Hana Pinknerová / Hodnota člověka

Jaký vliv má role matky na hodnotu ženy? Má vůbec nějaká životní role, nějaké povolání, zastávání nějakých ideálů vliv na hodnotu lidského života? Z lidského pohledu samozřejmě ano. Lidský život sám o sobě žádnou zvláštní hodnotu nemá. Jistěže úspěšného vědce, matku mnoha dětí nebo významného umělce hodnotíme výš než člověka ničím nevynikajícího nebo dokonce záporných hodnot – zločince, lupiče, vraha. Ale z Božího pohledu? Bůh za každou lidskou duši bez ohledu na její povolání, zaměstnání, postavení nebo roli položil život svého Syna. Vyšší cena už neexistuje.

Tohle vědomí mě ohromilo. Ale hned se objevila námitka: Proč tedy nechal položit život ty různé mučedníky pro víru? Proč je nechal zabít? Odpověď, která mi okamžitě vyvstala, se zdála velmi prostá. Protože v Božích očích smrtí život nekončí.

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Seděly jsme takhle jednou my holky, co spolu kamarádíme, a hezky jsme si povídaly. Blaženka vyprávěla, co její miminko, Růženka líčila, jak s jejími dětmi mlátí puberta, Hermína se chlubila, že ji v práci povýšili, a já jsem všechny bavila veselými příhodami z natáčení. Bylo to prima až do toho nešťastného Titaniku. Nevím už vůbec, jak jsme se k tomu dostaly, ale dohadovaly jsme se o tom, kdo by měl mít přednost při nastupování do záchranných člunů. Že ženy a děti, to bylo jasné, ale pak už ne. Jestli nejprve matky malých dětí nebo matky obecně nebo ženy, které ještě nemají děti, no vůbec to nebylo jasné. Nakonec jsme se pohádaly, kdo má jakou cenu. Hermína plakala, že to není fér, že ona by děti přece chtěla, ale není zatím vdaná. Cítí se tak nenaplněně, ale co má dělat? Má to ještě před sebou. Blaženka vykřikovala, že ona jako matka kojence by musela dostat jasnou přednost, protože její dítě ji nejvíc potřebuje. Růženka prskala, že ti její holomci by se bez ní taky neobešli, že si to žádná neumíme představit, co je s puberťáky práce, ona je taky matka, a tak jaképak jasné přednosti. Matka je matka.

Já jsem napřed myslela, že to bude legrace, ale smích mě brzy přešel. Ta otázka byla příliš vážná. V čem je vlastně hodnota člověka? Je žena cenná tím, že je matkou? Jestliže ano, znamená to, že předtím, než otěhotněla, cennou nebyla? A co pak, až děti odrostou a osamostatní se? Když jsou už děti dospělé, kým ta žena je? Už se přece nestará o malé děti…

Znám několik svobodných i vdaných žen, které nemají děti. Většinou se mezi matkami cítí méněcenné. Nemají pocit, že by jejich život byl správně naplněný. Třeba Hermína. Je to skvělá, vtipná holka, ale mezi námi, co máme děti, je někdy trochu zakřiknutá. Jako by se styděla, že ona děti nemá. Nikdy bych neřekla, že je kvůli tomu horší než my, matky. Jen dostat příležitost, byla by z ní skvělá máma.

Na druhé straně Blaženka byla vždycky hromádka komplexů. Vyučila se prodavačkou a nikdy neměla žádné ambice, vynikala snad jenom v tom, že v ničem nevynikala. Ale co se jí narodilo dítě, hned všechny poučuje, jak se co s dítětem má dělat, je strašně důležitá. My zkušenější matky se při jejím řečňování usmíváme a bereme ji s rezervou. Ale opravdu se zdá, že čerpá svou hodnotu a své potvrzení z toho mimina. Ale nám se nezdá, že by její osobnost tím byla bohatší nebo moudřejší nebo co já vím. Je to divné.

