
Rozdíná ženská a mužská povaha a rozdílné role v manželství
zobrazují Krista a církev.
Což znamená, že základní role manželky a manžela jsou nezaměnitelné. Manžel projevuje obětavou lásku Kristova vedení a manželka projevuje podřízenou roli Kristova těla. Tajemství manželství je v tom, že když Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, zamýšlel tento dvojitý obraz (manželky a manžela). Proto nejhlubší realita ve vesmíru zakládá manželství jako smluvní svazek mezi mužem a ženou.
Stejnopohlavní co?
Nic takového jako takzvané manželství osob stejného pohlaví neexistuje a bylo by moudré to tak nenazývat. Nejde jen o to, že takzvané manželství osob stejného pohlaví by nemělo existovat, ale že neexistuje a ani nemůže existovat. Kdo věří, že k nám Bůh promluvil v Bibli pravdivě, by neměl nikterak připouštět, že oddané celoživotní partnerství a sexuální vztah dvou mužů či dvou žen je manželstvím. Není. Bůh stvořil a definoval manželství. A co spojil v tomto stvoření a touto definicí, to nelze oddělit, a přesto nazývat před Bohem manželstvím.
Porouchaný a zlomený
Touhy osob stejného pohlaví a orientace na stejné pohlaví jsou součástí naší narušené a neuspořádané sexuality kvůli tomu, že Bůh podřídil stvořený řád marnosti v důsledku lidského hříchu.
V Genesis 3 čteme o katastrofickém okamžiku, kdy se první muž a žena vzbouřili proti Bohu. Účinky toho činu na ně a na svět jsou popsány v kapitolách 3 a 4 a poté ilustrovány v hříchem nasáklých a smrtí stižených dějinách Starého zákona – skutečných dějinách světa.
SOUVISEJÍCÍ – Co byl „hřích Sodomy“? aneb Jak interpretovat biblické texty o homosexuálním chování
Apoštol Pavel to v Římanům 8,20-21 shrnuje takto:
Neboť tvorstvo bylo poddáno marnosti; ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je poddal — a má naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zániku do slavné svobody Božích dětí.
A z verše 23 víme, že část stvoření, která byla vystavena smrti a marnosti, byla naše vlastní těla – a zdůrazňuje, ano, těla vykoupených.
A nejen to, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, sami v sobě sténáme, očekávajíce synovství, to jest vykoupení svého těla.
A já tvrdím, že touhy stejného pohlaví a orientace na stejné pohlaví patří do této kategorie sténání – čekání na vykoupení našich těl. Což znamená, že jsou ve stejné široké kategorii s různými poruchami těla, mysli a emocí. Kdybychom se pokusili sestavit seznam všech typů poruch lidské rodiny, emocionálních, duševních a fyzických, byl by seznam nekonečný. A všichni jsme zlomení a porušení různými způsoby. V různé míře máte všichni sklony toužit po věcech, které byste neměli chtít. Ve svých emocích, ve svých myslích a na svých tělech jsme porušení my všichni.
* * *
V různé míře máme všichni sklony toužit po věcech, které bychom neměli chtít. Všichni jsme porušení ve svých emocích, ve svých myslích a na svých tělech.
Toto je výzva k pečlivému rozlišování, abyste lidem nebo sobě zbytečně neublížili. Všechny naše poruchy – všechna naše zlomenost – mají kořeny v hříchu – prvotním hříchu a naší hříšné přirozenosti. Správně řečeno, touhy osob stejného pohlaví jsou hříšné v tom smyslu, že jsou to touhy narušené hříchem a existují v rozporu se zjevenou Boží vůlí. Ale to, že je způsobena hříchem a zakořeněna v hříchu neznamená, že se hříšná touha rovná vykonanému hříchu. K hříchu dochází, když přes naši narušenost dojde vyjádření vzpoura proti Bohu.
Vyloučení z Království
Pavlovo odsouzení, když hrozí vyloučením z Božího království, je zaměřeno na styk osob stejného pohlaví, nikoli na touhu po stejném pohlaví. Nejjasnější prohlášení se nachází v 1. Korintským 6,9–10:
Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé (muži) praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.
SOUVISEJÍCÍ – Prohlášení zástupců českých církví k manželství
Slova „muži praktikující homosexualitu“ jsou překladem dvou řeckých slov, která označují pasivní a aktivní partnery při homosexuálním styku (viz Robert A. J. Gagnon, The Bible and Homosexual Practice: Texts and Hermeneutics, 306–331). Důraz není kladen na touhu po stejném pohlaví, ale na praxi sexu se stejným pohlavím. A všimněte si, že homosexuální praxe není vyčleněna zvlášť, ale je zahrnuta mezi dalšími způsoby hříchu: modloslužba, cizoložství, krádeže, chamtivost, opilství, hanění atd.
