Římanům 7:18-19 … Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské/tělesné přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.
Nejspíš jste tenhle pochvalný komentář už sami někdy slyšeli. Možná ho dokonce druzí pronesli právě na váš účet. „Je to takový milý člověk. Milý a hodný.“
Ano, znám lidi, o kterých se říká, že jsou hodní a milí. Snad takové také znáte. Třeba jimi i sami jste, což je skvělé!
Napadá mě ale, jak dobře vlastně toho „milého“ člověka známe!? Co všechno o něm víme?
Znám docela dobře sám sebe, a tak si říkám, když slyším, že jsem milý, co bych asi slyšel, kdyby věděli, co vím já. Kdyby znali mé nitro, mé slabosti, mé občasné představy, mé sklony, má temná zákoutí. Jedna věc je být milý. Být vnímán jako hodný člověk. Ale věc druhá je být skutečně dobrý, veskrze dobrý, v jádru dobrý, dobrý svou podstatou.
„Nikdo není dobrý, jedině Bůh“, prohlásil o lidech kdysi sám Ježíš v Markovi 10:18. Řecké slovo pro „dobrý“, které je zde použito, agathos, se týká právě dobroty charakteru, sklonů a postojů. Jde o kvalitativní dobro.
Apoštol Pavel (v NZ) spolu s žalmistou Davidem (ve SZ) se shodují, že v nás lidech, jakkoli jsme milí a hodní, podstata dobra není a že jsme se „všichni odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ Je v nás hluboce zakořeněno zlo. Ať se nám to líbí nebo ne, jsme zkaženi do morku kostí.
Pokud nesouhlasíte, zkuste imaginativní experiment, který sám sobě svého času naordinoval kanadský klinický psycholog a profesor psychologie Jordan Peterson. Mluví o něm ve svých přednáškách i knihách. Už je to dávno, co jsem na něj narazil, takže bohužel nemohu uvést přesnější odkaz. Zkusím to celé převyprávět vlastními slovy, jen po paměti, detaily proto nejspíš nebudou sedět. Ale smysl je myslím zachován.
Peterson začíná popisem své dávné zkušenosti z nápravného zařízení pro těžké zločince. Stalo se, že tamní vězeňský psycholog, který ho do té doby doprovázel, si musel nenadále odběhnout. A tak se jeho tehdy začínající kolega ocitl sám uprostřed haly plné nabušených, potetovaných kriminálníků, kteří by z něj několika ranami vymlátili duši, kdyby chtěli. Naštěstí se ho ujal jakýsi uťáplý, hubený človíček úřednického vzhledu a odvedl jej do ústraní na druhý konec haly. Je to takový hodný a milý pán, pomyslel si mladý Peterson, než ho chvíli poté s omluvami odvedl z haly ven navrátivší se vězeňský psycholog. Sdělil pak svému mladšímu kolegovi z oboru, že onen ušláplý, „milý“ človíček si odpykával trest za promyšlené, chladnokrevné vyvraždění celé své rodiny…
Profesor Peterson se později pokusil hloubkovou sebeanalýzou zjistit, zda by za nějakých okolností byl sám schopen podobného činu. Ke svému překvapení zjistil, že byl. Že má v sobě známky agrese, hněvu a krutosti, které by ho za určitých podmínek (kdyby např. nevyrůstal v morální a milující rodině žijící v oblasti blahobytu) přivedly k tomu, aby děsil, ponižoval, zesměšňoval, mučil a konal násilí (nebo mu lhostejně přihlížel) dokonce na těch, kteří mu nijak neublížili. A co je pozoruhodné, alespoň podle profesora Petersona, že tato způsobilost ke zlu či zárodky zla souvisejí v prvé řadě s naší schopností lhát – lhát sami sobě, nalhávat si různé stavy a důvody, popírat námitky, a tím obhajovat svou zlovolnou motivaci a postoje.
Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky.
– Matouš 15:19
Sebezpytující experiment Jordana Petersona podporují i další experimentální studie lidského chování. Jsou známy sociologické pokusy, které zjistily, jak snadné je, aby normální, psychicky nenarušení lidé působili druhým bolest a nacházeli v tom potěšení. Některé z těchto studií uvádí slovenský ekonom a vysokoškolský pedagog Ľudovít Ódor ve své úspěšné knize Rychlokurz geniality. Uvádí je odstavcem, který lakonicky shrnuje zjištění odborníků: „Jsme svině. Nyní nemám na mysli genetickou podobnost s prasaty, ale černá zákoutí lidské povahy.“ (str. 259)
Pokud každý z nás ve svém nitru občas rozvažuje nad působením zla, pácháním násilí nebo třeba cizoložství (zrady manželské důvěry), proč to v drtivé většině nespácháme? Proč i členové zločineckého gangu zastaví autem na červenou?, ptá se v jednom rozhovoru Clay Jones, autor knihy Why Does God Allow Evil? (Proč Bůh dovoluje zlo?) Jednoduše proto, že nechtějí, aby je srazil plně naložený tirák. Nechtějí trpět důsledky potenciálního přečinu. Kdyby mohli beztrestně a bezbolestně jezdit na červenou, kdo by je zastavil?
Jinak řečeno, velkou motivací (nikoli však jedinou!) pro nevykonání zla, které v sobě máme, je touha vyhnout se následkům takových činů. Ale pokud by hrozby následků zmizely? Právě v extrémních situacích, jakou jsou třeba bojové podmínky, se odhaluje zvířeckost lidí. Ve válce prý platí jiná pravidla než v míru.
Vojáci s posttraumatickou stresovou poruchou k ní mnohdy nepřijdou v důsledku toho, co viděli, nýbrž co sami provedli. Na bojištích se prohání celé zástupy démonů. Účast ve válce může otevřít brány pekla. Tu a tam se pak něco prosmýkne ven, posedne naivního kluka odkudsi z iowské farmy a ten se promění v netvora. Spáchá něco strašného. Znásilní a zabije ženy a povraždí děti ve vietnamské vesnici My Lai. A celou dobu přitom sám sebe pozoruje. A kterási temná část jeho já se v tom vyžívá, což je na tom to nejneodpustitelnější. Až je po všem, najednou neví, jak se vyrovnat s tím, co zjistil o světě a o sobě samém. A není divu.
