Tisícileté království či milénium je jednou z nejvíce diskutovaných otázek eschatologie. Debata se soustředí na význam oněch „tisíce let“, které jsou ve Zjevení 20,1–7 zmíněny šestkrát. Těchto „tisíc let“ odkazuje na královskou vládu Ježíše a jeho svatých. Satan bude v té době spoután (Zj 20,1– 3) a vzkříšení svatí budou vládnout s Ježíšem po tisíc let (Zj 20,4). Po tisíci letech bude Satan propuštěn a povede vzpouru proti Jeruzalému, ale bude okamžitě zničen (Zj 20,7–10). Toto období je označováno jako „milénium“ podle latinských výrazů mille, což znamená „tisíc“, a annum, „rok“. Milénium označuje tisícileté období. I přes jasnost textu se vede dlouhodobá debata ohledně toho, jak chápat oněch tisíc let ze Zjevení 20,1–7. Objevily se tři hlavní pohledy: amilenialismus, postmilenialismus a premilenialismus.
AMILENIALISMUS
Amilenialismus tvrdí, že milénium ze Zjevení 20 se naplňuje duchovně v přítomném věku mezi dvěma příchody Ježíše a nijak nesouvisí s reálnými tisíci lety. Pojem amilenialismus je trochu zavádějící. Předpona a znamená „ne“, ale stoupenci amilenialismu neříkají, že žádné milénium není. Říkají naopak, že tisíciletá vláda Ježíše a jeho svatých se odehrává nyní. Tisícileté království je proto něco, co se děje v současnosti. Někteří amilenialisté věří, že milénium se naplňuje z nebe, když Ježíš a svatí, kteří již byli dovedeni k dokonalosti, vládnou z nebe. Další věří, že vláda království zahrnuje církev na zemi nebo Boží vládu nad životy věřících. Někteří tyto dvě myšlenky kombinují.
SOUVISEJÍCÍ – MacArthur vyzval pastory, aby v oblasti sexuální morálky ctili biblické hodnoty
Aby mohl amilenialismus učit, že milénium je přítomné a duchovní, musí se silně spoléhat na rekapitulační pohled na Zjevení. Podle něj Zjevení nepředkládá události ve správném pořadí, ale zachycuje události mezi oběma Ježíšovými příchody z více úhlů (možná až sedmi) a popisuje tak stejné časové období. Rekapitulační chápání umožňuje amilenialistům, aby se na druhý příchod ze Zjevení 19 dívali jako na událost na konci tisíce let zmíněných ve Zjevení 20, nikoli před ním. Zjevení 20 tudíž nenásleduje chronologicky po Zjevení 19, ale vede čtenáře zpět na počátek věku mezi Ježíšovými dvěma příchody, do doby, která zahrnuje i spoutání Satana (Zj 20,1–3) a vládu svatých (Zj 20,4). Pro amilenialisty je Satan spoután v tomto věku ve smyslu, že byl poražen na Kristově kříži a nemůže zabránit šíření evangelia mezi národy. A Boží svatí v současnosti vládnou s Ježíšem. Až tato éra tisíciletého království doběhne ke konci, Ježíš se vrátí z nebe. V té době dojde k jednomu všeobecnému vzkříšení a soudu spravedlivých a bezbožných a začne věčný stav. Pro amilenialismus je důležité, že jak soužení, tak Kristova tisíciletá vláda běží současně v této době. Jsou to události z přítomnosti, nikoli z budoucnosti.