Nejde o to, že vás odsoudí jeden akt homosexuálního nebo heterosexuálního experimentování, ale trvale se navrátit do tohoto života bez pokání, to vás odsoudí. „Muži, kteří praktikují – kteří se odevzdají tomuto životu a nečiní pokání – nevejdou do království Božího“. Zahynou.
Souhlas je v rozporu s láskou
Schvalovat homosexuální praktiky, ať už mlčením nebo schvalováním takzvaných sňatků stejného pohlaví, nebo potvrzením křesťanského vysvěcení praktikujících homosexuálů, by proto bylo v rozporu s láskou a v rozporu s Ježíšovým evangeliem.
Tady se nesmíme nechat zastrašit. Svět bude tvrdit opak toho, co je pravda. Řeknou, že varovat lidi, kteří praktikují homosexualitu, před konečným soudem je nenávistné. Není to nenávistné. Nenávist vůči lidem nechce jejich spasení. Nenávist vůči lidem lidi nechce, aby se přidávali do rodiny. Nenávist chce zničit. A hřích skutečně zničí. Pokud praktikování homosexuálity (a chamtivost a modlářství, hanobení a opilství) vede k vyloučení z Božího království – jak říká Boží slovo – pak láska varuje. Láska prosí. Láska se staví po boku a dělá vše, co může, aby pomohla člověku žít – navždy.
Ježíš nás zachraňuje ze všech našich neduhů
Dobrou zprávou Ježíše je, že Bůh zachraňuje jak heterosexuální hříšníky tak homosexuální hříšníky, kteří důvěřují Ježíši, tím, že je považuje za spravedlivé kvůli Kristu a pomáhá jim v jejich porušené zlomenosti skrze svého Ducha žít život, který se mu líbí.
Po varování Korinťanům, aby neupadali zpět do života hříšných praktik, Pavel v 1. Korintským 6,11 říká toto: „Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v Duchu našeho Boha..“
To je srdce biblického křesťanství. „Takoví jste někteří byli.“ V korintské církvi jsou křesťané, kteří bývali smilníci a cizoložníci, zloději či opilci a „muži, kteří praktikovali homosexualitu.“ Nebyli odehnáni. Byli mezi ně zahrnuti.
A způsob, kterým byli mezi ně zahrnuti, byl, že byli „ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista“. To znamená, že vložili svou důvěru v Ježíše, odvrátili se od své praxe, zřekli se hříšného uskutečňování svých tužeb a Bůh je ospravedlnil – přičetl jim Kristovu spravedlnost, považoval je za přijatelné ve svých očích a adoptoval je do své rodiny – naší rodiny.
* * *
Láska varuje. Láska prosí. Láska se staví po boku a dělá vše, co může, aby pomohla člověku žít – navždy.
„Byli omyti.” To znamená, že Bůh sňal všechnu jejich vinu a hanbu. „Sám Kristus ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni.“ (1. Petr 2,24). Když tedy uvěřili Kristu, platilo pro ně vše, co udělal, jejich hříchy byly smyty.
A potom byli „posvěceni“ – Bůh je oddělil pro sebe a dal jim svého Ducha a způsobil v nich sílu ke svatosti, která pohltila jejich porušené touhy v něčem větším, krásnějším a žádanějším, aby mohli chodit Bohu milým způsobem, dokonce i ve své zlomenosti.
Srdcem křesťanství je, že Bůh zachraňuje hříšníky smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Nejlepší zprávou na celém světě je, že Ježíš Kristus zemřel a vstal z mrtvých, aby i ten nejbizarnější sexuální predátor – ať homosexuál nebo heterosexuál – mohl být zachráněn ze své zkázonosné cesty, omyt, ospravedlněn, posvěcen a dostal místo v Boží naprosto uspokojující přítomnosti, a to vírou v Ježíše Krista. Toto je srdce našeho poselství.
Občanské právo pro veřejné blaho
* * *
Rozhodnutí o tom, které činy budou zákonné či nezákonné prostřednictvím občanského práva, je morální aktivita zaměřená na veřejné blaho a je udávaná světonázorem každého účastníka.
Občané Minnesoty budou letos v listopadu požádáni (v listopadu 2012, pozn. překl.), aby hlasovali pro nebo proti v této otázce: Má být v ústavě Minnesoty zakotveno, že bude v Minnesotě platný a uznávaný jako manželství pouze svazek jednoho muže a jedné ženy?
Pokud bude změna schválena, bude k článku xiii ústavy státu přidán oddíl 13, který zní:
„V Minnesotě bude platný a uznávaný jako manželství jedině svazek jednoho muže a jedné ženy.”