– Jordan Peterson, kniha 12 pravidel pro život
„Vím totiž, že ve mně, v mé lidské/tělesné přirozenosti, nepřebývá dobro.“ Poznal to i apoštol Pavel. A poznal i to, že jediná duchovní síla přemáhající tělesné zlo i v těch nejextrémnějších situacích, je Kristus v nás.
Až tedy budete opět dělat hloubkovou kontrolu svého nitra, nekompromisní sebereflexi svého já, nezapomeňte „vzít s sebou“ i Pána Ježíše. Jednak budete moci zajít hlouběji, než by vám jinak bylo příjemné, a zároveň se v těch hlubinách neztratíte, protože On vás bude držet za ruku a šeptat vám do srdce: Vidíš, z tohohle všeho jsem tě vykoupil.
Autor: Petr Krákora Zdroj: luterani.cz Datum: 4. ledna 2024 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
24 Komentáře
Karel Krejčí
Ti, kteří si připouští hříšnou podstatu svého těla, již jsou na dobré cestě a mají šanci se zachránit. Ovšem ti, kteří o své podstatě nemají žádné znalosti a hnacím motorem pro jejich lidské úsilí je pouze strach o jejich existenci, jsou ubozí a ztracení.
pavel v
Jordan Peterson si myslí, že každý člověk je schopen sadismu, zvláště když se ocitne v mezních podmínkách, například ve válce. Má asi pravdu, nikdo z nás si nemůže být jist, zda by v extrémních podmínkách obstál. S tím si momentálně nemusíme dělat starosti – je zde nesrovnatelně vyšší riziko, kterému jsme vystaveni, přestože jakoby žijeme v míru. Je to riziko sobectví a lhostejnosti.
V kázání o posledním soudu Ježíš říká, co bude rozhodující pro přijetí do nebeského království. Ježíš říká: Pomůžete-li trpícímu člověku, pomohli jste mě samému. A naopak, budete-li se chovat sobecky a lhostejně, půjdete do věčných muk.
Nedaleko nás trpí lidé pod útočící armádou fanatických Rusů. Jsou lidé, kteří říkají, že se nás vraždění Ukrajinců a rozbíjení jejich domovů netýká. Takový lhostejný přístup je čirým sobectvím. Žel, mezi těmi lhostejnými je mnoho křesťanů. To je ona temná stránka jejich duší.
Když američtí vojáci na německém území osvobozovali koncentrační tábory a viděli tam ty hromady mrtvol, ptali se poblíž žijících Němců: „Jak jste mohli vy, kulturní národ, tak hluboko klesnout?“ Oni odpovídali: „My jsme museli plnit Hitlerovy rozkazy, jinak by nás čekala smrt.“ Lhali. Jejich lež odhalil německý filozof Karl Jaspers ve své knize Otázka viny. Tam ukázal, že vinu na vraždění ve druhé světové válce nenesl jen Hitler, ale všichni, kdo ho v roce 1933 volili, ale také ti, kdo neudělali nic, aby se tento odsouzený zločinec nedostal k moci. Ti všichni ponesou trest za svou krutost.
Až na výjimky (Kateřina Konečná, Tomio Okamura) nejsou v naší zemi lidé, kteří by Rusy přímo podporovali. Je však mezi námi mnoho lhostejných, kteří nejsou ochotni udělat nic, aby vraždění Ukrajinců skončilo. Chtěl bych je varovat: Dejte si pozor, riskujete svou budoucnost.
Autorovi bych chtěl vzkázat: Teorii ovládáte perfektně. Jste milý člověk – nikdo se nad vámi neuráží.
Petr Kartouz
Přečetl jsem si prvních vět a ihned jsem tušil, že jste to Vy. Vnášíte sem ducha evangelia a křesťanství, zatímco my zde diskutujeme často pohříchu světsky.
Eva Hájková
Pokud by byl člověk skutečně natolik zlý a zkažený (jak si myslel Luther a jiní protestanti), neexistovala by svobodná vůle a apoštol Pavel by těžko mohl mluvit o spolupracovnících na Božím díle (1. K 3, 9). Zkažený člověk by totiž nemohl poznat, co je dobro a nemohl by spolupracovat s Bohem.
P. Ašer
Ad Eva Hájková
Napsala jste:
„Pokud by byl člověk skutečně natolik zlý a zkažený (jak si myslel Luther a jiní protestanti), neexistovala by svobodná vůle a apoštol Pavel by těžko mohl mluvit o spolupracovnících na Božím díle (1. K 3, 9).“
Vy jste z Nového zákona ještě nepochopila, že každý člověk je po Adamově pádu (Ř 5:12) mrtev svými vinami a hříchy (Ef 2:1.5), chodí podle ďábla (Ef 2:2) a svou přirozeností je dítětem hněvu (Ef 2:3 srov. Ř 5:9)? Proto je každý od přirozenosti zlý a zkažený a nepřebývá v něm dobro (Ř 7:18.21).
Aby mohl být synergický s Bohem (1 K 3:9), musí se napřed stát novým stvořením (2 K 5:17; Ř 8:1-9), musí být spoluvzkříšen a spoluposazen v nebeských oblastech v Kristu Ježíši (Ef 2:8). Teprve pak může být Božím dílem stvořeným v Kristu Ježíši a chodit místo dřívějšího chození podle ďábla (Ef 2:2) v dobrých skutcích, které pro něj připravil Bůh (Ef 2:10). Teprve tehdy může být Božím spolupracovníkem (1 K 3:9), o němž jste se zmínila.
