Adam s Evou si nehráli s Bohem na schovávanou. Z kontextu plyne, že tito lidé měli strach. Mezi ně a Hospodina vstoupil hřích, jejich srdce bylo pošpiněno. Přestoupili hranice své svobody a o svobodu přicházejí. Jsou naplněni studem a pocitem viny, odděleni od Boha. A zatímco se skrývají, Bůh je postrádá a volá. Kde jsi, člověče? Mnozí se schovávají dodnes. Možná si myslí, že je Bůh nehledá nebo nenajde. Ale Hospodin prohlédne každé „křoví“, za které se snažíme skrýt, a velice touží obnovit s námi důvěrný vztah. Skrze Ježíše Krista, Božího Syna, nám bylo umožněno vstoupit s ním do nového vztahu. A tak žijme se svým Bohem upřímně a nic před ním neskrývejme, protože to stejně není možné.
Hospodine, děkuji, že jsi mé hříšné srdce očistil krví svého jednorozeného Syna Ježíše Krista.

Mt 12,15-21 * Nu 17,16-26