Běda tomu, kdo se chce přít se svým tvůrcem, střep z hliněných střepů! Což smí hlína říci svému tvůrci: „Co to děláš?“
Iz 45,9
Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.
Mt 6,9–10
Zvolený verš nás staví do reality. Nejsme to my, kdo určuje pravidla, kdo má situaci pevně v rukou, kdo může poroučet větru a dešti. Nemáme žádné oprávnění pyšně se dohadovat s Tvůrcem o tom, jak věci budou. Jsme varováni, abychom prakticky nežili jako ti, kdo Boha nepotřebují, protože přece máme vzdělání, schopnosti, plány, které uskutečníme, protože to prostě umíme a dokážeme. Jako lidé možná můžeme mít problém zvládnout svou Bohem darovanou svobodu. Není to totiž propustka z Boží náruče a jeho nároků, nemá to nic společného se svévolí. Můžeme se ale svobodně rozhodnout přijmout pozici, která není ponižující, přestože člověka připodobňuje ke střepu z hliněných střepů, protože Tvůrce nás modeluje z lásky.
Pane, nechceme se s tebou přít, poznáváme jen omezeně a potřebujeme tvoje vedení.
Ř 6,18–23 * Est 1,1–22
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
