Dnešní svět pro mnohé překvapivě, avšak přesto stále velmi častěji, řeší krizi identity, a to na všech možných úrovních. Pokud k tomuto přistoupíme zcela pragmaticky, vyjde nám coby prapříčina nejistota a strach. Jako následovníci Ježíše Krista jsme povoláni k tomu žít beze strachu.
(Uvedu jen namátkou dva verše z Písma – Jan 14,27: „Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach.“ A potom – Filipským 4,6-7: „O nic nemějte starost…a Boží pokoj přesahující všechno chápání bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“)
Malé dítě, když se 1x v životě spálí o horká kamna, už nikdy na ně nesáhne. Tomu se říká experimentální zkušenost. O lásce svých dobrých rodičů dítě nepochybuje. Jejich láska zkrátka JE. (Samozřejmě zde mám na mysli funkční rodinu. Tato úvaha si neklade za cíl dopodrobna rozebrat tematiku vnitřního uzdravení.) Jiná věc nastává ve vztazích: kolikrát denně / týdně se milenci navzájem ujišťují o své lásce? „A máš mě rád / ráda? Miluješ mě?“ Pojďme uchopit důvěru v Hospodina také experimentálně – na základě vlastní zkušenosti, kterou lze snadno skutečně prožít a zakusit, byť se nám nedostávala třebas u otce biologického. Důvěru ke komukoli vyjadřujeme / prožíváme její demonstrací – tj., když táta řekne: „Skoč a neboj se, chytím tě!“, tak můžeš o své důvěře k němu mluvit, rozebírat ji a diskutovat, polemizovat a vyznávat, ale důvěra SE NEUSKUTEČNÍ, dokud neskočíš. Až tím skokem demonstrujeme, že důvěru v něj máme a v tom jediném momentu ji i skutečně získáme. Ergo: důvěra Bohu je věc rozhodnutí!
SOUVISEJÍCÍ – Generační konflikt nebo požehnání?
Ježíš řekl v Matouši 5,13-16: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Neřekl: „Budete světlo světa“, neřekl: “Snažte se být světlo světa“, neřekl: „Počkejte se službou a evangelizací, až budete světlo světa“…
…dokonce ani neřekl: „Duch svatý z vás udělá světlo světa“, a víte proč? Světlem světa / Kristovcem se stáváme VÍROU (formulovanou ve znovuzrození) a víra je DEMONSTRACE důvěry, rozhodnutí, že někomu patříme. Že máme Boží pokoj. Ne že jej mít budeme, až…někam dojdeme, naučíme se, poznáme, budeme uzdraveni… Ty máš Boží pokoj a JE v tobě světlo světa, i když si tak dokonce nepřipadáš a všechno kolem VYPADÁ, že tedy rozhodně jsem vše jiné než zosobnění pokoje Božího a světla světa…
Marek 4,35-40: Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“ Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely. Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná. On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“
Demonstrace Ježíšovy víry je ve verši 38 – spal uprostřed bouře. Měl pokoj / jistotu v Bohu.
SOUVISEJÍCÍ – Pouštěj svůj chléb po vodě
Dan Mohler v jednom kázání říká: „Nepřijímejte Boha do svého života… Bůh, ať SE STANE vaším životem.“ Tedy celý Bůh, celá Bible, všechna zaslíbení – ale pozor, i prokletí a varování. Bůh chce do nás vrátit svůj obraz, tak, jak to bylo po stvoření. Křesťanství je OBNOVENÍ ZPĚT DO BOŽÍHO OBRAZU. Jak rozumět tomuto zdánlivě jednoduchému tvrzení. Co to přesně znamená „do něčího / k něčímu obrazu?“
Když o někom „máme, či si děláme obraz / obrázek“, co to znamená? Znamená to, JAK HO VŽDY VIDÍME. A jak vidí Bůh nás?
Očima Ježíše Krista visícího na kříži – tak nás On vidí. Vždy nás takto vidí – i když hřešíme. Dokonce nás takto viděl, ještě, než jsme se narodili. Vidí nás tak i v nelineárním průmětu budoucnosti. Teď můžeme myslet na sebe a na všechno, co všechno zlého jsme udělali tento týden nebo včera…a zdá se nám nemožné, že skutečně tuto hodnotu máme. Myslíš si, že Bůh je blázen?! Že nechal zabít svého syna za někoho, kdo za to nestojí? Za loosera? Ne! On vidí a viděl hodnotu člověka.
Bethel zívá krásnou chválu: „There is nothing I have done, that could change the Fathers love…“ (Cokoli jsem kdy udělal, nezmění Otcovu lásku ke mně.)
Oko je okno do duše, říká Ježíš. Začni sám sebe vidět Božím pohledem a ve tvé duši se rozjasní a nastane úsvit Božího království a naprosto veškerá temnota padne, protože „Tvé světlo, Pane, zahání temnotu…“, jak se zpívá zase v jedné české chvále. Nenechejme okolnosti (bouři), aby ovlivňovala to, kým jsme v Ježíši. Nečekejme na „průlom“. Ten už nastal, když On vešel do Tvého života! Povolání je zvolat: „Zde jsem, Pane!“, tak, jako Samuel.
Problém totiž není bouře, ale naše odpověď / reakce na ni.
Neříkej: „Dobře, … ale…ty nevíš, bratře, čím procházím…“ Víte, každá věta, která začíná na „ale“ neguje vše předchozí. To je logika. Věta: „Máš pravdu, ale…“, znamená, že pravdu nemáš! Stejně tak, když k Božímu slovu o pokoji a světlu světa, o soli Země, přidáš to „své“ ALE – tak vlastně říkáš „NE!“ tomu Slovu. Vlastně říkáš, že pro tebe a tvoje současné okolnosti toto Slovo neplatí…. Wow, to je velice troufalé.
Opět si vypůjčím myšlenku od Dana Mohlera, který řekl – snad jej budu citovat správně: „Procházíš pouští? Dobře. Víš, co se stalo s Ježíšem, když prošel pouští? Vrátil se z ní naplněný Duchem a mocí!“ Jestliže je naše poušť něco, co nás oslabuje – nejsme v Jeho Duchu. Spíše budeme na poušti Izraelců, kteří reptali a říkali: „bylo by lepší, kdyby…“
Jsem dalek toho podávat zde univerzální návod, jak uchopit svou víru. Jde mi spíše o princip jako takový. (Autorovi toho článku trvalo téměř 13 let jeho aktivního křesťanského života, než k výše zmíněným závěrům vlastní zkušeností došel.)
Ježíš neřekl: „Až tvoje okolnosti (tvůj partner, tvoje práce, tvá finanční situace… (doplň, co chceš,) tomu nebudou bránit, až se budeš cítit dostatečně svatý, PAK budeš světlo světa a solí Země!“
On řekl: „Jste světlo světa!“, „Jste solí Země!“. TEĎ. DNES. Bůh nás vidí jinak, než se vidíme my. (Ujišťuji tě: Jsi solí Země….jsi solí Země….jsi solí Země…)
Přátelé, milovaní…byli jsme draze koupeni. Již nepatříme sami sobě, a proto netřeba se bát.
Autor: Ondřej (Andy) Janeta Datum: 12. srpna 2024 Foto: Pixabay – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
3. 8. 2024