Zkrátka ti, kdo jsou v mase (sarx), jsou před Bohem mrtvi (Ef 2:1.5) a nemohou se Bohu líbit:
„Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho.” (Ř 8:8-9)
Aby se Bohu mohli začít líbit a stát se jeho spolupracovníky, musí být napřed spoluvzkříšeni s Kristem a tím učiněni novým stvořením. Bez toho zůstávají stále jen těmi zlými, zkaženými a duchovně mrtvými, i kdyby se sebevíce snažili konat dobré skutky (Ř 7:19.21).
Svobodná vůle dle apoštola Pavla existuje, neboť i starý člověk chce činit dobro, ale hřích v něm mu to nedovoluje:
„Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to již já, ale hřích, který ve mně přebývá.” (Ř 7:19-20)
Proto starý člověk (Ř 6:6; Ef 4:22; Kol 3:9) potřebuje být spoluukřižován s Kristem, aby pak znovuzrozen (J J 1:13; J 3:3.5) jako nový člověk (Ef 4:24; Kol 3:10) mohl začít spolupracovat na Božím díle.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„V kázání o posledním soudu Ježíš říká, co bude rozhodující pro přijetí do nebeského království. Ježíš říká: Pomůžete-li trpícímu člověku, pomohli jste mě samému. A naopak, budete-li se chovat sobecky a lhostejně, půjdete do věčných muk.
Nedaleko nás trpí lidé pod útočící armádou fanatických Rusů. Jsou lidé, kteří říkají, že se nás vraždění Ukrajinců a rozbíjení jejich domovů netýká. Takový lhostejný přístup je čirým sobectvím. Žel, mezi těmi lhostejnými je mnoho křesťanů. To je ona temná stránka jejich duší“
Nedaleko Ježíše v jeho dnech trpěli Ježíšovi krajané (Galilejci) pod útočící armádou fanatických Římanů (L 13:1-2). Co proti tomu podniknul Ježíš, aby podobnému vraždění zabránil? Nic. Pouze použil tento masakr jako memento pro své posluchače, aby činili pokání (L 13:3). Nedaleko Ježíše v jeho dnech trpěl v Herodově vězení Ježíšův příbuzný Jan Křtitel, který byl nakonec na žádost Herodiadiny dcery sťat. A přesto Ježíš neučinil nic pro jeho záchranu. Dokonce ho ani nenavštívil ve vězení, což ovšem požaduje po svých následovnících ve Vámi jak na kolovrátku soustavně citované pasáži Mt 25:36.
Ježíš jasně říká, že ve světě budou války (Mt 24:6-7). Nikde však své posluchače nevyzývá k tomu, aby se do těchto válek jakkoli zapojovali, aby dělali nějaké sbírky na zbraně pro některou z válčících stran atd. Pouze jim radí, aby před válkou „zbaběle“ utekli do hor (Mt 24:15-16; L 21:20-24). Jak to, že jim neradí, aby raději „hrdinně“ bojovali za tento svět, jak by to bylo asi správně podle Vašeho gusta? No zřejmě proto, že jeho království není z tohoto světa a proto za ně není zapotřebí bojovat světskými zbraněmi (J 18:36).
Obviníte snad kvůli tomu Ježíše z lhostejného sobectví? Budete kvůli tomu poukazovat na temnou stránku jeho duše? Mají se snad křesťané řídit spíše Jaspersovými světskými vývody nebo Ježíšovými příkazy a příklady?
Napsal jste:
„Je však mezi námi mnoho lhostejných, kteří nejsou ochotni udělat nic, aby vraždění Ukrajinců skončilo. Chtěl bych je varovat: Dejte si pozor, riskujete svou budoucnost.“
A co by podle Vás měli křesťané pro skončení vraždění Ukrajinců či jakéhokoli jiného národa dělat jiného kromě poskytnutí asylu těm, kteří před válkou prchají a modliteb za vůdce znesvářených národů, aby začali jednat o míru? Měli by snad jít bojovat na frontu nebo se skládat na vražedné zbraně (tank Tomáš apod.)? Ježíš ani apoštolové k ničemu takovému nevyzývají.
A svou budoucnost křesťané tím, že se nezapojují do konfliktů tohoto světa, rozhodně neriskují. Jejich toužebně očekávána budoucnost je totiž v nebesích (Fp 3:20-21), ne v tomto bezbožném světě, který pomíjí (1 K 7:31; 1 J 2:17).
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
(já jsem samozřejmě ta postřelená husa, která se ozývá). Kristus nebojoval proti zlu (a že ho bylo i v Jeho době dost a dost) žádnými lidskými zbraněmi. A k nenávisti vůči Římanům i farizeům mohl mít také nepochybně mnoho důvodů. Ale předal nám jednu veledůležitou radu – snaha o zabití Zla, je stejně tak marná, ať použijeme plácačku na mouchy nebo tu nejničivější zbraň s tím úmyslem, že s nimi dokážeme zabít vánek nebo vítr.
Ale pane Pavle v., on ještě ten Zlý nebyl poražen?
Petr K.
Zdravím všechny čtenáře! Díky za reakce! Snad vám budou má zamyšlení přínosná. 🙂
Pro pavla v: Díky za vzkaz. Jde o to, že i když nebudu lhostejný vůči utrpení druhých, nezbavím se tím vnitřních zápasů a mnohdy i proher. Jako příklad uvedu fakt, že jsme po dva roky ubytovávali v našem domečku dvě ukrajinské ženy, uprchlice, a pomáhali jim různými způsoby, než si jedna našla práci a podnájem a druhá se vrátila ke svému muži na U. To je ten vnější „svět dojmů“. Ovšem ve vnitřní rovině — kromě Boží lásky, vylité do našich srdcí (vždyť patříme Kristu), která to vše poháněla (protože to soužití fakt kolikrát nebylo snadné) — však byly ve mně přítomny i jiné, ne příliš ušlechtilé myšlenky a nápady a sklony (třeba se s tou mladou vyspat aj.). Právě o těch nejhlubších postojích a představách v textu mluvím — a vězte, je to podepřené zkušeností, ne pouze znalostí teorie.