Jak by se měli rozhodnout křesťanští občané, jaké své názory by se měli snažit uzákonit? Která morální přesvědčení by se měli křesťané snažit přijmout za zákonné požadavky? Křesťané věří, že je nemorální dychtit a krást. Ale snažíme se přijmout zákony proti krádežím, ne proti chamtivosti. Zde funguje zřejmě princip, že linie spojující chtivost s poškozováním veřejného blaha není dostatečně jasná. Není pochyb, že takové spojení existuje. Bůh ho vidí a veřejné blaho by, jak věříme, značně posílilo, kdyby byla přemožena chamtivost. Ale omezení lidé toto spojení nevidí dostatečně jasně na to, aby regulovali žádostivost zákony a tresty. To je důvodem, proč musíme nechat stovky nemravných činů, aby je Ježíš vyřešil, až přijde.
Zákony existují proto, aby chránily a posilovaly veřejné blaho. Což znamená, že všechny zákony jsou založeny na nějaké koncepci toho, co je pro nás dobré. Což znamená, že veškerá legislativa a veškeré hlasování je morální aktivita. Její podstatou je volba toho, co je pro veřejnost dobré. A takovéto volby jsou vždy udány světonázorem. A v tomto světonázoru – ať vědomě nebo nevědomky – jsou názory na konečnou realitu, které určují, co si člověk myslí, že je veřejné blaho.
Což znamená, že veškerá legislativa je legislativa morálky. Něčí pohled na to, co je dobré – co je morální – zvítězí jako názor většiny a získá navrch. Otázka zní: Jaké činy obecné blaho poškozují nebo posilují natolik, aby byly pro jednoho zakázány a pro jiného požadovány zákonem?
Níže je několik úvah ku pomoci v této záležitosti.
1. Ústavní dodatek má řešit záležitost s velice významými důsledky.
Abyste měli představu o tom, co bylo považováno za hodné začlenění do ústavy státu, oddíl 12 článku xiii, který byl schválen voliči v roce 1998, zní takto:
„Lov zvěře a ryb a myslivost a sportovní rybolov jsou cennou součástí našeho dědictví, které má být lidu navždy zachováno a bude se řídit zákonem a zákonnými opatřeními pro veřejné blaho.”
Jedním z měřítek při rozhodování, zda je účel manželství natolik důležitý, aby bylo založeno v ústavě, je jeho srovnání s lovem a rybolovem.
2. Uznání tzv. sňatků osob stejného pohlaví by bylo jasným společenským prohlášením, že mateřství nebo otcovství či obojí jsou z hlediska veřejného zájmu výchovy dětí nepodstatnými.
Dva muži, kteří adoptují děti, nemohou zajistit mateřství. A dvě ženy, které adoptují děti, nemohou zajistit otcovství. Bůh však od počátku nařídil, aby děti vyrůstaly s matkou a s otcem, a řekl: „Cti svého otce a svou matku“ (2. Moj. 20,12). Životní tragédie to často znemožňují. Avšak bylo by cenné zakázat zákonem podnikání takových kroků, aby se tato tragédie stala normální. Je to faktor, který je třeba zvážit.
3. Manželství je nejzákladnější mezilidská instituce.
Má původ v Boží vůli a jeho počátek sahá k počátku stvoření lidstva. Jeho propojení se všemi ostatními částmi společnosti je nespočet. Předstírat, že může existovat mezi lidmi stejného pohlaví, vytvoří dominový efekt dysfunkce a destrukce ve všech směrech, z čehož větší část je nyní nepředvídatelná. A to, co lze předvídat, je tragické, zejména pro děti, které pak vytvoří společnost, již si nyní neumíme představit.
* * *
Sňatky osob stejného pohlaví vytvoří dominový efekt dysfunkce a destrukce ve všech směrech.
Pokud je známo, dosud žádná společnost v historii světa nedefinovala manželství jako manželství mezi lidmi stejného pohlaví. Je to ohromující inovace bez precedentu, který by nám byl vodítkem, kromě vědomosti, že nespravedlnost ničí národy a její oslavování urychluje zánik. (5. Moj. 9,5; Př. 13,34; Řím. 1,24–32)
Ukazujte na kříž, ne na politiku
Nenuťte organizaci církve či její pastory do politického aktivismu. Modlete se, aby církev a její služebníci pásli Boží stádo slovem Božím zaměřeným na evangelium Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Od svých pastýřů neočekávejte, že vás shromáždí za politické kandidáty nebo zákonodárné iniciativy, ale že vás znovu a znovu nasměrují k Bohu a jeho slovu a ke kříži.
Pokuste se prosím pochopit toto: Varuji-li před politizací církve, nedělám to proto, abych její moc umenšil, ale abych ji zvětšil. Vliv církve pro Kristovu slávu a dobro světa se nezvýší, když přesune své priority od uctívání Boha a získávání duší, pěstování víry a výchovy nových generací učedníků.
