Nikdy v životě jsem nerybařila. Pokud mě paměť neklame, ani nikdo z mé blízké či vzdálenější rodiny se lovu ryb nevěnoval. Přesto je pro mne tahle záliba poměrně výrazným symbolem potěšení. Něco jsem totiž pochopila.
Jít na ryby neznamená ryby ulovit. Dokonce to neznamená ani ryby uvidět. Jít na ryby znamená ale spoustu jiných příjemných věcí. Tak hned v první řadě to znamená jít k rybníku nebo k řece. Člověk si může obléci něco, na čem nezáleží, a udělat si pohodlí. Na svém místě u vody (a nezáleží na tom, jedná-li se stále o totéž místo či se rybaří pokaždé jinde) si rybář vytváří svůj malý svět. Rozestaví si své židličky, koše, udice, rozloží deku a batoh s občerstvením. Pivo dá chladit do vody, a když se mu chce, udělá si ohýnek. V létě se může vykoupat. Ale hlavně si může jen tak přemýšlet. Na počasí vlastně nezáleží. Alespoň si to myslím, protože vídám rybáře spokojeně sedávat u vody v čase i nečase, za slunka i deště, za vedra i zimy.
Musí v tom být nějaké tajemství. Rybáři zažívají u vody něco, co nám ostatním zůstává ukryto. Vždyť z hlediska čistě materiálního (rybáři, prosím, neurazte se) jde o naprosto ztrátovou záležitost! Napadly mne hned dvě otázky: Proč to dělají? Odpověď se mi zdála natolik zřejmá, že jsem se u ní příliš nezdržela. Další otázka, která se vylíhla v mé mysli, mi připadala daleko zajímavější: Co se tomu podobá? Hledala jsem, jestli i já mám ve svém životě něco, co by u mne navozovalo podobné stavy spokojenosti a smířenosti se stavem sebe i světa bez ohledu na hmotný užitek. Napadlo mne, že v mém případě by to mohlo být zahradničení.
Mám malinkou zahrádku, ale ráda na ni chodím v jakémkoli počasí. Nepotřebuji, aby mi něco zvlášť rostlo. Vlastně nic nepěstuji pro užitek – čímž myslím na jídlo. Necítím nutnost sklízet. Jen se prostě ráda hrabu v hlíně, sázím a přesazuju, okopávám, zastřihuju a zaštipuju. Hrozně ráda zalívám! Někdy taky jen přeskupuju kameny, aby tvořily na pohled pěkné kompozice pod keři nebo na okrajích záhonů. Když zrovna nic neokopávám, ani nesázím, tiše sedím na lavičce v rohu zahrádky, koukám kolem sebe, těším se, jak mi to roste, a jen tak pro sebe si přemýšlím.
Rybáři si kupují udice, návnady a všechno to vybavení, v němž já se nevyznám, a samozřejmě, že se jim vložené náklady nikdy nevrátí. Já si počínám stejně. Nakupuju sazenice, semínka, zahradnické náčiní, pracovní rukavice, hadice na zalévání, hnojivo a spoustu dalších věcí. Přesto tyhle vynaložené peníze považuju za dobrou investici. Ne do úrody, to už jsem řekla. Jsou investicí do potěšení. Do čeho investujete vy?
Autor: Hana Pinknerová
Foto: Creative Common Search