Jen jedno je o Vánocích třeba

Lukáš 10:38-42 … Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“

Milí přátelé Vánoc –

Věřte nebo ne, ale jsou v naší zemi, ale i jinde ve světě, lidé, kteří neslaví Vánoce. Odmítají být vtaženi do víru nákupní horečky, do stresu horečnatých příprav a do komerčního kolotoče. Rozumím takovým lidem. Ale myslím, že se zároveň okrádají o něco důležitého a posvátného. Mám za to, že „vylili vaničku i s dítětem“, jak se někdy říká. Spolu se špinavou vodou se zbavili i toho, co by mělo zůstat – dítěte.

A přitom oslava narozenin Božího dítěte, Ježíše, může být přínosná jak pro ducha člověka, tak pro rodinné společenství, pro vztahy v práci, v obci a ve státě. Rozhodující je, jak s k Vánocům postavíme, jak k nim přistoupíme – buď jako Marta, nebo jako Marie. Na tom starém příběhu o Martě a Marii, který se nám dochoval v Lukášově evangeliu, můžeme i my dnes poznat, že jen jednoho je třeba také o Vánocích!

SOUVISEJÍCÍ – Ať Vás Vánoce nezastihnou nepřipravené

Marta v nás…

Ke zmíněné události došlo, když už byl Ježíš dospělý a známý. Přišel do jedné vesnice, kde žily dvě sestry, Marie a Marta. Ježíš se s nimi a s jejich bratrem Lazarem dobře znal. Obě sestry věřily, že Ježíš je něco víc, než obyčejný člověk – věřily, že On je jejich Zachránce, kterého jim Bůh o prvních Vánocích poslal z nebe. Měly Ježíše ve velké úctě. Když k nim tedy Ježíš přišel na návštěvu, pilná Marta se hned pustila do příprav. Chtěla Ježíše, jejich vzácného hosta, co nejlépe obsloužit a měla plno práce, takže nevěděla, kam dřív skočit. Dělala si starosti, jestli bude všechno tiptop, jestli to všechno stihne.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Leave this field empty if you're human:

Podobně i nám se mohou Vánoce, oslavy příchodu Ježíše, betlémského miminka, stát zdrojem starostí, obav, neklidu, stresu a trápení. Protože také chceme mít na Vánoce vše připraveno, nastrojeno, napečeno, ozdobeno, uklizeno, nakoupeno. Přece jsou Vánoce! Jak jenom snadno sklouzneme k tomu, že jsme jako Marta…

Být jako Marie…

Ale Marty sestra, Marie, se zachovala jinak, když k nim Ježíš přišel. Sedla si k Jeho nohám, aby Mu byla nablízku, a naslouchala Jeho slovům. Byla to slova, která Marie moc ráda slyšela, která promlouvala k jejímu srdci: byla to slova o Boží milosti pro každého, i toho posledního; slova o Boží nezasloužené lásce a přízni, o Boží blízkosti člověku a zájmu o člověka; byla to slova o tom, že Bůh z lásky poslal svého Syna, aby každého, kdo v Něho uvěří a složí v Něj svou naději, naplnil pokojem shůry, hlubokou radostí a novým životem, který sahá až za hrob. Proto Marie seděla u nohou Ježíše a tiše naslouchala Jeho „slovům života“.

Marta však měla za to, že Marie v té chvíli nedělá tu správnou věc. Měla by přece vstát a pomoct s přípravami své sestře. Je důležité se postarat o vzácného hosta, nebo ne? Marta se tedy obrátila na Ježíše s výtkou vůči Marii: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“

K jejímu překvapení však Ježíš nenapomenul Marii u svých nohou, ale naopak jí, Martu. Jemně jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“

Marta byla ustaraná a utrápená kvůli povinnostem, které si sama na sebe naložila. A přitom promeškávala příležitost získat to, o co nepřijde, co jí zůstane napořád – to je to jediné, co je zapotřebí – co bylo třeba tehdy a je i dnes a o Vánocích: poznat nově, poznat lépe, poznat hlouběji, poznat důvěrněji Ježíše Krista, Pána života, Beránka smíření, Vládce pokoje, Příklad pokory.

Sestoupil, aby…

SOUVISEJÍCÍ – Příprava na setkání s Králem

Ježíš přišel kdysi dávno o Vánocích k nám, lidem! Přišel poníženě, jako bezbranné miminko ve stáji. To oslavujeme, to si připomínáme, nad tím žasneme. Proč Ježíš přišel, nám před chvílí zpívaly děti ve své písni: „He came down that we may have love, hope, peace, power, joy…” Ano, Ježíš sestoupil z nebe k nám, abychom měli lásku, naději, pokoj, radost i sílu bojovat se zlem v nás i kolem nás, s beznadějí a lidskou svévolí. Nic z toho ale nemůžeme zakoušet a zažívat, pokud si budeme jen dělat starosti a trápit se pro mnoho věcí, místo abychom se zastavili u Pána Ježíše a zaposlouchali se do Jeho slov, popisujících Jeho oběť za lidi, zjevujících Jeho lásku k lidem, dávajících moudré rady a zaslíbení lidem. Lidem jako jste vy nebo já.

Jen jednoho je třeba o Vánocích. Není nezbytné mít všechno nakoupeno, uklizeno, napečeno. To vše pomine. Je ale třeba poznat Toho, který se tehdy narodil: Ježíše. On byl víc než jen filozof a filantrop – je to sám Bůh v lidském těle, věrný Přítel, Dobrý Pastýř, který chrání nás, bezbranné, proti duchovním predátorům, kteří z oslavy Vánoc chtějí udělat jen vládu mamonu a zdroj trápení a úzkosti.

Přátelé, právě teď jste seděli, jako Marie, u nohou Ježíše a naslouchali Jeho slovům. Vybrali jste si dobře – to jediné, co je třeba, o co nepřijdete. Neboť teď lépe znáte Toho, o kom jsou nejen Vánoce, ale o kom je celý tento svět a my v něm. Pokoj Kristův patří vám! Můžete s ním vycházet a čelit vánočním výzvám kolem sebe.

Amen.

Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 22. prosince 2022 Foto: luterani.cz

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.