Bude-li týden co týden mocně hlásána celá Boží rada, křesťané, kteří jsou občany nebes a občany tohoto demokratického řádu, budou nabiti energií, jak by měli mluvit a jednat pro obecné dobro. Chci vám takhle sloužit.
Marvin Olasky to dobře vyjádřil v magazínu WORLD:
Moudří pastoři pobízejí [křesťany], aby zakládali sdružení mimo církev a nechali církev jejímu ústřednímu úkolu, z něhož plyne tolik požehnání. V 18. a 19. století fungoval tento vzor výjimečně dobře. Pastoři z Nové Anglie v koloniálních dobách kázali a učili, co Bible říká o svobodě, a “Sons of Liberty“ („Synové svobody“ – volně organizované tajné politické uskupení, které prosazovalo práva kolonistů a bojovalo proti zdanění britskou vládou, pozn. překl.) – ne podskupina žádné konkrétní církve – nakonec sponzorovali čajový dýchánek v bostonském přístavu. Pastoři v Americe během těch staletí kázali o biblickém boji s chudobou a křesťané město za městem zakládali organizace, jako je (v New Yorku) “Association for Improving the Condition of the Poor“ (Asociace pro zlepšení stavu chudých). (WORLD, 16. června 2012, 108)
Je toho mnohem víc, co bych řekl, zejména pokud jde o osobní vztahy s lidmi, kteří jsou přitahováni ke stejnému pohlaví. V těchto vztazích je větší naděje, než si možná myslíte. A rád bych pomohl, jak jen budu moci.
Nyní si pamatujte, vy, kteří skládáte důvěru v Ježíše: „Takoví jste někteří byli. Ale dali jste se omýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu [našeho] Pána Ježíše [Krista] a v Duchu našeho Boha. “ (1. Korintským 6,11).
Buďte v údivu, že jste spaseni. A každému navrhněte stejné.
Dovětek překladatelů: Ačkoliv jde o text, který byl napsán před více než jednou dekádou ve Spojených státech, je biblický a tak stále aktuální.
Autor: John Piper Datum: 21. srpna 2023 Zdroj: DesiringGod.org Překlad: PRK, GP Foto: CC Search – John Piper
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
11 Komentáře
Olga Nedbalová
Moc děkuji za komentář. Pomohl mi ujasnit si některé zásadní záležitosti. K autorovi článku Johnovi Piperovi lze jen podotknout, že je z řady velmi vzácných a o to více potřebných lidí. Těch, kteří umí správně napomínat – s láskou k hříšnkovi a s upřímnou snahou o jeho záchranu. Odsuzování skutečně nikoho nespasí, to dokáže jen láska v Ježíši Kristu nám zjevená. A zachránit dokáže jen plné evangelium, ne jen jeho po různu překroucené a upravené části.
P. Ašer
Velice přínosný článek do dnešní převrácené doby, kdy se i různé křesťanské(?) denominace přizpůsobují v rozporu s Písmem tomuto věku (Ř 12:2) a akceptují ve svých řadách nekající samcoložníky a lesby, přičemž se mylně domnívají, že jim tolerancí pokračování v jejich hříchu prokazují Kristovo milosrdenství. Opak je však pravdou. Utvrzují je jen na cestě do zahynutí, jak autor výstižně shrnuje:
„Schvalovat homosexuální praktiky, ať už mlčením nebo schvalováním takzvaných sňatků stejného pohlaví, nebo potvrzením křesťanského vysvěcení praktikujících homosexuálů, by proto bylo v rozporu s láskou a v rozporu s Ježíšovým evangeliem.
Tady se nesmíme nechat zastrašit. Svět bude tvrdit opak toho, co je pravda. Řeknou, že varovat lidi, kteří praktikují homosexualitu, před konečným soudem je nenávistné. Není to nenávistné. Nenávist vůči lidem nechce jejich spasení.“
Akorát si nemyslím jako autor článku, že Pavlovo odsouzení, když hrozí vyloučením z Božího království, je zaměřeno na styk osob stejného pohlaví, nikoli na touhu po stejném pohlaví. Pavel přece ve stejném verši (1 K 6:9), popisujícím ty, kdo nezdědí Boží království, zmiňuje vedle samcoložníků i cizoložníky. Kdyby autor článku použil svou maximu i na cizoložníky, pak by musel analogicky vyvodit, že z Božího království vylučuje člověka teprve uskutečněný pohlavní styk s cizí ženou, nikoli už jen pouhá touha po ní. Tak tomu ovšem není, jak vyplývá z Ježíšových slov. Již ten, kdo jen zatouží po cizí ženě, s ní zcizoložil ve svém srdci a jeho odplatou je gehenna:
„Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, aby po ní zatoužil, již s ní zcizoložil ve svém srdci. Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď od sebe, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do gehenny.“ (Mt 5:28-29)
A stejně jako je zakázaným objektem touhy cizí žena, musí být tedy obdobně zakázaným předmětem touhy jedinec stejného pohlaví.
