Jednou jsem dostala darem kykatku. To je elegantní květina v květináči. Tvoří ji trs tmavozelených úzkých špičatých listů. Ovšem ouha! V té mé bylo něco zastrčeno. Cosi jako růžová plastová rybička s fialovými ploutvemi. Ohavné! Jak může někdo zastrčit něco tak strašného do tak pěkné kytky! Prohlížím si květinu podrobněji a s hrůzou zjišťuji, že to není plastová rybička, ale živý květ. Cítím se pohoršená. Teda Bože, ty máš ale vkus. Jak můžeš něco takového stvořit? Jsem z toho úplně vedle.
Koukám na kytku kykatku a přemýšlím o tom, jak je to možné. A napadají mne věci.
Kdo stvořil všechna zemská pásma s jejich střídmou či bujnou vegetací? Vzpomínám na fotky z výletu mého muže na řecký ostrov Korfu. Oslnivé ohnivé barvy květin pnoucích se po zdi, fialová vedle oranžové… zářící pomeranče z korun pomerančovníků, lidi oblečení zrovna tak. Vlastně je inspirují ty kytky… Když si zase vezmu severské národy se střídmou květenou a jejich elegantní decentní módu… On to Bůh udělal schválně! On stvořil pomněnky, brambory, hořce i banánovníky. Stvořil žirafy, mravence, tuleně i orly. Vymyslel velehory, pouště, potůčky, moře i ledové pláně. Jeho vkus přesahuje můj a pravděpodobně každého dalšího člověka. Do Jeho vkusu se vejdou všichni lidé ze všech zemí všech světadílů a On jim dává zalíbení v prostředí, do něhož je usadil.
Cítila jsem se pojednou zahanbeně za svou omezenost. Za to, že jsem chtěla Toho největšího omezit ohrádkou mého myšlení.
Od té doby zažívám zvláště v květinářství ohromný pocit vděčnosti, že Bůh je tak velký, tak tvořivý a vynalézavý a má tak široké srdce.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
Autorka je spisovatelka. Foto: Wikipedia Commons
