Praha – Novela komunistických poslanců na zdanění peněžité náhrady vyplácené v rámci restitucí, kterou ve středu schválila Sněmovna, podle pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky narušuje ústavnost a právní jistotu v ČR. Uvedl to v prohlášení zaslaném ČTK. Poděkoval těm, kdo hlasovali proti přijetí novely nebo se hlasování zdrželi. Zdanění náhrad patřilo k podmínkám komunistů pro toleranci menšinové vlády ANO a ČSSD. Opozice i komunisté očekávají, že spor o zdanění skončí u Ústavního soudu.
Duka dnes připomněl oběti komunistického režimu i to, jaký obraz o církvi se snaží budovat dnešní KSČM. „Církev netvoří nenažraní preláti, ale jsou to občané této země, kteří v době nacismu i komunismu pracovali, snášeli perzekuci, které jste připravili o jejich domovy, o jejich statky, o jejich majetek,“ uvedl Duka v textu, jímž oslovuje iniciátory novely.
Návrh byl podle něj předložen bez jakékoliv dokumentace. Odvolává se na parlamentní komisi, která potvrdila nepřemrštěnost cen, s nimiž se při tvorbě zákona o majetkovém vyrovnání pracovalo. „Církvím byl majetek konfiskován vaší stranou po nástupu vaší vlády a zůstává pravdou, že jste nás, zmíněné subjekty, s bičem v ruce finančně udržovali v živoření,“ uvedl kardinál. Stát si podle něj po roce 1989 ponechal 160 miliard korun jako výsledek hospodaření na původně církevních majetcích.
Zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi byl přijat po dvacetiletých snahách v roce 2012. Počítá s tím, že církve dostanou od státu nemovitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Za nemovitosti, které se podle zákona nemohou vydat, mají církve během 30 let získat 59 miliard korun navyšovaných o inflaci. Náhrady se vyplácejí od roku 2013. Zákon ale také znamená odluku státu a církví. Dosavadní příspěvky státu na jejich činnost se postupně snižují až na nulu v roce 2030.
Církve souhlasily s tím, že v rámci vyrovnání se nebude vydávat majetek obcí a právnických osob, vzdaly se náhrady za znehodnocení a náhrady za mrtvý a živý inventář, uvedl Duka. Církve bývají kritizovány za to, že se soudí i o některý majetek, který patří obcím či krajům. V takových případech jde zejména o určovací žaloby, neboť ani ostatní zainteresované subjekty si nejsou vlastnictvím jisté. Duka dnes uvedl, že žaloby na určení majitele představují nepatrný zlomek restitučních kauz. „Mnohé vznikly z důvodu, kdy vydávání majetku bylo politickými nástroji znemožňováno proti platnosti zmíněného zákona,“ napsal.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
Autor: ČTK Foto: screenshot DVTV.cz
3 Komentáře
Karel Krejčí
Je příznačné, že je tento aktuální problém a samotný komentář, zařazen do rubriky politika, což je velmi slabý led, zvláště pro církev. Je zajímavé, že je to právě ona, která by měla těžit z velké výhody, kterou nám dává znalost Písma. Apoštolové Pavel s Jakubem, se dosti obsáhle zabývají zákonitostmi dějů, které probíhají zde na Zemi a jejich vysvětlením. Jedním z pravdivých a velice poučných ukazatelů je to, co se nám děje a s jakými reakcemi se setkáváme, což apoštol Jakub nazývá – naším zrcadlem. To, co se nám nelíbí na druhých a máme snahu je předělat, je v první řadě signál pro nás, že chyba je s největší pravděpodobností na naší straně. Můžeme zkoušet všechno možné, můžeme dokonce i politikařit, ale Boží zákony jsou neměnné a nelze je obejít. Církev by měla provést v první řadě ve vlastních řadách hlubokosáhlou „revizi“ ve smyslu jejího skutečného poslání a čím ji Bůh pověřil a pak ji teprve požadovat po druhých. Lidské právní jistoty jsou až za těmi Božími.
Karel Krejčí
Právě komunisté se právem církvi vysmívají a v plné nahotě dokazují, jak se sama ponížila. Církev trvá na zákonech, které by jí ochránili dočasné světské hodnoty před světem, ale s těmi duchovními, které jsou tím největším a nepomíjitelným bohatstvím, nemají a ani nemohou mít nic společného.
Karel Krejčí
Církev Bohem svěřené hřivny duchovního bohatství zneužila a přeměnila ve hmotné statky. To, co zbylo z těchto hřiven a volá ze sedmi pahorků do celého světa, jsou sice navenek krásné, ale prázdné, stále se opakující a bezmocné fráze, ochuzené o to hlavní – o skutečné bohatství a vysvobozující pravdu.