P. Ašer
Autor článku správně varuje před politizací církve:
„Nenuťte organizaci církve či její pastory do politického aktivismu. Modlete se, aby církev a její služebníci pásli Boží stádo slovem Božím zaměřeným na evangelium Krista ukřižovaného a vzkříšeného. Od svých pastýřů neočekávejte, že vás shromáždí za politické kandidáty nebo zákonodárné iniciativy, ale že vás znovu a znovu nasměrují k Bohu a jeho slovu a ke kříži.
Pokuste se prosím pochopit toto: Varuji-li před politizací církve, nedělám to proto, abych její moc umenšil, ale abych ji zvětšil. Vliv církve pro Kristovu slávu a dobro světa se nezvýší, když přesune své priority od uctívání Boha a získávání duší, pěstování víry a výchovy nových generací učedníků.“
V rozporu s tím však kladně hodnotí podporu křesťanů tzv. Bostonskému pití čaje:
„V 18. a 19. století fungoval tento vzor výjimečně dobře. Pastoři z Nové Anglie v koloniálních dobách kázali a učili, co Bible říká o svobodě, a “Sons of Liberty“ („Synové svobody“ – volně organizované tajné politické uskupení, které prosazovalo práva kolonistů a bojovalo proti zdanění britskou vládou, pozn. překl.) – ne podskupina žádné konkrétní církve – nakonec sponzorovali čajový dýchánek v bostonském přístavu.“
Tato akce byla mimo jiné organizována svobodnými zednáři, jejichž lóže se scházela v hostinci U Zeleného draka, kde se scházeli také autorem pozitivně zmínění „Sons of Liberty“. Později byl tento hostinec, kde se kuly podvratné pikle proti anglické koruně, označen jako „památné místo narození americké svobody“. I kdybychom odhlédli od oněch svobodných zednářů, není přesně toto ta politizace církve, před níž autor sám varuje?
Kromě toho, jedním z hlavních motivů americké revoluce byl boj proti daním, které na kolonisty Britové uvalili, aniž by kolonisté měli možnost o nich rozhodnout prostřednictvím svého zástupce v parlamentu.
V Římanům 13:7 je ovšem napsáno „komu daň tomu daň, komu clo, tomu clo“. Není tam napsáno, že pokud budou daně příliš vysoké a budou na nás uvaleny bez našeho souhlasu, tak nás to opravňuje vzbouřit se proti Bohem ustanovenému vládci (Ř 13:1-2), který tyto daně vyžaduje. Takže americká revoluce, která byla motivována zejména vzpourou proti vysokým daním, nemůže mít žádné opodstatnění v Písmu. Nechápu proto, proč ji autor jinak velmi dobrého článku glorifikuje. Zřejmě mu americký patriotismus zatemnil jinak pronikavý biblický pohled…
Mirek P.
Velmi dobře formulované.
Karel Krejčí
Je potěšující a posilující, když můžeme číst „to“, co se zastává Boha, co obhajuje Jeho spravedlnost, co vyvyšuje Jeho svatost, co je postavené na víře v Jeho spravedlnost, co věří v Jeho zářivou čistotu – po čem ve skutečnosti všichni toužíme, ale zároveň neuváženě a zbaběle zavrhujeme.
Olga Nedbalová
Pro pana Ašera – obdobná věc mě záražela u J. A. Komenského. Ačkoliv mám velmi ráda jeho knihy – příkladem Hlubina bezpečnosti, Labyrint světa a ráj srdce, přesto jsem jednu knihu Všeobecné porady o nápravě věcí lidských vzdala u 5. stránky. Také se mi moc nezdálo až nezdravé upnutí J. A. Komenského na proroka a jeho přítele z dětství Mikuláše Drabíka. Obdobné „mouchy“ můžeme nalézt u Luthera, Kalvína, Husa……..
Otázkou je, zda vůbec na světě existuje učitel z masa a kostí, který by se rovnal Ježíši Kristu. Anebo jsme prostě my lidé nedokonalí a nemůžeme se Ježíši Kristu rovnat. Snad i proto je tak zdůrazňována důležitost zdravého společenství pro nás křesťany.
Jak správně poznamenal pan Krejčí, navíc i my sami někdy můžeme Boha zapírat, zavrhovat. Můžeme se za Boha stydět na veřejnosti, protože čisté evangelium je pro svět velmi kontroverzní. Můžeme Boha popírat i tím, že sami sebe klademe na místo Boha a začneme soudit svět místo něho. Můžeme toužit po moci, slávě, majetku……..