Pro Evu H.: Vím, že tvrzení o zkaženosti člověka může někomu připadat dost tvrdé a nesmlouvavé. Ale Luther a spol. to poznali nejen na sobě, ale vyčetli to i z Bible: že přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha, že je mrtev ve svých vinách, otrokem svého hříchu — nemůže se rozhodnout pro Boha, nemůže se vzkřísit, nemůže se osvobodit. Jen z Boží milosti BŮH SÁM obřezává lidské srdce, aby rozumělo, obživuje/znovuzrozuje jeho ducha a dává svobodu. Teprve potom takový „nový člověk“ může spolupracovat na Božím díle záchrany, když šíří evangelium ve slovech (1 Kor 3) a lásku v činech (1 Kor 13). Přitom „umrtvuje své pozemské údy/sklony“, které stále má…
Realtoltek
Takových …milých lidiček…znám docela dost a všeobecně platí…„Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch číše a mísy, ale vaše nitro je plné hrabivosti a podlosti.“
Eva Hájková
Ježíš sice mluví o tom, že „nikdo není dobrý, jedině Bůh“, ale na druhé straně přece asi nějak rozlišuje mezi dobrými a zlými lidmi. Proč by jinak řekl: „Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“ (Mt 12, 35) Proč by to říkal, když dobrý člověk neexistuje? Navíc před splněním Ježíšova posláni takový člověk ještě ani nemohl přijmout Božího ducha.
Realtoltek
Cela valka na Ukrajine je jen kvuli nerostnemu bohatstvi v Rusku na ktere uz mel v minulosti zalusk Hitler. Ostatne USA uz se ani netaji tim ze chteji Gronsko a Panamsky pruplav. To je pricina cele valky …penize…Ostatne i ze zamrznuteho konfliktu bude nejvic profitovat zbrojarske lobby a o to ted jde..udrzovat formu valky co nejdele a zbrojit a zbrojit. Myslim si ze hodne lidi bude prekvapeno kdyz pozna pravdu o tom kde byla priciny te nesmyslne valky. PRAVDU zna jrdiny buh a vsichni ji poznaji.
Realtoltek
…Karl Jaspers ve své knize Otázka viny. Tam ukázal, že vinu na vraždění ve druhé světové válce nenesl jen Hitler, ale všichni, kdo ho v roce 1933 volili, ale také ti, kdo neudělali nic, aby se tento odsouzený zločinec nedostal k moci. Ti všichni ponesou trest za svou krutost… Ano souhlasim a take vsichni kdo miluju tento svet maji vinu na tom ze Satan je stale u moci a pacha zverstva.
pavel v
to Karel Krejčí
Souhlasím, že církev nemá proti zlu bojovat „ohněm a mečem“. Ježíš řekl: „Vy jste sůl země. Když už sůl by měla ztratit svoji chuť, čím se bude solit? Sůl bez chuti se nehodí k ničemu a může být jen vyhozena a zašlapána. Vy jste světlo světa. Město postavené na hoře je odevšad vidět. Také svíčku nerozsvěcujete proto, abyste ji schovali, ale stavíte ji na svícen, aby svítila každému v domě. Tak ať svítí vaše světlo všem lidem; ať za vašimi dobrými činy vidí Boha a jeho chválí.“
Tato slova zcela jasně znamenají, že se křesťané mají společensky angažovat. V minulosti to někteří z nich pochopili tak, že křesťané by měli „dělat pořádek ve světě“ mocenskými (politickými) prostředky. Paoež Julius II. dokonce svému vojsku velel sám na koni a v plné zbroji. Ve výsledku politická angažovanost přinesla církvi fatální ztrátu kreditu.
Znamená to tedy, že křesťané by měli nechat zlo zlem a nevšímat si ho? Ježíš zlo káral a nebral si při tom servítky. Dnes je Zlo reprezentováno Putinem. Kdyby 2,5 miliardy křesťanů na zemi veřejně deklarovalo, že považují Putina za zločince, pohnulo by to veřejným míněním, takže by se k sankcím vůči Rusku spojil celý civilizovaný svět. Putin by neměl na válčení peníze. Ježíš změnil svět svým slovem, my v tom můžeme pokračovat.
P. Ašer
Ad Eva Hájková
Napsala jste:
„Ježíš sice mluví o tom, že „nikdo není dobrý, jedině Bůh“, ale na druhé straně přece asi nějak rozlišuje mezi dobrými a zlými lidmi. Proč by jinak řekl: „Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré; zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.“ (Mt 12, 35) Proč by to říkal, když dobrý člověk neexistuje? Navíc před splněním Ježíšova posláni takový člověk ještě ani nemohl přijmout Božího ducha.“
Je otázkou, jak to Ježíš mínil. Na jiném místě totiž říká obecně, že ze srdce vycházejí zlé myšlenky:
„Co však z úst vychází, vystupuje ze srdce, a to znečišťuje člověka. Neboť ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložstva, smilstva, loupeže, lživá svědectví, urážky.
To jsou věci, které znečišťují člověka; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.“ (Mt 15:18-20)
Jak by tedy neobrácený člověk mohl mít v srdci dobrý poklad, z něhož vynáší dobré, když právě ze srdce dle Ježíše vycházejí zlé věci a dle apoštola Pavla je každý člověk od své (padlé) přirozenosti (Ř 5:12) mrtvý ve vinách a hříších (Ef 2:1.5)? Zdá se tedy, že Ježíš v Mt 12:35 předjímal ty, kteří se teprve znovu narodí z Boha (J 1:13; 3:3.5), podobně jako ap. Pavel míní v Ř 2:14-15 evidentně znovuzrozené pohany s novou přirozeností, a ne pohany se starou přirozeností nemající naději a atheisty (Ef 2:11-12). Jinak by Ježíš i Pavel vypouštěli z úst rozporné výroky.
