Obrať nás, Hospodine, k sobě a my se navrátíme, obnov naše dny jak za dnů dávnověkých.
Pl 5,21
A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi na věky – Ducha pravdy.
J 14,16-17
Na tento předposlední verš knihy Pláče a na jeho prosbu o smilování navazuje v posledním verši děsivá otázka: „Nebo jsi nás úplně zavrhl? Rozlítil ses na nás převelice.“ Jeruzalém leží v troskách, zemi ovládají okupanti, elitu národa odvlekli Babylóňané do zajetí. Staletími zpupnosti jsme si vysloužili Boží soudy! Ale nejsou ty soudy snad až příliš nemilosrdné? – Všecko bylo tehdy na vážkách: existence Izraele, ba samo Boží dílo s potomky Abrahamovými. A měl-li obrat záležet na izraelské kajícnosti, pak snad ani nebylo potřeba dále prosit, nadále plakat. Jak ztuhlé a líné ke změně je lidské srdce! Jak hrdé ještě uprostřed selhání a vymlouvavé ještě ve světle odhalení…
Duchu svatý, pokud ty mě nebudeš proměňovat, nemám šanci. Pro Pána Ježíše se nad námi, Otče, znovu smiluj.
Ez 11,14-20 * Fp 1,27-30
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