Po prvních dvě stě let církevních dějin převládal premilenialismus, nikoli amilenialismus. V rané církvi se však začaly objevovat náznaky toho, co se později vyvine v amilenialismus. Órigenés (asi 184 – asi 254) zpopularizoval alegorický přístup k výkladu Písma a tím položil hermeneutický základ pro názor, že Kristovo zaslíbené království je svou povahou duchovní a nikoli pozemské. Eusebius (asi 260 – asi 340), dvořan císaře Konstantina, jeho vládu viděl jako mesiášskou hostinu a zastával anti-premilenialistické postoje. Tyconius (zemřel asi 390), africký donatista ze 4. století, byl jedním z prvních teologů, kteří zpochybňovali premilenialismus. Odmítl eschatologický a futuristický pohled na Zjevení 20 a první vzkříšení ze Zjevení 20,4 považoval za duchovní a ztotožňoval ho se znovuzrozením. Tyconiův pohled zpopularizoval Augustin (354 – 430), který je často označován jako „otec amilenialismu“. Zavrhl premilenialismus, a to kvůli tomu, co považoval za excesy a tělesnost tohoto pohledu. Augustin jako první ztotožnil církev v její viditelné podobě s Božím královstvím. Tisíciletá Kristova vláda se podle něj odehrávala v církvi a jejím prostřednictvím. Jeho kniha O obci Boží významně propaguje amilenialismus, který se brzy stal převládajícím učením římskokatolické církve, přežil reformaci a mnozí ho zastávají i dnes.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Amilenialismus má problémy, které ho diskvalifikují. Za prvé, je to příliš zduchovnělý pohled, který se nedrží soustavného používání gramaticko-historického výkladu. Bez exegetického oprávnění mění fyzické a národní sliby dané Izraeli v duchovní sliby pro církev a tvrdí, že církev se stala novým nebo pravým Izraelem. Amilenialismus také nezapadá do linie biblického příběhu ani nedokáže logicky vysvětlit, co Písmo říká o Ježíšově království. Vláda posledního Adama – Ježíše (1K 15,45) – se musí odehrát ve stejném světě, jehož správou byl pověřen první Adam, ale selhal. Božím plánem pro člověka je, aby úspěšně vládl na zemi (Gn 1,26–28), která se dramaticky zlepšila díky přítomnosti Mesiáše (Izajáš 11). Amilenialismus ovšem nabízí duchovní království z nebe, které má minimální nebo nulový vliv na zemi. Postuluje Ježíšovo tisícileté království bez jakékoli změny na zemi, kde se Boží nepřátelé zjevně bouří proti Bohu. Vyvrací ho Zjevení 5,10, které říká, že vláda Ježíše a svatých bude probíhat na zemi a Boží nepřátelé budou poraženi (Zj 19,20 – 20,3). Ježíšovo království nebude skryté. Když bude působit, všichni o tom budou vědět a podřídí se mu (Za 14,9).
SOUVISEJÍCÍ – John MacArthur kritizuje plagiátorství při přípravě kázání
Za druhé, snaha amilenialismu oddělovat Zjevení 20 od událostí spojených s druhým příchodem popsaných ve Zjevení 19 není ničím podložená. Zjevení 19 popisuje Ježíšův návrat a porážku jeho nepřátel, včetně králů země, šelmy a falešného proroka. Zjevení 20 popisuje uvěznění největšího Božího nepřítele – Satana. V tuto dobu Ježíš bojuje se všemi třemi nepřáteli. Je také nejlepší dívat se na Zjevení 20,1–3 jako na uvěznění Satana při Ježíšově druhém příchodu. Jazyk, který mluví o svázání, zapečetění a zavření v propasti, ukazuje na osobní uvěznění a úplné přerušení Satanových aktivit. Amileniální scénář zvláštním způsobem tvrdí, že Zjevení 20 zavádí čtenáře zpět k prvnímu Kristovu příchodu a dovoluje Satanovi, aby byl velice aktivní, s výjimkou jedné činnosti – svádění národů. A dokonce i v tomto bodě je problém, protože Zjevení 12 a 13 uvádějí, že Satan mezi dvěma Ježíšovými příchody opravdu svádí národy země. Je zvláštní postulovat scénář, v němž jsou králové země, šelma a falešný prorok souzeni při Ježíšově příchodu, ale Satanovo uvěznění je od soudu těchto dvou skupin odděleno. Je lepší dívat se na všechny tyto skupiny, včetně Satana, jako na skupiny souzené při Ježíšově návratu.
Za třetí, amileniální tvrzení založené na Zjevení 20,4 o tom, že svatí vládnou v tomto věku, je také nepřesné. Zjevení 20,4 popisuje vítěznou vládu mučedníků na zemi (Zj 5,10) – těch, kteří byli zabiti pro své svědectví pro Ježíše, podle Zjevení 6,9–11. Písmo soustavně ukazuje, že církev vytrvá ve zkouškách a pronásledování ze strany ničemných lidí a Satana v tomto věku (Zjevení 2 – 3). Církev nyní nevládne, ale má slíbené vládnoucí postavení v budoucnosti, pokud zůstane v tomto věku věrná (Zj 2,26–27; 3,21).