Eva Hájková
„Jinak by Ježíš i Pavel vypouštěli z úst rozporné výroky“ – napsal pan Ašer.
Ježíš i Pavel mohli vynášet (zdánlivě) rozporné výroky, protože žádný výrok není absolutní, Vždycky je zasazen do nějakého kontextu.
Rozporné jsou bezpochyby i výroky, z nichž jeden uvádíte (Ř 5, 12): „Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili.“ Druhý výrok, který je s tímto vámi uvedeným v rozporu je tento: „Já jsem kdysi žil bez zákona, když však přišel zákon, hřích ožil, a já jsem zemřel.“ (Ř 7) To druhé znamená: nebyl jsem mrtvý od narození, zemřel jsem teprve, když jsem poznal zákon. Když vím, co nesmím dělat, právě to ve mně vyvolává chuť dělat to. Komicky to bylo něco podobného vyjádřeno ve filmu Obecná škola: Ředitel vyhlásil školním rozhlasem, že v mrazu se nesmí olizovat zábradlí před školou. Před vyhlášení zákazu by to většinu žáků ani nenapadlo, po vyhlášení zákazu teprve dostali chuť to udělat).
Také je možné, že se zde mluví o jiné smrti. Ale podle čeho se to pozná?
Protože Bible je rozporná (našlo by se toho víc a už tu o té rozpornosti byla kdysi řeč), umožňuje různý výklad. A může mluvit ke každému člověku trochu jinak. Vždyť každý člověk je jiný a každý potřebuje něco trochu jiného.
Já si nemyslím, že v Ř 2:14-15 myslí apoštol Pavel výhradně znovuzrozené pohany. Lidé, kteří „to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci“ nemusejí být jen znovuzrození křesťané. Podle mého názoru to dobré tam mají napsáno všichni od svého narození. Myslím si, že nikdo se nerodí hříšný (ve smyslu zkažený), jen se rodí do hříšného světa, odkud pak tu hříšnost přejímá (i když jsou jistě i vrozené špatné geny, které se probouzejí teprve v určitém prostředí). Je možné, že někdo tu hříšnost světa přejímá intenzivněji, někdo méně. Někdo se může (intuitivně) více držet toho dobrého, co má „napsáno v srdci“. Ostatní to tam mají sice napsáno také, ale ignorují to a řídí se světem, takže jako by to ve svém nitru neměli.
Takže si myslím, že přirozená dobrota existuje. Ovšem, jak uznávám, není dostačující. Člověk potřebuje nejen něco intuitivně správně dělat, ale potřebuje i uvědomění, proč to dělá.
Nesouhlasím s Petersonem, že lidé se správně chovají jen ze strachu. Mohou se tak chovat, aby získali uznání. Ale mohou se tak chovat i z lásky. Jistě by netvrdil, že neobrácení lidé nemohou nikoho mít rádi (to přece mají i celníci).
Slovo „znovuzrozený křesťan“ nemám příliš v oblibě, protože se mi zdá, že lidé, kteří se tak sami označují, často ani znovuzrození nejsou. Naproti tomu tyto vlastnosti mohou mít jiní, kteří si tak neříkají.
Karel Krejčí
Pane Pavle v.,
Vy si stále vytváříte falešné konstrukty o způsobu fungování toho bipolárního světa a že je naším posláním toto změnit. Je to asi tak ne-reálné, jako změnit fyzikální zákony. Podstata evangelia je, dostat se nad tyto fyzikální zákony a vysvobodit se ze zajetí tohoto hmotného světa – duality. Jako by to bylo ideálně časově nastavené, zrovna v současném komentáři pojednávajícím o štěstí je zmíněno, že abychom vůbec byli schopni rozeznat a pochopit co je pocit štěstí, musíme stejně tak pochopit a zažít jeho protipól. Bez této duality to není možné. Vaše snaha o upření pozornosti na Vámi chápané dobro je sice „hezká“, ale stejně tak bez nepřítomnosti zla by nemohla existovat. Stejně tak zmínka o Šalamounově poznání o marnosti tohoto světa – měl moc získat si doslova vše, co mohlo poskytnout tělu potěšení – nakonec zjistil, že všechno je marnost. Podobně, když si dopřejeme vysněné „lenošení“, je otázkou času, kdy se nám zprotiví.
Politická angažovanost je zase jenom přiklonění se k té či oné straně, která se naší individualitě jeví „výhodnější“. A opět tu máme v reálu naprosto nepřehlédnutelnou dualitu, kterou není v naší moci překonat.
A na co tedy máme evangelium – abychom si jej použili k podpoře svého názoru, duálního postoje? Není snad Bůh jen jeden?
Stále bloudíte ….
pavel v
to P. Ašer
Ježíš se nikde nevyjádřil v tom smyslu, že člověk, který ze zlého pokladu vynáší zlé je pohan či ateista nebo že dobrým člověkem může jen ten, kdo se obrátil (uvěřil v Ježíše). V podobenství o milosrdném Samaritánovi ukazuje Ježíš, že polopohan ze Samaří plní Boží vůli, zatímco „vyvolení“ totálně selhávají. Znakem dobra není zbožné plácání, ale soucit. Člověk, který o Bohu nikdy neslyšel, může být soucitem vybaven mnohem lépe než člověk, který tráví veškerý svůj čas na modlitbách.
Farizeové a zákoníci v Boha věřili, přesto „ze svého pokladu vynášeli zlé“. Ježíš jim řekl: „Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království“.
