Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů.
Mal 1,11
… k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.
Fp 2,11
Někdy si nevidíme na špičku nosu. Myslíme si, že církev začíná a končí v městě, kde žijeme, v kostele, kam chodíme. Do svých úvah možná zahrneme ještě naše hlavní město s jeho katedrálou, případně Boží zemi se Zdí nářků. A mezi tím: hic sunt leones, kde nic tu nic. Jenomže Hospodin své jméno vyvyšuje tam, kde chce on, i tam, kam naše představivost nedosahuje. Třeba i u souseda za vysokým plotem, u prodavačky v supermarketu, u dělníka ve fabrice nebo dopravního policisty v bílé čepici.
Panovníku, osvobozuj mne od mé omezenosti, sebestřednosti a ekumenické nevstřícnosti – vždyť ty dáváš svítit svému slunci na dobré i zlé a tvé milosrdenství přesahuje všechny meze.
Gn 1,6-8 * 2S 7,1-16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