Já jsem kdysi dospěla dokonce do stádia, že jsem chtěla s vírou skončit. Nechtěla jsem to Ježíši „kazit“ svou nedokonalostí. Ale postupem času jsem dospěla k tomu, že možná se každého z nás bude držet navždy nějaká malá nedokonalost. Tak jako měl Pavel svůj „osten“ i my zřejmě v pozemském životě nedospějeme ke 100% svatosti tak, jak si představujeme. Nikdy nebudeme dost milosrdní, dost spravedliví, dost moudří tak jako je náš Pán – Ježíš Kristus. Proto Ho tak moc potřebujeme. Proto je Ježíš jediná možná cesta k Otci. To samozřejmě neznamená, že máme tolerovat hřích – jak u sebe tak v církvi. Hříchem myslím minutí se s Boží vůlí. Tvrdošíjný a pyšný odpor proti Bohu. Ale můžeme být v jistých oblastech víry slabší. Je to dáno i našimi obdarováními a tím, že skutečně všechno neumíme a prostě pokud budeme chtít běhat po rukou a jíst nohama, možná to nějakým způsobem zvládneme, ale asi bude lepší nechat nohy běhat a ruce použít k jídlu. A pokud nebudeme poslouchat hlavu, tak to už bude úplná katastrofa a také naše jistá smrt.
Mirek P.
Pan Ašer napsal :
„Akorát si nemyslím jako autor článku, že Pavlovo odsouzení, když hrozí vyloučením z Božího království, je zaměřeno na styk osob stejného pohlaví, nikoli na touhu po stejném pohlaví. Pavel přece ve stejném verši (1 K 6:9), popisujícím ty, kdo nezdědí Boží království, zmiňuje vedle samcoložníků i cizoložníky. Kdyby autor článku použil svou maximu i na cizoložníky, pak by musel analogicky vyvodit, že z Božího království vylučuje člověka teprve uskutečněný pohlavní styk s cizí ženou, nikoli už jen pouhá touha po ní.“ A pak zde zmiňuje Mt 5, 28 z Ježíšova kázání na hoře. V jeho představě je toto kázání povýšeno na jakýsi nový Mojžíšův zákon, jehož jediné porušení odesílá člověka do gehenny.
Pak je ovšem otázka, proč Ježíš umírá za naše hříchy na kříži. Proč nejpropracovanějším tématem Nové Smlouvy je spasení z milosti. “ Ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn “ Řím 3,20 Ga 2,16 2.Tim 1,9 atd. Kázání na hoře zjevuje Boží charakter, čistotu srdce, pro zákon nemožnou, kterou může vypůsobit Duch svatý skrze víru Řím 8, 1 – 11. Pokud někdo staví vnitřní pokušení na úroveň dokonaného hříchu, nechápe ani epištolu Jakuba, která říká, že dokonaný skutek plodí smrt 1, 15. Nezaměřujme se na mrtvé skutky, jsme povoláni k proměně srdce a z ní vyvěrajících skutků víry, milosrdenství a soucitu s hříšníky. Nenechme se svést duchem zákonictví, sudičství a nenávisti ! Nenechme se svést bludaři, kteří ani nejsou ochotni deklarovat, z kterého křesťanského společenství pochází ( pokud tedy z nějakého vůbec pochází ).
M. Pinkas
Petr Kartouz
Zajímalo by mne, jak mohou kalvinisté s tímto článkem souhlasit? Vyloučit někoho odněkud přeci znamená, že zde dotyčný byl účasten a nyní není. Jak to vysvětlit z hlediska doktríny „jednou spasen, navždy spasen“? Nebo snad člen Božího království nebyl nikdy spasen?
P. Ašer
Ad Mirek P.
To jsou silná slova označit někoho za bludaře proto, že bere vážně Ježíšovy výroky. To byste označil za bludaře i Ježíše? Vzpamatujte se!
Nechápete, že tímto zlehčováním hříchů v mysli potom sodomitům či cizoložníkům umetáte cestu do gehenny? Takže pak se naskýtá otázka, kdo je zde vlastně tím bludařem.
Kromě toho, kázáním na hoře sám Ježíš deroguje (Mt 5:34.39) či naopak prohlubuje (Mt 5:221-22.27-28.43-45) některé příkazy Mojžíšova zákona („…bylo řečeno starým, ale já pravím vám…“ Mt 5:21.27.33). Kdyby své výroky nemyslel vážně a nezavazoval by jimi své následovníky, proč by je potom pronášel?
Také jsem nikdy nezpochybňoval dostatečnost Ježíšovy oběti, spasení z milosti, nutnost znovuzrození a proměny srdce, nikdy jsem nehlásal mrtvé skutky atd. Nerozumím tedy tomu, proč se mi zde takové věci snažíte podsouvat?