Pane Ašere, farizeové a zákoníci trvali, stejně jako vy, na doslovném výkladu Písma.
pavel v
to P. Ašer
„A co by podle Vás měli křesťané pro skončení vraždění Ukrajinců či jakéhokoli jiného národa dělat jiného kromě poskytnutí asylu těm, kteří před válkou prchají a modliteb za vůdce znesvářených národů, aby začali jednat o míru?“
—————————————-
Tato vaše věta je extrémně zlá a falešná. Naznačuje, že válka na Ukrajině se vede proto, že Ukrajinci nechtějí jednat. To je špinavá lež. Rusové řekli, že jsou ochotni jednat pod podmínkou, že Ukrajinci splní jisté předběžné podmínky. Tyto podmínky by ve své podstatě znamenaly kapitulaci Ukrajiny. Kdyby Ukrajina kapitulovala, skončilo by vraždění? Neskončilo. Rusové by na Ukrajinu poslali své tajné služby, které by vyhledávaly lidi, kteří se jim nelíbí, odvlekli je do Ruska a zavraždili nebo podrobili nuceným pracím. Totéž udělali, když nás v roce 1945 dobyli svým vojskem. V patách ruských vojáků šla mstitelská služba Smerš (směrť špionam), která vyhledávala jim nepohodlnéí lidi a odvlékala je do Sovětského svazu.
Pane Ašere, vůbec bych se nedivil, kdybyste hromadnou vraždu v Katyni dal za vinu Polákům, že nechtěli se Stalinem jednat. Je zcela lhostejné, zda budete či nebudete jednat s ruskou lůzou – smrti neujdete.
Tato písnička je o vás:
V ponurém osvětlení
gotického sálu
kupčíci vyděšení
hledí do misálů
a houfec mordýřů
si žádá požehnání
Vždyť prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Kněz – Ďábel co mši slouží
z oprátky má štólu
Pod fialovou komží
láhev vitriolu
Pach síry z hmoždířů
se valí k rudé kápi
prvního z rytířů
Hle – veličenstvo Kat
Na korouhvi státu
je emblém s gilotinou
Z ostnatého drátu
páchne to shnilotinou
V kraji hnízdí hejno krkavčí
Lidu vládne Mistr Popravčí
Král klečí před Satanem
Na žezlo se těší
A lůza pod platanem
Radu Moudrých věší
a zástup kacířů
se raduje a jásá
že prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Na rohu ulice
vrah o morálce káže
Před vraty věznice
se procházejí stráže
Z vojenských pancířů
vstříc černý nápis hlásá
že prvním z rytířů
je veličenstvo Kat
Nad palácem vlády
ční prapor s gilotinou
Děti mají rády
kornouty se zmrzlinou
Soudcové se na ně zlobili
Zmrzlináře dětem zabili
Byl hrozný tento stát
když musel jsi se dívat
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo
Poručili dětem
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat
S úšklebkem Ďábel viděl
pro každého podíl
Syn otce nenáviděl
Bratr bratru škodil
Jen motýl Smrtihlav
se nad tou zemí vznáší
kde v kruhu tupých hlav
dlí – veličenstvo KAT
pavel v
to Karel Krejčí
Není jisté, zda jsem to já, kdo bloudí. Naše diskuze začala, když vy jste mi velkomyslně sdělil, že boj proti zlu je zbytečný/marný, ba dokonce, že Ježíš proti zlu nebojoval. Jestli jsem vás správně pochopil, vy mě přesvědčujete, že správný křesťan by měl dát zlu volný průchod – vůbec se o existenci zla nestarat. Takto možná uvažují stoici (pohané), ale s křesťanstvím nemá vaše lhostejnost k utrpení druhých nic společného.
Eva Hájková
Pro pana Krákoru
I ve mně bývají přítomny všelijaké myšlenky. Třeba když stojím ve velké výšce – na nějaké rozhledně nebo ve vyšším patře, často mě napadne představa, jaké by to asi bylo vrhnout se dolů. Totéž na nástupišti, když přijíždí vlak, představuji si skok pod něj. Ale vůbec při tom nemám touhu to skutečně udělat. Ani v nejmenším ne. Proč mi to tedy přichází na mysl, to nevím.
Takže možná ani ta vaše myšlenka, o níž jste psal, nebyla skutečnou touhou to udělat.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Ježíš řekl: „Vy jste sůl země… Tato slova zcela jasně znamenají, že se křesťané mají společensky angažovat.“
Sdělte nám laskavě, jak se společensky angažoval Ježíš nebo apoštolové, když už nám tvrdíte, že tato slova zcela jasně znamenají společenskou angažovanost. Pokud se mají křesťané nějak společensky angažovat, pak jedině kázáním evangelia království po vzoru Ježíše (Mt 4:23; Mt 9:35) a apoštolů (Sk 8:4.25; Sk 14:7.21 atd.). V tomto opravdu mají být solí a světlem tohoto světa, ale nikoli v tom, že by se angažovali ve prospěch některé ze znesvářených stran tohoto světa a vstupovali tak do světských bojů. To nečinili ani Ježíš ani apoštolové. Apoštol Pavel napsal:
„Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána…” (2 K 4:5)
Politikové ve světě však hlásají právě sami sebe, všemožně se vychvalují, nešetří planými sliby, jen aby nalákali voliče, kteří je vynesou do kýžených lukrativních funkcí. To je ovšem svět. S tím nemají mít křesťané nic společného (Jk 1:27).
Ježíš nám svým příkladem nepochybně ukázal, co to znamená, být solí země (Mt 5:13), co to znamená být světlem a městem na hoře (Mt 5:14-16). A nevidíme u něj přitom, že by se jakkoli angažoval ve světských věcech. Takže na jeho příkladu můžeme zřetelně vidět, co tyto metafory vyjadřují. Nemůžete si jen tak libovolně interpretovat, co znamená být solí světa, světlem světa a městem ležícím nahoře, ale musíte se řídit příkladem Ježíše Krista. Ten nám sám ukázal, co to znamená. A Ježíš se v žádné politice neangažoval. Takže tepat nešvary v církvi můžete, tak jako Ježíš tepal nešvary v judaismu (Mt 23:1-38; Mk 7:1-13 apod.). Ale nemůžete tepat světskou politiku, světské vladaře, tak jako je netepal Ježíš. Být solí země a světlem světa tedy znamená například neodpírat zlému (Mt 5:39n), jak se píše o něco dále v téže kapitole, anebo milovat své nepřátele (Mt 5:44n). Kdybychom odpírali zlému stejně, jako to činí tento svět, anebo kdybychom nenáviděli své nepřátele stejně jako tento svět, čím bychom se pak od světa odlišovali? Čím bychom mu svítili? Byli bychom takto přece ve stejné tmě, v níž je tento svět (Sk 26:18; Ř 13:12; 2 K 6:14; Ef 5:8.11; 1 Te 5:5; 1 J 1:6; 1 J 2:9 ap). Jak by mohl ten, který byl vysvobozen z moci tmy (Kol 1:13), v rozporu s Ježíšovými slovy nadále odpírat zlému a nenávidět své nepřátele? To by jen dokázal, že vysvobozen z moci tmy vůbec nebyl, ale je stále pod mocí toho, kdo této tmě vládne, tj. pod mocí satana a jeho andělů (Ef 6:12). Nebyl by světlem nikomu.