Za čtvrté, amilenialismus nepřirozeně rozlišuje mezi prvním vzkříšením a druhým vzkříšením ze Zjevení 20,4–5. Amilenialisté tvrdí, že první vzkříšení je duchovní vzkříšení ke spasení nebo znovuzrození, zatímco druhé vzkříšení je tělesné. Řecké slovo pro „ožil“ (ezēsan) je v obou případech stejné. Je těžké přesvědčivě tvrdit, že tento pojem ve 20,4 popisuje duchovní vzkříšení, když v 20,5 zcela jasně mluví o tělesném vzkříšení. Lepší odpovědí je to, že obojí použití ezēsan se vztahuje k fyzickému vzkříšení. Amilenialismus proto nemůže mít pravdu, protože k žádnému tělesnému vzkříšení nikdy nedošlo (s výjimkou Ježíšova), a proto musí jít z hlediska našeho místa v dějinách o budoucnost.
Převzato z knihy Systematická teologie od Johna MacArthura
Zdroj: Nakladatelství Didasko Datum: 29. ledna 2022 Foto: YouTube – John MacArthur
7 Komentáře
Vítek Šťastný
Jan Kalvín, Instituce křesťanského náboženství, kniha 3, kap.25, čl.5: „Výmysly chiliastů jsou příliš dětinské, aby bylo nutno je vyvracet a aby vůbec stály za vyvracení… Tito lidé… omezují na minimum Boží milost a Kristovu moc, která se plně uskuteční pouze tehdy, až bude zcela vymazán hřích, pohlcena smrt a věčný život plně obnoven.“ (zkráceno a cenzurováno)
Karel Krejčí
Přikláním se k amilenialistům. Především věřím, že vírou ve znovuzrození začíná a tedy i prakticky má začínat zcela legální vykročení do Božího království. Z informace vyřčené Janem Křtitelem, že my se máme umenšovat a Kristus v nás růst, vyplývá, že se v Božím království neocitneme okamžitě, ale postupně, vzájemným prolínáním obou světů. Představovat si, že již zde na zemi není možné zažívat Boží království nemá logiku, protože pak nevěříme tomu, že nám Bůh naše hříchy odpustil a odpouští a my jsme z Božího pohledu beze změny stále hřešící nebo dokonce, my sami nemáme zábrany dále hřešit. Stejně tak, pokud nezměníme pohled na iluzornost a materiální připoutanost k tomuto světu, bloudíme mezi světem a Božím královstvím. Ale stále více se projevující realitou je, zcela jiné plynutí (nebo spíše neplynutí) času v duchovní sféře a ve fyzické. A stejně tak se přesvědčujeme, že nic není černobílé. To, co bylo Janovi sděleno, těžko lze posuzovat chronologicky. Zmíněný poslední odstavec komentáře ze Zjevení 20, vzbuzuje otázku, nad kým vlastně budou ti, co byli vzkříšeni v tisíciletí kralovat, když ostatní vzkříšeni nebudou? Když vezmeme tisíciletí doslova, je to vzhledem k současnému průměrnému věku minimálně 12 – 14 generací! Mezi první a druhou smrtí včetně, je s velkou pravděpodobností skryto období, kdy procházíme procesem duchovního růstu, kdy jsme pročišťováni ohněm, který v nás spaluje to, co nám ještě brání definitivně vkročit do Božího království a stát se oprávněně jeho součástí.
Jiří Aron
Pohledy pana Johna MacArthura prozrazují mnohá jeho nepochopení amileniálního pohledu. Např. „Po prvních dvě stě let církevních dějin převládal premilenialismus, nikoli amilenialismus“ Opravdu to má čím konkrétně dokázat? Uvádí celou řadu nepodložených a demagogických tvrzení jako „příliš zduchovnělý pohled“, „…nedrží se soustavného …“, „bez exegetického oprávnění…“, „nezapadá do linie biblického…“ Takhle se přece nedá vést žádná poctivá diskuse.
Měl či mohl by si k tomu aspoň nastudovat a následně ocitovat nějakou literaturu, což by jej stálo čas a úsilí.
Co je horší, že na sebe prozrazuje především jakési nepochopení biblického Kristova evangelia
1/ MacArthur předpokládá, že silák bude svázán (Matouš 12,29) až po Kristově návratu, který popisuje ona 19. kap. Zj. Na tento oddíl podle něj přímo chronologicky navazuje 20. kp, kdy teprve, tedy až v budoucnu, dojde k svázání Satana.