Nikde jsem ani nenapsal, že nemáme mít milosrdenství a soucit s hříšníky. Milosrdenství s nimi však neznamená, že budeme jejich hřích tolerovat (1 K 5:1-7). Je nutno upozorňovat i na Vámi přehlížené a zlehčované hříchy v mysli (Mt 5:22.28). Pokud před nimi hříšníky nechcete varovat, tak pro ně bude Vaše „milosrdenství a soucit“ smrtící, poněvadž ze svých hříchů nebudou činit pokání a Ježíšova oběť jim bez jejich pokání pak nebude nic platná.
Koneckonců máte to napsáno i v tom Piperově článku:
„Schvalovat homosexuální praktiky, ať už mlčením nebo schvalováním takzvaných sňatků stejného pohlaví, nebo potvrzením křesťanského vysvěcení praktikujících homosexuálů, by proto bylo v rozporu s láskou a v rozporu s Ježíšovým evangeliem.
Tady se nesmíme nechat zastrašit. Svět bude tvrdit opak toho, co je pravda. Řeknou, že varovat lidi, kteří praktikují homosexualitu, před konečným soudem je nenávistné. Není to nenávistné. Nenávist vůči lidem nechce jejich spasení.“
Jestliže Jakub píše o dokonaném hříchu (Jk 1:15), není to v rozporu s Ježíšovými slovy v Mt 5:28, poněvadž i Ježíš zde mluví o dokonaném hříchu cizoložství: ἐμοίχευσεν je aorist, tudíž dokonavý vid. Ale i kdyby to v rozporu bylo, budete snad Jakubem korigovat Ježíše? Není daleko bezpečnější pro spasení odhalit nějaký třeba subtilní hřích ještě v jeho počátcích v srdci, než se nechat ukolebávat falešnou jistotou, že já přece nehřeším, když jsem s tou cizí ženou nevlezl do postele (nebo samcoložník se samcoložníkem).
A pokud máte potřebu na nějakém internetovém fóru, kde se může kdokoli vydávat za kohokoli deklarovat svou příslušnost a dělat tak jakýsi duševní striptýz, nenuťte k tomu ostatní, kteří tuto potřebu nemají. Tyto deklarované údaje totiž na síti zůstanou již trvale a nikdy nevíte, kdo je kdy může zneužít. Já po Vás žádné deklarace o Vašich osobních a denominačních poměrech nežádám, naopak si myslím, že by tyto údaje zde neměl uvádět nikdo, jelikož to pak každého člověka svádí podvědomě k tomu, aby si dotyčného zařadil do jakési škatulky a pak se už tolik nezabýval jeho argumentací. Pokud o sobě budeme vědět co nejméně osobních údajů, vyhneme se spíše předsudečné argumentaci ad hominem, ad personam. Ale to už jsem Vám psal na tomto webu několikrát. Ovšem jak vidno, jako bych hrách na stěnu házel…
Mirek P.
Pane Ašere, pokusím se už být naprosto věcný. Použil jste 2 pasáže z Písma:
– 1. Korintským 5. – 6. kapitola píše o tom, že křesťané se nemají stýkat s tím, kdo si říká bratr, ale přitom je smilník, lakomec, modlář, utrhač, lupič ( 5, 11, totéž 6, 9-10 ). Jak může církev takové falešné bratry poznat – jedině skrze skutky .
– analogicky k tomu stavíte kázání na hoře, Mt 5, 28 – 29 : “ 28Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci 29Jestliže tě tvé pravé oko svádí, vyjmi je a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden z tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo vrženo do Gehenny. “
Zde Ježíš nepodává praktický návod, i kdyby si člověk vyloupal obě oči, může být sváděn např. líbezným ženským hlasem. Nečteme např. v knize Skutků, že by si nějaký učedník skutečně vyloupnul oko. Nemělo by to smysl, problém leží v lidském nitru ( t.j. místu pro ducha, Ducha svatého či ducha nečistého, biblicky zvaném srdce ). Ježíš zde používá hyperbolu “ hyperbola, nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost“. Nemíří zde k církvi ( jako v případě 1 Kor ), ale soukromým poselstvím ke konkrétnímu posluchači. Ten musí se svým cítěním ( heterosexuálním či homosexuálním ) jednat a to tak, že do svého nitra ( z něhož vychází všechno zlé ) pozve Ježíše a nechá se proměnit milostí skrze víru. Církev zde může pouze pomoci radou, společenstvím, modlitbou. Na rozdíl od dokonaných skutků nemá právo nikoho vylučovat nebo ostrakizovat.
