Sedím u okna a koukám, jak venku prší. Listy stromů jsou jasně zelené a zřetelně se lesknou. Lehce se pohupují, jak po nich skáčou kapky deště. Občas zafouká větřík, větve stromů se protáhnou a setřesou vodu. Déšť sílí a já obdivuju rovnoběžnost proudů vody. Vzpomínám, jak jsme se ve škole učili psát čárky, jako když prší. Před časem jsem to učila děti. Čekala jsem na déšť, abych měla názornou pomůcku do psaní. Sklon vodních rovnoběžek se mění, aha, to vítr zafoukal jiným směrem. Teď prší proti mému oknu. Kapky narážejí do skla a stékají v jemných pramíncích. Vypadá to, jakoby se honily. Jedna narazí, stéká, hledá si cestu. Druhá dopadne kousek výš, ale hned trefí na klikatou cestičku té předchozí, vtéká do ní a teče rychleji, dohoní svou předchůdkyni a pak převezme její úlohu.
Možná jsou modlitby jako kapky vody stékající po skle. Někdo se modlí, těžce probojovává cestu. Vydává se všech svých sil. Hledá, bloudí, bojuje, padá a zase vstává. Bolestivě se prodírá za světlem. Někdo jiný klouže jako po másle. Narazil na vyšlapanou cestičku. Zdá se, jakoby předbíhal ostatní. Jde mu to neuvěřitelně snadno. Nezdá se, že by musel vynakládat tolik úsilí jako ostatní, že by musel tolik hledat a tolik bojovat. Skoro nepadá. Kde jiní klopýtají, tam se vznáší. Možná prostě vklouzl do dráhy, již pracně prorážel někdo před ním. Za čas, až svého předchůdce dostihne a předhoní, bude prorážet sám.
Možná jsou modlitby jako kapky vody stékající po skle. Každá jedna kapička je sama o sobě nepatrná. V nádobě ji málem nespatříš. Stačí však, aby pršelo hodinu, dno je zaplněné. Prší-li dostatečně dlouho, nádoba přetéká. Snad je tomu tak i se zlatými nádobami v nebi, do nichž se schraňují modlitby svatých. Každý jednotlivě jsme jako kapička vody na skle… Nevím, kdo prorážel cestu přede mnou, čí zásluhou jsem některým protivenstvím prošla tak lehce. Nevím, kdy přesně jsem dostihla svého předchůdce a dosud hladký průběh mé cesty se začal zadrhávat. Nevím, kdo mne následuje, běží mou cestou a využívá mých zkušeností. Kdo mě za čas předstihne a bude ulehčovat putování jiných. Ale stejně tak, jako každá jednotlivá nepatrná kapička deště má svůj smysl, mám ho i já, i když se to někdy nezdá. Každá kapička je důležitá.
Autor: Hana Pinknerová, je spisovatelka Foto: CC Search
Tento článek by nevznikl bez Vaší podpory.Pokračovat ve čtení Přidejte se k podporovatelům
