Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val.
Ž 8,3
Když velekněží a zákoníci viděli jeho udivující činy i děti volající v chrámě „Hosanna Synu Davidovu“, rozhněvali se a řekli mu: „Slyšíš, co to říkají?“
Mt 21,15–16
Malé děti si postupně hledají cestu, jak se učit jazyk. Jejich slova jsou zprvu nesrozumitelná, až později začínají opakovat a mluvit jazykem, kterému je rozumět. Boží řeč k nám může přicházet jinak než slovy, jejichž význam bezpečně známe. Bůh má své vlastní cesty, jak s námi komunikuje, a jeho řeč může někdy být spíš jako vzkaz psaný na papír neviditelným inkoustem, jak to dělávají skauti při různých bojovkách, nebo jako zvuk cizího jazyka, jímž nemluvíme. V té na první pohled nezřetelnosti, nesrozumitelnosti, se ale může ukrývat veliká síla, pokud jsme ochotni ji vidět – dětskýma očima, pohledem nezkaleným naší dospěláckou „vševědoucností“. Nasloucháme-li trpělivě, časem porozumíme.
Prosíme tě, Bože, dej nám vytrvat, i když ne vždy hned všemu rozumíme.
L 6,27–35 * Sd 6,25–32
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