Napsal jste:
„Znamená to tedy, že křesťané by měli nechat zlo zlem a nevšímat si ho? Ježíš zlo káral a nebral si při tom servítky.“
Ježíš káral zlo pouze v rámci judaismu, ne zlo politické (římskou okupaci) či sociální (otroctví, odírání obyvatel od publikánů apod.). Káral to, jak zákoníci a farizeové zdeformovali původní Mojžíšovo učení. Nekáral však zlo společenské, zlo světské. Nekáral Piláta za to, že nechal zmasakrovat obětující Galilejce, nekáral Heroda Antipu za to, že nechal popravit Jana Křtitele, odmítnul rozsoudit dva bratry, kteří se přeli o dědictví atd.
Napsal jste:
„Dnes je Zlo reprezentováno Putinem. Kdyby 2,5 miliardy křesťanů na zemi veřejně deklarovalo, že považují Putina za zločince, pohnulo by to veřejným míněním, takže by se k sankcím vůči Rusku spojil celý civilizovaný svět. Putin by neměl na válčení peníze. Ježíš změnil svět svým slovem, my v tom můžeme pokračovat.“
Ježíš neměl ambice jakkoli měnit politické poměry tehdejšího světa.
Kromě toho dnes není zlo reprezentováno pouze Putinem, ale stejně tak Zelenským, Bidenem atd. Ti všichni jsou součástí tohoto světa, který je zlý a je veden bohem tohoto věku (2 K 4:4) čili ďáblem. Takže nemá smysl vybírat si jen nějakou jednu politickou figurku, která se stane hromosvodem a viníkem všeho zla. Ježíš nikde nehovořil o tom, že zlo v jeho době je reprezentováno Pilátem nebo Římany. Nikde neburcoval veřejné mínění proti Římanům. Nic takového nedělal. Proč bychom tedy my, křesťané, měli burcovat veřejné mínění proti Putinovi nebo proti jiným politickým představitelům? To křesťanům vůbec nepřísluší. Křesťané mají poukazovat pouze na to, že to, co se ve světě děje, se děje proto, že svět je poslušen toho ducha v povětří (Ef 2:2), že je poslušen ďábla, a přitom lidem nabízet východisko v Božím království (Sk 2:40; Kol 1:13). A ne angažovat se ve prospěch nějaké ze znesvářených stran tohoto světa, z nichž každá je stejně tak či tak pod vedením satana a vede lidi akorát do zahynutí.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Ježíš se nikde nevyjádřil v tom smyslu, že člověk, který ze zlého pokladu vynáší zlé je pohan či ateista nebo že dobrým člověkem může jen ten, kdo se obrátil (uvěřil v Ježíše).“
Nikdo nemůže vynášet to, co nemá. Nikdo proto nemůže vynášet z dobrého pokladu, kdo ze sebe napřed nesvlékl starého člověka (Kol 3:9), svou starou padlou přirozenost. A to může pouze ten, kdo byl ukřižován spolu s Kristem (Ř 6:6) a spolu s ním pak byl vzkříšen k novému životu (Ř 6:11; Ef 2:5-6; Kol 2:12; Kol 3:1). Ten, kdo tak ovšem neučinil, kdo se nestal novým stvořením (2 K 5:17), kdo se nenarodil znovu z Boha (J 1:13; J 3:3.5), může vynášet jedině to, co má k dispozici – tzn. zlé ze svého zlého pokladu, neboť každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý (Gn 6:5).
Napsal jste:
„V podobenství o milosrdném Samaritánovi ukazuje Ježíš, že polopohan ze Samaří plní Boží vůli, zatímco „vyvolení“ totálně selhávají. Znakem dobra není zbožné plácání, ale soucit. Člověk, který o Bohu nikdy neslyšel, může být soucitem vybaven mnohem lépe než člověk, který tráví veškerý svůj čas na modlitbách.“
Nikde není napsáno, že ten Samařan si svým skutkem milosrdenství zasloužil spásu, (Ježíš na tomto příběhu pouze vychytralému zákoníkovi demonstroval, kdo je bližní, resp. komu má být bližním on.) A stejně si svými milosrdnými skutky nemohli zasloužit spásu ti, o nichž Ježíš hovoří v pasáži o oddělení ovcí od kozlů při svém návratu (Mt 25:31-45). V Mt 25:37 jsou totiž označeni jako spravedliví. My však z Písma víme, že ze skutků nebude ospravedlněn žádný člověk (Ř 3:20). To znamená, že museli být ještě před těmito svými skutky milosrdenství ospravedlněni Kristem skrze víru v něj. Skrze tuto víru v něj byli Bohem stvořeni k těm Bohem předem připraveným dobrým skutkům (Ef 2:10), o nichž hovoří Ježíš (Mt 25:34-36), jichž si proto ani nebyli vědomi (Mt 25:37-39), poněvadž to je automatismus nové přirozenosti (Mt 6:3), nového stvoření, ne nějaká zásluha, o niž člověk musí vědomě usilovat. Nemohou jimi tedy být míněni nějací soucitní “spravedliví” pohané, kteří o Ježíši nikdy neslyšeli a proto se k němu ani nemohli obrátit, ale presto by si svou “přirozenou dobrotou” zasloužili spasení.