Co se ale stalo už při Kristově 1. příchodu? O tom je evangelium, že moc Satanova byla skrze Kristův kříž odzbrojena, Kol 2,15. Skrze smrt Kristus zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla Žd 2,14. Totiž proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy, 1 J 1,8. Sám Kristus to prorokoval předtím, než šel na kříž, J 12,31 – že vládce tohoto světa bude vyvržen ven a že je již odsouzen J 16,11. Zjednodušující pohled Mac Arthura oslabuje Kristovo evangelium a Jeho moc tak, že to tak vyznívá, jakoby k žádnému omezení moci Satana při 1. Kristově příchodu nedošlo.
2/Sliby dané Izraeli se staly díky Kristu dědictvím věřících, tedy církve složené z ke Kristu obrácených židů i ke Kristu obrácených pohanů. Galatským 3. kap. O tom je evangelium, že „Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že vzal prokletí na sebe to proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Kristu Ježíši i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru.“ O tomto zřejmě MacArthur pochybuje. Přece tělesný Izrael, tj. ten bez Krista, zahyne navěky.
3/ Bod 4 jsem četl několikrát a nerozumím tomu, v čem vidí MacArthur problém. První vzkříšení a 2. vzkříšení ve Zj, 20 rozlišeno je. Přirozeně. Toto je radostnou součástí evangelia Krista, že Krisem vykoupené duše zemřelých věřících jdou hned po smrti k Němu, verš. 4.
„Kdekoliv v knize Zjevení se vyskytují trůny, …Krista nebo jeho lidu, vždy jsou umístěny v nebi“. cit. J.W. Grier Přijdu brzy, str. 105 dole.
S Kristem pak ty duše zůstávají, kralují (což se také MacArthurovi nelíbí) a čekají na trůnech vzkříšení svých těl, které nastane při posledním soudu, Zj. 20,12.
Karel Krejčí
Pane Arone,
položím Vám otázku: „Co si představujete pod pojmem kralovat zde na zemi?“ Pro mne je dosti obtížné, představit si v prostředí nezměněné ekonomiky, neustálého zbrojení, charakteru vlastnictví a financování atd., a vlastně i nadále přetrvávajícím ateismu, jakým způsobem nebo formou zde bude probíhat Boží království?
Jiří Aron
To by měla být otázka na pana MacArthura pane Krejčí, to je jen jeho pohled na amilenialismus. Bylo by dobré, aby to vysvětlil sám proč si to myslí a nějak to sám ozdrojoval. Nerozumím tomu, proč napsal to, co napsal.
Realtoltek
Tisíciletá vláda se pozná tak, že během ní nebude jediného hladového a nemocného dítěte.
17A Duch i Nevěsta praví: „Přijď. “ A kdo slyší, ať řekne: „Přijď. “ A kdo žízní, ať přijde, a kdo chce, ať si zdarma vezme vodu života. 18Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví tohoto svitku: kdo by k nim něco přidal, tomu Bůh přidá ran zapsaných v tomto svitku; 19a kdo by ze slov svitku tohoto proroctví něco odejmul, tomu Bůh odejme jeho díl ze stromu života a ze svatého města, které byly popsány v tomto svitku. 20Ten, který o tom svědčí, praví: „Ano, přijdu brzy. “ Amen, přijď, Pane Ježíši! 21Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen.
Karel Krejčí
Jsem přesvědčen, že pokud budeme chápat Písmo a především Zjevení Janovo z pozemské perspektivy, nepochopili jsme princip času, pod jehož vlivem posuzujeme jak minulost, přítomnost tak i budoucnost. A právě Písmo nás vyvádí z omylu, že realita je zcela jiná. Písmo je přímo zahlcené relativitou, která nám uniká, pokud budeme pohlížet na dění doslova a černobíle – od teď platí toto a až dojde k jeho naplnění a ukončení, bude zase odstartováno další a pak zase další. Tak to ale není, všechno již je dokonale předem připravené a je na nás jak se s touto skutečností a relativitou vypořádáme. Přímo zde na Zemi můžeme pozorovat, jak vše probíhá současně. Někde Satan řádí jak „vypuštěn ze řetězu“ a někde je naopak řetězy spoután. Z deseti panen bylo pět zachráněno, protože žily v realitě – tedy ne až, ale teď. V Kristu na kříži bylo ukřižováno celé Stvoření. Vše je hotové, připravené, jen to pochopit. Dokonce vše bylo připravené ještě před stvořením světa. Pokud čekáme na odstartování tisíciletého království, ocitáme se mimo realitu a relativitu Božího Stvoření.