To Růženka se stala matkou hodně brzy, jako první z nás. Má už děti odrostlé dětským střevíčkům, pomalu aby se chystala, že bude babičkou. Své mateřství intenzivně prožívá. Až moc. Vlastně si o ní někdy šeptáme, že by ty své puberťáky měla nechat žít trochu samostatněji. Zkoušely jsme s ní o tom jednou mluvit, ale moc se zlobila. Tvrdila, že tomu nemůžeme rozumět, když máme buď malé děti, nebo dokonce žádné. Skoro to vypadá, že nechce nechat své děti dospět, protože neví, kým by pak byla. Nestačila být nikým před tím, než je porodila, a pak už byla vždycky jen maminkou. Co bude dělat, až se jí děti ožení a vdají a odejdou z domu? Koho bude komandovat, o koho bude pečovat? Taky je to nějaké divné.

A tak nevím, v jakém pořadí bychom nastupovaly do záchranných člunů u potápějícího se Titaniku. Ale jsem přesvědčená, že každý lidský život má cenu bez ohledu na povolání, zaměstnání, postavení nebo roli. Mateřství může dát životu smysl, ale nezvětší jeho hodnotu. Tu máme všichni stejnou.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Hana Pinknerová  Foto: Wikimedia Commons 

4 Komentáře

  1. Jakou hodnotu má lidský život? Pokud věříte, že nás nepředchází žádná minulost a my jsme zde pouze jednou, podle Boží vůle – pak doslova existenční – nepředstavitelnou. Tím ale nechci necitlivě zasahovat do Vašich „svérázných“ životních postřehů, ale právě naopak, využívejte stále více pro sebe i pro nás hojně toho, čím Vás Bůh obdaroval. 🙂

    Odpověď
  2. Jakou hodnotu má lidský život?
    Tak nějak ‚kolik jsi toho udělal pro druhé‘.
    Jak říká Ježíš:
    ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Mat 25:40

    Odpověď
  3. Milé zamyšlení z prostředí žen, matek a záchranných člunů, díky za něj! 🙂

    Když se nad otázkou hodnoty člověka zastavím, tak si říkám, že jde o hodnotu „v očích koho“. Určitý člověk může pro jiného („v očích“, nebo spíš „v srdci“ jiného) být naprosto bezcenný, pro jiného naopak nesmírně vzácný. A ta hodnota se ukáže v tom, co by ten druhý byl ochoten obětovat, čeho se vzdát, aby daného člověka zachránil před újmou a zkázou (ať věčnou, nebo dočasnou). Tedy vlastně hodnota je v tom, jak moc je daný člověk milován láskou agapé druhými. Nezáviděníhodné dilema ovšem nastává při každé „Sofiině volbě“…

    Nicméně, je úžasný důsledek evangelia, že ať už jsme v očích lidí jakkoli (bez)cenní, v očích Boha máme všichni nezměrnou hodnotu, neboť hle, – jak stojí v textu – byl za nás obětován sám Boží Syn. A to z tak velké lásky, že necouvla ani před křížem.

    Odpověď
  4. Petr K napsal: Když se nad otázkou hodnoty člověka zastavím, tak si říkám, že jde o hodnotu „v očích koho“. Určitý člověk může pro jiného („v očích“, nebo spíš „v srdci“ jiného) být naprosto bezcenný, pro jiného naopak nesmírně vzácný.
    S tím souhlasím, to jsme my lidi. Bůh je ale jiný, pro něj je důležitý každý člověk.
    PS: nemám moc ráda ty šeptandy mezi kamarádkami, spíše pak jde o něco jiného než kamarádství, přátelství, protože to může vést až ke lhaní, a pokud to nenapraví např. aspoň omluvou, tak tehdy u mne takový člověk ztrácí minimálně respekt ne-li hodnotu. Já za něho pouze děkuji, ale vztah je narušen.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář