Z života mé matky ty jsi můj Bůh.
Ž 22,11
Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.
Fp 1,6
„Bože můj, proč jsi mě opustil?“ ptá se žalmista v Žalmu 22 a tuto otázku krále Davida volá i Ježíš na kříži. Prožívání drastické samoty v tomto případě neznamená rezignaci. Davidovi nejbližší o něm pochybují a Kristovi učedníci zmizeli jak pára nad hrncem. Z kříže vidí Ježíš svou matku a uvědomuje si, že je na Hospodina odkázán už od svého zrození a že jej Bůh vyvolil ještě dříve, nežli opustil matčino lůno. Plně se obrací na Boha Otce a ve zcela bezvýchodné situaci vkládá vše do jeho rukou. Naše životní naříkání mívá různé opodstatnění, i odevzdanost může být různá. Buď se necháme udolat a na vše rezignujeme, nebo se necháme nést nadějí víry – vztahu, který překračuje všechny ostatní vztahy, život i smrt.
Nebeský Otče, víra nám odkrývá poznání, že nikdy nejsme sami; ve své milosti nás i nadále odtrhávej z pavučin beznaděje.
Jb 42,7–17 * Ef 1,11–14
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