Stále se zde oháníte soucitem, ale jaký soucit projevil Ježíš se svými Pilátem zmasakrovanými krajany (L 13:1-3)? Jaký soucit projevil Ježíš s Janem Křtitelem, kterého ani ve vězení navštívil? To tudíž nevypadá, že by byl soucit pro Ježíše vždy tím nejvyšším principem. Vždyť za Ježíšem přišli právě jacísi nepochybně soucitní lidé, kterým ten Pilátův zločin nebyl lhostejný. Jinak by o tom nemluvili. A co jim na to říká Ježíš? Úsečně je odbyde: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.” (L 13:3) Čili ani ten jejich soucit se zavražděnými je nebyl s to zachránit, ale pouze pokání. Ježíš na jejich tragickou zprávu nereaguje žádným svým projevem soucitu, nehořekuje nad tím, co se to těm ubohým Galilejcům stalo, ani neláteří, jaký to hrozný zločinec je ten Pilát – a že musí jít od válu atd. tak, jak to máte ve zvyku Vy ustavičně zde vykřikovat o Putinovi aj.
Samotné projevení soucitu člověka nespasí, neboť Ježíš uvádí jiné podmínky spasení:
„Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Písma a farizeů, jistě nevejdete do království Nebes.“ (Mt 5:20)
“Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.” (L 13:3)
„Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem.” (L 14:26)
„Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.” (J 3:5)
Ono je to právě naopak, než tvrdíte. Člověk, který byl znovu stvořen v Kristu Ježíši, ví, že spasení nemůže být ze skutků (Ef 2:9), ale že pro něj byly Bohem na základě tohoto spasení předem připraveny dobré skutky, aby v nich chodil (Ef 2:10). Takový člověk se pak projevuje přirozeně (2 Pt 1:4) těmi milosrdnými skutky, chcete-li soucitem, a ne že by si nějakými soucitnými skutky zasloužil spasení nějakou zkratkou bez Ježíše. To zkrátka není možné: “Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.” (J 14:6).
Napsal jste:
„Farizeové a zákoníci v Boha věřili, přesto „ze svého pokladu vynášeli zlé“. Ježíš jim řekl: „Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království“.
Farizeové a zákoníci v Boha sice věřili, ale nevěřili v Ježíše, nenarodili se znovu z vody a Ducha (J 3:3.5). Proto nemohli vynášet ze svého pokladu nic jiného, než jen zlé, neboť co se narodilo z masa (sarx), je maso, ale co se narodilo z Ducha, je duch (J 3:6). Farizeové a zákonící tudíž měli k dispozici jen sarx. A celníci a nevěstky je předcházeli do Božího království jen proto, že si byli vědomi své hříšnosti (L 18:9-14) a snáze než oni pak činili pokání. Bez pokání, pokud by setrvali ve svých hříších, by je ani celníci a nevěstky do Božího království předejít nemohli. Nevešli by tam totiž ani ti ani oni.
Napsal jste:
„Pane Ašere, farizeové a zákoníci trvali, stejně jako vy, na doslovném výkladu Písma. “
To jste tedy na velikém omylu. Farizeům a zákoníkům přece Ježíš vytýká mimo jiné právě to, že Boží slovo ruší svými lidskými tradicemi, a ne že se ho doslovně drží:
„Opustili jste přikázání Boží a držíte tradici lidí.“ A říkal jim: „Krásně odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici.” (Mk 7:8-9)
“Rušíte Boží slovo vaší tradicí, kterou jste předali, a takových podobných věcí činíte mnoho.“ (Mk 7:13)
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Tato vaše věta je extrémně zlá a falešná. Naznačuje, že válka na Ukrajině se vede proto, že Ukrajinci nechtějí jednat. To je špinavá lež. Rusové řekli, že jsou ochotni jednat pod podmínkou, že Ukrajinci splní jisté předběžné podmínky. Tyto podmínky by ve své podstatě znamenaly kapitulaci Ukrajiny“
Co je extrémně zlého a falešného na poskytování asylu uprchlíkům před válkou a modlitbách za znesvářené vůdce, aby začali jednat o míru? Vy si mír nepřejete? Vy chcete, aby to vzájemné vraždění pokračovalo co nejdéle? To si nepochybně přeje ďábel, poněvadž on je hubitelem lidí od počátku (J 8:44). Jste snad jeho přisluhovačem? Nečetl jste Ježíšova slova o tom, že blahoslavení jsou mírotvůrci (Mt 5:9)? Kde já naznačuji něco takového, co mi tak arogantně podsouváte? Zdá se, že Vaše soustavná zavilá politická agitace Vám již postupně notně zatemnila mysl…
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Není jisté, zda jsem to já, kdo bloudí. Naše diskuze začala, když vy jste mi velkomyslně sdělil, že boj proti zlu je zbytečný/marný, ba dokonce, že Ježíš proti zlu nebojoval. Jestli jsem vás správně pochopil, vy mě přesvědčujete, že správný křesťan by měl dát zlu volný průchod – vůbec se o existenci zla nestarat. Takto možná uvažují stoici (pohané), ale s křesťanstvím nemá vaše lhostejnost k utrpení druhých nic společného.“
Obviníte také Ježíše z lhostejnosti ke zlu za to, že nabádal své posluchače, aby neodpírali zlému ani fyzicky ani právní cestou (Mt 5:39-40), když už zde obviňujete jeho následovníky, že se v tomto striktně řídí Ježíšovými slovy?
Byl Ježíš lhostejný ke zlu, když nedovolil vytrhat plevel (zlo), který zasel nepřítel, ale nařídil ponechat jej až do žně (Mt 13:24-30)?
Vy byste však rád čistil svět od plevele (zla) předčasně, čímž byste napáchal jen více zla…