Opravdu jsem psal svůj předchozí příspěvek rozezlen, neboť se zde stavíte nad samotného autora článku Pipera. Pokud zde byla zmínka o falešném učiteli Drabíkovi, připomíná mi spíše Vás – Ašera, který vykládá písmo pouze Ašerem.
M. Pinkas
P. Ašer
Ad Mirek P.
Napsal jste:
„Jak může církev takové falešné bratry poznat – jedině skrze skutky.“
V tom s Vámi souhlasím. Pokud tedy nedisponuje darem proroctví, který vidí i za to, co je zjevné (J 4:17-19).
Napsal jste:
„Nemíří zde k církvi ( jako v případě 1 Kor ), ale soukromým poselstvím ke konkrétnímu posluchači.“
S tím rovněž souhlasím.
Napsal jste:
„Na rozdíl od dokonaných skutků nemá právo nikoho vylučovat nebo ostrakizovat.“
Ale já po žádné ostrakizaci v tomto směru nevolám. Pouze kritizuji, že pokud autor článku uvádí věty:
„Pavlovo odsouzení, když hrozí vyloučením z Božího království, je zaměřeno na styk osob stejného pohlaví, NIKOLI NA TOUHU PO STEJNÉM POHLAVÍ.“
„DŮRAZ NENÍ KLADEN NA TOUHU PO STEJNÉM POHLAVÍ, ale na praxi sexu se stejným pohlavím.“
může z nich ten, kdo touží následovat Ježíše, ale přitom inklinoval ve starém životě ke stejnému pohlaví, vyvodit, že jeho zvrácené sexuální představy nejsou vlastně problémem, když je nedotáhne až k fyzickému styku. A to je v rozporu s Ježíšovými slovy v Mt 5:28.
To nejste schopen pochopit, že takové nebezpečné věty mohou ve svém důsledku umetat cestu do gehenny, jak už jsem napsal? Vy chcete takovými výroky riskovat, že lidé, kteří inklinují k sodomii, tam kvůli podobným lehkovážným hřích v srdci bagatelizujícím větám nakonec skončí? Já ne.
Napsal jste:
„Ježíš zde používá hyperbolu “ hyperbola, nadsázka či zveličení označuje záměrné přehánění skutečnosti s cílem zdůraznit subjektivní závažnost.“
Ono je také značně subjektivní rozhodování, co z Ježíšových slov označíme za hyperbolu. Např.: Origenes, největší učenec rané církve, kterého od Ježíše dělilo jen necelých 200 let, nebral Ježíšova slova o tom, že někteří se stali eunuchy pro království nebeské (Mt 19:12), jako nadsázku a na základě těchto slov se nechal vykastrovat (Eusebios: HE VI,8). Podobně ruští skopci, které pak potřel Stalin…
Někteří jsou schopni označovat za hyperbolu i Ježíšova slova o neodpírání zlému (Mt 5:39nn) či další jeho výroky, které se jim nehodí do krámu. Kam potom taková cesta vede? Nevede náhodou k přizpůsobování se tomuto věku (Ř 12:2)?
Napsal jste:
„Opravdu jsem psal svůj předchozí příspěvek rozezlen, neboť se zde stavíte nad samotného autora článku Pipera.“
Proč mi podsouváte, že stavím nad autora článku. Já jsem přece jeho článek ocenil jako „velice přínosný článek do dnešní převrácené doby.“ To, že nesouhlasím s jedním či dvěma jeho tvrzeními, je normální kritika, kterou jsem navíc biblicky zdůvodnil. To mám podle Vás před autorem padnout s otevřenou pusou na zadek a nekriticky přijímat, cokoli napíše? Neznáte snad Pavlovu radu: „Všecko zkoumejte, dobrého se držte…“ (1 Te 5:21)? A právě jí se držím. Ocenil jsem to v drtivé většině dobré v článku a kritizuji to málo v článku, co považuji za nebezpečné. Je na takovém přístupu něco nebiblického?
Napsal jste:
„Pokud zde byla zmínka o falešném učiteli Drabíkovi, připomíná mi spíše Vás – Ašera, který vykládá písmo pouze Ašerem.“
Jasně, takže když dovozuji svou kritiku Piperova tvrzení Ježíšovými slovy, nařknete mě z toho, že jsem falešným učitelem. Když ovšem Piper bez jakéhokoli biblického odůvodnění tvrdí, že Pavlovo odsouzení není zaměřeno na „touhu po stejném pohlaví“, budete na něj „zbožně“ zírat jako na nekritizovatelnou autoritu. Zajímavý přístup…
Kromě toho Drabík vybízel Komenského, aby ingeroval do světské politiky, což Komenský také dělal. Já jsem naopak proti jakémukoli vměšování se křesťanů do politiky tohoto světa. Takže Vaše připodobnění mě k Drabíkovi kulhá na obě nohy. 😊