Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá.
Ž 1,3
A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; (abyste byli) plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.
Fp 1,9.11
K čemu mi to bude? Proč se to mám učit? V životě to nepoužiju. Tyhle věty jsem říkala já a říkají je i naše děti. Proč mám chodit do sboru? I tuhle větu slýchám od našich dětí. Tehdy mě jako matku bolí srdce. Toužím po jejich spasení. Mým největším přáním je, aby svůj život prožily s Pánem, protože jen tak mám jistotu, že o ně bude dobře postaráno a že se o ně nemusím bát. Jenže oni v tom nevidí smysl. Chodit do sboru jim připadá jako ztráta času. Kladu si otázku, zda žiji jako strom zasazený u tekoucí vody. Jsem plná života, radosti, naděje, nesu ovoce? Neuvadám pod tíhou starostí a povinností? Jsem strom, který by někdo chtěl mít ve své zahradě, nebo jsem vyschlá a ke spálení?
Pane, ty jsi mi nabídl život věčný, a tak tě prosím: pomoz mi čerpat u tebe, abych neuvadala a abych nesla ovoce.
Ko 1,21–29 * Gn 14,1–16
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
