Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost.
Gn 15,6
Posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.
Ř 4,20–21
Abramova víra se rodí v těžkých situacích. Musí opustit domovinu a usadit se v cizině, kde čelí jen samým těžkostem. Nakonec vše překoná, dokonce si získá dobré jméno mezi vládci tehdejšího světa. Tím ale jeho trable nekončí, se Sárou nemohou mít děti. Bůh si Abrama připravuje, neb míří výš. Nebude mít „jenom“ vlastního syna. Bude mít tolik potomků, jako je hvězd na obloze. Otec víry tomu uvěřil. Boží reakce nás překvapí: Bůh mu to připočetl jako spravedlnost. Tento výrok pochopíme lépe, vyjádříme-li jej novozákonní řečí: „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (Ř 5,1). Spravedlnost je postavena proti hříchu. Bůh ospravedlňuje toho, kdo žije z víry v Ježíše (Ř 3,26). Abramova víra je předobrazem víry spasitelné v Kristu.
Děkujeme, Pane, že jsi přišel na svět zemřít za naše hříchy. Děkujeme za modlitbu víry, která díky tvé oběti činí z nás hříšníků spravedlivé.
2K 1,18–22 * Iz 29,9–16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
