Am 3,6
Žijeme-li, žijeme Pánu, umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.
Ř 14,7-8
Ámos tu klade řečnickou otázku; očekává kladnou odpověď. Ano, za tím, co se děje, lze rozeznat Boží působení – a tentokrát je to projev soudu. My připustíme, že Bůh občas trestá hříšníky, ale že by přímo činil zlo? To je nám proti mysli. Snad ten výrok můžeme přijmout jako ujištění, že se Bohu nic nevymklo z ruky. Svatý a mocný Hospodin sám rozhoduje o dobru a zlu. Nemusí zápasit o prosazení dobra s nějakým stejně mocným zlým protivníkem. Samozřejmě, my se bojíme, když nás ohrožuje něco zlého, stačí pomyslet na smrtelně nebezpečné nemoci nebo běsnění teroristů. Přesto má smysl uvědomit si, komu patříme, postavit se na Boží stranu a dosvědčovat, že jeho království opravdu přichází. Budoucnost je v Božích rukou.
Hospodine, pomoz mi uchovat si naději v životě i ve smrti.
Gn 16,6b-14 * L 14,1-6
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
